DÍVEJTE SE NA SVĚT KONEČNĚ POZITIVNĚ... LIDI

Vřele doporučuji studium satanismu. I když se tam najdou věci nejasné a nebezpečné, je na něm hodně, velice hodně pravdy... Tady na netu je hodně satanských stránek, které rozhodně stojí za pozornost. Např. stránky "Aforest." Výtečné je též studium psychotroniky. Kdo jste senzibilní a zdraví, dělejte to i prakticky! Je to úžasnej svět!!! Mějte se - Péťa. :-)))

Doporučuji Ti navštívit zdejší stránku s názvem "SATANISMUS." I tam jsem něco přidal. Jinak příspěvky satanistů či jejich sympatizantů jsou neobyčejně zajímavé... Dívej se, čti, poslouchej - úsudek si udělej... Petr.

Milý Tomáši. Zdravím Tě a tvrdím, (zdaleka ne sám) že náboženství a politika jedno svinstvo jest... Jinak v ostatním s Tebou souhlasím. Nějaké zákony - ať přírodní či právní - tu být musí a měly by být respektovány. V případě těch právních jen tehdy, jsou-li na místě, pokud neutiskují, nediskriminují apod.. Zákony dané matičkou přírodou je vždycky radno respektovat, neboť matka příroda je dáma převelice náročná a porušení svých regulí prostě nepromíjí. Velmi dobré je na tom to, že měří každému stejným metrem. A že to tu udržuje aspoň v únosném stavu... Bohužel - na všecky svinstva nestačí. A rozhodně nemíním věřit v jakousi tzv. "vyší spravedlnost." Ať už jí někdo nazývá hospodinem, Alláhem, Jehovou či karmickým zákonem... Náboženství je reliktem středověku, od kterého slouží jako bič v pazourech otrokářů, v lepším případě je útěchou zoufalců. I na něm, stejně tak jako na každé jiné ideologii musí být vždy nějaké to zrnko pravdy, která se pak dále zkresluje, zamlžuje, až přeroste v polopravdy a vyložené lži, sloužící k bezohledné manipulaci prosťáčků... Já nevěřím ničemu, dokud se o věci nepřesvědčím. Ať už "pohmatem," výpočtem, logickou úvahou, citem, intuicí či jinak...Když se mrknu na bílou zeď, tak mně nikdy nikdo nepřesvědčí, že je červená či jiná. Bílá zeď je pro mně bílou zdí a tečka.Měj se a nenech se blbnout pánbíčkáři. A neunikej do iluze. Je to ta nejnebezpečnější droga, co vůbec existuje! Zdar a sílu! Petr.

No koukám že to náboženství vás celkem zaujalo... I když se tváříte že je to blbost. Já osobně bych Bibli nebral doslovně. Ono křesťanství je jedno z nejmladších náboženství a tak potřebuje ještě hodně času. Na Liborovo zamyšlení nad otázkou dobra a zla chci reagovat. Morálka chceteli dobro je nutné k přežití a rozvoji civilisace. Přináší zákony ,které vymezují to co je dobré a zlé. Pro přežítí je nutné potlačovat zlo i násilím a k tomu zákony slouží ,je hloupost v tom hledat city jde jen o logiku. Ten kdo žije na úkor ostatních za to musí pikat protože pokud by to tak dělali všichni byl by to konec všeho. Jinak si myslím že jen tvůrce ať už člověk či Bůh má právo zničit to co stvořil a děje se tak ,aby vzniklo něco nového a vývojově dokonalejšího ,což není zlo.Ovšem ničit dílo jiného pro vlastní potěšení a prospěch to je zlo...

