ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Ahojky,
Potřebovala bych nutně nějak mi poradit. Po roce jsem se nastěhovala k přítely a k jeho mámě vše bylo dobry až když jsem otěhotnila. Jeho máma nám koupila baráček hned vedle jejího a propojila je. Protože jsem tam nikoho neznala a přítel mě začínal ignorovat jen kluci chlast a bar stěžovala jsem jsi jeho mámě ta mě ujistovala a radila jek a co mám dělat dodržovala jsem to ale nic. Pak jsem přišla že si píše z bejvalkou a ona mě uplně zesměšnovala a on to ignoroval nebo se smál v7 měsících mě podvedl a vyhodil mě z baráku že prý to nemám v hlavě normální lhal že jsem si to vymyslela. Po týdnu přijel a já sním odjela k němu. Za celou dobu v těhotenství mě po věčinu schazoval a jen chlastal hulil měli jseme neustále náštěvy a pilo se. Jeho máma mě pořád přesvědčovala jak je vše fájn atd když se nám narodila malá tak hned jak mě přivezl z porodnice měli jsme náštěvy jeho kámoše a já musela vařit atd on jen hrád hry. Byla jsem sním ještě do roka malé za celou dobu sní byl 4 venku a to jen do krámu a zpět a ještě jsem ho přemlouvala. Začlo to byt nesnesitelné a když jsem oporovala jeho mámě dělala ze mě doslova cvoka všude říkala že se musím jít léčit a ex sní souhlasil odjela jsem a už je to 5 měsíců mám práci a snažím se držet ale čím dál víc se mi po něm stýska a jeho máma mi neustale píše že jsem svině že jsem je chtěla zničit a že jsem zlatokopka a že malé jsem zničila život a hodně dalších nechutností jsem uplně v háji a nevím jak se k tomu postavit

Ano, když nezapomenu, tak...ahoj holky,
Nechci být nezdvořilá ale jak čtu vaše komentáře spadl mi kámen ze srdce.... protože už delší dobu přemýšlím jestly nejsem cvok, že 5 měsíců po rozchudu zažívám pořád pláč, paniku, pocity úzkosti a už si příjdu nenormální jak pořád omlouvám svého ex a schazuji vše na sebe nažím se mít nad tím nadhled a podaří se mi ho tak na den vymazat z paměti.... máme spolu dítě a vidím ho jednou za 14dní v patek a v neděli už opravdu nevím co dělat nemužete mi někdo poradit. Před všema dělám jak mi to nevadí ale už jsem docela v háji z toho všeho

Když přestane tomu druhému...Deprimující příspěvek..

Opět přišlo stádium nic...Když přestane tomu druhému na partnerovi záležet, tak se začne chovat jinak. Prostě já u každého začínajícího vztahu přemýšlím KDY to skončí. No vás ženský lituju - děti a tak. Trvá tak 2 roky než se partner vybarví jaký skutečně je. No a svatba/děti? Co mám vypozorovaný tak vztah/manželství těžko přežije 10 let (a tak dlouho jenom když je to od začátku hoodně dobrý). Tedy někdy ano ale po těch 10-ti letech už to stojí dost za houby. Vztah před totálním rozpadem prochází tou mrtvou fází.

Opět přišlo stádium nic se nestalo.. Chová se tak pořád, ať se stane cokoli, pořád stejně. Pro mě je to trochu na bednu, ale zakázala sem si to rozebírat. Zatím jsem ráda, že mám kde bydlet, nastupuju do nové práce, tak počkám, jak se to všechno vyvrbí. Teď už to dělám jen pro sebe, abych nebyla ve stresu. Rychlý stěhování a zaučování v nový práci bych nedala. ono je to trošku komický, já čekala aspoň blbou omluvu.. místo toho se tváří, že se vlastně nic nestalo a já skoro vůbec nic neřikam, snažim se trávit co nejvíc času bez něj..Bude to tedy ještě boj. Dá se vůbec dělat něco jinýho?

Přijde na to jestli žena za ten rozchod může a nebo nemůže.Když jsem se rozešla a byla to moje vina tak mě to trápilo,když jsem za to nemohla tak jsem se z toho oklepala docela rychle.Jednoho kluka jsem ale naštvala svojí opakovanou žárlivostí která neměla vůbec opodstatnění a tak se semnou rozešel.To mě trápí dodnes protože vím že je skvělý manžel i táta a já se vdala za agresivního muže který pak začal pít a mě i děti tlouct.Takže jsem se rozvedla a teď žiju s dětma sama.Nic moc život.Je mi 35 a jsem defacto sama už 10 let.

