ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Heleno, ja si myslim, ze zalezi na te dane situaci. Nekdo mel proste akorad stesti, ze kratce po rozchodu potkal nekoho, kdo ho oslovil a nekdo proste chodi, chodi a nikoho nevidi. Pak jsou ti, co se zamilovavaji kazdy mesic, ale to uz je o necem jinem.

Ale ne, Danielo, já přece vůbec netvrdím, že jsi se zachovala špatně! Pokud ti někdo provede nějakou hnusárnu - obecně - napadá mě třeba nevěra apod., "nejsprávnější" by bylo skončit to s ním ze dne na den. A to nejen vztah, ale i cit, co máš v sobě. Chtěla jsem říct, že právě ne každý to dokáže tak utnout. Mě nechalo dost partnerů (bude mi 35) a pokaždé, i když jsem si zdůvodňovala, jací to byli neřádi a jak se ke konci ke mně chovali apod., ten cit a vzpomínky jsem v sobě zničit nedokázala. Pokud to byly dlouhodobější vztahy - u mě cca dvouleté (byly tři), ještě dlouhé měsíce se mi o dotyčných zdálo, musela jsem na ně pořád myslet a nedokázala jsem navázat vztah s někým jiným, protože mě prostě fyzicky nepřitahoval. Byla jsem zřejmě pořád zamilovaná do toho, kdo odešel. Je to pořádné utrpení, to asi víš. Proto mě rozčilujou lidi (je to čirá závist, přiznávám), kteří si protrpí pár týdnů, pak se oklepou a jdou dál. Např. mojí sestřenici se zabil kluk v autě. Žili spolu 3 roky, plánovali budoucnost. Ona se pak totálně sesypala, zhubla, chodila na psychiatrii. Pak se náhodou dověděla, že jí byl pravděpodobně jednou jednorázově nevěrný. A to jí tak naštvalo, že přestala truchlit a přesně ZA DVA MĚSÍCE se seznámila se svým budoucím manželem. Tohle bych prostě taky chtěla umět.

To Helena: Ja ho milovala priserne moc! A nezapomnela jsem. Ale nemyslis, ze je to spise takovy trest za to, jak nemilosrdne me v dubnu opustil a na me zalostne prosby, at si to jeste rozmysli, ze pak by mohlo byt pozde, uz neslysel? Vzpominala jsem na nej jeste dlouho a psala mu kamaradske emaily. Vzdy odepsal kamaradsky, ale kratce a chladne. Nemel se mnou slitovani. Chodil pit a bavit se s jinymi. Pak jsem potkala soucasneho pritele. Zbavil me toho trapeni, je hodny, ma me rad. A jiskra preskocila stejne, jako tenkrat s byvalym. Byvaly si proste vzpomnel pozde, kdy ja uz cekam rodinu. Na jedne strane to zamrzi, na druhe strane niceho nelituji. Opustil me proto, ze chtel a jak tehdy rikal: MEL V TOM JASNO a nedaval mi nadeje do budoucna. Je tedy tak ode me spatne, ze jsem s nim uz nepocitala? Preji ti hodne stesti. Daniela

No, to Ti Danielo teda opravdu závidím. Ne každý má bohužel takovou povahu, aby dokázal toho druhého hodit za hlavu tak brzo. Upřímně řečeno mě takoví lidi spíš rozčilujou, protože jsem jiná. Je možné, pokud někoho opravdu z celého srdce miluješ a strávíš s ním skoro dva roky, na něj zapomenout během cca čtvrt roku ? (předpokládám, že současného přítele jsi znala aspoň chvíli předtím, než jsi otěhotněla). Řekla bych, že jsi toho předchozího zas až tak moc ráda neměla. Jaký na to máte názor vy ostatní? Nebo jsem jenom já takový žalostný případ, který se nedokáže tak přizpůsobit situaci a trápí se nepřiměřeně dlouho? Ach jo.

