Vtíravé myšlenky ublížit vlastním dětem

Ahoj,já mám bohužel také zkušenost s OCD.Jsem v 6.měsíci těhotenství a začala jsem trpět úzkostnými myšlenkami,abych neublížila dítěti atd.Člověk si myslí, že to zvládne sám se této poruchy zbavit,ale asi je dobré vyhledat psychoterapeuta.Před 5 lety jsem touto poruchou trpěla a terapie mi pomohla,ani jsem neužívala žádné léky.Říká se tomu kognitivně behaviorální terapie.Jestli někdo máte zkušenosti jak s tím člověk může bojovat napište....

Ahojte lidi, tak jak se daří? Já jsem na tom stále dobře, daří se mi držet si vtíravý myšlenky od těla. Už je dlouho vpodstatě nemívám a tím pádem ani úzkosti. Teď mám spíš takový ten předporodní stres, že nic nestihnu nebo co..., takže jsem dost nervozní. Jen před pár dny jsem měla opravdu jen malinkou úzkost, protože jsem viděla pár hnusných zpráv v televizi (o dětičkách) a tak jsem si k tomu navíc vzpomněla na jednu opravdu brutální, která mi dala před časem zabrat...Naštěstí jsem se rychle "oklepala" a je to zase pryč.... - hlavně se tím nezabývat, že ;o). Manžel už mě kolikrát sám od sebe od zpráv odhání, když tam je něco hnusnýho. Ví, že mi to nikdy nedělalo dobře - nemám na to prostě náturu... a já vím, že těmi opravdu hnusnými bych jen zbytečně provokovala OCD. Však horory si taky nepotřebuju pouštět a nepřijde mi, že bych se kvůli tomu nějak v životě omezovala, takže za každou cenu se tomu vystavovat nehodlám ;o). Konečně nemám depky z toho, že už nebudu nikdy šťastná - myslela jsem si, že jak to člověk jednou "lapne", tak s tím bude bojovat celý život, protože se na to nedá zapomenout..., ale teď už vím, že mezi tím, že na to člověk opravdu nikdy nezapomene...a tím, že už tím netrpí...je veliký ale vážně veliký rozdíl ;o))).

Jo jo, to asi znají všechny maminky. Já jsem byla s těma našima "staršákama" doma osm let, pak jsem měla problémy jak jsem nastpoupila do práce. V té době u mě propukla ta panická porucha, to se naštěstí brzy dalo do pořádku. V práci jsem si zvykla a bylo to OK. V porovnání s OCD je PP nádhera.

Ale neboj Irenko, já to zakrňování taky moc dobře znám ;o))). Když jsem čekala první dceru, tak jsem byla skoro celé těhotenství na rizikovým a pak ještě 4 roky na mateřské. Jednu dobu jsem navíc bydlela v podnájmu, kde jsem skoro nikoho neznala, manžel byl pořád v práci, takže jsem kromě mluvení na malou za celý den řekla třeba jen 20 dkg salámu na prodavačku v obchodě ;o). Taky už jsem koktala a komunikace s lidmi mi začala dělat problémy.Začala jsem dokonce mívat silný deprese z toho, že musím vylézt z té garsonečky někam "ven"... Naštěstí to pak postupně v práci přecházelo, ale děsný přemáhání :o(.

Teda Lenčo, pokud si připadáš jen trochu hloupější tak to buď ráda. Já si na MD připadám kolikrát jak úplný magor, slovní zásoba se zmenšuje, když mluvím s někým dospělým(na koho nejsem zvyklá) tak se kolikrát málem zakoktám, no hrůza. Jak trávím celé dny ve společnosti naší maličké, tak asi trochu zakrňuju:))))je to ale ta nejmilejší společnost samozřejmě:)

Díky Ireno. Máš pravdu, to je zase jen další bacil OCD a já už vlastně vím jak na to, tak to bude určitě dobrý ;o). Já si jen v tom těhotenství vždycky připadám jakási hloupější, ani jsem si to pořádně neuvědomila..., že by hormony ?!? :o)
A s tebou Andreo naprosto souhlasím, myslím, že jsi to napsala dobře za nás všechny ;o))).

