Rozchod a navrat - co vy na to??

Nesmysl, jen vse prislo vnepravou chvili! Prome bud budu sam nebo se vrati!

Já osobně jsem po delším rozchodu,ale nevrátila bych se nikdy! Co jednou končí, je pryč. Když doufáte v návrat, nemůžete se z toho žalu dostat nikdy. Asi nebylo vše dobře,když to odešlo....

Ja sem pul roku po rozchodu a asi se z toho nedostanu jen doufam, ze se vrati!

chtela bych ten vztah znovu zkusit.za to človek nic nedá myslím že on má strach.myslím že tím rejpáním chce ukázat že mu nejsem jedno a že žárlím.mám strach začít mluvit o návratu pak se bude myslet že na neho furt čekám fakt jsem zoufalá nemužu na neho furt čekat třeba to semnou nemyslí vážne a jen se semnou hraje.prosím napište nejakou radu

dobrý den,potřebuji poradit...A ty bys s ním chtěla znovu chodit?
Já nevím, mně by třeba neimponovalo, kdyby mi můj současný kluk rejpal do vztahů, který jsem měla před ním. Buď je schopný překousnout, že v době, kdy jste spolu nebyli, jsi mu "nebyla věrná", anebo to nepřekousne.

dobrý den,potřebuji poradit budu moc rada za každou radu z byvalým patnerem jsem chodila 3 roky byla to moje velká láska ,ale najedou přišel rozchod nechal me protože jsem byla poslední mesíc na neho protivna a furt jsem na neho ječela ted vím že uplne zbytečne v te dobe jsem oba začínali pracovat.od te doby uteklo 9.mesícu našla jsem si nový vztah ale netrval douho jen 3 mesíce myslela jsem že když budu mít nový vztah že zapomenu musela jsem to ukončit trápila jsem se .je to 2 mesice kdy se mi ozval bývalý partner jestli se mužem videt že pokecáme za vše se mi omluvit .jednou jsme málem spolu skončili v posteli ale nechtela jsem protože nevím na čem jsem řekl mi že ho přitahuji že jsem sexy koketovali jsem spolu.jednou me řekl že má strach z toho že by náš vztah dopadlu stejne blbe a že se není jistej jestli jsem se ponaučila fakt neví co chce.skoro každý den venčime pejsky občas se i polibime jednou jsem před ním psala sms kámošovi a on začal rejpat že to je muj starej normálne me nenápadne vytáhnul mobil a přečetl si to psala jsem kámošovi že večer mám čas a jestli má už práci .celou procházku rejpal že to je muj starej atd..chci říct že žárlil, fakt nevím na čem jsem jestli chce vztah nebo se chce jen výdat jako s kámoškou ale proč ?skoro každý den me chce videt .holky budu rada za každý názor díky moc

ahoj vsem tady,psat do interenetovych diskusi by me snad nikdy nenapadlo...jenže už nemam komu to rict a s kym se o tom bavit, protoze vsichni moji kamaradi jsou už tim unaveni a myslí si o tom svoje..nedivím se jim.

I mě postihl rozchod, není můj první v životě, to určitě ne. To co je poprvé je to jak to probíhá a zda se jedná o skutečný rozchod či o jiný projev, čeho to nevím. Stojím před otázkou zda se k tomu člověku vrátit pokud nastane ta chvíle nebo se nevrátit. Vztah trvá už asi rok a půl a během té doby se se mnou ten člověk rozešel nespočetněkrát. Poslední dobou je to snad každý týden. Týden jsme rozejití, on se se mnou rozejde a za týden se ke mě vrátí jsme spolu dva dny a zase znova. Pohádáme se, kuli naproste blbosti a on se se mnou rozejde...to byl případ posledního rozchodu. Vyčítá mi jaká jsem u těch jednotlivých rozhodů, uvádí důvody proč...jako například, že ho nemám ráda,že mám ráda svého bývalého,že mu nedám za pravdu,že jsem vypočítavá, že využívám toho,že mě má někdo rád atd...na svoji obhajobu nic psát nebudu,jednak se to nehodí a pak taky proč lidem,kteří mě neznají...takže proč to píšu? Předpokládám, že za týden se mi ozve že mě chce vidět(možná taky ne-napsal mi, že mě už nikdy nechce vidět) ale dejme tomu že bude chtít, bojim se, že se k němu vrátim. A cítím, že asi už nechci, proč taky, řekněte? Podle něj jsem nejhorší a nestojim ani za zlámanou grešli, nechápu proč se ke mě chce vracet vždycky. Proč říká miluju tě? Možná v mém věku už bych mohla mít víc rozumu při prvním nebo druhém rozchodu už se nevracet, ale mám ho ráda,ikdyž po tom všem co mi napsal mam nejaky pochyby. Setkali jste se nekdy s něčím takovým?