Ahoj vsem, 12.4.2004 jsem zde psala prispevek o tom, ze se se mnou rozesel pritel. Bylo to pred zkouskama, zazivala jsem krute obdobi. Jen jsem chtela dat vedet, ze jsem se s nim nedavno sesla a sveril se mi, ze se od leta zacal trapit a chce se vratit. Prosil me, at se k nemu vratim a omlouval se za to, ze potreboval tolik casu na to, aby si uvedomil, jak moc mi tehdy ublizil. Jenomze ted je pozde, ja uz mam bezva pritele a jsem v 6.tydnu tehotenstvi a stastna. Jak se ten osud nekdy zamota, vidte? Tak vam vsem ostatnim preji, at vam to v zivote vychazi, a netrapte se, prosim.Vase Daniela

Hm... Řeším to samé. Asi to chce jenom čas, u někoho to trvá strašně dlouho. Držím ti palce!

Nebuď smutna.Určitě si někoho najdeš.Zatím můžeš pracovat na sobě...:)))

neviem vobeC CO MAM ROBIT,....CHODILA SOM S CHLANOM DVA ROKY A 2 MESIACE, VELMI SOM HO MILOVALA A NEDOKAZEM POCHOPIT PRECO MA OPUSTI. MAM SICE LEN15 ROKOV,TO MA ASI BUDETE kvoli tomu odcudzovat ale ja som vazne cele dva roky bola len s nim a vykaslala som sa na kamaratov a teraz nemam nikoho ,nic sa mi nedari a nikto ma nechce...a ja uz nebudem nikoho tak milovat. ....fnuk... je mi vazne hrozne blbo,,..najradsej by som tu uz nebola....neviem preco...preco? to som taka zla? skareda? ja neviem....neviem si to vysvetlit....

Ahoj holky, mám tady pár starších příspěvků ze srpna a chci vám napsat, co se od té doby stalo. Můj bývalý se mi po více než roce sám ozval, a navíc opět z ČR (předtím byl nějaký čas v Americe a chtěl tam zůstat). Chtěl vědět, jak se mám a co je u mne nového a jestli s někým jsem. Jak jsem litovala, že jsem neměla nového přítele! On taky nikoho nemá, takže jsem žila asi měsíc v totálním pomatení mysli, že se třeba zase uvidíme a možná nám to vyjde znovu, ale pak jsem podle toho, co psal, pochopila, že on žádnou holku nehledá, tudíž nechce ani mne. Trochu to bolelo, ale pochopila jsem, že s tím nemůžu nic udělat. Takže si občas napíšeme a to je tak všechno, ani jsme se nikdo z nás nepokusili se znovu vidět. Podtrženo sečteno je to ale pro mne vývoj k lepšímu, protože už se mu nemusím "vyhýbat" a taky už se mi nezdají žádné noční můry s ním spojené. Možná jsem tak na nejlepší cestě potkat někoho zajímavějšího a přeju to i vám všem. Mějte se, Ila

Cauky Aurelie,jak se dari ?! Vytiskla jsem si Tvoje prispevky ( i ty od ostatnich holek ) a doma jsem je cetla a nad spoustou z nich citila, ze mi mluvite z duse...Jak je ted, uz cas zacal hojit rany ?Viky

Ahoj a dekuji za nazor,vis, na tom vsem nejvic boli, ze za celych 12 mesicu nepadla jedina zminka o tom, ze by chtel neco podobneho provest. Kdyby kdokoliv jiny prozil tak zamilovany rok plny neznych gest, stovek zamilovanych mejlu a tech nejromantictejsich SMS-ek, jake si lze jen predstavit, verim, ze by byl v uplne stejnem rozpolozeni a nepochopeni, jako JA. Pro nej jsem byla opravdu jeden z prvnich vaznych vztahu, se mnou prozil prvniho Silvestra ( jako v paru ), spolu jsme vyjeli na prima dovolenou, stala jsem pri nem i po celkem narocne operaci a dodavala mu odvahu i optimismus, kdyz on ho ztracel. V nemocnici za nim neprisel ani nikdo z jeho rodiny, ale ja tam byla pokazde...On nevi, co chce, dokonce je na nem poznat, ze si vubec neni jisty, jestli udelal spravne rozhodnuti, ale je mu preci temer 26 let, mel by snad mit jasno v tak zasadnich vecech, ne ?!?! Promin, jsem asi v razi, je to hrozne trpke a horke obdobi, denne se budim se stazenym zaludkem a horko-slanou chuti mych slz, rozum nenachazi jediny duvod toho vseho a srdce i bolava dusicka mi stale privolavaji jeste nedavne a sladke vzpominky na spolecnou zazitky. Jsem na sebe hrozne tvrda a zakazuji si slzy a nutim se do spousty aktivit, jinak bych se propadla na cerne dno DEPRESE.Viky

