Vtíravé myšlenky ublížit vlastním dětem

Jééééé, Andreo, mooooooc gratuluju!!!!!!
Tak máš taky holčičku..., úplně mi běhá mráz po zádech ;o).
Tak se drž a užívej si mateřství!

Ahoj,já jsem brala celé těhotenství Seropram.Napsala mi ho doktorka přesně na tyhle stavy.Už jsem tu i psala.Včera,jsem si přivezla z porodnice krásnou,zdravou holčičku.Tímto chci i pozdravit Irenu s Lenčou.Holky je mi fajn a doufám že i bude!Ty myšlenky debilní trochu mám,ale nepanikařím z nich.Myslím že je to i tím,že se o malou moc bojím.Seropram jsem brát přestala,k vůli kojení,to mě doktorka nedoporučovala.Ale těhotenství v pohodě!!!

Ahojky všichni, tak jsem na netu vyhledávala nějaké info o této nemoci a našla jsem vaši diskusi.mám tříletou holčičku, kterou miluji na devšechno.vtíravé myslšnky přišli až po porodu.nasadila jsem antidepresivacitalec a 2 roky je užívala. Lonský rok byl dost těžký, zemřela mi maminka na rakovinu a též i babička. zůstala jsem sama s dcerou a partnerem. moc chceme další miminko, jen léky jsem vysadila a zdá se že to bez nich nejde...jak je to s léky v těhotenství ? prosím poradte:-( jaké máte zkušenosti? znovu nenasazovat a "tpět" nebo nasadit?:-(

....u mě pořád vpohodě ;o) Malá mi dělá radost, je pořád hodňoučká. Občas mě tak nějak ze zvyku nebo co napadne nějaká ta blbá myšlenka, ale vůbec to se mnou ani nehne!!! Jupíííí....
Občas sem nakouknu, jak se vám všem vede, ale nějak se to tu zaseklo :o))))

OCD je prý nevyléčitelná porucha. Je to pravda?

Ahoj všichi, taky jsem tady dlouho nebyla a dnes jsem si řekla, že nakouknu a koukám na tu novinku :).Lenko, taky moc gratuluji k narození miminka a přeju ať vám malá krásně roste a jste moc a moc šťastní :) :) :)!!!!! U mě celkem nic nového, jsou horší a lepší dny, zdá se mě ale, že ty lepší už převažují, tak je to OK. Tak se všichni držte a mějte se krásně.

Ahojte, ja som tu už dlho nebola. Gratulujem, Lenka, k bábätku :-)) Ja zvažujem ešte stále či mať alebo nemať druhé, nie som rozhodnutá, bojím sa tých myšlienok a nie som si istá, či to zvládnem tak pohodovo ako Lenka. Leni, naozaj ťa obdivujem, že tie myšlienky vieš jednoducho potlačiť. Ja ich síce teraz už dlhšiu dobu nemám, ale obavy z nich ostali :-(

Díky za gratulace ;o). Cítím se moc fajn a chci si to teď dál užívat...Stačí se podívat na to heboučký stvořeníčko a úplně mě to zahřeje u srdíčka :o). Řekla bych, že je to opravdu čím dál lepší!

Čau Lenčo, gratuluji k miminku! Omlouvám se že jsem dlouho nenapsala. Měla jsem pár týdnů fofr (nemůžu být bez svých pracovních aktivit), zazdila jsem skoro všechny kamarády, ale vůči tobě cítím velký dluh! Je to lepší po porodu, co? Ono se to potom tak hezky všechno projasní a z člověka všechno spadne.

Gratulujem Lenča!!!som rada že to máš za sebou a že to zvladaš!máš moj obdiv a teším sa že si opat tu.dovolím si tvrdit že ma do velkej mieri z toho najhorsieho dostali tvoje príspevky!su tu potrebné!tak prajem vela stastia tebe,babatku,aj rodine!!drž sa

...se omlouvám, nějak to zlobilo ;o)))

pro cc: tvoje máma ale zjevně netrpí touhle úzkostlivou poruchou, protože my ubližovat nechceme a nikdy jsme ani neublížili, jen nás to napadá, protože nás to děsí...a chceme se těch myšlenek zbavit, protože nás to šíleně trápí...
Záměrný ubližování je určitě jiný problém, ale bohužel mě nenapadá, jak ti poradit, protože nejsem žádný odborník a s tímhle problémem nemám ani žádné zkušenosti, což jsem samozřejmě moc ráda. Jestli ti to brání ve vztazích, tak neztrácej čas a zkus zajít k psychologovi, ten by ti měl pomoct...