Výrok, že jiný chlap že ženskou netrpěl je jasný. Manipulátor, který se ženské snaží vsugerovat, že je pro ni jediný a pravý a jediný možný a na jiného ona nemá. Jen on ji snese. Jsem na tento výrok alergická. Dělá to, aby tuhle myšlenku vnutil a pak ženskou vychovával podle svého. To není vztah pro radost Ivet.

Vidím to tak, že ty jsi...Tuhle sem mu i řekla, že se kolikrát zarazim nad tím, co mi řiká a jak se chová, že to snad ani neni ten chlap, kterýho sem před lety potkala.. Odpověď byla, jestli to nebude tim, že jsem se změnila já.. a takhle to je pořád, já mu prostě nemůžu nic vytknout, vše se obrátí proti mně. A je to pak takovej ten rozhovor, kdy si připadáš, že se bavíš s pitomcem a že to nikam nevede, tak to radši necháš bejt.. A já to takhle nechávala, tak holt přišel na to, že za vše můžu jen já. A je dost možný, že počítá s tím, že to nedokážu utnout, protože už sem několikrát řikala a i brečela, že takhle fakt dál nemůžu a doteď se prostě nic nestalo. Až tedy do poslední hádky, kdy mi řekl, že jinej chlap by mě netrpěl. Ale je pravda, že se nastřádalo tolik křivd, hnusných vět, chování, že to prostě prasklo a já už fakt nemam sílu jít dál.

Vidím to tak, že ty jsi nespokojená právem, on neprávem, ale spíš si myslím, že mu ten vztah vyhovuje a počítá s tím, že to nedokážeš utnout, že tě má dost omotanou kolem prstu. Málokterá žen by mu totiž tolerovala to, co ty a on to dobře ví. proto dělá ramena a hraje si na kinga, co má ve vztahu navrch. Nespokojenost dost možná jen hraje, hodně z mužů s ženami manipuluje dávkují to opatrně, aby to nebylo patrné hned na začátku vztahu.

Ivetko a ty tohoto kluka...Miluju, ale.. takhle to prostě dál nejde. A taky bych chtěla někdy dítě a v tomhle vztahu je ta vidina hodně mizivá. Pro něj prý děti nejsou prioritou. A já ani nechci nikoho nutit, aby se mnou děti měl, to fakt ne. Snažila sem se a přizpůsobovala dlouho a on mi ani neodpověděl na otázku, co změnil on z toho, co mně se nelíbí. Protože nezměnil nic. Vim, že to nebude žádná sranda ten rozchod překonat, jednou sem si tím už prošla a byl to fakt očistec, ale taky vim, že když neodejdu, bude to pořád stejný, stejně špatný. Ani jeden nejsme s tím druhým spokojený.

Ivetko a ty tohoto kluka pořád miluješ? Myslím, že máš na lepšího. Zkus se od něj oprostit, jinak budeš nešťastná časem s ním víc než dnes bez něj. Bolest z rozchodu by přebolela, ale závazek života s takovým člověkem je bolest napořád, ponižování dnes a denně. Každá bolest přebolí, ztracenou lásku přebije láska jiná a nová a ta radost a naplnění z ní. Dnes máš pocit, že on je jediný na světě pro tebe, ale to je těžký omyl. Čas tohle hojí, jen je bohužel nutné tím bolestným procesem ztráty projít, skoro každý z nás v určitém věku ( je mi 45 let ) to má za sebou.

No, jestli něco vím, tak že by si mě nevzal, protože se mnou ani děti mít nechtěl, to bych musela náš vztah vylepšit a to jsem zřejmě neudělala. Navíc, kdybych zůstala, tak můžu čekat roky a zkoušet náš vztah zlepšit, ale třeba by to pořád nestačilo.. Cítim se strašně ukřivděně, nejhorší je, že mu tohle nevysvětlim, začně vždycky protiargumentovat a stočí se to do postoje, že jsem vlastně špatná já a já to tak většinou nechávám, protože to co řikam, jako by nemělo žádnou váhu.. i to věděl, že mi vadí, že všechno jen okecá a já už nemam sílu se dohadovat, protože vim, jak to dopadne - můžu za to já. i za to, že byl na mě sprostej sem mohla já, že prý já jsem prolomila ledy, nebo co... já mu jen řekla, že za to, co mi řekne/neřekne si zodpovídá jen on. Ale to mu asi nedochází.