Petře! :o))) Z tvého tónu se mi zdá, že se NA SVĚT NEDÍVÁŠ moc POZITIVNĚ. Např. představa o světu jako o slzavém údolí... No, nicméně, vzhledem k tvému prohlášení, že dokážeš rozlišovat mezi dobrem a zlem, se musím omluvit, protože jsem Tě patrně mylně považoval za stoupence Liborova odporu k duálním modelu v myšlení. Dále - nemysli si, že jsem slepec a extrémní optimista. Ostatně Liborovi tady dělám dost dlouho oponenta k tezi o tom, že je na svět třeba nahlížet "konečně" pozitivněji, než jak jej vidíme. Za realistu se ale samozřejmě považuje každý: já, ty, Libor, Rob, Lenka. Nikdo o sobě nesoudí: jsem v bludu, vidím věci zkresleně, příliš optimisticky, příliš pesimisticky. Také já o sobě soudím, že vidím realitu. A také já mám chuť ukazovat ji ostatním, když se domnívám, že na ní něco přehlédli nebo že na ní něco podcenili. Věřím, že čím přesnější znalost reality, tím větší šance člověka využít aktivně realitu ve prospěch rozvoje svého života. Takže pokud mám dojem, že jsi při svém doporučení naprosto ignoroval fakta týkající se Lenky, mám nutkání Ti je připomenout. Lenka měla svůj první pohlavní styk až po svatbě, což je, jak jsi myslím dokonce sám bystře anticipoval, obvyklé u rigidních nábožensky založených sociálních skupin. Je poměrně snadné domyslit si, že pokud někdo skoro do třiceti abstinoval od sexuálních potěšení, je pro něj patrně uznávaný mravní kodex velmi důležitý a staví na něm. Tohle jsi ale při vystavění svého doporučení všechno náhle neviděl, protože se ti zachtělo být moderní a dát najevo, jak ty sám jsi bez předsudků. To bylo první přivření oka před realitou, totiž před realitou té dívky. Je jasné, jak o tom píše i Rob, že reálná Lenčina psychika utvářená v tom prostředí, nepřijme rozhodnutí interrupce jinak, než jako morální selhání. Druhé zkreslení reality nastalo, když jsi v šalebné představě o vlastní široce otevřené mysli zúžil pojem předsudek a nedovedl jsi za předsudek považovat sám důvod potratu. Je totiž možné pokládat za předsudek (a úspěšně!), že kariéra, hon za penězi a spotřebou, jsou správné cesty pomáhající člověku dosahovat uspokojení a štěstí. Ve jménu potlačení jednoho domnělého předsudku (každá žena má být matkou) jsi se rozhodl - podle mne neúmyslně - podpořit jiný předsudek (kariérismus je pro Lenku prospěšnější).Realita, jejímž jsi, jak říkáš, spolu s Liborem, takovým stoupencem, totiž vyžaduje zkoumání, učení, pozorování, analýzu. Jinak je ti její vzývání k ničemu. Odhadování, co je kdo zač, Ti u mně moc nevyšlo. Nejsem ani věřící, a dokonce nejsem ani proti euthanasii, ani proti potratům. Zastávám právo ženy rozhodnout se. Nejsem ani stoupencem zpozdilých názorů, že každý by měl usilovat o pokračování rodu, že žena má za povinnost rodit děti. Ale pokud se stane, že žena žije se svým partnerem, kterého miluje, a mají spolu dítě, nevidím vůbec nic rozumného na tom, když se jí při pocitu dočasného psychického zakolísání v situaci blížící se velké změny dostane neotřelé rady, ať to dítě dá pryč. Rozhodně nejsem ten, kdo by Lence chtěl nakazovat, co musí, co je její povinnost, a se vztyčeným prstem hrozil, jaká je smrtelná hříšnice, pokud se svému údělu vzepře! To vůbec ne. Jde mi jen o to, že Lenka je evidentně novou obrovskou zprávou zaskočena a pocity se v ní mísí. Částečně v ní je zakódována celková trvalá touha být maminkou (o tom mluví), ale částečně má trochu obavy, že jde o tíživý závazek. Ano, závazek to je, nicméně - a teď se dostávám asi k postatě: láska je pouto, které nás vnitřně obohacuje, je to DOBROVOLNÝ závazek, ke kterému se přistupuje prostě proto, že mu to dělá radost! Neznamená to, že je oproštěn od těžkostí a že všechno je ideální. Život vyžaduje vždycky nějaké úsilí. A uplatňování svých produktivních sil právě může člověku přinášet radost. A Lenka nepotřebuje radu, jak utéct před tím, po čem touží. Podle mne daleko spíš potřebuje, aby ji někdo pomohl emočně pochopit, že ten závazek nemusí být vnímán jako tíživý, ale naopak jako radostný. To, že byla v dětství omezována povinností starat se o sourozence, je opravdu možná zbytečným zdrojem obav, že tohle je stejná situace, a že se "zase" nemůže věnovat sobě. Ale může! Právě tímto způsobem! A navíc - to už tu zaznělo: je PŘEDSUDKEM, že s dítětem končí všechny možnosti dostat se do společnosti, na dovolenou, za přáteli, na cesty. S dítětem rozhodně nic nekončí! A jestli někdo myslí, že dítě je konec všech radostí, tak je tedy opravdu v zajetí velkých PŘEDSUDKU. Petře, ty tvrdíš, že vnucuji Lence svou představu o radostném mateřství, ačkoli ona ji nesdílí. Já ale tvrdím, že jsi nepoznal realitu, protože ona ji sdílí. :o). A navíc existují objektivní zkušenosti s tím, jak se původně třebas i málo nadšená žena po porodu vlivem neuvěřitelných hormonálních a jiných vlivů mění ve vášnivě milující maminku zbožňující svou roli. Existují i jiná určitá objektivní fakta pramenící z nejrůznějších výzkumů: duševně zdravého člověka při pohledu na smějící se miminko zaplavuje pocit štěstí, prostě se při tomto pohledu v mozku uvolňují endorfiny způsobující libé pocity; takže to není tak úplně mimo mísu, jak se domníváš. Přesto jsi tuto součást reality nebral v úvahu při své prosté silácké radě moudrého čaroděje "dej to pryč". Nebral jsi v úvahu ani to, že jde o prostředí, kde se lidé milují, a že jde o prostředí, kde je hojnost a dostatek. Jakou realitu jsi tedy, prosím pěkně, vlastně bral v úvahu? No, nebudu tě trápit, protože evidentní je, že jsi prostě poradil blbost a teď nevíš, jak z toho ven, aniž bys přišel o domnělou prestiž, když si chceš založit živnost jako psychotronik (a ten přeci nemůže začít tím, že dá primitivní blbou radu). :o))) Vlastně musím říct, že Libor v tomto konkrétním sporu zaujímá vůči tvému postoji poměrně rezervované stanovisko, a já to na něm oceňuji. Už proto, že kdyby schvaloval tvůj postoj, vlastně by tím popíral svou základní tezi. Tou je totiž (kdyžtak mne oprav, Libore) apel, aby člověk přestal nazírat na svou realitu způsobem, který mu přináší další komplikace. Tvrdí, že není dobro a zlo, ale jen jednota, kterou my nějak vnímáme, a že způsobem svého vnímání tuto realitu můžeme ovlivňovat. Náhle by musel změnit doporučení naopak na "přizpůsobte realitu", když s ní nejste v příznivé harmonii. Já jsem někde mezi. Říkám: jak kdy. Prostě s rozumem, rozvahou a i odvahou čelit předsudkům či bludům. Na čem se ale pravděpodobně shodujeme všichni tři (Libor, Petr i já), je, že odmítat radosti života by byl nesmysl. V tomto boji proti všem překážkám radosti ze života se k vám klidně připojím. I já jsem proti tmářství zakazující radost z orgasmu nebo z kořeněného jídla. Jdeme do boje proti systémům morálky, které jsou postaveny na tom, že člověk je hříšný a musí činit pokání za to, že má radost? Tak to se hlásím do první řady! :o)