Asi si myslíte, že chlapi se láskou trápit nemůžou, že jenom způsobuujou to trápení, to je prvda, ale způsobujou ho i sami sobě! Já sám jsem se nedostal do problému jako vy, že bych se rozešel s milovanou holkou, já jsem s ní ani nestačil začít chodit!!Přesně před dvouma rokama jsem jí poprvý uviděl, mojí chemikářce se nechtělo učit a tak jsem u jejích prváklů vykládal sám (my jsme taková divná škola...) a ona tam seděla v 1. lavici a zamiovaně koukala. to jsem si ještě řikal jakou má ta holka smůlu, že já ji určitě milovat nebudu, pak jsem jí půl roku potkával na chodbách a jenom jsem měl podivný pocity když jsem jí viděl. za půl roku jsem se do ní bezhlavě zamiloval na jednom školnim vejletě. Našel jsem v sobě odvahu jí oslovit a fungovavlo to!!všechno bylo super, naše vztahy se prohlubovaly fakt skvělej měsíc, ale pak jí došlo že já ji miluju a ona mě má jen jako kamaráda...Přestali jsem se bavit, do toho taky přišly prázdniny, myslel jsem že zapomenu, nešlo to a ani jsem nechtěl zapomenout, ta holka pro mě představuje absolutní ideál i teď, myslel jsem jak mi v září skočí kolem krku, že mě prostě předtim nedocenila. Ale to se nestalo, pořád jsem na ní myslel, trápil se tim snažil se to nějak změnit, hrozně mě zraňovalo když kolem mě prošla a já jí äni nepozdarvil. Pak jsem se s ní začal bavit a ona měla radost, byli jsme kamarádi ale já pořád chtěl něco víc.Jí to bylo nepříjemný, ale byla tak hodná že mi nedokázala říct jdi do prdele. navíc její kamarádky z toho měly docela prdel. Ale i tak to bylo třeba den dva dobrý, pak mi neodpověděla na SMSku a zase byl tejden hroznej. Od jistý doby jí začalo moje naléhání vadit víc a víc. Uplně se mnou přerušila kontakt, to sem se dostal do příšrnejch stavů, zprávy, emaily proč se to stalo zůstaávaly bez odpovědi. Pak jsem odmaturoval a byl jsem zvědavej jestli když jí denně neuvidim na ní zapomenu, nezapomněl jsem. Zase byly emaily, ona odpověděla,že můžem bejt kamarádi, myslel jsem asi že to pujde jí nemilovat a jenom se s ní kamarádit. Šlo to asi tři měsíce, stejně jsem jí pořád miloval ale užíval jsem si ten pocit že jsem aspoň její kamarád. Zase jsem asi začal povídat o tom jak hrozně jí miluju, a veškerý kntakty skončily, zjistila že jsem ztracenej případ. Teď mě mám jenom za hroznýho úchyla a blázna a nic se mnou mít nechce, když jsem jí tuhle potkal tak přede mnou utekla... Fakt to neni dobrej stav, hrozně vám záviduim že jste aspoň nějakej vztah mohly prožít že ty co jste se s nima rozešli jsou s váma v kontaktu, takhle je to opravdu hrozná prázdnota a krajina posedlá tmou. Vim že vy mi neporadíte, zapomeň na ní, na světě je spousta holek, Akle to nejde když víte že tahle je ta pravá pro vás...