Ivetko, ne nadarmo se...Tolerance a respekt k osobnosti druhého... To celému vztahu chybělo, stejně jako jistá míra velkorysosti. bez oho to totiž vždy bude minimálně "skřípat", z čehož postupně zjistíme, že si s partnerem nerozumíme a buď se s tím naučíme nebo se rozejdeme. Tedy!!! Chci-li znát výsledky krevního vyšetření našeho psíka, tak si o ně zavolám a neúkoluji "služebnictvo", které pokud to samo učiní, tak z toho mám "pouze" radost. Přeběhne-li horkokrevný "sameček" silnici, tak se nad sebou zamyslí, jestli se nechová jak "hovádko", když má správně svou partnerku (Paní), jako gentleman doprovázet a nedělá divadlo. Jeli tomu tak, tedy ho kopnou do prdele, protože je to neomalený "vůl". Nebrečet a nezoufat, protože takového pitomce, potkáte kdykoliv zase. Složité to je, velmi složité a to nejen v partnerských vztazích.

Díky za názor.. Dnes jsem...Ivetko, ne nadarmo se říká, že stokrát nic umořilo osla. Tohle jsou jen zdánlivé maličkosti, ale z těch maličkostí se rodí později velký problém. myslím, že on je trošku manipulátor a žil dost v domnění, že tě má svým způsobem jistou. Podle toho co píšeš není těžké si udělat obrázek, kdo se v tom vztahu snažil. On se nechová jako ten, kdo chce dělat kompromisy, ústupky by žádal po tobě a později na tebe sváděl každý problém i nezdar. Takto se chová před svatbou, věř, že po ní by se to rapidně zhoršilo. Až by si tě sňatkem pojistil zcela, svázal dítětem. Rozhodneš se sama podle svého srdce. Tohle je jen můj názor a píšu ho v dobré víře na základě svých životních zkušeností. Možná tomu dej oddechový čas. On pravděpodobně přijde škemrat o tvůj návrat a pak by sis měla klást podmínky ty, co by měl on na svém chování změnit. Pokud za něco stojí, bude se snažit. A to by zrovna on v mých očích sakra měl. Ona totiž není tvoje povinnost ani mu vařit, ani se o něj starat ani se mu podvolovat, to všechno je tvá dobrá vůle, která by měla být jím náležitě oceňována, měl by tě rozmazlovat a předcházet si tě, pokud se takto o něj staráš a podnikáš s ním vše, co ho baví.

Ivetko, udělalas z mého...Díky za názor.. Dnes jsem hodně přemýšlela o tom, co mi ještě řekl - že za krach vztahu můžu hlavně já - a došla mi jedna věc.. dělala sem spoustu věcí, aby se zlepšil, víc s nim sportovala, víc vařila, uklízela, prostě to, co nebylo podle něho echt sem se snažila zlepšit, ale.. došlo mi, že on nezměnil jedinou věc, která mi vadila.. když přišel z práce, řekla sem mu to, že už chápu, proč si myslí, že za konec můžu hlavně já, protože celej vztah, aby byl lepší stál jen na mně.. i to, že jsem na jednom výletě nepřeběhla silnici v moment jako on a čekala, až přejedou auta, sem si pěkně vyžrala - sem se podle něj chovala jako malý dítě. Pak se mi ještě smál a měl radost, že jsem se naštvala. Jsou to všechno možná blbosti, ale když se to nasčítá.. Nejhorší pro mě bylo, když zapomněl zavolat na výsledky krve našeho psíka a svým rodičům přede mnou řekl, že jsem tam měla zavolat já.. On nechtěl vypadat blbě, že na to zapomněl, tak to svedl na mě a v mojí přítomnosti.. To sem se teknkrát hrozně naštvala. Vůbec bych nečekala, že mě takhle potopí před svýma rodičema za svou chybu. Nebo opravdu řešim blbosti?

