Reklama

DÍVEJTE SE NA SVĚT KONEČNĚ POZITIVNĚ... LIDI

Stáňa (Ne, 28. 12. 2003 - 10:12)

Zvolila jsem asi špatný příklad, kdyžjsem uvedla právě koridu.Nešlo mi ani o to, abych poukázala na důvody,pro které je schopen člověk vůbec do arény vstoupit.Chtěla jsem jenom poukázat na to, že přestože k tomu dojde, nenajde se z druhé strany odpověď

Jiri (Ne, 28. 12. 2003 - 01:12)

Dvě poznámky - jedna ještě k toreadorům a druhá k magii.Korida: motivy ke vstupu do arény jsou jistě různé, od ziskuchtivosti, přes touhu po slávě, po obdivu ctitelek, až po kompenzaci vlastního pocitu méněcennosti, anebo může jít zkrátka o potěšení z obratnosti, dovednosti a schopnosti postavit se nebezpečí. U pocitu méněcennosti stojí za zmínku, že podle Alfreda Adlera je pocit méněcennosti hlavním motorem vývoje lidské psychiky, myšleno pozitivním smyslu - člověk překonává pocit ohrožení tvůrčím způsobem a postupuje vpřed. Ale když se tento pocit vymkne kontrole a člověka převálcuje, nastává v jeho vývoji odchylná cesta a ta je vyjádřena celkovým komplexem méněcennosti, což často paradoxně nachází svůj projev jeho křečovitou kompenzací a stává se z něj pocit nadřazenosti (pramen je ale v komplexu méněcennosti). Takže matador či agresívní podnikatel nebo panovník může být veden neurotickou snahou stále všechny kontrolovat, hromadit své bohatství, usilovat o stále větší moc. Opakuji, že naše západní společnost je orientována naneštěstí právě tak, že podporuje tyhle trendy. Zvyšující se počet neuróz a fakt, že přes všechny vymoženosti moderní civilizace svědčí o tom, že ke štěstí tento model nevede. A to dokonce i přes fakt, že v našem západním světě je produkce už více než sto let na takové úrovni, že mohou být uspokojeny základní potřeby, není hlad a nezmrzneme. Dalo by se očekávat, že tedy budeme šťastní a budeme se věnovat radostem života. Ale fascinace výrobou nás nesmyslně žene dál a už ani nemáme čas zabývat se tím, jestli jsme šťastní! To je přeci tak trochu padlé na hlavu. Ze zmiňovaných archeologických poznatků a poznatků ze studia mnoha kultur před obdobím neolitu či obdobných stále žijících kmenů se dozvídáme, že tato honba za spotřebou, hromadění a boj o moc není nezbytnou součástí našeho života a není nám dána geneticky jako trvalá součást nás samých. I když se neshodneme v řadě věcí, tak užitečnost těchto našich debat tkví právě v tom, že si začínáme uvědomovat, že bychom to chtěli posunout jinam. Člověk je tvor, který umí jako jediný vytvářet takové prostředí, které mu vyhovuje. To historicky dokázal. Dnes záleží na tom, jestli to udělá i v tomto případě, anebo jestli se nechá svým dílem výrobně-technické mašiny převálcovat a učiní z původního prostředku cíl. Jde o to, abychom za cíl začali znovu považovat lidské štěstí a nikoli ekonomický výkon a zisk. Tvrzení, že dravci průmyslu nás posouvají dopředu je trochu nejednoznačné. Dopředu nás posouvá lidská tvořivost, ta je nezastavitelná a není pro ni zdaleka nutný motiv neurotického dobývání moci a majetku. Tvořivost člověka je nezastavitelná stejně jako jeho myšlení. Je-li člověk nadaný fyzik, bude se věnovat výzkumu i kdyby před sebou neměl vidinu, že mu objev vynese možnost po zbytek života se flákat:o) Stejně tak je to i s člověkem nadaným organizací provozu. Vstupuje-li do toho touha podřizovat si druhé a činit je závislými, pak je to motiv, který není nezbytný, ba je často škodlivý.Magie: také zde je možnost rozlišovat. Není jedna magie. Je mnoho různých způsobů, jak se vztahovat ke světu. Člověk jako tvor, u něhož se vyvinulo vědomí v mnohem širším měřítku než u ostatních živočichů, má tu nevýhodu, že vlivem obrovského nárůstu inteligence byl nucen časem si uvědomit svou konečnost, svou individualitu, svou odlišnost od ostatních věcí. Byl vyvržen přírodou do toho, čemu říkáme Já. Tím v něm vznikla existenciální úzkost, se kterou se musí nějak vypořádat. Základní otázky, proč jsem tu, co bude potom, jak je to s ostatními, jak se cítí oni? Je mnoho způsobů, jak odpovědět na tuto úzkost. Jednou z možností je snaha utéci zpět do jednoty z přírodou, pokusit se alespoň na chvíli prožít opět nevědomí své oddělenosti. Tuto techniku praktikovali první kmenoví šamani a setkáváme se s ní i v různých indiánských a jiných kmenových společnostech. Dochází k pokusu vzít na sebe opět podobu zvířete a proniknout zpět do jeho duše. Zjednodušuji. Druhým způsobem je pokusit se ignorovat tuto danost a věnovat se zdánlivě důležitějším praktickým věcem - výsledkem obvykle bývá něco podobného jako je dnes obvyklé (nechce se mi říci normální, protože správným pojmem tu je spíše "patologie normálnosti"), přičemž od sebe svou podstatu odvrhujeme, abychom zapomněli, hromadíme majetek a snažíme se o materiální prospěch.A dalším způsobem, jakým se můžeme vypořádat s existenciální úzkostí, je jednoduše řečeno láska. Nemyslím tím úzce tělesnou lásku ani jen lásku mezi mužem a ženou, ale obecně lásku k životu, k níž patří znalost, péče, úcta a odpovědnost. Velmi mne zaujala Frommova teze o tom, že dobro není tak relativní pojem, jak se tvrdívá. Za dobré podle něj můžeme celkem objektivně považovat všechno, co prospívá životu, co pomáhá k rozvoji životních sil a k uplatňování schopností.Vrátím se oklikou k příkladu s koridou. Srovnám-li umění lovu s koridou, je lépe vidět, co je dobré. Opravdoví lovci (nemám na mysli snobské odstřelovače jelenů) nemají radost z utrpení zvířete a dokonce ani z jeho smrti, radují se ze své dovednosti, zkušenosti, znalosti zvyků zvěře, schopnosti stopovat ji, obratnosti a síly, kterou uplatňují při lovu, a jsou pro tyto vlastnosti svými blízkými ceněni, protože jsou prospěšné pro udržení zdravého života v pospolitosti. Toreador splňuje jen málo z těchto předpokladů...

