histerektomie

Ahoj,čtu si tuhle diskusi už dlouho a díky za ní - člověk zjistí, že není sám. Byla jsem minulý týden na hysteroskopii a čekám na výsledek. Už jsem se smířila s tím, že o dělohu asi přijdu a jen se bojím, aby nález nebyl zhoubný. Přišlo to jako blesk, stále všechno OK, ještě v listopadu nic, a v březnu najednou nález - snad polyp - který se ale musí zkontrolovat a podle výsledku buď sledovat či děloha ven. Doba od tohoto sdělení do operace a definitivního sdělení výsledku je to nejhorší, co v životě zažívám. Musím sebekriticky konstatovat, že jsem asi dost hysterická, ostatní mají určitě větší problémy. Navíc je mi už 43 a mám dvě velké děti, takže by se mi zas až tak nic hroznýho nestalo, ale stejně ... V každém případě přeju všem co tuhle rubriku sledujou a píšou, aby se problémy vyřešily a zas bylo líp.

MYslím si, že udělat tak závažný zákrok u nerodící ženy snad nejde jen tak.Aspoň v to doufám!
Tam by musely být nějaké akutní problémy při operaci (protržení dělohy,..), aby to bylo pochopitelné...

Katko,nedělali jí jen hystereskopii?To jest vyšetření vnitřku dělohy takovým přístrojem.Nechce se mi věřit,že by ji operovali tak narychlo,bez větší přípravy.

Pro Katku - hysterektomie ( hyster = děloha),ektomie (odnětí).
Je několik hysterektomií, záleží na nálezu a na celkovém stavu pacientky ana rozhodnutí operujícího lékaře, jaký druh provede, např. zda
-vaginální ( jen pochvou )
-abdominální ( břichem - viditelný řez )
-laparoskopicky asistovaná ( kombinovaně -pochvou a laparoskopem přes břicho, apod.

Hlavně dle nálezu ( vaječníky s útvary či nebezpečnými cystami apod.)lékaři odstraňují i vaječníky a nebo i přilehlé lymfat. uzliny. Pokud nález není životu nebezpečný, odstraní se někdy ( u pacientek zhruba nad 45 let a za předpokladu, že s tím žena souhlasí) i vaječníky, neboť při jejich ponechání u starších žen může dojít ke vzniku ´útvarů na nich, pro které musejí být odstraněny. Jak jsem se dočetla, výskyt tohoto není velmi častý, ale diagnostikovat toto onemocnění je obtížné, většinou se tak děje až v hodině 12.)

U tvé sestry zřejmě při zamýšlené kyretáži nebo hysteroskopii ( prohlídce dělohy zevnitř) usoudili, že je nutné odstranění dělohy pro nějaký nález ( např. myom způsobující neustávající krvácení, nebezpečný polyp, apod.).
Pokud byla opravdu odstraněna CELÁ děloha,znamená to bohužel, že už nemůže otěhotnět.
Nejlepší však bude promluvit s ošetřujícím lékařem, který by měl informovat manžela, evt. rodiče či rodinu ( pokud sestra podepsala souhlas s podáním těchto informací třetí osobě ) o rozsahu provedeného zákroku a o evt. následcích.

Rozhodně bude dobré sestru vhodně podpořit psychicky, tzn. odvádět její myšlenky pryč od této záležitosti, a pokud se vyskytnou psychické problémy, nebude moci realitu unést, je opravdu důležité, aby ji rodina včas a bez předsudků přiměla navštívit evt.psychologa, který jí pomůže.

Katko, jestli jsi četla víc příspěvků, asi jsi už zjistila, že hysterektomie je odebrání dělohy, případně i vaječníků, takže těhotenství již v budoucnu možné není. Pokud tě zajímá ještě něco víc, napiš.