Debata se nám trochu zbytečně přiostruje, k hovorům o dobru a zlu se necítím intelektuálně na výši, ale několik odpovědí. Pro Petra Některé věci ohledně mé osoby ti celkem vyšly, některé ne :-) Rozhodně nejsem věřící, ostatně jsem se několikrát vyjádřil, že Lenčina situace je výsledkem bigotní víry jí, manžela a prostředí. To že jsem se v tomto konkrétním případě stavil negativně k potratu ještě vysvětlím. Že jsem vážné povaha? No když se staráš o postižené dítě, tak se ti holt ty životní hodnoty přerovnají trochu jinak než v situaci kdy přemýšlíš jakou kratochvíli si máš zvolit, aby Tě ten život uspokojil. A touto optikou samozřejmě nahlížím na svět kolem a nejspíš akcentuji pocit odpovědnosti. Myslím si, že svět kolem nás musí mít nějaký řád a lidé pocit odpovědnosti. Můžeme se přít o tom, kudy má vést správná hranice mezi právem si dělat co chci a povinností respektovat nějaká pravidla daná mi zvenčí. Co se týká mé vázanosti na konvence, tak situace je hodně zvláštní. Na jedné straně jsem člověk velmi konzervativní (např. v otázce alkoholiků, homelesáků, násilníků a všech těchto potíží naší společnosti) na straně druhé jsem velmi liberální. Liberální jsem ke všemu, co mi netahá peníze z mé kapsy, neubližuje mé rodině ap - jak kdo vypadá, obléká se, jak žije s kým žije, jakou má barvu pleti atd. Zrovna nedávno jsem měl rozhovor se sousedkou, která se doslova zhroutila, když si její (dospělý, svobodný) syn začal se ženou starší o 13 let (rozvedenou), navíc velmi sexy a elegantní. Asi tušíš, že jsem se jí snažil vysvětlit, že to není tragedie, ale jeho volba. podotýkám, že jsem neuspěl, protože se jedná o ženu s předsudky a navíc ženu, která ráda dávala v minulosti ráda najevo, jakou má spořádanou rodinu.Za další Tě mohu ubezpečit, že nejsem morous a umím si právě v životě vážit různých drobných radostí, v prostředí dobrých přátel se umím i dobře bavit. Ale velmi dobře vím, (pohybuji se v prostředí postižených dětí a jejich rodičů), že existují lidé, kteří jsou na tom podstatně hůře než já. Možná se budeš divit, ale nejsem odpůrce eutanazie, ba právě naopak. Řada lékařů otevřeně přiznává, že jsou určité nemoci, kdy ani utišující léky nezabírají. On by problém eutanázie nebyl až tak horký, kdyby společnost byla schopna umírajícím zajistit důstojnost a zmírnit bolesti. Toho se všichni bojíme, protože většina lidí, kterým takhle odešli blízcí vědí, že kolikrát umírali jako dobytek. (Ono se o tom moc nemluví, ale údajně onkologicky nemocní pacienti jsou dobrým zdrojem těchto "úzkoprofilových" preparátů). Pravdou je, že je to téma na dlouhé diskuze, ale vytáčejí mě odborníci, kteří jsou jednoznačně a nekompromisně proti, ale již neříkají co oni udělali pro zlepšení postavení těchto umírajících pacientů. Potrat - toto je právě téma, kde se protíná svobodné "já" a s pocitem odpovědnosti a povinnosti. Čím jsem starší, tím více mám pocit, že potrat by měl být až poslední řešení, ale necítím se ani v nejmenším oprávněn to někomu vnucovat násilím. Samozřejmě se mi nelíbí když si někdo zaměňuje potrat s antikoncepcí. Nevidím nic špatného na řešení, když by žena takové dítě porodila a dala k adopci. Vždyť je tolik zájemců. V případě slovenské Lenky jsem se k tvému doporučení potratu stavěl záporně proto (on to potvrdil i Jiří), že toto doporučení by bylo v jejím životním prosroru neakceptovatelné, o tom si nedělej iluze. Pokud někdo čeká se sexem až na manželskou noc, nepoužije ani minimální ochranu, tak tato volba pro něj neexistuje. Navíc jsem reagoval v době, než jsem si měl možnost přečíst její životopis. Dnes se biji do hlavy, jaký jsem naivní kretén, který skočí na každý špek. Snažil jsem se citlivě volit slova, abych neurazil, povzbudil a nakonec zjistím, že mladé paní by mohly tisíce normálních žen jenom závidět. A na závěr polemika ohledně hodnot. Sám píšeš, že každý preferuje jiné hodnoty a ty se navíc mohou měnit. Naprostý souhlas. Proto jsem taky psal, že situace se může obrátit. Za pár let by mohla naopak prožívt hotové peklo, až by dítě chtěla mít a najdnou to nešlo. Zalov si v internetu a budeš se divit, kolik takových výpovědí najdeš. Tím jsem chtěl jenom říct, že i toto by měl každý zvážit. Já se musím přiznat, že mám problém litovat člověka, který si sám, vlastní blbostí způsobí problém. Pokud tak učiní po varování tak to jde již mimo mě úplně. Tolik na závěr. mějte se.

