Vtíravé myšlenky ublížit vlastním dětem

takže jsi to zvládla i bez léků ?toho se nejvíc děsím, že se pomátnu a někam mě zavřou :-( ty myšlenky už nejsou ani tak silné jako spíš to, že musíš něco udělat aby zas nepřišlo to špatné...to k tomu také patří ?:-)ach jo, no budu to tu postupně pročítat, terka

Doporučuju ti pročíst si tady všechny příspěvky. Například mě to strašně pomohlo a jsem už vpohodě, vlastně můžu říct, že vyléčená.... Ale je to strašně individuální, někdo tím trpí roky a někdo jen krátkou dobu. Já jsem byla ještě v březnu (asi po 1,5 roce útrap) úplně na dně, pak jsem natrefila na tuhle diskuzi a už někdy v květnu jsem byla o.k. :o). Až si to všechno pročteš, tak uvidíš, jestli to budeš moct zvládnout sama a nebo jestli zvolíš i pomoc lékaře. Neboj se, nikam tě za to nezavřou, je to celkem běžná porucha, trpí tím tolik lidí, že bys koukala ;o).

A myslíš, že se dá někdy vyléčit ? trpím tím druhý rok, nijak zvláště jsem se po tom nepátrala, nasadila jsem antidepresiva a bylo lépe.až ted co jsem se snažila vysadit léky našla jsem vaši stránku. Je sice příjemné vědět, že nejsem sama, ale začínám z toho mít srach :-(
Tereza

Ano, bohužel, anonyme..., je to nemoc - úzkostlivá porucha. Ale kromě toho, že je děsně, ale opravdu děsně nepříjemná, je prý menší pravděpodobnost, že člověk s touto nemocí někomu ublíží než u zdravého člověka. Takže nejsme žádní úchylové nebo jak to může vypadat ;o).

proč něco takového vůbec je ? je to nemoc ? :-(

Ahoj, ja som z Košíc. Beriem Seroxat už piaty rok s tou jednou prestávkou. S genetikom som sa radila len cez internet, v tehotenstve mi odporúčal radšej pohodu s liekom ako úzkosti a stresy a v prípade, že by som musela brať lieky, tak aby som sa snažila byť len na jednom lieku (napr. len Seroxat, lebo jeden čas som brala popri ňom aj Lexaurin). Ináč, ak sa cítiš tak, ako píšeš, tak radšej choď na tie lieky, tvoja dcérka ťa potrebuje pokojnú a vyrovnanú a nemá zmysel sa trápiť. Keby si mala migrény, tak by si tiež brala tabletky, aby si sa necítila zle, tak to ber, že to potrebuješ a je jedno, na čo. Veď nebudeš brať maximálnu dávku, bude ti dobre a začneš si aj užívať život, nie len sa stresovať a t?pnuť, kedy ťa to znova chytí. A určite to neber ako osobné zlyhanie, skrátka telo nevytvára látky, aké má a hotovo. Ty máš aj tie vtieravé myšlienky ublížiť malej? Alebo iné úzkosti? Ak chceš, tak mi napíš na mikona"centrum.sk

To mě napadlo:-) Partner je též ze slovenska z popradu. Odkud ty ? Lépe ani nevím zda mi je, jsou chvíle kdy snad ano a říkám si i že bych to bez tech léku mohla zvládnout, ale asi ne. Pak jsou chvilku, že už ani nevím kvuli čemu brečím, že mi příjde, že ani výchovu malé nezvládám, že se ji nevěnuji jak bych měla ( přitom jsem s ní 24 hod denne a dělám vše neustále s ní )No nevím. tolik bych chtěla druhé miminko:-( Co ty bereš za léky ? Radila jsi se třeba s genetikem ? Mám z toho takový strach. ale v úterý jdu k dr a nechám si ty léky asi zase napsat

No ja nie, ale to si asi zistila pod?a slovenčiny :-), Ak chceš, môžeš sa tu k?udne vyrozprávať, prípadne sa môžeme baviť aj mailom. Snáď je ti už trošku lepšie ako v sobotu.

Zdeni moc ti děkuji za tvé řádky ! V téhle chvíli kdy se cítím sama mi pomáhají. Nejste někdo z prahy ?

Odpovedám na predchádzajúci príspevok, ten pocit,že sa totálne zbláznim, je mi ve?mi známy, myslím, že všetkým, čo sme tým prešli. Ja som tiež mala vysadené lieky, vydržala som bez nich 3 mesiace a musela som nasadiť znova, už to potom neboli myšlienky, či ublížim dieťaťu, ale taká neurčitá strašná úzkosť, lekárka mi povedala, že jednoduchom moje telo produkuje málo serotonínu a musím brať späť lieky, tiež som sa za to odsudzovala a mala som z toho aj depresie, že nedokážem byť bez AD, no ?udia berú lieky aj na štítnu ž?azu, aj na cukrovku anemajú z toho výčitky, že to musia brať, tiež pevnou vô?ou nezvládnu chorobu. Preto ak sa necítiš dobre, vráť sa k liekom, mne už momentálne stačí len minimálna dávka a nechcem sa jej vzdať, hovorila som to aj lekárke, tak mi ju zatia? necháva už takmer rok. Držím palce, nech ti je skoro lepšie.