Ahoj kapavko,trochu jsem ti pozměnila jméno,protože si myslím,že se to k tobě víc hodí.Jinak věřím,že lidi jako jsi ty,to jsou opravdu schopny udělat,když se nestydíš tohle napsat.Uvědom si,že když jsi byl malej,nebo malá,tak si taky řval,nebo řvala a nikdo tě za to zřejmě nezabil,když sem píšeš.Chci tě poprosit,nelez nám sem,tady nemáš co dělat.Založ si svoje téma a jsem zvědavá kdo se k tobě přidá.Tady to není pro tebe!

já bych s chuťí ublížil i cizím dětem, nesnáším to řvaní, hlavně v MHD

Ahoj holky, hned musím reagovat na Lenču. Já si myslím, že ten pocit je jen další varianta myšlenek způsobených OCD, tak nad tím zbytečně nepřemýšlej stejně asi nic nevymyslíš :))). U mě se to taky střídá, jsou to ty nejhorší myšlenky co se týkají dětí, nebo mám strach, že na ulici třeba začnu pokřikovat na cizí lidi(to je celkem v pohodě, někdy si to představím a i se musím usmát), nebo mám třeba pocit, že do někoho, koho míjím schválně vrazím, nebo mě napadají různé jiné trapasy. Nebo, teď aktuálně, jak jsme tady probírali tu morbidní zprávu, pořád hlídám malou a v supermarketu se od ní nehnu a pokud možno ji ani nespouštím z očí. Co jsem tak o OCD četla, tak ty myšlenky můžou být všemožného zaměření, jsou vtíravé (to my dobře víme, že :))) a důležité je, že je člověk vnímá jako svoje vlastní i když jsou mu nepříjemné a nestotožňuje se s jejich obsahem. No a nejlepší na tom je, že čím usilovněji se jim člověk snaží bránit, tím jsou mršky přítulnější. Tak jen musíme doufat, že to přejde a hlavně, že na to dokážeme zapomenout :))) Zdravím všechny, papapa.A hezký víkend!!!

Ahojte holky, zrovna dneska jsem si říkala, že mívám nějak častěji strach z ostatních lidí :o(.Už se tolik nebojím svých vlastních myšlenek, což se mi opravdu už hodně moc zlepšilo, ale naopak se mi trochu prohlubuje špatný pocit z neznámých lidí... Možná je to tím, že jsem si uvědomila, kolik lidí má psychické problémy a jak jsem kolikrát už četla, tak často i vztek na cizí lidi a chuť jim ublížit... Když jedu třeba tramvají, tak mě přepadá takový blbý pocit, hlavně, když sedí někdo za mnou.., co když mi někdo něco najednou udělá...Dost si lidi kolem sebe prohlížím, je to takový nepříjemný vypětí, kdy čekám, jestli opravdu třeba nevytáhne nůž apod....Beztak to dělá hodně i to, jak poslední roky slýcháme dost o terorismu atd. a když se k tomu přidá boj s OCD, tak se asi není čemu divit, že by to moje vyhrávání nad OCD bylo tak jednoduchý, že ;o). Tak doufám, že se mi z toho akorát nevyvine další úzkostlivá porucha :o(. No nic, asi budu muset zabojovat pořádně hned teď ze začátku, kdy to je ještě snesitelné...

Ospravedlnujem sa:-)!!!!!a zaroven predstavujem!poriadne som vas doplietla dievcata!mrzi ma to!nepovazovala som za dolezite uvadzat svoje meno ale uz sa polepsim!tak este raz sorry!!a dakujem za nazory!momentalne to somnou vyzera celkom dobre takze zatial neuvazujem o liekoch ale ktovie,uz som si neni nicim ista tak sa len tak pytam preventívne...majte sa

Jé, Zdeni tak pardon:))Úplně s tebou souhlasím, taky mi ty léky vyhovují, zatím beru jednu tabletu (mám citalopram)a hned jak doladím formu(jak říká doktorka :))))tak to ještě snížím. Taky mívám ty úzkosti, jak píšeš neurčitý strach, jenže si hned vzpomenu čeho se to vlastně bojím a je to nepříjemné. Asi to chce čas, než zapomenu:((( Taky máš rozhodně pravdu, že lepší antidepresíva než nějaké svinstva. Já alkohol piju jen o silvestru a to jednu skleničku šampusu, klidně bych se bez ní taky obešla. Vybouřila jsem se za mlada a teď nemám potřebu a ani mi to už nechutná.Taky bych měla strach to kombinovat s léky, to je jasný. Dneska už končím, vždycky se dostanu k PC až pozdě večer a dnes jak někde sednu tak usínam, tak ještě něco přečtu a spím.papapa

Irenka, tie nepodpísané príspevky nie sú moje :-))) Ale nevadí. Píše tu ešte aj nejaká iná baba zo Slovenska. Ja beriem lieky, tiež asi tak ako ty, že čas od času znížime s lekárkou, potom znova späť... A je tiež pre mňa lepšie byť na liekoch ako bez a mať tie hrôzy. Momentálne beriem Seroxat 1/2 obdeň, to je pod?a mňa takmer nič a úzkosti ma chytajú len občas, ale už len také "obyčajné" :-) (t.j. nie obavy, či ublížim malej, len taký neurčitý strach). Mne homeopatiká nezaberali :-(( Možno neboli tie správne a tiež mi to pripadalo drahé. A keď sa to tak vezme - jedna tabletka antidepresív denne určite uškodí menej, akoby som si tie úzkosti utápala v alkohole alebo v nejakom inom svinstve.