Řekla bych , že jsem na tom hodně podobně jako Jarča. Ty myšlenky, že nejsem ženská ve mně byly, ale jsem člověk pozitivně myslící a tak jsem se s nima až tak nepárala. Dost pomohl manžel, kterému jsem si třeba stěžovala, že nejsem úplná ženská a on vždycky dodal, co by dělal s celou ženskou, ale třeba vážně nemocnou nebo umírající.Protože jsem stihla jenom jedno dítě a teď kolem třicítky mně ovládl pocit, že nemám jakoby splníno, že bych to druhé dítě chtěla, tak pár slziček ukáplo. Ve skutečnosti nevím, jak bych to řešila, kdybych těhotná mohla být, ale z pracovích a i osobních důvodů by pro mně mateřská byla nic moc. Takhle to mám vyřešené. Ale v hlavě to ještě někdy přetrvává.
Takže já po operaci rozhodně dobrý, pár kil jsem sundala, netrápí mně týden bolestí při měsíčkách, milovat se můžu kdy chci (žádné nucené přestávky), nezměnily se pocity při milování (na to jsem před operací myslela, abych nepřišla o možnost prožívat orgasmus).
Vůbec si nedovolím srovnávat se s vámi, které máte pryč i vaječníky. Tam ty problémy jsou určitě mnohem větší, hormony nám ovlivňují život mnohem více, než bychom chtěly (tady asi ani to pozitivní myšlení nepomůže). Ty co máme vaječníky a hormony fungují, "jenom" jsme přišly o dělohy, tak tam si myslím že je zbytečné se trápit pocity méněcenosti. Jsem přesvědčená, že můj muž je se mnou pro mně, pro mé myšlení a ne pro mojí dělohu. Při sexu se u něho nic nezměnilo a že mně musel párkrát lehce podržet bylo fajn.?Jsem ženská bojovník (prý s mužským myšlením) a ten pocit, že mi pomáhá a drží, byl fajn i pro něho.
Tak se držte, bojujte, já si říkám, že mohlo být hůř. Kdyby mi zůstala děloha, mohla jsem teď třebaběhat po chemoterapií a tak. A tak díky Bohu, že je to OK.

ahoj,moje sestra byla včera na operaci,řekli jí,že jí provedou kyretáž.Dnes na vizitě jí ale řekli,že jí udelali hysterektomii.je jí 31let a ještě nemá žádné děti.Nevíme přesně co to histerektomie je.Můžete mi prosím poradit a přiblížit mi co jí čeká?

Ahoj Blani :-),děkuji, ale myslím, že velký přehled nemám - tedy chtěla bych ho mít, neboť jen to je cesta, jak se dopracovat k pochopení situace a k možnosti nějakého zlepšení.Snad tyto informace některé z nás pomohou.To bych si moc přála a sama budu vděčná za informace od Vás.
Ano , DHEA jako předhormon, může být náhradou za estrogen,apod., ale nežádoucí účinky jsou: srdeční palpitace, růst ochlupení na těle, ztráta vlasů - plešatost, akne.

Chtěla bych ještě opravit název hormon. náplasti s testosteronem - správně je to Intrinsa.

Po totální operaci se velmi rychle dostanou hormony do minusu. Ale jsou i jiné faktory, které ovlivní chuť na sex:
ty již námi diskutované duševní,těžké životní okolnosti, nemoci, deprese, artritida, srdeční onemocnění,vysoký krevní tlak - a s tím i medikamentózní léčba - Např. některá antidepresiva ( hlavně ta staršího typu ), léky na snížení krevního tlaku, na diabetes apod.

Snažila jsem se najít informace o tom, jak by měla žena po operaci postupovat, zjistí-li, že u ní došlo ke ztrátě libida.
Především prý má navštívit svého lékaře a otevřeně s ním o tom mluvit, prý to není žádná vzácnost trpět sex. apetencí a doktoři jsou na to zvyklí ( ovšem osobní zkušenost bývá jiná :-(.
Lékař by měl doporučit návštěvu sexuologa nebo partnerskou poradnu. Dále by se měla prověřit zmiňovaná medikace a vyloučit léky,které to ještě umocňují.Je vhodná i změna života - vyhýbat se stresům, zamezit vzniku deprese.Pak přicházejí na řadu i nové vhodnější sex. praktiky, které by napomohly k lepší stimulaci.Jako poslední je terapie estrogeny a androgeny.
Chce to prý také otevřeně hovořit se svým partnerem o problému a o tom, že ho stále chceme, jen je to " jiné ".
Ženy popisují svůj stav po operaci, jako, že jim " něco " chybí, nebo že se cítí " jaksi oklamané".Jsou často plačtivé, bolí je hlava, cítí velkou únavu apod.

