ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

My jsme byli v kontaktu a taky jsem citila, ze to chce pauzu. Porad jsme nejak resili, co bylo. Rada bych uz - naopak - proste neresila, doufam v lasku na druhy prvni pohled. Ta druha je slecna, kterou si puvodne nasel spise z trucu, ale ona je hodna a trpeliva, ne takova rozbuska jako ja, no a ted se k nemu nastehovala. Proste se bojim, ze se zaseka. Hodne se bojim. Co s tim? Jsem zhruba v te fazi, v jake jsi byla pred rokem. Chci zmeny, nechci kontakt, ale zatim stale vse jen pro neho. Jeste jsem nezvedla hlavu, mam docela deprese a trapim se steskem. Od Tebe radu uvitam.

M., je urcite dobre, ze jsi s nim prerusila kontakty, opravdu by to pak bolelo jeste vic a krome toho by to opetovne setkani uz jaksi nebylo jako blesk z cisteho nebe. I ja bych nikdy nerozvracela rodinu,ale nemyslim si, ze pokud muj byvalej zrovna ted nekoho ma a stejne tak i tvuj, musi z toho hned byt svatba. Ale i s touto moznosti se samozrejme musi kalkulovat. Ja tomu nasemu dalsimu setkani davam tak rok, rok a pul. Do te doby s nim nechci byt v kontaktu. Taky ho do te doby ani nahodne neuvidim, stejne jako ty je on ted daleko, odjel zit do Nemecka, kam ho poslala firma. A mel by se vratit za ten rok, rok a pul.

Je toho hodne. Cim zacit? Byla jsem mlada a pitoma, asi jsem ho dost vytacela, taky se nechoval nejlepe, ale hodne jsme se milovali. Nakonec jsem mu utekla za nekym jinym a hodne toho litovala, celou dobu. Po roce jsme se znovu potkali, o vsem jsme mluvili, jsme oba dost pouceni, nejsme si lhostejni, ale on uz ma jinou zenu a rozhodnul se zustat s ni (take proto, ze ted ziju dost daleko a vratim se az za dalsi rok). Ted jsem prerusila veskere kontakty, nemuzu byt jen "kamaradka". Boli to tak moc. Nekde v srdci doufam, ze se jeste potkame... Ale nevim, jestli je to mozne. Byla bych rada, kdybych mohla doufat prave v to, ze se jednou potkame jakoby znovu, ale zaroven se bojim, ze ho ztratim uplne, ze se treba ozeni a zalozi rodinu - a i kdyby to byla sebevetsi laska, rodinu rozbijet nechci a nebudu. Bojim se, ze cas nebude na nasi strane. Kolik casu tomu davas Ty? Kdy ho chces znovu potkat?

M., myslim, ze navrat je mozny, ale hodne zalezi na okolnostech kazdeho vztahu. A taky na case, pokud se ti dva k sobe nevrati hned po rozchodu, kdy si uvedomi, ze udelali chybu, tak dalsi navrat je mozny az po letech, kdy oba poznaji neco jineho, ziji si svuj zivot a pak se znovu setkaji jako dva novi lide. Ja doufam v navrat proto, protoze vim, ze ikdyz nam spolecny zivot vinou jistych veci neklapal a uz me nemiluje, tak me vzdycky mel a ma rad jako cloveka. Vzdycky mi rikal,i po rozchodu, ze se mu libi moje povaha, ze mam spoustu krasnych vlastnosti. A to je dulezity, protoze kdyby vystrizlivel ze zamilovanosti a zjistil, ze jsem totalni pipina ktere si nevazi, tak muzu doufat jak chci a nebude mi to nic platny - uz se nikdy nevrati. Samozrejme jsem z neho i vytahla veci, ktere se mu na me nelibily a na tech jsem za ten rok a pul tvrde zapracovala a pracuju dal. Zacala jsem to delat kvuli nemu, ale postupem casu jsem zjistila, ze je delam hlavne pro sebe, takze je to fajn. Od rozchodu jsem dokazala spoustu veci. Az se znovu setkame, tak to budu porad ja, ale..uz trochu jina, lepsi. A pak - uvidime.M., a co trapi tebe? Co se mezi vami stalo?