Takže pokračuji. Píšeš, že mít dítě je normální život. A vyjadřuješ se v tom smyslu, že je pro ženu jakousi poviností být matkou. Že Lenka je zmatená... Z čeho je zmatená? Podle mně z toho, co cítí ve své situaci s tím, co jí diktují předsudky. Máš mít dítě? Pak to MUSÍ být tvým štěstím a ty JSI POVINA to přijmout a RADOVAT SE z toho! BEZ OHLEDU na sebe, své potřeby a problémy!! V opačném případě jsi sobecká, cynická hyena hodná jen nemilosrdného odsouzení!!! Stejně tak jako ti, kteří ti otvírají oči a radí ti, jak si můžeš poradit, abys byla skutečně šťastná a žila si po svém... Absolutně nechápu, proč by bylo nějakou poviností ženy mít dítě, resp. být matkou! To je psáno kde? KDO či JAKÝ ZÁKON toto ženám nařizuáje? Z titulu jaké moci či zákonitosti? PROČ by pro ženu (paušálně) muselo být početí a porod dítěte tím největším štěstím? Zvláště, není-li na to psychicky připravená? Když je její těhotenství pro ni nečekaným šokem a zvratem, stejně tak jako pro jejího manžela?? Toť realita, pane moralisto! A z té spolu s Liborem vycházím. Na předsudky prostě kašleme! Jasno-zřetelno? Nejsme nemorální cynici a bezohlední konzumenti. Jen bereme životní realitu, jaká je. Že je mnohdy strašná a drsná, za to mya prostě nemůžeme. Takže oheň a síru rač laskavě chrlit na ni, ne na nás! Ještě k narození dítěte, k "normálnosti" mít je. Ano, je to normální, jestliže je jeho narození oběma rodiči vítáno a jestliže jsou jeho rodiče na jeho příchod na svět po všech stránkách připraveni. Což v případě Lenky rozhodně splněno není. Už proto mé doporučení potratu. Zvláště s ohledem na poměry ve společnosti, kde Lenka žije. Ano, je vhodné, když si psychotronik mého formátu nad tím povzdychne. Protože je to prostě přirozené. Bytostně lidské. Nebo jsi snad čekal, že budu Lence malovat "vzdušné zámky," aby to dítě ZA KAŽDOU CENU na svět přivedla? Myslíš, že neví, kde žije? Měl jsem snad z ní dělat blbce? To teda rozhodně NE!!! A mysli si, co chceš. Třeba že jsem hajzl, sobec a duchovní ubožák. Já Ti to neberu. Každý má právo na svůj názor, byť blbý. Opakuji: beru život takový, jaký je a dobro od zla rozlišovat umím. Podle toho, v čem existuji, se dokážu patřičně zařídit. Zjistím-li, že se na mne kladou velké nároky, pak i já musím klást velké nároky na jiné, abych vůbec přežil. Dělají-li se na mně z nějakého špinavého důvodu špinavosti, pak jsem nucen dělat je také, nemám-li možnost jinou - serióznější. A to z principu i proto, abych se ubránil atakům. Nevím, kde žiješ a jaké máš zkušenosti. Myslím, že já v obraze jsem. Nevím, co bych ještě dodal. Zřejmě jsi věřící a jako takový dogmaticky odmítáš potraty i eutanázii. Já zase odmítám nesmyslné živoření a zbytečné problémy, stejně tak jako držení se ve stavu živých za každou cenu. K čemu je dobré, když budu dělat otroka své existenci? Proč za každou cenu přivádět někoho na svět? Proč za každou cenu udržovat někoho při životě? Je snad život člověka nějakou nadpozemskou, posvátnou modlou, které musíme co nejponíženěji otročit?? A to za každou cenu? Přeji Ti, abys poznal život takový, jaký skutečně je. Za každou cenu! Měj se. Petr.

Ahoj Jiří. Právě jsem se dostal na tyto stránky a přečetl si Tvé připomínky. Text který jsi mně poslal je převážně nicneříkající, bezobsažný, aspoň jeho 2/3. K poslední třetině bych se vyjádřil asi takto: Po Lence jsem NIC NEŽÁDAL. Potrat jsem jí pouze doporučil. S patřičným vysvětlením. Pokud jde o krásy a hodnoty lidského života - pak si Tě dovoluji upozornit, že nejsme výlisky z plechu, jeden jako druhý. Tudíž každý preferujeme hodnoty jiné. Pro někoho ne nejvyší hodnotou mateřství, pro jiného peníze, kariéra, či vyrovnání se s minulostí, která mu přinášela jen frustrace a dřinu. Hodnoty každého člověka se časem mění. Každá hodnota, jak duchovní, tak materiální, je hodnotou relativní, nikoli absolutní, jak text Tvé oponentury naznačuje. Co je TEĎ Tvou nejvyší životní hodnotou, může být za nějaký ten rok hodnotou podružnou, až nicotnou... Rovněž neberu Tvé tvrzení, že Lenka má po všech stránkách na to, aby se ujala své mateřské role. Proč, to jsem tu už jasně a podrobně uvedl. Pokud Tě můj návrh pohoršuje, je třo Tvůj problém. Svoje názory mohu vyjádřit jako každý jiný, což jsem udělal. Žádný nátlak jsem na Lenku nedělal. Proč taky? Důvod k tomu žádný nemám. Ať už se rozhodne jakkoli, nijak se mně to nedotkne, ani z toho nebudu mít žádný prospěch. Ještě moment, mrknu na Tvůj obsáhlý elaborát a budu pokračovat dále.

Jiří, konečně rozumná řeč.