Další pomoc je spatřována v tom, že bychom o " svém problému" měly hovořit s přáteli.Prý je dobré o tom mluvit nejlépe s přítelkyní - a to my zde v rubrice vlastně činíme. Je fakt, že mi to vždy na nějakou dobu pomůže, když to ze sebe tzv. vysypu...., ale omlouvám se že neumím být stručnější...

Ingrid ,díky za příspěvek.Je poznat,že o těchto problémech máš velký přehled.Je docela zajímavé,že v Americe se dá sehnat DHEA,což je hormonální prekursor,který by mohl pomoci při nedostatku libida.Ale zřejmě ani on nebude bezpečný,i přesto,že je některými odborníky? tolik opěvován.Na druhou stranu,než si poškodit zdraví,tak je opravdu lepší se s danou situací smířit.

Ahoj devčata, nedá mi to nevstoupit opět do diskuse, také se mi uleví, když se mohu otevřeně vypsat ze svých myšlenek a úvah o problematice této rubriky, protože se mně bytostně dotýkají.

Jarušce moc přeji, že je jí po op. dobře a vše funguje, jak má.Děkuji jí za podporu a za jiné stanovisko, které je důkazem pro druhé, že všechno nemusí být po hye tak negativní.

Sexuální apetence je opravdu záležitostí hormonální a Blanka má pravdu, že k ní přispívá množství mužského hormonu v těle. Dokonce Procter & Gamble(prý) vyvinul hormonální náplast Intrisa, která by měla suplovat mužskou viagru. Dávkování testosteronu do ženského těla je však věc velmi složitá a větší množství tohoto hormonu má značné negativní účinky.Tudy asi zatím cesta ke zlepšení nepovede.

Blani, nevím, jestli občas zavítáš i na zahraniční příspěvky o ženské kastraci ( nazývejme věci tak jak jsou, i když to opravdu nezní hezky ). Dočetla by ses, že Tvé ( naše )problémy má velká spousta žen a ty se je snaží též řešit, a často se stává, že jsou odbyty i v lékařské ordinaci. Jsou i tací mezi lékaři, kteří říkají, že si žena má na uvedené potíže vzít aspirin, nebo dostanou odpověď že přehání apod.

Proto je tu také tato rubrika, abychom si sdělily, co nás sužuje a zjistily, jestli se s tím dá něco udělat, abychom mohly bojovat s negativy a šly k lékaři už s určitou představou, jak na problém. My známe své tělo nejlépe a víme, jak to bylo před... a můžeme srovnat, co je po...Doktor - muž to zcela nemůže pochopit, jakož i neodoperovaná ženská lékařka, která je ještě v produktivním věku.

Chtěla bych jen poznamenat, že i ostatní ženy, kterým byly ponechány vaječníky a jsou okolo 40 nebo 40+ mohou do jisté míry počítat po hye s MOŽNÝM , nikoli nutným příznakem zmenšeného přísunu hormonů do těla,a to zhruba do 3 let po zákroku.Vaječníky pracují jako kdyby byly po infarktu, pracují, ale na méně % než před tím. Mladší ženy to zvládají lépe, neboť jsou ještě hormonálně v plné funkci stabilní.

Blani, i já jsem se setkala s tím, že žena nepřiznala změnu, až poté, kdy ke mně získala větší důvěru, a na základě toho, že i já mám problém, přiznala, že u ní také není vše jako před. Prý jí pomohly , a to velmi, v lázních. Navštěvovala tam i psychologa a mluvila s ostatními ženami ve skupinách. DOstala antidepresiva a nyní je jí lépe.Byla operována kolem 50, nyní je 5 let po op.

Nikomu se o tom nechce mluvit otevřeně, ani když je to anonymní. Je to velmi citlivé téma, a proto stále říkám, že v postupu našich lékařů v této záležitosti chybí prevence.

Ještě jedna poznámka: antidepresiva prý nahradí nedostatek estrogenů v mozku.Když estrogen chybí, jsme podrážděné, máme bolesti hlavy - tzv. přechodové stavy.
Kdo nemůže hormony, měl by dostat antidepresiva. ALE, ty také nejsou bez vedlejších účinků, bohužel. Hodně prý pomůže sportování - vznikají endorfiny - tzv. hormony štěstí.