Aurelie, opravdu veris, ze se muze stat, ze - jak pises: "doufam, ze mezi nami vznikne to, co kdysi pred lety - laska na prvni pohled." Jsem jen dalsi v rade tady, mezi temi, ktere se tezko vyrovnavaji s rozchodem. Rozhodla jsem se prerusit kontakt, abych mohla byt na chvili sama se sebou, ale v srdci doufam v navrat. Je to vubec mozne?

zase jsem si po čase pročetla nové příspěvky, hodně souhlasím s helenou,možná je to i tím věkem, mně je 34 a též nmůžu jen tak zapomenout.v dubnu už to budou 3 roky co se se mnou rozešel a já jej pořád miluji, vím,že je chyba v tom, že se pořád vídáme a občas spolu strávíme i noc.on taky nikoho nemá, měl pokusy,ale nějak nevyšly. já stejně jako helena nejsem schopná být s někým jiným, protože mě přitahuje jen on, jen on je pro mě ten jedninný a nikdo jiný neobstojí - pokud jej budu pořád milovat. strašně moc se té lásky v sobě chci zbavit,ale nejde to. nedokážu posoudit, jestli je má láska k němu silnější nebo slabší, asi je pořád stejná. on se ke mně chová hezky a snaží se mně pomáhat apod.,ale vím, že už mě nemiluje, chtěl by nový vztah, ale nějak se mu nedaří najít tu pravou.mě má rád jen jako kamarádku a líbí se mu se mnou sex.je to těžké a vím, že už tomu musím učinit konec, nejspíš jsem děsný slaboch, ale nedokážu to, taky pořád doufám, že se vrátí ikdyž mně rozum napovídá něco jiného.žijeme v malém městě, máme společné přátele, vídáme se téměř denně a o to je to asi horší.

Dekuji za pozitivni hodnoceni. At Te Ilono ani nenapadne, ze Ty jsi pricina toho, ze se Tvuj ex-ex placa na miste... Ta pricina je on... Ja se take snazim o to, aby mela ma byvala co nejlepsi podminky k tomu, aby se posunula... Ale to je maximum, co muzu udelat ja - ten podstatny krok - presvedcit sebe sama - musi a bude muset udelat ona a nikdo jiny... Tam lezi i ta ironie, alespon jak se domnivam, osudu - protoze ona si mysli, ze to zvladne jenom se mnou... A to je ten nejvetsi nesmysl...

Ahoj Ondřeji,jen jsem ti chtěla napsat, že mne také zaujaly tvé názory, které mi připadají velice dospělé v tom dobrém slova smyslu:) Ta myšlenka, že nemusíš žít s tím, s kým je ti dobře, se mi zvlášť líbí, tohle mne nenapadlo, ale zní to dost rozumně:)Oceňuji také, jak ti záleží na tvé bývalé přítelkyni. Jsem v podobné situaci s jedním svým bývalým přítelem (ne s tím posledním, kvůli kterému jsem se donedávna tak trápila:). On mi dává pořád najevo, že by se ke mně rád vrátil, ale já jsem pevně roznodutá to neudělat, protože vím, že bych s ním žít nemohla (přitom se rozešel tehdy on). Ale trápí mne, že se za ty více než dva roky nikam neposunul, nechci být ta "příčina". Zjistila jsem ale, že nejlepší je nebýt s ním tak často v kontaktu a dát mu prostor, aby byl sám se sebou a zjistil, že já jsem už úplně někde jinde. Možná by mohl poznat někoho lepšího, než jsem pro něho byla já.Možná se lidé nechtějí rozcházet proto, že si myslí, že už nikoho lepšího nepotkají (čím je člověk starší, tím jsou ty myšlenky silnější). To byl i můj případ s poslední láskou. Nakonec jsem potkala někoho, kdo byl v mých očích ještě lepší než můj bývalý, i když nemám z objektivních důvodů nejmenší naději na vztah s dotyčným. Stačilo jen, že se někdo takový našel. Když takoví lidé ještě existují, jednou se najde někdo takový i pro mne:) Hodně mi to pomohlo, spolu s dalšími událostmi, které jsem popisovala dřív:)Přeju všem co nejmíň trápení!