Jo, ještě Petra jsem se zapomněl zeptat, zda v jeho světě, kde jen duchovně zaostalý člověk rozlišuje mezi dobrem a zlem, je vhodné, aby si duchovně založený psychotronik takového formátu povzdychával nad tím, do jakého slzavého údolí a svinstva by bylo přivedeno to dítě...Hm...:o)))

Pánové, vidím, že jste si padli do oka. To je koneckonců fajn. I když se ve všem neshodnete, přece si notujete, jak je nesmyslné rozlišovat dobro od zla. Vzápětí ale neváháte radit lidem, co je pro ně dobré anebo zlé. :o))) Děláte to se stejnou upřímností, se kterou obhajujete svůj nesouhlas s duálním vnímáním světa. Asi své vlastní učení ještě sami nemáte dosti urovnané a zažité. :o) Například Libor (myslím, že Robovi) říká v jednom z příspěvků, že "snad to pomůže". Ale pomůže k čemu? Proč k něčemu pomáhat, ve světě, kde není rozdílu mezi dobrým a zlým. Pomůže ke zlu, k dobru... K jednotě? Libore, přes svou mírnou ironii předchozího odstavce musím říct, že tvé zamyšlení nad biblickým příběhem Adama a Evy se mi docela líbilo. Ona představa lásky, kterou se pokouší člověk dosahovat "znovu" své jednoty, má něco do sebe a lze ji nalézt i v jiných - nekřesťanských - myšlenkových systémech. Já ale spíš vidím v symbolu ochutnání ovoce ze stromu poznání (stromu poznání dobrého a zlého) trochu něco jiného. Jiní tvorové nejsou nadáni k tomu, aby poznali, že jsou součástí přírody a žijí svůj život tak říkajíc spontánně jako její součást. Zatímco člověk tím, jak se vyvíjely jeho rozumové schopnosti, dosáhl jednoho dne zkrátka takové myšlenkové úrovně, že toto uvědomil - že existují hranice mezi ním a ostatními tvory, že ostatní tvorové vidí také to, co on, a pak si člověk uvědomil, že oni ostatní tvorové na svět nějak nahlížejí. To bylo dost nefér, protože oni ostatní živočichové si nemuseli odpovědět na otázku, "co si myslí druzí", "jakto že já jsem, že vnímám svět odděleně od ostatních". Zvířata si takovou otázku ještě neumějí položit, ale člověk ano. A tu ho posedla divná nejistota, protože na takovou otázku musel hledat odpověď. Pocit odcizení, který vznikl z uvědomnění si sebe sama a své odloučenosti od přírody, je třeba nějak řešit. A člověk tedy hledá různé způsoby, jak této existenciální samotě čelit. Jeden ze způsobů je opravdu láska. Je to způsob nejtrvalejší a nejúčinnější. Nebo může od tohoto úzkostného existenciálního pocitu utíkat do změněných stavů vědomí - jakoby "zpátky" do stavu, kdy si svou odloučenost neuvědomoval, kdy byl zvířetem. Lze například brát drogy, pít šamanské lektvary či praktikovat různé rituály, v nichž se člověk ztrácí svou schopnost klást si otázky po svém původu a smyslu. Anebo může jít cestou poctivé snahy o poznání a odpověď na tuto otázku, cestou snahy dát svému životu smysl. No a například meditace může být cestou tohoto poznání. Stane se tak ale pouze v případě, že cílem meditace je sestoupení do nitra člověka, které umožní lépe poznat sama sebe, dosáhnout co nejdokonalejšího poznání - osvícení. Je tu ale zrada - pokud se meditace místo jako prostředek k sebepoznání stane prostě sama cílem, je to pouhým únikem od základní otázky a od reality, stejně jako v případě šamanského pokusu být "opět" medvědem či vlkem. Takže schopností poznání se člověk stává nutně řešitelem otázek. To z něj nedělá nutně jinou bytost, je totiž stále týmž tvorem z masa a krve, který lpí na životě stejně jako každá žížala, veverka, srna, medvěd či vlk. Je prostě živým organismem, takže život je jeho hlavní atribut. Proto je pro něj život základní hodnota. Tuto hodnotu spolu s jinými věcmi poznává a dává jí vysokou etickou hodnotu. A připomínám, že základními etickými hodnotami jsou dobro a zlo. Tak tedy tím, že člověk dosáhl schopnosti rozumově se vztahovat k realitě, dosáhl zároveň schopnosti vnímat věci ve světě v pojmech dobra a zla. V bibli je tento princip vyjádřen symbolicky poznáním hlavních postav, že jsou nazí. To není podle mého soudu tak důležité, jde spíše o elementární příklad, který užili staří mistři patrně z toho důvodu, že se jim zdálo naprosto neoddiskutovatelné, že chodit nahý je beze vší pochybnosti zlé a předpokládali, že na tom se všichni lidé přece shodnou. Počítali prostě, že tohle je zcela jistě pro všechny společný etický základ. No, dnes by se divili - pro nás je nahota (naštěstí) už zcela jinak vnímána, takže my bychom Bibli už asi napsali jinak - i když nevím, jaký symbol bychom tam vložili (např. Adam by odmítl ukázat Evě výplatní pásku, a Bůh by si všiml, že se stydí za ekonomickou podprůměrnost, čímž by pochopil, že pojedl ze stromu poznání a vypráskal by je z Ráje, hihi). Nicméně opakuji - to není postatné - jde o symbol.Petře Pavelko! Tvoje doporučení k sankalpě podporuji a sdílím naprosto tvůj názor, že jde o techniku, která může být velmi užitečná. A také potvrzuji, že nevím, čím by mohla být škodlivá, čili když nepomůže, opravdu neublíží.Ale co mi přijde až pobuřující,je tvůj suverénní návrh potratu. Vždyť prosím tě vidíš, že tady je holka, která je poprvé těhotná a je zmatená, což není podle mne tak úplně neobvyklé. Lenka je evidentně zcela normální ženská, která je po všech stránkách schopná žít normální život. A že mít dítě je normální život, to snad nemusím nikomu říkat. Ve své snaze vidět věci neotřele a bez předsudků žádáš po ní, aby se vzdala tohoto normálního života, který přináší největší radost - a teprve sekundárně i starosti. A ve jménu čeho se toho má vzdát? Ve jménu domnělého "užívání si" honby za pahodnotami nabízenými spotřební společností? Nebo ve jménu čeho? Vždyť za chvilkovou zmateností, která není neobvyklá, bude následovat opravdu to největší naplnění a největší radost, která člověka potkává. V tomhle dilematu Lence radíš blbě! Její případ nenese žádné znaky nebezpečí, že vyprodukuje nešťastného nechtěného zoufalce. Je to ženská při smyslech a jen pochybuje o své schopnosti dostát svým "povinnostem", aniž by to cítila jako svůj úkor. Jenom potřebuje, aby ji někdo podpořil. Hledá teď skutečnou jistotu, že to zvládne, protože je nadměrně zodpovědná. Nelze jí radit, aby se zachovala nezodpovědně, ale naopak, je potřeba, aby v sobě našla právě to, co v ní uvnitř naprosto nepochybně je: schopnost radovat se z lásky! Je naprosto jisté, že uvnitř sebe pozná, že její schopnost milovat druhé není brzdou, ale motorem! Ona chce! A potřebuje, aby jí někdo pomohl pochopit, že chce! Rada zahodit "motor" opravdu není rozumná. Je to rada nezatížená předsudky, ale to z ní ještě nedělá radu rozumnou. Předsudkem v tomto případě je totiž také to, že když budou mít novomanželé na "užívání si" po potratu ještě fůru času, povede to k posílení jejich schopnosti milovat - naopak, já si myslím, že takové cynické řešení by ve výsledku vedlo ještě k většímu oslabení pozitivních hodnot a ke snížení sebeúcty, k pocitům viny a psychickým problémům nesrovnatelným s těmi, které jsou běžnou starostí, jako je plačící miminko. Jo, s použitím slova pozitivní jsem se zase vrátil ke kořenu debaty a zpět k Liborovi. Co míníš, Libore, slovem "pozitivní", není-li v tvém myšlení duálních schémat? Je to totéž, co negativních? Pak tvá základní výzva "dívejte se na svět konečně pozitivně... lidi", nemá vlastně žádnou vypovídací hodnotu... :o)