Ahoj VikyMyslim, ze tvoj priate? ešte nebol zrelý na svoj celoživotný vzťah. Pozeral sa naňho ako na jednú z možných alernatív toho, čo chce v živote robiť. Teraz si našiel niečo iné a chce ísť za tým. Nedá sa tomu zabrániť. Myslím, že je to tragédia doby, ktorá nám dáva ve?a možnosti poznávania, ale nevychováva nás. Ak nepozná dostatočne dobre samého seba, je dosť pravdepodobné, že to ani vo vzťahu nebude lepšie. Sme vedení iba k h?adaniu nových zážitkov až do vyčerpania. Potom h?adáme človeka, pri ktorom sa chceme usadiť. Avšak ani vyčerpaný a životom unavený dobrodruh nemusal nájsť to čo h?adal, možno to nájde v tom vzťahu, ale pochybujem. Musí to nájsť v sebe. Musí sa naučiť obetovať, inak sa partner stane iba sluhom, ktorý ma pomôcť prežiť. Ak si čítala všetky tieto príspevky, budeš vedieť, že sa s tým musíš iba vyrovnať. Optimizmus netreba strácať. V začínajúcim vzťahu je treba poznať hodnoty, ktoré vyznáva tvoj partner. A nedúfal by som ve?mi, že ho v tom zmeníš. Ja som sa o to pokúšal, bojoval som 5 rokov. Tiež som prehral. Išla za iným(i) zážitkami. Pasca je v citovej väzbe, pretože sa jej človek bráni vzťah sa nerozvinie, ak sa do toho rýchlo vloží a nevyjde to, bude to ve?mi bolieť. Úspešný vzťah musí prejsť dlhou kamarátskou fázou a obaja musia musia mať rovnaký cie?. Možno to bude znieť starosvetsky, ale myslím si, ?e pre úspešný vzťah je potrebné odložiť sexuálny život až za definitíve Áno. Každý muž je dobyvate?, to je prirodzené. Ale žiadny bojovník sa nebude dlho zdržiavať na dobitej pevnosti. Môj vzťah by skončil po pol roku, ale trval 5, aj vďaka sexuálnej závislosti. Dôležité veci ako porozumenie boli na ved?ajšej ko?aji. To je moja skúsenosť. Asi som Ťa týmto ve?mi nepotešil, ale možno je treba zmeniť kritéria pri výbere partnera. Skús sa zamyslieť nad tým, prečo sa váš vzťah začal. Čo sa ti na ňom páčilo, čo bolo najdôležitejšie, že si s ním bola. A je to najdôležitejšie aj pre spoločný život? Za?úbenie krásne ale slepé. Držím ti palce, nezabudneš naňho, ale časom sa s tým vyrovnáš a budeš vedieť prečo nebol on tým pravým. Možno nakoniec skončíte spolu, ale vôbec s tým nepočítaj. Cesty života sú nevyspytate?né.

Ahoj spolutrpitelky,at mi nekdo rika, ze je LASKA krasna... Kulovy, umi palit a spalovat, umi znicit a delat jizvy, na ktere v lekarne lek nesezenete..;(Zitra je to presne tyden, co jsme se rozesli s pritelem. Ja pred nim mela sestilety vztah, on jen takove nahodne a kratkodobe znamosti. Naprosto jsem tim vztahem zacala zit, snazila jsem se v nem vyuzit svych chyb z minulosti a vsechno delat jinak, tak, aby ON byl mym muzem zivota. Po naprosto bezproblemovych 12-ti mesicich, romantickych dovolenych i tezsich chvilich, ktere jsme vzdy prestali bok po boku je konec. Neumi to vysvetlit, neni za tim nikdo jiny, jen se ted snazi odjet do ciziny a ve svych 26-ti letech hledat smysl zivota a poznat sam sebe..Ja s nim vsak jezdit nemam, nebot by to asi narusilo jeho tvrdej vyzkum. Zazrala jsem so do prace, porad taham kamosky na akce, sportovani, poridila jsem si kupy knizek, ale citim prazdnotu a jakobych behem poslednich nekolika dnu a tydnu zestarla o tricet let. Rodice mi rikaji, ze ON za moje slzy nestoji, ze ted holt bude poznavat svet a ve svych 30-ti si nabrnkne nakou dvacitku, ale to zlomene srdce a pohasinajici nadeje chteji rvat do celeho sveta: nechci, aby odjizdel, nechci, aby si nasel za par let nakou mladou pipku... Co bych dala za to, kdyby vse bylo jako pred mesicem ?! Snazim se to logicky rozebirat, najit priciny, ale nenachazim... Snazim se byt "svinsky" optimisticka, ale slzy uz mi netecou jen proto, ze mi vytekly snad zasoby na dalsich pet let...ROZUMITE tem chlapum nekdo, kde hledate nadeji, cas je zradny, ze kdyz ma pomahat a hojit, tak temer neutika..;o( ?!Pa, Vas silous osamely