Ondreji, vis, ze jsi me docela dojal? Ne kazdy protejsek se v tehle situaci zachova stejne jako Ty, totiz pomoci svemu partnerovi v necem co proziva hure.. Vztahy jsou strasne slozite a nez clovek najde tu onu vytouzenou vyrovnanost, nejspis si opravdu musi projit peklem. Jinak by si totiz ani neziskal ten spravny nadhled. Jen mi neda nepremyslet o te Tvoji situaci. Ono je to totiz opravdu docela slozite. Jak dosahnout toho, aby se tvoje pritelkyne od vaseho vztahu zdrave odprostila, ale jak rikas nezanevrela na vsechno a vsechny ostatni a ziskala si ten spravny nadhled? Bohuzel mam takovy pocit, ze ji v tom ale nepomuzes. Pokud se o to budes snazit, budes stale v jejich ocich ten radce a ona se nebude spolehat jen sama na sebe. Kdyz to nechas jen na ni, zustava tu samozrejme riziko, ze na Tebe, sebe a veci s Tim vsim spojene na cas zanevre, ale pokud bude co k cemu a to nepochybuji ze je, kdyz o ni tak hezky pises, zacne se osamostatnovat a zacne o vecech premyslet docela jinak. Jak uz jsem napsala, aby si clovek ziskal ten spravny nadhled, musi neco prozit, ne nadarmo naslouchame a ucime se od starsich, tedy od lidi se zkusenostmi, kteri ten nadhled prave takhle ziskali. Ale ja proboha nemam patent na vztahy a sama se v dost vecech placam:-)) Taky si myslim, ze clovek udela strasnou spoustu chyb, nez dosahne vyrovnanosti a to plati jak pro Tvoji pritelkyni, pro Tebe, pro mne, a vlastne vsechny. (Jeste jedna zajimavost, ne nadarmo se rika, ze vetsinou druha manzelstvi byvaji stastnejsi nez ta prvni, prave proto, ze si lidi jiz neco prozili a jsou vyrovnanejsi). Jee, zacina se nam tu rozbihat, docela soukroma diskuse, snad to ostatnim nebude vadit, kdyztak mi napis na mail, ktery mam pod svym jmenem:-)

Jsem si jisty, veci mam usporadane... Nerad ublizuji a chci, aby se ma pritelkyne neuzavrela do sebe a neponicilo ji to sebeuctu... Rad bych ji pomohl se na zivot zacit koukat dospelejsima a zralejsima ocima... Sem jsem se dostal po zadani klicovych slov: rozchod, bolest, partner :o)))) Mam dojem, ze proziva to same, co spousta divek zde... Ale cim dal vic zjistuji, ze je to asi opravdu o uhlu pohledu... A ten si kazdy musi najit sam... asi. Vim, ze jeji mysleni se upira k cili ONA a JA dohromady ve vztahu a ne ONA dohromady sama se sebou... Vztah asi opravdu muze fungovat jako dobra schovka pred sebou samym... Me spis pripada nespravedlive, ze ja vypadam jako ten mene milujici, nemuzu se schovat za tak krasna slova jako laska, srdce atd... I kdyz jsem presvedcen, ze muj postup byl "vztahotvornejsi"... Nicmene umim unest vycitky, zadosti o revizi rozhodnuti, nedela mi to problemy... Chtel jsem pochopit, kde se te bolesti bere tolik, kde vznika... Mimochodem, Lenko, take se mi libi Tvuj pristup k veci a Tve uvahy...