Blani, máš pravdu, je to opravdu otázka hormonů. Dobře se mi to píše, protože vaječníky mi asi zatím fungují jak mají, možná až přijde ta menopausa, budu tam, kde jsi dnes Ty. Asi mám trošku výhodu, že vždycky se snažím myslet spíš pozitivně a problémy si příliš nezabírat, to je dáno samozřejmě povahou, která je u každého jiná. Je dobře, že toto fórum existuje a člověk vidí a může porovnávat , jak jsou na tom ty druhé.

Jaruš, věřím,že po odebrání dělohy nemusí mít každá žena sex.problémy,když jí fungují vaječníky,protože vytváří všechny potřebné hormony estrogen,progesteron a testosteron,který je hlavně zodpovědný za libido.Nám,které máme odebrané vaječníky se tvoří pouze v nadledvinkách a asi v hodně malém množství,které nestačí pokrýt potřebu.Určitě je to velmi složitý proces,kterému tolik nerozumím,ale vyčetla jsem si,že nedostatek mužského hormonu se podílí na nízkém libidu a přibývání na váze.Užívání dostupných hormonů navíc u některých žen způsobuje zvýšenou chuť,tak akorát k jídlu.Ale jak jsem již psala,bez nich by to bylo asi horší.Když tak nad sebou přemýšlím,tak musím uznat,že v mém případě má psychika na problémech hodně velký podíl.Možná,že jsem i dost neskromná a chtěla bych,aby fungovalo vše stejně,což také není možné.Pozitivně vnímám to ,že se tímto způsobem "vypíšu" ze svých problémů,prečtu si názory a vnímání jiných žen.Věřím tomu,že tady většina z nás,říká pravdu.Ale přiznávám,že v osobním kontaktu jsem několikrát také tvrdila,že je to po sex.stránce lepší,jenom proto,že jsem se styděla přiznat opak.

Ahoj děvčata, čím víc příspěvků od vás čtu, tím víc si uvědomuji, jak jsme každá jiná a jak každá ten svůj problém jinak snáší. Asi to bude znít směšně, ale když jsem já měla jít na operaci, tak moje jediná obava byla, abych se po operaci vůbec probudila.Léčím se s vyšším tlakem, takže jsem se obávala spíš embolky a navíc můj tatínek zemřel při operaci srdce(i když samozřejmě tyto operace se svou náročností srovnávat nedají). Takže když jsem se pak probudila, byla jsem šťastná, že vůbec žiju a nijak zvlášť jsem si pooperační bolesti nezabírala. Samozřejmě že mě jizva bolela, ale brala jsem to tak , jak to šlo. Je pravda, že jak už jsem výše psala, brali mi pouze dělohu kvůli myomům, takže nemám problémy jako děvčata, které přijdou o jeden nebo oba vaječníky. Takové stavy se asi opravdu snášejí mnohem hůře. Myslím si, že je to hodně i o psychice, jak je kdo odolný. Taky je pravda, že je mi už 46, takže ztrátu dělohy nijak těžce nenesu. Jak třeba Blanička píše o sexuálních problémech,že se za to ženy stydí a nechtějí to přiznat, tak to si myslím, že to až tak pravda moc není, protože tady na diskusi jsme anonymně, takže nemá smysl si něco nalhávat. U mně se sexuální stránka opravdu nijak nezhoršila . Neberte to prosím vás, že bych se chtěla nějak chlubit, že nemám problémy, pouze chci upřímně napsat, že jsou i ženy, kterým hysterektomie nijak zvlášť život nezměnila. Kdybych neměla jizvu na břiše, tak fakt ani nevím, že jsem hye podstoupila. Samozřejmě nevím, co bude v budoucnu, píšu své momentální pocity půl roku po operaci. Přeji upřímně vám všem, které trpíte problémy, abyste je časem překonaly a nemusely se tolik trápit.