Máte někdy pocit, že už z toho zešílíte ? Poslední dobou je toho na mě moc a moc. Připadám si neschopná, že nedokážu být bez těch léků:-( přitom jsem je vysadila a zdálo se to být tak měsíc dobré. Jenže ted chodím jak tělo bez duše, brečím kvůli všemu...no prostě to tak nejde. A s malou je to jak alenko píšeš, také se jí snažím věnovat na maximum a stejně mám stále pocit, že je to málo :-( Nejde mi ji vychovávat podle knih a myslím, že to prostě ani jít nemůže. Nebiju ji, nekřičím, snažím se s ní hrát celý den...a jsem vyčerpaná maximálně :-(

Rozumím, úzkost je dobré léčit včas. Ona je způsobená také fyzickým vypětím a znám hodně maminek, které se snaží být přepečlivé. Vždyť na nás média a všelijaké příručky co a jak máme dělat útočí ze všech stran. Člověk si pak připadá trochu méněcenný, když se jeho chování neshoduje s tím, co mnohdy pisálkové píší jen proto, aby zajistili odbyt knížky nebo časopisu. To je dobrá půda pro úzkosti i v jiných oblastech. Ale strach o dítě do určité míry je normální a k životu patří. Tady udělá hodně partner, který dovede na věci nazírat trochu z nadhledu. Proto ho máme, aby tady pomohl co nejvíc.

Alenko, to jsem dělala vždycky, ale u mě se tato úzkostlivá porucha objevila až když jsem nějaký čas chodila do práce, takže to s tímhle nesouviselo vůbec. Ale ten odpočinek (fyzický i psychický) je samozřejmě důležitý ;o).

Milé maminky, snažte se nevěnovat dítěti celých 24hodin, neodmítejte pomoc jiných členů rodiny a zapojte intenzivně také manžela. Vždyť takovou příležitost bude mít jen několikrát v životě. Vy se hlavně starejte o to, abyste si psychicky odpočinuly. Zajděte za známýma na hodinku, zajděte si sama do města na nákupy, přečtěte si něco zajímavého, něco si kupte, běžte do kadeřnictví. Jinak budete v začarovaném kruhu úzkostí o seba a o dítě a nikomu neprospějete. Vaše děťátko to vydrží a vy se doslova psychicky občerstvíte.

Ďakujem za podporu, moje úzkosti sú tiež o ublížení mojej malej, je to fakt hrozné, veď to poznáte, už ich našťastie v takej miere nemám 4 roky, ale to som na AD, ale občas ma napadne, že čo ak sa to vráti, už je to asi viac-menej len strach zo strachu, ako hovorí moja psychiatrička. Ja som h?adala po internete, či je schopná milujúca matka také niečo vykonať na základe tých vtieravých myšlienok, všade je, že nie, no ale verte tomu, keď ich práve máte :-((( Som rada, že sa to tu znova trošku rozbehlo, lebo jeden čas tu bolo dosť ticho. Majte sa krásne zatia?.

Andreo, já se u kojení cítím super, asi to dělá i ten hormon štěstí, co se u kojení vyplavuje ;o). Cítím se teď líp než kdykoliv předtím. Občas mě sice cosi napadne, ale nic to se mnou naštěstí nedělá. Třeba v porodnici mě několikrát napadlo "co kdybych malou upustila na zem", ale neměla jsem z toho úzkosti, brala jsem to opravdu jen jako jakoukoliv jinou myšlenku! Myslím, že to bylo hlavně tím, že jsem se někde uvnitř bála, aby mi malá nespadla...a promítlo se to takhle... To samý mě napadne občas u koupání, asi proto, že se bojím, aby mi neuklouzla ;o). Takže shrnuto a podtrženo: vůbec mě to netrápí!!!
Jinak s těmi práškami v těhotenství souhlasím, protože stres je často větší potvora ;o).

Taky se připojuju k názoru, že antidepresiva v těhotenství jsou rozhodně lepší než se trápit a psychicky se vyčerpávat. Já jsem je bohužel vysadila a pak jsem měla hrozné problémy. Moje doktorka taky říká, že má spoustu maminek na AD a jsou v pohodě i miminka,tak se snad nemusíš bát. Já už zase užívám a budu raději užívat udržovací dávku pořád, než se zase trápit, už jsem se s tím smířila. Tak přeju ať všechno dobře dopadne :)

Jéééé, no já taky moc gratuluji !!!!! Tak to jsem ráda, že jsi to všechno krásně zvládla. Tak si to s malou moc užívejte a držím pěsti ať jsi v pohodě. :) :) :)

Lenčo,moc děkuju!Zdenko,ty myšlenky jsou fakt šílený.Kdo nezažil,nepochopí.Já brala Seropram od začátku těhu a měsíc před porodem jsem je vysadila k vůli kojení.Při kojení mě je doktorka nedoporučovala.Tak doufám,že když ty léky neberu že se mi to nevrátí zas v plné síle.V nejhorším případě bych kojit přestala a léky znovu nasadila.Zdenko neboj,doktorka ví co dělá,já měla taky hrozný strach,abych neměla mimčo nějak poškozené,ale jak vidíš,všechno je o.k.Musím zaklepat,aby to tak i zůstalo!Drž se.A jaký ty máš myšlenky?Taky ublížit dětem?Ty jsou ty nejhorší,co můžou být.

Andrea, tiež gratulujem!!!! My sa tiež teraz pokúšame o bábo, beriem polku Seroxatu obdeň, bez liekov nemôžem byť, trochu mám aj obavy, či to nepoškodí bábu, ale lekárka hovorila, že sú to mušie dávky, tak hádam bude dobre :-( Asi nemám na výber, len dúfam, že sa tie HNUSNÉ myšlienky nevrátia...