Wow, diky :-)).

Opět zdravím, Robe. Jak tak čtu Tvé příspěvky do naší diskuze, čím dál víc nabývám dojmu, že jsi věřící a dost vázaný na konvence. Bude Ti kolem 42 let, jsi vážnější povahy a zřejmě jsi ze života také příliš neměl... Život není jen nesmyslně těžká povinost a přinášení obětí. Lence jsem radil potrat, poněvadž není na příchod dítěte psychicky připravená a bytostně touží realizovat se a užít si, k čemuž zatím neměla příležitost. Převážně cizí vinou... Narození dítěte obnáší nepochybně dost a dost starostí, nepříjemností, v podobě křiku dítěte ve dne v noci, přebalování... No, však to znáš líp než já. Pro frustrovanou lenku by to mohla být natolik velká psychická zátěž, že by ji - podle mého hrubě subjektivního názoru - nemusela zvládnout. Nemyslíš, že i to by mohlo zajít do Tebou popisovaných extrémů?? Já si myslím, že potrat je pro člověka dnešní doby prakticky běžným medicínským zákrokem, zvláště, když k početí došlo před několika dny. Riziko, že by pak děti mít už nemusela, tu samozřejmě je. Ale proč by se pro to Lence musel zhroutit svět? Nemyslíš, že i kdyby k tomu došlo, (že by nemohla mít děti) tak že by jí to mohlo poskytnout mnohem větší prostor pro seberealizaci? Tím by mohla plně uspokojit své touhy a ještě si užívat sexuálních radovánek... Její manžel početím rovněž nebyl nadšen. Zřejmě i on je dost frustrován, takže by mohl mnou navrhované řešení vítat. Rozhodující roli zde má Lenčina povaha s preferencí životních hodnot. Její jmenovkyně se k problému vyjádřila velmi podrobně a podle mne i nesmírně lidsky. Myslím, že její nápady budou pro Lenku přijatelnější než moje. Ale to už záleží čistě na ní, jaké řešení si zvolí. Jinak Robe - dokážeš si představit, jaký je "život" dětí nechtěných, či dětí rodičů, kteří na jejich narození nebo na rodičovskou roli nebyli připraveni? Co si myslíš o eutanázii? Jednou jsem kdesi v kostele (kam jsem se ukryl před deštěm) viděl černobílý obrázek potraceného plodu a vedle něj obrázek barevný, na kterém bylo zdravé, spokojené miminko. Pod tím černobílým byl nápis: "jmenuji se abortus." Pod barevným pak stálo: "jmenuji se Verunka." Kdosi k tomu připsal: "je tisíckrát a jednou lepší a nanejvýš milosrdné, skončit pod kyretou andělíčkáře, než být Verunkou v slzavém údolí." A onou Verunkou v slzavém údolí může být jak dítě nechtěné, tak dítě duševně, finančně či sociálně nepřipravených rodičů, zrovna tak jako dítě postižené, které by mělo být automaticky rychle a bezbolestně usmrceno. Jak z důvodů humanitárních, tak i etických a finančních. Než svůj život muset proživořit, to jej radši nemít! Vedle těchto problémů je třeba přihlédnout i k sociálnímu prostředí, kde by mělo dítě vyrůstat, stejně tak jako k sociálnímu klimatu ve společnosti, kde bude žít. Bereš-li v úvahu, jaké jsou poměry u nás i vedle na Slovensku, tak snad uznáš, že já bych sem dítě nepřivedl, ani kdybych byl multikvadriliardářem, všichni se mi klaněli až k zemi a říkali mně mylorde! Je přece známou skutečností, že řádí šikana už v mateřských školkách, o školách základních a učňovských nemluvě!!! Jak tu fungují úřady, policie, justice... Děs a hrůza!! Do toho přivést dítě? Děkuji, nechci. Doufám, že na mně za tento příspěvek nebudeš chrlit "oheň a síru." Jen tu konstatuji realitu. Jo, Robe, v takové žumpě bohužel vegetujeme! Měj se. Petr.