Zdravím všetkých, rád by som sa s vami podelil o svoje skúsenosti s rozchodom, ktorý práve prežívam. 1) ROZCHOD:Chodil som so svojou priate?kou rovných 5 rokov, z toho asi 3 roky sme spolu žili. Budúcnosť bola po praktickej stránke celkom pekne zabezpečená. Problémom sa nakoniec stala tá praktická stránka, respektíve praktický poh?ad na vec. Už dlší čas nám to skolu ve?mi neklapalo, hlavne kvoli tomu, že sme mali odlišné zá?uby a názory na život, aj keď si myslím, že toto by nemal byť až taký ve?ký problém. Našla si iného, rozišli sme sa, pomerne rýchly proces. Ve?akrát v ťažkých chví?ach som si želal iba toto. Keď sa to stalo, ostal som totálne zlomený. Môj mozok bol zahltený jedinou myšlienkou, myšlienkou na ňu. Myšlienkou na stratu toho čo bolo medzi nami (zatia? naschvál nepíšem láska). Nevedel som si predstaviť svoj život bez nej a cítil som sa ako odhodená špinavá handra. Vedel som, že má nejakého známeho, ktorého raz stretla a potom si ho zbalila cez internet. V tom čase sme sa rozišli, ona to chcela nazývať pauzou. Môj názor bol taký, že ak máme spolu prežiť celý život, pauzovanie nič nerieši. Ak sa nenaučíme riešit inak svoje problémy nemá to zmysel vôbec. Bol som silný a odhodlaný. Odsťahovala sa, ako nie po prvý krát, vedel som, že sa vráti, ak si všetko premyslí. Potom som spravil jednú hnusnú vec, ktorá ma strašne potrestala. Prečítal som si jej chat s novým kamošom. Skoro som omdlel, nazývala ho svojím miláčikom a svojím jediným a tešila sa až ju nabudúce "urobí" až do konca. Neovládol som sa, zavolal som jej a vynadal. Bol to pre mňa koniec sveta, život stratil farbu, vôňu, chuť, perspektívu a zmysel. Cítil som sa fyzicky zle, neustále vysoký tep, nechuť do jedla, depresie, zatemnená myse?. Obrátil som sa na svojich kamošov, dostal som rôzne rady. Chce to skrátka čas, ale myšlienka na to že je už naozaj koniec má prepádala neustále a dostávala do stavu hlbokých paralyzujúcich depresií.2) PREČONedokázal som pochopiť prečo? Prečo takto? Venoval som nášmu vzťahu celú svoje silu. Bolo to málo. Nedá sa myslieť za druhého človeka. Nikdy netreba stratiť seba samého. Človek nežije iba pre druhého človeka, žije pre lásku všetkých. Cit je pominute?ný. Nechcem posudzovať jej pohnútky, ale pravdou je, že sme začali spolu chodiť keď mala 19 (ja 23) a pod?a mňa jej chýbajú životné skúsenosti. Po piatich rokoch to nie je iba o citoch, musi to byť aj o rozume, riadenie sa citmi može byť sebazničujúce a práve preto sú tu všetky tieto príbehy. Začali sme praktický a sexuálny život skôr, než sme sa dobre poznali. Ak by sme to nechali rok v platonickej rovine vzťah by sa tam asi skončil a boli by sme obaja inde. Rozišli sme sa preto, že sa stratila láska. Láska nie je cit, láska su tri slová v jednom. Úcta + Dôvera + Trpezlivosť. Ak je toto splnené človek zažíva aj krásny pocit za?úbenia.3) AKO SA S TÝM VYROVNAŤPravda je taká, že mám svoju silnú chví?ku a môžem sa na to pozerať z nad?adom, čo bude zajtra neviem, ale viem čo mám urobiť aby som to prežil v pohode. Takže zásadný princíp o prerušení všetkých kontaktov sa nám už darí dodržiavať, niekedy jej mám chuť napísať SMS, ale viem že sa mi to bolestne vráti, takže sa ovládam. Vzh?adom, k tomu, že ona je teraz za?úbená do iného a aj keď viem, že jej nie je všetko jedno nekontaktuje ma vôbec, čo mi ve?mi pomáha. Oddávam sa duchovným činnostiam, čítam knihy, rozmýšlam. Navštevujem omše. Venujem sa zenovej meditácii ráno a večer. Chodím behať, do filmového klubu, medzi známych. Potrebujem k?ud pre myse?, zaparkovať ju do stavu pohody, nie rozptýlenie. Nesnažím sa začať žiaden vzťah, snažím sa tento čas využiť aby som lepšie spoznal seba samého. Neberiem žiadne látky, ktoré rozpty?ujú myse? (alkohol, marihuana). Nemyslím na to čo bude s naším vzťahom, snažím sa uvedomiť si stav vecí ako fakt, nedávam si s ňou žiadne p?any. Verím myšlinke, že po tejto zemi chodi žena ktorá je mi vyvolenou. Verím, že všetko sa stalo tak, pretože tak sa stať malo a že to smeruje k niečomu lepšiemu.Pracujem a snažim sa tešiť zo svojích úspechov.Rozišli sme sa pre 2,5 mesiacom. Toto je môj príbeh. Som ve?mi rád, že som našiel toto fórum a mohol sa oboznámiť s podobnými problémami iných a vidieť, že všetci to prežívajú takmer úplne rovnako. Teraz viem, čo chcem. Chcem stretnúť duchovne zrelú ženu, ktorá vie prečo žije a ktorá dostatočne rozumie samej sebe, ktorá dokáže byť férová a spo?ahlivá. Ja jej zato ponúknem to isté, svoju ochranu a lásku. Možno to znie ve?mi sebaisto, ale človek nesmie stratiť svoju hrdosť, pretože keď sa ponižuje pred tým kto mu ublížil, robí si to ešte horšie, taktiež musí však vedieť odpustiť, pretože bez odpustenia sa mu bude kráčať ďalej ťažko. Držím palce všetkým, ktorí prežívajú tieto trápenia. Život aj tak stojí za to. Má v sebe nekonečne ve?a neobjavených možností, takisto ako človek sám.Vasso