pro cc: tvoje máma ale zjevně netrpí touhle úzkostlivou poruchou, protože my ubližovat nechceme a nikdy jsme ani neublížili, jen nás to napadá, protože nás to děsí...a chceme se těch myšlenek zbavit, protože nás to šíleně trápí...
Záměrný ubližování je určitě jiný problém, ale bohužel mě nenapadá, jak ti poradit, protože nejsem žádný odborník a s tímhle problémem nemám ani žádné zkušenosti, což jsem samozřejmě moc ráda. Jestli ti to brání ve vztazích, tak neztrácej čas a zkus zajít k psychologovi, ten by ti měl pomoct...

pro cc: tvoje máma ale zjevně netrpí touhle úzkostlivou poruchou, protože my ubližovat nechceme a nikdy jsme ani neublížili, jen nás to napadá, protože nás to děsí...a chceme se těch myšlenek zbavit, protože nás to šíleně trápí...
Záměrný ubližování je určitě jiný problém, ale bohužel mě nenapadá, jak ti poradit, protože nejsem žádný odborník a s tímhle problémem nemám ani žádné zkušenosti, což jsem samozřejmě moc ráda. Jestli ti to brání ve vztazích, tak neztrácej čas a zkus zajít k psychologovi, ten by ti měl pomoct...

jsem dítě, kterému máma záměrně ubližuje. Otci a potom mě! nemá jediný důvod, žiji sám. mám problém si najít partnerku , kamarády, cítím se zneužívaný a dochází mi po 30 letech, že mi záměrně ubližovala máma. moc to bolí a ted to jde ven a jsem z toho hodně neštastný, chybu jsem hledal vždy v sobě, ale teď je jinde

Malá je zdravá a taky moooc hodná, aspoň zatím ;o). Porod byl mnohem bolestivější než první, ale to bylo tím, že jsem hned od začátku měla prudký kontrakce a malá byla už za 3 hoďky na světě :o). Já se cítím moc fajn,fyzicky i psychicky..., rychle jsem upravila dávkování léků na štítnou žlázu podle doktorky, tak doufám, že mě nečeká žádný velký hormonální výkyv, teda kromě toho přirozenýho :o). Je fakt, že se mi snaží už několikrát vtírat zase hnusný myšlenky, ale daří se mi je včas zarazit.Jsou to ale spíš myšlenky v tom smyslu, že si vzpomenu na některé hrůzné příběhy (např. jak tehdy jeden chlap sprchoval miminko v horké vodě, protože plakalo a ono zemřelo). Vždycky se mě začne zmocňovat ta odporná úzkost, ale rychle se snažím myslet na něco jinýho a opakuju si v hlavě, že se tím bohužel nesmím trápit...,že mojí starostí je teď spokojenost malé - abych neměla v mlíčku zbytečný stres... a jak tak na tohle všechno začnu myslet, tak to přejde... Hodně mi taky pomáhá, že cítím velké štěstí a nemám tolik času se tím zabývat ;o). Věřím, že to zvládneš taky. Až budeš mít v náručí svýho mazlíka, tak se budeš cítit ještě mnohem silnější ;o).

Jéé,a já že sem Lenka dlouho nenapsala.Moc gratuluju!!!A co malá?A jaký byl porod?Napiš něco?Jak se cítíš?To je otázek,vid?No mě to čeká za měsíc,tak proto ta zvědavost!

Ahojte, tak mám mimčo na světě :o). Narodila se mi holčička a zatím je moc hodná. Já se zatím držím,cítím se fajn, na ty vtíravý myšlenky nemám tak nějak čas ;o). Tak papa

Ivanko jste nemocná
a nemůžete za to, neobviňujte se
Naučte se to přijmout a zmírnit ten tlak
Máte své děti opravdu ráda, to co se vám děje je moc těžké přijmout. Ale pokuste se o to, potom mě taky napadá jedna věc ale nevím. zkusila jste se třeba vydat cestou alternativních metod? nemůžu radit z osobní zkušenosti ale vím např. o regresi nebo hypnoze, ale žádná záruka tam asi taky nebude.

Ahoj Markéto,já mám to samé co ty.Za měsíc mám rodit a taky se mi to honí hlavou.Jsou to hrůzy.Chodím na psychiatrii a od začátku těhu,beru Seropram.Takže do toho mám strach ještě aby mimčo bylo v pořádku.I když mě doktor přesvědčuje že Seropram se v těhotenství brát může,že už má víc miminek na Seropramu,tak stejně mám blbej pocit.Je pravda že s tím Seropramem je mi líp.O hodně.Už tolik nepanikařím z těch hnusných myšlenek,ale bojím se stejně.A hlavně se bojím,aby se mi to nevrátilo v plné síle,až se mimčo narodí.Protože s tím se nedá normálně fungovat.A jaký ty máš pocity?čeho se nejvíc bojíš?Jaký konkrétní věci se tobě honí hlavou?jestli ti teda nevadí že se ptám.