No vidis a v tom ja se prave zmylila:-)) Ackoli jsem tohle ocekavala, presto me reakce partnera zarazila. Nic, absolutne, za ctrnact dni po nasem rozchodu se zacal vidat s jinou a tecka. To me prekvapilo a nechapu to. Je to zvlastni. Ale znovu opakuji, pevne si stojim za rozhodnutim a nechci nic vracet zpet. Jen se snazim pochopit a jiz rok a pul nemuzu na nic prijit:-))Ale pravdepodobne nad tim moc premyslim, domnivam se,ze za tim nakonec nic tak nepochopitelneho nebude, proste ten nas vztah nebyl zas tak pevny a ja se mylila, takze ta jeho reakce byla jen logickym vyustenim udalosti. Ondreji a ty jsi si jisty svym rozhdonutim a jen nevis, jak se chovat k byvale pritelkyni a jak ji vse objasnit, nebo si potrebujes usporadat veci sam v sobe?

To je ten duvod, proc maji potrebu se navracet zpet... Neumeji uspet sami o sobe, potrebuji pomoc toho druheho - je to takova ta opora neopora. Proste jenom tim, ze jsi je v tomto ohledu podoporujes... Ver mi, ze oni se ve vztahu citili lepe nez Ty a nedokazou pochopit, proc nicis neco tak "z jejich pohledu" hezkeho... Nic nedelat, nerozvijet se, na tom vztah vazne nestoji... A pokud ano, budu radsi svobodny a budu si tu zavislost na me pritomnosti uzivat u svych deti... Mimochodem to je take obrovska odpovednost teto zavislosti nezneuzit...

A ta bezmocnost je peklo, vid?:-)) Podle me clovek ani tak nechce zmenit ty dane veci (i kdyz to samozrejme je take dulezite a podstatne), ale spis celkovy postoj partnera k problemu ke schopnosti na nej reagovat, protoze tim se vlastne prokaze partnerova sounalezitost.. Kdyz to potom nejde, clovek se citi spis jako ten druhy, coz neni zrovna idealni..

Lenko, popravde, ten posledni krucek k tomu, abych se rozesel byla take jeji reakce na to, ze jsem poprve zminil jako jednu z variant reseni i rozchod... Neudelala nic, krom toho, ze se mi vzdala napospas a rekla, ze chce rozhodne jeste sanci, ale rozhodnuti necha na me... Domnival jsem se, ze sama prijde s nejakymi navrhy... Jenze ja ted vim, ze ty zmeny, o kterych mluvim ja jsou proste zmeny, ktere nejsou v radech tydnu ba ani mesicu... To je mozna to, o cem mluvis... Davalas mozna priteli prilis mnoho prostoru na zmenu a on ji nevyuzil... Neni to Tvoje chyba... Ja netouzim po vztahu, kde budu tomu druhemu delat pruvodce zivotem, ucitele a tak, chci proaktivitu a ne jen doufat, ze se to samo prezene...

Jo a jeste neco. Ondreji, cetla jsem tvoje drivejsi prispevky a libi se mi tvoje nazory na vztah, konkretne to jak si rikal, ze clovek nemusi zit nutne s clovekem, se kterym mu je dobre (myslim ten ideal, jak si popisoval svoji pritelkyni), ja s tim naprosto souhlasim a vlastne ted momentalne citim to same. Jen je treba ziskat si ten spravny nadhled, coz se ne kazdemu podari a me to taky chvilku trvalo. Kazdy si na to musi prijit sam a je to tezko sdelitelne. Me se to dari a taky se citim mnohem lepe... Tak a ted je tech prispevku ode me opravdu hodne, az se stydim....:-))

Jeste jsem chtela podotknout, ze rozchodu nelituji, mam pocit, ze to z te moji predchozi zpravy tak vyznelo, to opravdu ne! Jen jakoby nechapu reakci a pripada mi nepochopitelne, ze jsem mohla sedm let zit s clovekem, ktery se zachoval v krizi takhle. To je to, s cim se nedokazu vyrovnat. Slozity, co?