Ahoj, já jsem byla u homeopatky a je dost složité vybrat vhodné homeopatikum. Jen tak střílet od boku asi nemá cenu a jsou to zbytečně vyhozené peníze. Správný homeopat by si měl na každého člověka vypracovat, nevím jak to nazvat (asi něco jako diagnózu) a podle toho určit jaké kuličky jsou pro něj na daný problém nejlepší. Stejně si ale myslím, že na tyto problémy to moc nepomáhá, uškodit to ale rozhodně nemůže. Když jsem je brala já, tak jsem k tomu jedla i antidepresiva (homeopatka mi to nedoporučila vysadit), tak pak ani nevím co zabralo. Nakonec jsem ale homeopatika brát přestala, je to docela drahé. Ale na běžné nemoci je máme. Mám doma malou homeopatickou lékárničku a v tomto směru jsou dobrý. Zdeni, však kdyby ti bylo nejhůř tak se neboj, dobrý doktor tě nenechá vypěstovat si závislost. Já beru antidepresiva a ty návykové nejsou, asi žádné (není potřeba zvyšovat dávku= není návykové. Návykové jsou ty léky co jsou na krátkodobou léčbu, ty jsem jedla jen velmi krátce a to v případě supernouze :))). Naštěstí jsou u každého léku příbalové letáky a co se mi nezdá to nejím :))). Já mám taky z léků strach, tak všechno zkoumám, než se rozhodnu. Doktorka to ví a asi jí to moc nevadí, jen se mi směje, že ty moje "dávky" ani nemůžou fungovat, že to je jen psychický účinek. Já totiž jak je mi líp, tak si hned sama snížím dávku, ale doktorce to vždycky řeknu. Ona to nechává na mém rozhodnutí určitě mě nenutí cpát do sebe léky pod tlakem. Už tam chodím několik let, tak už si na mě plašana asi zvykla :))))Někdy si připadám, že tady každému doporučuju jíst léky jak nějaký dýler(nevím jak se to píše :)))). Tak to nene:))),jen jsem se smířila s tím, že raděj budu jíst léky a mít "klid", než se vysilovat "zbytečným" bojem a život mi uteče mezi prsty. Tak se dělím o svoji zkušenost:((. Lenčo já mám ty ledviny daný asi i trochu geneticky, tak se mi zanáší možná snadněji. Pokud vím tak se má minerálky vypít tak sklenička deně, ať už reklama tvrdí co chce. Nejsem ale žádný odborník! Náš dětský doktor taky minerálky nedoporučuje, on je fakt bezvadný, někdy to de až do extrému, tak ve všem ho taky neposlechnu. Doporučuje pít vodu a nebo Coca-colu :))))dětem ředěnou. Určitě jsou ale dobré čaje (myslím sypané z čajovny třeba). Tak si dej co ti chutná a je to, však si to těhotenství užívej. Tak přeju hodně drbání na zádech:)))))a všem ostatním to co mají rádi oni :))))) papapa.

Ahoj holky,samy tu nejste.Taky sem chodím a čtu si vás.Jen jsem ted dlouho nenapsala.Je mi tak nějak furt stejně,takže nic nového.Seropram beru pořád pravidelně,jsem klidnější,už nepanikařím,ale ty myšlenky se mi honí hlavou pořád.Ted jsem se dala do nakupování výbavičky a když něco kupuju,tak mi ty hnusoty proběhnou stejně v hlavě a já mám hned po náladě něco kupovat a chystat.Už mě to fakt štve.Kdy už tomu všemu bude konec?Proč to máme?Kde se ten hnus v nás vzal?To by mě nejvíc zajímalo.