Ingrid stotožňuji se s tím,jak popisuješ problém HE.Sama ani nenalézám správná slova,abych to takto dokázala vystihnout.Popisuješ psychiku ženy po odnětí pouhé dělohy.Takže je pochopitelné,co tato operace udělá s ženou,kterou i vykastrují.Nerada volím tento název,je hrozný,ale bohužel je to tak a navíc se mě týká.Sama zastávám názor,že kdyby se jednalo o chlapy,tak už se bude dávno pracovat na vývinu pilulky,která jim vrátí sex.potěšení.Nebudu polemizovat o samotné operaci,která je většinou na místě a zabrání horším problémům.Nakonec v mém případě jsem si o ni sama řekla,neboť jsem se bála,že mé problémy jsou předzvěstí horšího onemocnění.Spíš jsem nepočítala s odnětím vaječníků,které,jak píšeš, od určitého věku,odebírají preventivně.Přitom jeden jsem měla zdravý a ve 43 létech jsem si nepřipadala stará.Za celých 8 let jsem se ještě s tímto problémem nevyrovnala,i když si občas začnu nalhávat,jak je to výhodné,nemít dělohu a vaječníky a problémy s tím spojené.Užívám substituční léčbu,i když ji nestále střídám,což také považuji za psych.problém.Vlastně hledám ztracenou chuť na sex.Ano,zde to přiznám,ta je pro mě,co se týká problému HE,to nejdůležitější a myslím,že je to hlavní příčina mých problémů.Neumím si představit,že bych HST neužívala.Vím,že mé problémy by byly ještě mnohem horší.Omlouvám se za to ,že jsem se tak rozepsala,ale potřebuji to ze sebe alespoň vypsat.Psala jsem i příspěvek do podobné rubriky.Když jsem si ho přečetla,tak si uvědomuji,že píši v zásadě to samé,neboť to v sobě neustále řeším.K některým věcem zaujímám trochu jiné stanovisko,což souvisí s momentální psychikou.Někdo může namítnout,abych se obrátila na psychologa,také jsem o tom uvažovala několikrát.Ale nemám v ně důvěru a nemohou mi pomoci.Ještě jednou se omlouvám za rozsáhlé psaní.

Alče bych chtěla říct, že jsem hormony přestala brát. Nemohu popřít, že když jsem je užívala, bylo mi lépe psychicky, ale začala jsem se měnit váhově, prsa ( mám větší) jsem skoro nemohla "unést", a lépe jsem mohla vnímat sex. S hormony přišla také strašná,až neukojitelná chuť k jídlu,, prostě 1/2 bulimička - tzn. bez té druhé fáze, kdy bulimik ze sebe dostane to, co snědl.
Nyní už estrogeny neberu,s pomocí antidepresiv jsem překonala docela dlouhé období,ale vcelku to nevyřešilo problém, o kterém zde píšeme.
Blani, vím jak je to těžké. A také bojuji, a také mi to moc nejde.Lékaři se snaží rozhodnout o pacientovi co nejlépe, aby řešili jednou operací i případná další možná rizika.Hysterektomií je několik druhů, a je to skutečně tak, že většinou dostaneme odpověď na otázku Jaký bude sex po operaci?, že lepší.Také si myslím, že každá z nás má jinou schopnost vnímání sexuálních podnětů a prožitků.Proto se nedá tak jednoznačně odpovědět na výše uvedenou otázku. Ale začínám nabývat přesvědčení, že žena, která měla opravdu hezký sex, utrpí po op. šok z toho, co nastalo - a to se preventivně neřeší. Např. v USA mohou ženy v rámci předoperačních kurzů o svých obavách diskutovat s těmi, které jsou již po op. A ony prostě vědí do čeho jdou a mohou se tak i psychicky připravit, mluvit s psychologem, psychiatrem, sexuologem - a to předem, než dojde k zákroku. To jsem měla na mysli ve svém předešlém komentáři.My ženy jsme medicínsky vnímané jako objekty ženského pohlaví, jimž zůstanou po op. jejich pohlavní znaky,na pohled jsme stále tytéž ženy - ( a tak bychom si neměly na nic stěžovat,už nemáme tu nepříjemnou menstruaci, nemusíme utrácet peníze za vložky, a jsme tedy nastaveny na neustálý a ničím neomezený výkon činností, které se s menstruací dělat nedají nebo jen obtížně,) ale nemáme možnost se se svou ženskostí a mateřstvím rozloučit postupně a přirozeně. Proto ta psychická závislost na děloze. Vždyť celá lidská minulost i budoucnost se točí kolem sexu a schopnosti se rozmnožovat - nejdůležitější věc pro lidskou existenci.A bohužel, dost hojně se o tomto vztahu žen k děloze hovoří pohrdavě - prý je to začátek konce, když se nedokážeme vyrovnat se ztrátou dělohy, toho vaku na děti!!! Jenže děloha plní i jiné funkce - když ji máme, máme i větší chuť na sex, protože ho s ní vnímáme příznivěji a intenzivněji a tudíž ji postrádáme ( naše tělo a podvědomí chce sex a děti).Přístup k této otázce je při řešení zdr. problémů hysterektomií dost zlehčován.
Je na světě mnoho žen, které byly odoperovány předčasně nebo při hye kastrovány jen proto, že už jim bylo ke 40- tedy preventivně, a ne kvůli skutečným zdr. důvodům - tedy zákrok, který je značně poznamenal na těle i duši.
Myslím, že kdyby bylo tolik kandidátů na podobnou operaci z řad mužů jako je žen kandidátek na hye, daleko víc by se v této otázce konalo, protože oni by se více a lépe dokázali bránit.Zatím jsme my ženy, bohužel, za "hysterky".