Muflonko, protože to je u nás nemlich to samé jako u Tebe, až mě z toho zebe_be.Zatím jsem pokročila tam, že už ho u sebe nechci vídat ani na to kafe.Naštěstí mám tak malý byt, že to

ahoj, dočetla jsem tvůj příspěvek renko a musím říct,že ikdyž mu úplně nerozumím,tak mám slzy v očích. chápu tě. je mně 34 a už je to 2,5 roku co jsme se rozešli s přítelem po 4 letech. též mám pocit, že jsme spolu nějak svázaní, že jsme pořád nejlepší kamarádi. ani on,ani já nemáme pořád nikoho jiného.spíme spolu dál,stýkáme se téměř denně na kávu a tak. já vím,že bych ho chtěla zpět, on mě už ne. já jsem starší než on a taky mám 2 holky ve vlastní péči a on se se mnou rozešel kvůli tomu,že by chtěl s nějakou jinou začít znovu od začátku, což se mnou nejde, já už děti nechci ani nemůžu mít a nemůžu volit mezi ním a holkama. žádnou si nenašel a já se na jiného muže nemůžu ani podívat,přitom nemůžu říct,že by o mě nebyl zájem.stala se ze mě postupem času protivná ženská, která ho chce zpět a jen se mračí na celý svět,též hubnu a přibírám a pořád dokola,večery občas propláču a v noci hodně málo spím, prostě mám pocit,že jen přežívám a nic hezkého mě nepotkává. vím,že se musím odpoutat a začít znova sama, že to štěstíčko mám hledat v sobě a v holkách,ale nějak mně to moc nejde. jsou dny, kdy je líp, ale ty jsou vykoupeny tím, že je mně zas dlouhé chvíle děsně.ráda bych věděla proč spolu nemůžete být vy dva,když se milujete, vím,že to někdy nejde,ale nenapsala jsi nic bližšího

Ahoj holky, celou diskusi jsem si stáhla a budu si ji předčítat za osamělých zimních večerů... Adinko, zdravím tě!:)Takže v krátkosti

Ta jeho nova pritelkyne by se mela poucit a poznat jaky on je krutec, vzdyt to videla na vlastni oci. A co ty jsi mu rekla, ja bych mu nenechala posledni slovo! Ctyricitka je ten nejlepsi vek!

Neboj, to přejde, zažila jsem to pčed dvěma měsíci opustil mě milenec... ale on to musí dozrát, já začala díky tomu že mě poslal k šípku chodit v 35 letech do školy. Držím pěsti... ten můj byl také mladší o 7 let.