S homeopatiky zkušenosti nemám, takže já ti bohužel neporadím...Ale kdyby ti nikdo neporadil, tak v lékárně by měli vědět.., však jim není potřeba líčit konkrétní problémy :o), jen to tak obecně shrnout jako třeba že na deprese, pocit úzkosti apod....Ty chmury, co jsi měla, tak to nás,citlivý lidi, bude prostě jednou za čas přepadávat stejně jako třeba nachlazení ;o).Tomu se asi zabránit jen tak nedá. No taky je na to asi lepší se tomu hlavně nepoddávat a snažit se dělat něco příjemnýho, třeba si pustit aspoň oblíbenou písničku ;o).
Irenko, jak píšeš s těma minerálkama, tak já doufám, že piju takovou, která by mě to snad způsobit neměla - jemně perlivá Bonaqua (píšou, že je to pramenitá voda, vhodná pro přípravu stravy s nízkým obsahem sodíku), tak myslíš, že je tahle vpohodě? Já jsem dřív byla zvyklá normálně na vodu z vodovodu (mám prostě nejradši vodu), ale v těhotenství se mě z ní od začátku začalo navalovat a ta bonaqua mě naopak děsně chutnala...
No, když se teď cítím fajn, tak musím uznat, že si víc to těhotenství užívám. Mám prostě dvojnásobnou radost z toho, že nejsem nervní a neškodím tím miminku ;o). Hned jde všechno líp, právě i to běžný sebeovládání, sice si často za den zafrflám, ale aspoň se kvůli maličkostem "nevytáčím"...Snažím se totiž i dělat co nejvíc příjemných věcí. Já miluju od malička "škrabkání na zádech", tak vždycky večer přemluvím u televize manžela, aby mě škrabkal záda.Většinou zabere, když mu řeknu, že pokud se budu cítit příjemně já, tak to dělá vlastně i pro naše mimi ;o))). No to je vždycky taková skvělá pohodička, že pak usnu, jak nemluvně :o). Určitě mi takový věci taky pomáhají na psychiku, tak si snažím co nejvíc užívat ;o)

Ahoj baby,som si ista ze nie ste same ja som tu stale akurat neprispievam clankami len si ich citam.naposledy som pisala ako som v pohode ale mozno som to zakríkla!vcera na mna tiez doliehali nejake"chmury"ale netyka sa to uz tych myslienok ubližit.to už ma vobec nenepada comu som samozrejme strasne rada ale je to taky ten hnusny pocit uzkosti a strachu ani neviem z coho presne!zatial to mam pod kontrolou a bojujem s tym aj sa mi dari celkom ale predsa ma to obtazuje,myslim ze najvacsi strach mam z toho ze tomu podlahnem napriek svojej voli.nikdy som ziadne lieky nebrala a ani nechcem,bojim sa tych vselijakych navykovych liekov takze pokial to zvladam bez nich snazim sa im vyhýbat.ale skusila by som nejake homeopatika,mate stym skusenosti?poradíte?vdaka!

Lenčo, to su ráda, že to bereš v pohodě. Je fakt pravda, že to každý zvládáme po svém, já bych teda bez doktorky asi byla dost nervózní. Přeci jen mě uklidní když mě jednou za dva měsíce ujistí, že teda nejsem blázen":)))Taky je pravda, že když máš v těle všechno co potřebuje, tak určitě funguje jak má. Já jsem na tom špatně s pitím, nějak na to pořád zapomínám. Jo, s těma minerálkama to taky nepřeháněj, ať si nezaneseš ledviny. Já mám asi po babičce "sklony" k ledvinovým kamínkům. Celou dobu jsem o nich nevěděla, až teď jak jsem čekala malou tak mi asi ve čtvrtém měsíci dva vyšly. No řeknu ti, že porod byl proti tomu úplné nic. Ještě dva mám, tak doufám, že si dají načas. Jinak musím říct, že během velikonoc jsem taky byla úplně v pohodě. Jak mám víc práce tak je to lepší. Dneska zas na mě dolehly nějaké chmury, není to ale tak hrozné. No a ty buď v klidu, jako těhotná máš na střídání nálad určitě nárok :)))Takže si to užívej!!! Jak tak koukám, tak jsme tady zůstaly samy dvě. Tak doufám že se zas někdo ozve, ve dvou a více se to lépe táhne :)))))