Takže shrnuto:
To, jak bude žena vnímat sex po hysterektomii závisí na:
- na celkovém zdravot. stavu
- na věku (mladá žena, žena v perimeno- a premeno- a menopause)
- na druhu provedené hye ( vagin., abdomin.,zda kastrace apod.)
- na individuálním sex. prožívání vůbec ( druh orgasmu před op.)
- na psychice

Ví někdo o tom, že by u nás v zemi bylo prováděno předoperační školení spojené s diskuzí s ženami, které již hysterektomii podstoupily?

Alčo,Ingrid i ostatní.Také se chci s vámi podělit o své po pocity po hys.Podstoupila jsem ji ve 43 létech,jako štíhlá,docela atraktivní ženská s velmi kladným přístupem k sexu.Lékař mě sice upozornil na to,že se může změnit po op.sexuální život.Vůbec jsem si nedovedla představit ,jakým způsobem a přiznám se,že jsem o tom ani moc nepřemýšlela.V té době, jsem již delší dobu měla problémy s neustálým špiněním,takže jsem vlastně po sex.stránce nebyla schopná a to mi hodně vadilo,také jsem si připadala,jako stále "špinavá",takže jsem si o hysterektomii vlastně řekla sama.Nepočítala jsem s tím,že mi seberou i vaječníky.Operaci jsem zvládla dobře,také jsem se snažila,co nejdříve zapojit do normálního života.Jako první,jsem zpozorovala problém neschopnosti dosáhnout poševního orgasmu,také chuť na sex byla menší,přesto,že jsem užívala estrogeny.Nejhorší byl však pocit,že jsem si také začala připadat,jako neplnohodnotná ženská.Dřív mi stačila knížka,film k tomu,abych pociťovala vzrušení,teď nic.Začala jsem brát jiné hormony,Livial,kde slibují zvýšení libida,ale na mě to nějak neúčinkuje.Možná,hlavně díky těmto psych.a sex.problémům jsem se začala přejídat/i s přispěním hormonů/jsem nabrala 20kg a připadám si ještě hůř,hnusím se sama sobě i pro svou neschopnost se všemu vzepřít.Vlastně už to trvá 8.rok.Stále si říkám,že se z toho musím vyhrabat,ale nějak jsem ztratila vůli,která mi dříve nechyběla.Hodně na mne zapůsobil tvůj příspěvek,Ingrid,protože to vnímám stejně .Souhlasím s tím,že čím mladší žena,tím je to pro ni horší.Lékařů se v tomto směru zastávám,protože určitě k tomuto řešení přistupují v nevyhnutelných situacích,kdy je ohroženo zdraví,nebo život ženy.Jediné,co mi vadí,když čtu,že odpovědí na otázku,jaký bude po operaci sexuální život,tak lékař řekne,že většinou lepší.Je pravdou,že jsme každá jiná,ale myslím si,že lepší sexuální prožitek po hysterektomii je jen vyjímkou,spíš si myslím,že ženy se stydí přiznat pravdu,tak si trochu vymýšlí.Také je otázkou,jak si kdo kvalitní sex představuje.Každopádně tato operace je velkým zásahem do života ženy,hlavně do její psychiky.Také všechny ty hysterie ohledně hormonální léčby nám také nepřidají.