Je mi 21 a jsem nešťastná, nevím kudy kam. Po dvou letech jsem se rozešla s přítelem, je o 4 roky starší. Rozešla jsem se s nim z důvodu, že rok na mě neměl moc čas, stačilo mu vidět se jen 1-2krát v týdnu. Víc ho to netáhlo a když jsme se viděli, tak to ještě byl čas trávený s více lidmi. Stěžovala jsem si na to, ale hádky obracel proti mě a vždy jsem z toho vyšla já jako ta špatná. Hodně upředňostnoval ostatní jeho blízký lidi. Na začátku vztahu takový nebyl, to byl velice pozorný a jezdil za mnou kdykoliv mohl, s tím, že beze mě nevydrží a musí mě vidět. ke konci vztahu už moc nejezdil za mnou kvuli našim hádkám a mě to bolelo, protože jsem to vše chtěla vyřešit. Moc nekomunikoval, tak jsem to ukončila.. Bylo mu to jedno, nedal najevo žádný city, že by mu to vadilo.. Po pár dnech se začal ozývat a brečet, jak ho to mrzí a prosí mě do dnes abych se vrátila k němu, že už bude mít více času na mě a bude vztah se mnou rozvíjet. Začala jsem se s ním stýkat, a proběhly i nějkaé intimnosti , ale začala jsem cítit k němu nějaký odpor, moc mě už ani nepřitahuje. Začaly mě i odpuzovat věci fyzický, kterých jsem si nikdy nevšímala. Když jsem s nim byla, tak jsem pořád po něm dychtila, objímala ho já první, tulila se k němu já ... A nemohla se ho nabažit.. Ted je to nějaký obráceně.. Nevím, jtestli se vracet, nebo ne.. Mám v sobě i nějaký strach ze samoty a spíš je to možná závislot, abych měla jen tak někoho. (přitom kamarádek mam hodně) . Prosím poradte mi

Budu ráda, za každou odpověd

To co napsala Marty je veliká pravda. Lásku si nekoupíš ani nevynutíš. Nejhorší je to, že nemůžeme s tím nic dělat, jsme bezmocní. Já už se v tom plácám tři měsíce, teď před vánoci jsem spíš na tom hůře než lépe, ale musím jít dál už kvůli dětem. Chodím k psychologovi a ten mi řekl, že už mě čekají jen tři měsíce a pak už budu jen stoupat výš. To jestli se k nám bude chtít partner vrátit je jen na něm, ale prý ve většině případů, když se bývalý chce vrátit, tak ten druhý ho už nechce, je ze vztahu venku... Mám kamarádku ke které se vrátil chlap po roce a půl a jsou do teď spolu a je to již tři roky. Ta představa, že bych pomyslně měla na něj ještě čekat celý rok je absurdní. Proto si v sobě zavírám vrátka a jeho už do svého života nepustím, i když je to nejtěžší rozhodnutí, které jsem kdy udělala. Věřila jsem mu a on si našel jinou a to bych mu nikdy nedokázala zapomenout... Kdyby mě miloval, tak jak mi před měsícem (dva měsíce po rozchodu) tvrdil, tak by byl se mnou a ne s ní!!! Přeci nemůže milovat mě a bydlet u té druhé. Přeji všem ať to zvládnou

Vaše příbehy jsou smutné a většinou jde o to, že vaše láska k partnerovi byla větší než jeho k vám. Bohužel život přesně takový je. Je pak jen na nás jak moc s tím dokážeme bojovat a uzdravit se. Realita je však jen jedna a nedá se vynutit. Partnerovu lásku si nijak nezískáte, když bude chtít odejít tak odejde, když přestane milovat tak se to prostě stane. A vy nemáte prakticky žádné páky jak toho docílit a přitom to všechno tak bolí. Šance, že si partner vše uvědomí a zjistí vaše kvality tu je vždy, ale opět to rozhodnutí, ten okamžik zjištění je jen a jen na něm. Obecně opravdu můžete jen nějaký čas vydržet, dát partnerovi šanci se seberealizovat a pokud se za čas nevrátí, tak co nejrychleji zapomenout a jít dál. Vím jak lehce se o tom mluví a jak moc to bolí, ale nejste jediní, zvládli jsme to my druzí(já jsem na tom podobně, jsem v cyklu zapomnění), zvládnete to taky. Člověk se opravdu může zamilovat několikrát za život, takže někde před vámi na vás jistě čeká něco neméně hezkého. Moc vám to všem přeji...

proč jsi musela?

dík, ale nevím. Zamilovaná jinde zatím není, ale rozhodně tto příjde. zatím mně jen posílá k psychologovi a děkuji mi za všechno co jsem pro ní udělal. Stereotyp vztahu hrál hodně velkou roli, byl jsem dost v práci tu jsem řešil i doma a nebyl jsem psychicky na to¨m dobře. A 5,5 roku je přeci jenom nějaká doba, když jsou spolu lidi pořád. Je ale divný, že už mně nechce milovat, prostě to tak prů cítí. Nevim co si otom mám myslet.