To přirovnání manželství k firmě od jednoho pisatele tady na mně působí studeně a odlidštěně. Srovnání zaměstnavatel, zaměstnanec, manželka, spokojenost na obou stranách-brrr. Manželka potažmo zaměstnanec? Jsem velmi, velmi dlouho vdaná a naše manželství prošlo hlubokou krizí, kterou ustálo. O vztazích vím dost. Nedovolím si kritiku, pouze názor. Kritizovat je snadné, ale když člověk nezná okolnosti, měl by si ji odpustit. Možná existují ženy, kterým model manželství coby firmy, vyhovuje a berou to jako dohodu, v pokoře a toleranci, jak bylo zmíněno, rozhodují o tom, co se bude vařit, kdy prát a v té pokoře přijímají rozhodnutí pána, jaké auto se koupí za společné peníze, kam se investují. To, že takové ženy už neznám, neznamená, že neexistují. Submisivních žen je stále ještě asi víc, než si myslím. Když čtu tady, uvědomuju si, že si nemám nač stěžovat dnes. Narazila jsem na muže, který se se mnou o investicích radí, stejně jako o všem podstatném v chodu rodiny, jako je kam na dovolenou, kdy jaká renovace v domě, kde strávíme víkend a chápe bez problému, že kdyby mi nechal pravomoc pouze v tom, co uvařím, kdy uklidím a chodil mi oznamovat, jak bude vše podstatné v chodu rodiny vypadat, že by náš vztah neměl šanci. Nedokázala bych být slípka, je to proti mé přirozenosti. Asi proto, že jsme si rovni a nemáme vztah budovaný na bázi firmy, ale na bázi rovnocennosti v rozhodování ve všem, co se rodiny týká a na bázi citů, jsme kdysi tu krizi ustáli.

Ahoj,
budu ráda za každý...Ivetko, udělalas z mého pohledu dobře. Nezlob se za upřímnost, ale tvůj přítel mi připadá jako sobeček. Spojit svůj život s někým, kdo nechápe, že ve vztahu se nejen bere, ale i dává, nepřinese nikdy nic dobrého. Nevidím důvod, proč bys nemohla mít klíč od chaty stejně jako on, proč byste se v přípravě snídaně nemohli střídat a kecy typu, že tě nechal spát? Je tvá věc do kolika spíš. Hodně ti řídí život před svatbou, co by bylo po ní? Vypadá to podle toho, co píšeš, žes musela polykat dost výchovných pilulek a říct, že když chce ženská děti, víc se snaží, je taky omezenost. Snažit ve vztahu se musí dva, nejen ta ženská. Jinak to nemá cenu.

Ahoj,
budu ráda za každý názor, co si myslíte. S přítelem jsme spolu 5let, mně je 31, on je o 10let starší. Poslední dobou se dost hádáme, naposledy to bylo kvůli klíčům od bytu, který jsem nemohla najít. Místo podpory jsem si musela vyslechnout, jakej sem bordelář a scénku vzdychání, jak jsem nemožná. Vyvrcholilo to tím, že je měl přítel v kapse. To mě fakt naštvalo, hlavně po tom, co všechno sem si musela vyslechnout kvůli blbým klíčům. On mi na to řekl: no promiň, ale můžeš bejt vůbec ráda, že sem se přiznal.. tohle jsou výroky, který asi nikdy nepochopim, mě by tohle fakt nenapadlo.. den před tím jsem vstala po přítelovi, (většinou vstávám já první a dělám snídani) a ze srandy se zeptala, kde mam snídani.. Prý můžu bejt ráda, že mě nechal tak dlouho spát.. A tohle se ve mně tak hromadilo.. nejvíc mě asi naštvalo, když jsem chtěla klíče od chaty, abych tam mohla jezdit - nedostala sem je, že má prý strach, abych mu tam nezanášela. Ok, omluvil se, ale klíče mi nedal, pro mě je to potvrzení, že mi prostě nevěří. No a co se týče dětí - ženská prý když chce děti, tak se víc snaží..Takže to vlastně neni o tom, že bysme je chtěli oba..On musí mít dokonalý vztah, jinak děti nechce. Tak sem to prostě ukončila. A je mi fakt dost mizerně. Hlavně sem hrozně naštvaná, takovým tim způsobem, když vám někdo křivdí a je to delší dobu a pořád se to jen kupí.. Ale říkám si, jestli jsou to opravdu důležitý věci, kvůli kterým se rozchází? Přítele mám stále ráda, jen nevim, jak by tohle mohlo pokračovat dál..

Ahoj, potřebovala bych poradit, jak přežít rozchod, pokud spolu pracujeme. Nechci přijít o práci, ale být každý den v kontaktu s někým,s kým jste byli šťastni dva roky a teď to všechno skončilo je strašně těžké.

Ahoj, zajímalo by mě, jak jsi ted na tom po tom rozchodu? Už Tě to přešlo? :)