INGID POMOHLY TI TY ESTROGENY NA BOLESTI PRSOU,JÁ MYSLÍM,ŽE TO SPÍŠ ZHORŠUJÍ.VČERA MI ZMĚNILI ANTIDEPRESIVA A DNES ŽÁDNÉ POCENÍ ANÁVALY NEMÁM,ALE ZASE MĚ VÍC BOLÍ PRSA.NEVÍM JAK Z TOHO VEN ASI UŽ PŮJDU DO PRÁCE,ALESPON BUDU MYSLET NA NĚCO JINÉHO.

Tak ještě jeden pokus ... :-)))

Alčo, píšeš mi z duše, vnímám to úplně stejně jako Ty - viz také Tvůj příspěvek z 24.4.
Vůbec nejsi sama, která to pooperačně takto vnímá. Též mám pocit, že jsem na tom hůř než před tím, též jsem dostala léky na psychiku, ale jaksi nezabírají, hormonálně je prý všechno v mezích normy ( ale nikdo nemůže porovnat,protože nejsou předoperační hormon. testy, jestli nedošlo k nějakému "skoku", ale musím podotknout, že jsem asi měsíc po op. brala estrogeny, protože jsem začala mít problémy - zimnice, třesy, strašné bolesti v prsech,a z toho nepopsastelné zoufalství, jak se z toho dostanu a vůbec, jak to, že mě něco takového stihlo, když má být vše jako před tím?), mám PMS - je to horší než před op., stále se třesu zimou - a nejvíc mě štve, že jsem šla na operaci nevědouc o možných minusech.Když jsem se chtěla informovat na možné komplikace a následky, bylo mi řečeno lékařem, že "on" na žádné komplikace není zvyklý a po sex. stránce by mělo být všechno stejné :-(
A ta plus, ty růžové brýle - žádná menstruace, žádné vložky, žádná antikoncepce ? Raději bych měla tyto starosti přirozeně lidské a ženské, než pocity, že jako žena nemám ženské záležitosti - jsem stále žena, ano, ale jaksi bez ženských příznaků ( ne znaků!!!) i když to na mě nikdo nevidí, cítím se jinak a na základě toho měním i své chování, měním se ve své ženské identitě...
Podle mě je hysterektomie, hlavně ta předčasná, operace na úkor pocitu ženskosti - ať si říká kdo chce co chce jiného( hlavně lékaři - muži, ale nejenom oni, jsou i lékařky, které se k tomu stavějí jako k operaci slepého střeva )!

Možná, že starší ženy a v klimakteriu tuto skutečnost vnímají již ne tak intenzivně, ale určitě je rozdíl jít na to ve 30 nebo 40 nebo v 50 a +.

Ono to všechno "ženské" totiž k ženě neodmyslitelně patří již po celá tisíciletí a my jsme byly vykořeněné z podstaty ženy ještě před přirozeným ukončením její plodnosti, a to z donucení na základě svého zdravotního stavu. A nelze to jen tak přejít bez psychických změn na duši.Jen se o tom veřejně moc nemluví.Nechci se nikoho dotknout, ale myslím, že když se sejdou ještě jisté faktory povahové ( citlivá a přemýšlivá duše např.), rodinné,pracovní apod., lze očekávat, že "přejít most přes řeku Hysterektomie" není věc úplně jednoduchá a je to záležitost, kterou lékaři v rámci předoperační prevence podceňují.Za tím si stojím.

Romano,já jsem také trpěla na premen.syndrom.Ted mám zrovna období,kdy bych měla mít menstruaci a příznaky mám jak kdybych dělohu měla.U mě to hodně dělá psychika léčím se s depresí.Před operací mě vylíčili v růžových barvách čeho všeho se zbavím,ale mám obavu,že jsem si zadělala na ještě větší problém.Všechny kamarádky co jsou po si to nemůžou vynachválit,tak asi bude chyba ve mě .

Pro Romanu : já jsem měla 3 myomy, takže mi brali taky jen dělohu, a jak jsem psala, měla jsem skoro ty samé pocity jako Ty, včetně pocitu neživého masa kolem jizvy. Já jsem po operaci teprve půl roku, a taky nemám žádné problémy. Ani ty psychické.
To s těmi ustřiženými vlasy mě fakt pobavilo :-)