Vidis,trochu mi to pripomina muj pripad, ovsem s tim rozdilem, ze já - coby holka,jsem byla ve stejne situaci jako ty. Ale nakonec to neni uplne stejne, neboj:-)Casto jsem poukazovala na veci, ktere jsou pro me zasadni, nazanacovala, ze jsou pro me duvodem k rozchodu. Byvaly pritel nechapal, myslel si, ze je to vsechno v pohode a ja se nakonec definitivne rozhodla. Jeste jednou podotykam, ze jsme spolu zili sedm let. Jenze ted nevim, jestli me pochopis, nakonec jsem z toho byla nestastna ja. Totiz to jeho rozcarovani z rozchodu bylo to jedine, co do toho dokazal investovat. Vis, pro me byly ty duvody padne a to rozhodnuti bych asi nezmenila, ale to jak se nepochopitelne laxne zachoval me sokovalo(asi si ted reknes - ze ze me mluvi jen jesitnost a manipulativnost)to podle me neni ono. A taky to nebyl rozhodne nejakej hrdej drsnak s pevnymi zasadami (myslim tim - nebyl to clovek typu kdyz rozchod tak rozchod, prece se ji nebudu vnucovat:-)) Na to jsem ho znala dost dlouho. Proste nechapu a on mi to nedokaze vysvetlit. Tohle je to co visi mezi nami a ceho se nedokazu zbavit. Zensky jsou divny, ja vim:-))

Lenko, mas opet pravdu... Ja treba vim, ze ty duvody, ktere ode mne chce slyset ma pritelkyne, ji nepripadaji nikterak dulezite... Vsechno ve finale povazuje za minimalni duvody k rozchodu... V tom se lisime... a je to, obavam se, neprenositelne... Mam dojem, ze to nechce slyset... Nasim tematem je nahlost meho rozhodnuti... Snazim se popravde sdelovat, ze jsem upozornoval na nedostatky od zacatku... a taky jsem byl asi jediny, kdo se jimi trapil... Bylo mi receno, ze to nepovazovala za tak dulezite, aby to vedlo k rozchodu... Mel jsem vyhrozovat rozchodem? Nevim, co je spravne, vim jen, ze ted se citim lepe...

Ondreji, nemyslim si, ze by tohle byl ten kamen urazu, i kdyz radikalne tvoji uvahu neodmitam, samozrejme. Já s rodici vyjasnene vztahy mam, i kdyz to byl jen priklad, vid:-)) U me s mym byvalym partnerem byla i je neschopnost komunikace, jako by jeden druheho nechtel vubec poslouchat a povidal si jen dal tu svou. Muj byvaly pritel je asertivni typ, coz se v dobach krize vztahu dost spatne nese, zvlast, kdyz ja jsem spis impulzivni. Kazdopadne to nevyslo a nema smysl se v tom babrat. Ale to je prave to. Porad mame, tedy spis ja mam tu potrebu. Proste jsou veci, ktere nechapu a on mi neni schopen je vysvetlit. To je ten duvod, proc jsem do tehle diskuze prispela. Neni to ani tak z toho duvodu, ze bych se chtela vratit a byt s nim. Proste pochopit ho. Pak bych byla naprosto srovnana s rozchodem. Neni to zadost o pomoc, jen prispevek.

Lenko, souhlasim s Tebou v tom, ze neschopnost se odpoutat od partnera je dusledkem nevyjasnenych vztahu. Otazkou je, jestli nevyjasnenych vztahu vuci partnerovi... Muzou to byt klidne nevyjasnene vztahy vuci Tvym rodicum... Zkousela jsi po tom patrat? Je to vlastne jednoduchy princip... Kdyz nas neco boli nekde uvnitr tela (napr. zaludek), taky nevime, co to je presne a tak jdeme k doktorovi, aby na to prisel on. Kdyz nas boli neco, co jsme udelali a boli to stale, mozna by stalo za to, poohlednout se po nejakem terapeutovi... Upozornuji predem, ze prace na sobe samem vyzaduje obrovske usili, cas a clovek se bude stretavat s bolesti, kterou si kamsi kdysi zasunul, aby o ni nevedel... Znamena to treba prehodnotit vztah k rodicum... apod.