Irenko, neboj, já to určitě neberu jako poučování...,jsem vždycky ráda za každou radu ;o). Já mám právě zafixovaný, že pokud bych šla k psychologovi jen kvůli tomu, že to s ním potřebuju probírat, tak mi to nějak zvlášť nepomůže. Nejen, že neznám žádnýho dobrýho, ale myslím si, že ani nemají tolik času, kolik bych já osobně chtěla :o(. Já stejně rozumově přesně vím, co je špatně...,že zbytečně vybuchuju i kvůli blbostem...,mám v hlavě srovnaný, co je důležitý a co naopak ne...atd., ale spíš to nějak nemůžu ovládat tak, jak chci - prostě emoce jsou většinou rychlejší než právě rozum ;o).Myslím, že to všechno správně chápu i bez psychologa a chce to podle mě spíš čas, abych měla dost sil i na zvládání obyčejných stresových situací. Teď jsem ještě dost vyčerpaná z OCD. To ostatní už není zas tak strašný, ale štve mě, že je to všechno zrovna v nejmíň vhodnou dobu, kdy bych chtěla prožívat klidné těhotensvtí :o(. Poslední 2 dny jsem byla naopak celkem dost vpohodě. Vtíravý myšlenky nedolezly - maximálně jakýsi "náznak", že se mi má začínat něco honit v hlavě, ale je to už tak slabý, že se mi to daří bez problémů ignorovat :o). Když si to vždycky uvědomím, jaký je to štěstí mít tu potvoru od těla, tak mi to hned zvedne náladu a život je v tu chvíli tak fantasticky růžovej ;o)).
Myslím si, že taky do uřitý míry pomáhá mít v těle dostatek hořčíku (nedostatek způsobuje nervozitu apod.), jak mi psala Katka z téhle diskuze. Věřím tomu, že když má těhotná ženská na něco chuť, tak to nejspíš potřebuje a je fakt, že já jsem měla do nedávna děsnou chuť na oříšky apod. a minerálku (skoro nic jinýho jsem těch několik měsíců nepila :o), který hořčík obsahují...., už mě ty chutě nějak přecházejí a tak si myslím, že by moje psychický zlepšení mohlo souviset i s tím ;o).

Lenčo, úplně chápu jak se cítíš a každopádně máš pravdu, že ten boj je vyčerpávající. To jak se hádáš s dcerou je taky asi vedlejší účinek těch našich potíží. Já jsem taky byla víc podrážděná a hned mě všechno vadilo a těhotenství na tom má taky podíl, to je jasný. Teď už je to lepší, hlavně se snažím všechno v klidu zhodnotit než vyletím, protože je mi jasný, že to dětem taky není příjemný, nějaká změna na mě poznat určitě je ať se snažím sebevíc nedat nic na jevo. Poslední dobou ale musím zaklepat, se pomalu vracím do normálu. Nechci ti v žádném případě nijak radit, nebo tě poučovat. Říkám si ale jestli by pro tebe nebylo lepší najít si nějakého psychologa, který by ti poradil jak s tím bojovat a nevyčerpat všechnu energii. Fakt to prosím neber špatně, já vím že to zvládáš výborně!!! Někam chodit neznamená hned jíst prášky, já jsem v Brně chodila k doktorce Brázdilové, (ještě bych asi našla i adresu ) jenže pro mě je to daleko tak chodím zas tady. Chtěla jsem ti jen napsat, že zrovna ona si myslela, že to zvládnu bez léků a vůbec mi je nenutila. Ono to fakt pomáhá, když si promluvíš s někým kdo tomu opravdu rozumí. Taky by byla škoda, kdyby se ti s dcerou kvůli tomu narušil hezký vztah. Píšeš,že je citlivá a děti všechno berou jinak než mi dospělí, taky si určitě neumí uvědomit, že i ty můžeš mít nějaký problém a že by ti třeba pomohlo kdyby byla "hodnější". No a o tom všem by sis mohla promluvit s nestraným člověkem a určitě by se ti aspoň trošku ulevilo.To ale nejlíp posoudíš sama, tak to neber prosím jako poučování :)))), jen se dělím o svoje zkušenosti.Taky jsem si jakoby "zasedla" na nejstarší dítě a i když jsem si to uvědomovala a "malá" si toho asi snad nevšimla(snažila jsem se být v klidu), tak jsem se tak v duchu na ni naštvávala kvůli každé pitomosti.Pak mě to samozřejmě mrzelo a zas jsem si nadávala. To k tomu asi všechno patří, protože je to opravdu vyčerpávající. Ještě ti poradím dobrou knížku, jestli ráda čteš. Jmenuje se "Tvoje dítě jako šance pro tebe" a napsala to Zdeňka Jordánová, koupit se dá určitě v literární čajovně a snad i v knihkupectví. Je to moc hezká knížka a pomohla mi taky pochopit spoustu věcí. Tak se drž a měj se moc hezky. Všem ostatním taky AHOJ.