Naděje je vždy, hlavně na ní netlač dej jí čas.Jestli se bude chtít vrátit,tak sama Tě začne vyhledávat,protože jí budeš moc chybět...pokud se už nezamilovala jinde.Třeba je jen unavená z Toho stereotypu, nevím jak jste aktivní, ale vztah se musí budovat pořád, ale někdy to opravdu nejde a nejlepší řešení je rozchod.Já vím strašně to bolí,ale přebolí.Vzpomeň si na začátky vašeho chození a proč se do Tebe zamilovala? Když se chce kamarádit, tak myslím že máš velkou šanci, aby se vrátila zpět,tak to nepokaž. Také jsem se před týdnem opustila partnera,ale u mě je to jiný příběh....já musela a proto to bolí mnohem více.

po 5,5 letech se se mnou rozešla přítelkyně z důvodu že už se mnou nemůže žít a hlavně necítí zamilovanost. Jsem z toho úplně v prdeli, znáte to :nejim,nespim, chlastám v práci stojím za prt. Miluju ji a chci zpátky, je to už dva týdny a ona nechce, chce se jen kamáradit. Myslíter že je naděje?

Pro Janu. Jani zvládneš to. Taky jsem si myslela, že mi pukne srdce. Stále ho miluji, je to otec mého dítěte. Ale vždy si řeknu, že kdyby cítil to stejné ke mně, tak je se mnou! Bude mi to ještě hodně dlouho trvat, než z toho budu úplně venku. Má psycholožka tvrdí, že hodně partnerů po nevydařeném vztahu se rádo vrátí ke své bývalé partnerce, ale ta už po svém uzdravení ho zpátky nechce.....Máte vy, nějakou podobnou zkušenost????????

Byla sem s přítelem ..v září se semnou rozešel že jsme prej jiní každý!! v říjnu po měsíci sme se daly zase dohromady a včera se semnou azse rozešel ted ze me ma rad ale ze sem se nezmenila a ze po me moc nechtel..a ze nanestesti zamilovanost trvala kratko ale rad me ma ale nemam se ho ptat jestly me miluje..no kazdopadne po tom roce sem tak vystavena s neho a to at sme spolu nebo ne..

Já to nezvládnu,nyní ani zvládat nechci.Jsem unavená,ale momentálně s nadějí,že třeba tu cestu k sobě ještě najdeme.Ale jak to tu tak pročítám mám dojem,že více trpí ženy z rozchodu a i více touží po svých bývalých partneřích.Muži jsou prostě jiní.Jejich ješitnost je daleko silnější,než přiznat chybu a pokusit se o nápravu.Jestli se mýlím,oponujte mi,vy muži!

Pro marki a Janu. Holky jestli Vám můžu poradit, najděte si nějakého dobrého klinického psychologa. Já takového našla a můžu říct, že teď skoro po třech měsících po rozchodu mi je lépe. Vím, že tyto vánoce budou kruté, že musím být tvrdá a hlavně veselá kvůli dětem, ale když už jsem přežila snad to nejhorší co mě v životě potkalo, tak přežiji i toto. Holky zůstalo nám po nich to nejdražší na světě - naše děti. A třeba za ošklivým koncem se líhne někde vzadu krásný začátek. Zatím to necítím, ale pevně tomu věřím....Holky držte se, my to zvládneme!!!

Je to půl roku po rozvodu a já poprvé v životě začínám litovat a uvědomovat si,že svého,byť cholerického a abnormálního manžela k životu prostě potřebuji.Život s ním byl mnohdy moc bolavý,ale krásné vzpomínky neustále převyšují.Já vím,že se ze vzpomínek žít nedá,ale nemohu si poručit.Znovu jsen ho pozvala k sobě a milovali jsme se,že se země zachvěla...Žiju ze dne na den,už nepřemýšlím o budoucnosti a nikoho nesoudím a neodsuzuji.Jsou věci,které nechápu sama,natož ,aby je chápal někdo jiný.Každý z nás je originál a co je dobré pro jednoho,nemusí býtdobré pro druhého.Láska je krásná,ale i bolavá.Pro někoho jediná a navždy.

Je to necelých čtrnáct dní co mě a moji tříletou dceru opustil manžel a táta.Jsem na dně. Nedal nám žadnou šanci žádné pořádné vysvětlení a tak se v tom plácám a pořád čekám, že se vrátí.Odešel tak nečekaně se slovy, že už se s námi necítí jako doma. Ani jsem netušila, že někoho má a nakonec odešel s mou nejlepší kámoškou ta mrcha a já jí tolik věřila. Vůbec nevím jak dál. Díky tomu všemu jsem nucena prodat náš dům s hypotékou a odejít i s malou někde do bytu. Pro ní to bude šok. Fakt nevím jak dál.