Milá Lenko, co jsi se ptala na ty kartářky - dík za odezvu. Jinak může to s těmi kartářkami být i tak, jak píšeš. Čekám-li, že se její prekogniceš vyplní, pak tím mohu naprogramovat své podvědomí tak, aby mně k tomu dostalo. K dobrému i zlému. Jinak si rozhodně nemyslím, že bys byla typem kariéristky. Máš mimořádnou schopnost sladit vše tak, abys to zvládla a byla přitom lidská... Rozum i cit v rovnováze, perfektní organizace... To je velmi vzácné. Zvlášť u žen. Myslím že bys byla pro Lenku (s tím miminkem) velmi dobrou kamarádkou i poradkyní. Máš můj obdiv. Tvůj manžel Tě jistě musí mít moc rád. Měj se krásně. Petr.

Ďakujem ve?mi pekne za vaše rady. Možno niečo o mne, ako sa pýtal Peter - som z Nitry, vyštudovala som ekonomiku v Bratislave, momentálne pracujem v zahraničnej firme, ve?a cestujem po Európe na služobné cesty, komunikujem každodenne po anglicky, popri tom študujem doktorát na Ekonomickej univerzite. Toto všetko ma asi ovplyvnilo, že som sa tešila, že keď sa osamostatním, nebudem musieť byť neustále k dispozícii mladším súrodencom, tak budem vo?ne a bezstarostne žiť, niečo ešte spoznám, zarobím si (keďže príjmy mám dobré, prečo nie?) a keď sa zbavíme všetkých dlhov (stačilo nám šetriť do konca 2005), tak si v pohode a s láskou privedieme na svet dieťatko. Ale ako som povedala manželovi, na svadobnej ceste sme boli ve?mi sebavedomí, mysleli sme si, že sa nám nemôže nič stať, že si môžeme všetko dovoliť, všelikde ešte chodiť, všeličo si dopriať, pretože peniaze neboli pre nás problém. Za chví?kový pocit toho, že "svet je gombička" sme zaplatili tým, že čas, ktorý sme mohli mať len pre nás a mohli sme sa viac spoznávať a zbližovať, už budeme musieť onedlho venovať niekomu inému. Manžel má pocit, že sa možno na neho hnevám, že to takto dopadlo, čo však nie je pravda. Možno som v sklamaní niečo povedala, ale ja som proste taká, že musím si povedať, čo ma trápi a potom ma to rýchlo prejde. Zmierila som sa už s tým, že nie je všetko vždy, ako si predstavujeme, už nie sú slzy, ale snažím sa preorientovať na to, aby som sa na dieťatko tešila. Čo už, taký je život, treba si z každej situácie zobrať to lepšie a pozerať optimisticky do budúcnosti.

Ahoj Peto.Mam ten pocit, ze se to s Lenkama trosku zamotalo. Ja jsem ta jmenovkyne co radila Lence ze Slovenska a co se ptala na kartarky. Asi to neni ani moc dulezite, ale chtela jsem to jenom poopravit :-).K tem kartarkam jsem se ptala hlavne proto, jestli to neni nahodou tak, ze tomu zacneme verit a podvedome se k tomu stavime jako k hotove veci. Svete div se a ono se to stane. Jeste k Lence ze Slovenska. Leni, mit miminko je jednou z nejkrasnejsich veci , ktera se ti muze kdy prihodit. Sama se na to moc tesim a zaroven i malicko bojim, nebot jsem silena karieristka ( ktera to zatim az zas tak daleko nedotahla :-))) ). Cetla jsem spousty clanku o zenach, ktere byly velice, velice pracovne vytizene, profesionalky a vydelavaly hromady penez. O svoji praci nechtely prijit, milovaly svobodu. Vse se pry zmenilo od zakladu po narozeni miminka, jejich zivot dostal pry rad, smysl a praci si jeste vice vychutnaly a byly daleko lepsi nez pred tim. Byly z nich zeny, matky. Leni, ted uz to asi nemuzes moc zmenit ( pokud nebudes volit potrat ) a tak se na to male nedivej jako na pritez, ale dar a premyslej nad tim hlidanim + programy pro mlade maminky v okoli. Neznas nekoho, kdo ma male miminko? Takove pomazlenicko s drobeckem te muze priznive naladit a ujasnit, zdaly jsou tve pocity zpravne. Hodne stesti a urcite nam vsem napis, jak jsi se rozhodla.Lenka.

Petře, já Ti Tvé názory neberu, nicméně nemůžeš Lence ze Slovenska doporučit potrat. Uvědomuješ si, co můžeš způsobit? Je to dívka, která se ještě ve 26 letech nestihla osamostatnit, nějakým způsobem si vysnila jak idylické bude manželství (no neznám moc manželství, která by nebyla první měsíc po svatbě idylická) a teď se jí to v jejich očích hroutí. Přitom to není pravda, je to jen otázka přehodnocení prioroit. Taky jsem to musel udělat po narození dcery, tak to vím. Ona na Tvůj návrh nemůže ani ve snu přistoupit, jenom bude mít psychiku ještě více rozdrásanou. A někdy je jenom krůček ke skoncování se vším. A přemýšlíš taky, že by již nikdy nemusela mít další děti? Až si je potom bude nejvíc přát, tak se může trápit ještě víc. Sám jsi psal "žít a nechat žít", a o tom to je. Člověk musí být za své činy odpovědný. Ji musí podržet hlavně rodina a ne aby ji matka ještě litovala, místo litování ji měla říct něco o neplodných dnech, o možnosti otěhotnět napoprvé atd. A manžel si snad ve 30 již taky život mohl užít.

Milý Robe, dík za Tvůj poslední příspěvek, určený Lence. Sám píšeš, že ideologie a náboženství člověka jenom omezují a staví ho do pozice poslušného otročka-blbečka. Tedy v tom smyslu se vyjadřuješ, abych byl přesný. Jinak Tě ujišťuji, že přerušovanou soulož náboženství též zavrhuje a odsuzuje, stejně tak jako veškerou antikoncepci. Mimochodem - podle jisté biblické báje byl Onan postižen jakýmsi "božím zásahem" za přerušovanou soulož... Jo, i do těch nejintimnějších věcí se musí zasraní černoprdelníci srát! Jak už jsem psal - náboženství je jen bičem v prackách otrokářů, v lepším případě útěchou zoufalců. Stejně tak jako tzv. "karmický zákon," který je blbý jak autor sám. Je to kolosální pitomost jak z hlediska psychotroniky, tak i etiky. Ale pokud máš jiný názor, neberu Ti ho. Měj se.

Ještě pro Libora: četl jsem Tvé vzkazy Lence a myslím, že jsi vše vyjádřil tak, jak bych asi vyjádřil já. Lenka bude jistě věřící, nejspíš z venkova nebo z Východního Slovenska. Je silně poznamenaná náboženstvím, vázaná na předsudky a konvence, což nejen jí, ale i jejímu okolí musí dost ztrpčovat život... Už proto jsem jí doporučil potrat. Vždyť nežijeme jenom proto, abysme makali, plnili svoje povinosti a nedělali problémy. Život člověka je něco víc, než otroctví!!! Je třeba se i osobnostně rozvíjet, užívat si, milovat i být milován, být svůj... Vždyť to přece dělá náš život životem, vnitřně nás to naplňuje a my pak máme co nabídnout. Nejen někde ve fabrice, ale především svému partnerovi(partnerce) a hlavně svým dětem! "Výchova" ve stylu "musíš-nesmíš-jinak bude" by fakt měla patřit na smetiště dějin! Dnes je výchova zaměřená na rozvíjení osobnosti, ne na její dušení - viz Walsdorfská pedagogika. Jsi satanista? No, to mi když tak pošli na mail. Můžeš mi i napsat něco o sobě. Zatím se měj. Petr.

Pro Lenku: Opět Tě Lenko zdravím. Na Tvůj dotaz, jaký mám názor na kartářky, odpovídám: velmi dobrý, pokud jde o skutečné kartářky a ne o šarlatánky, jimž jde jen o to, aby si "namastily kapsu" na úkor cizích problémů. Rozhodně kartářky ani kartářství samotné nezavrhuji proto, že na tomto poli parazitují zmíněné "šmelinářky." Takováto havěť je všude, to bychom museli zavrhnout i obchod, peníze a vůbec celý svět i lidstvo... Jinak - u nás v Česku má v současné době vynikající výsledky renomovaná kartářka paní Dagmar Kludská. Bohužel je taky pěkně drahá, zřejmě se umí ocenit. Za věštbu účtuje nejméně 3000,-Kč. Proto k ní chodí převážně "lepší havěť." Pokud bys měla zájem, můžu Ti dát na ni telefon i mail. Jinak v nás v Brně v letech 75-82 vykládala karty jistá paní Lapšinová, bydlela na ul. Antonínské. Prvotřídní věštkyně, vše, co předpověděla, se buď již splnilo, nebo plní. Kdy jí to vyjde nejméně z 95%, je zřejmě jen otázkou času. Špičková telegnostička, věštila i z ruky. Fakt kapacita! Bohužel již nežije. Mnohokrát jsem na ni vzpomínal... Tenkrát brala za výklad - dnes směšných - 10,-Kčs!!! Jinak jsem navštívil i jiné kartářky, kde už byla úroveň podstatně slabší. Ale to bylo po listopadu... Zajímavé je, že všechny tyhle "polistopadové báby" mi o jistých věcech řekly totéž. Prostě se nezávisle shodly na stejné předpovědi, která se plní. Jinak - takhle je to se všemi okultisty. I s léčiteli, hledači vody, zón... Já sám se realizuji v oblasti telegnoze. Má parketa je proutkařina, telegnostická indikace. Jako psychotronik jsem pořád ve vývoji. Pořád se učím a zdokonaluju. Jinak - všiml jsem si, že se Ti ozvalo i několik dalších lidí, ohledně Tvého problému. Velmi zajímavý je názor Tvé jmenovkyně Lenky. Myslím, že tady Ti poradí nejlíp zase jen ženská. Zřejmě jsi věřící, jak si myslí (mimo mně) i Rob, takže její nápady budou pro Tebe asi nejpřijatelnější. No, máš tu několik návrhů a názorů, takže máš z čeho vybírat. Konečně - na něco přece taky přijdeš sama, ne? Měj se krásně - Petr.