Stáňa (So, 27. 12. 2003 - 17:12)

Libore, ty myslíš, že pochopení reality citem může někomu přinést poznání,jaké jsi učinil ty? Nemohu s tebou souhlasit.Cit-emoce, to vše s člověkem hýbá, ale k poznání sebe sama ve vztahu ke společnosti atd. upřednostňuji rozum.Nechci ti tvé ná-zory vyvracet,ale k tomu, aby člověknahlížel pozitivně na svět,byl plnýenergie a rovnováhy, mu v běžném životě objev učiněný v r. 2003 veliký užitek nepřinese. Víš, vždy jsem byla a buduobezřetná k názorům lidí,kteří jakobyměli návod pro ostatní na pochopení zákonitostí světa.To hledání, objevování, trvá člověku celý život.Tak ahoj Stáňa

Beruška (So, 27. 12. 2003 - 13:12)

Libore,myslíš,že vědci tou hmotou myslejí energii?

Libor (So, 27. 12. 2003 - 11:12)

ještě dodatek...k té magii... asi nikde nenajdete většího materialistu než jsem já (i když to tak možná nevypadá)i když se zajímám o magii a ezoteriku... snažím se najít a pochopit něco(asi se tomu říká pravda)hledat to a všude možná i tam kde skutečně není:-))Těď mne zaujalo něco co sem musím napsat. Největším objevem vědy za rok 2003 je prý složení vesmíru. Vědci zjistili, že zřejmě s největší pravděpodobností ve vesmíru převažuje hmota, která není vidět a na kterou si v pravém slova smyslu nemůžeme sáhnout. To říkali už i mystikové a jogini, že kdyby zmizeli všechny planety a hvězdy, prostě všechno co můžeme vidět a na co si můžeme sáhnout nestalo by se vlastně vůbec nic...Drtivá většina hmoty vesmíru se totiž nachází v úplně jiné formě než jsme schopni hmotu definovat a chápat pomocí smyslů ( pamatuješ Aleno na náš spor o vnímání červené barvy?).Začalo se jí říkat "temná hmota" a podle některých odhadů představuje 70 až 80% vesmíru... Takže jsem si vzpoměl na všechny kteřý říkají, že nevěří ničemu na co si nemohou sáhnout...:-)))

Libor (So, 27. 12. 2003 - 11:12)

Stáňo... Ti lidé o kterých píšeš skutečně existují, ano... na ctižádosti není nic špatného pokud ovšem nespěje do extrému. Často se také stává, že narazí kosa na kámen...S tou agresivitou myslím, že se někde někdy v našem myšlení stala chyba, která se šíří neustále jako virus v počítači... nevím kdy a kde... a přiznám se nevím ani jak to řešit, pokud to ovšem řešit lze. Já jsem si pro sebe cestu našel ale co jiní?

Libor (So, 27. 12. 2003 - 11:12)

No mám tam hrozně chyb tak se omlouvám...Ještě něco k tomu co tady už někdo napsal. A sice k té magii a tajemnu. Jak to vidím já ze své perspektivy? Co to je magie? Magie je podle mne splývání ze životem a ovlivňování reality tím, že jí pochopíme citem, Pak konečně poznáme, že s námi celý vesmír a celý svět komunikuje. Šamani říkají, že jsme součástí celku, že jakmile zažijeme jednotu staneme se se osvícení světlem poznání. Lidé v Pompejích a Herkuláneu se museli podřídit nejvyšší autoritě přírody. Výbuch Vesuvu byl silný jako výbuch atomové bomby. Rychlý, silný, drtivý. Nebyl čas s něčím nesouhlasit, nebo projevit vlastní názor. Když žijeme na úpatí sopky musíme s tímto faktem počítat. A v tom je podstata magie. Umět se domluvit s přírodou, absolutně se jí podřídit. Chápat přírodu jako nejvyšší tvůtčí energii - matku bohyni. Původní magie učila člověka jak si vážit sebe sama a přitom se neoddělovat od ostatních. Každý si uvědomoval svou existenci a přitom věděl, že svým životem může ovlivnit celý vesmír, protože on i vesmír jsou jedno. "Jak nahoře tak dole"...Magii v dávných dobách měla pod palcem hlavně žena a tzv. ženská mysteria jsou nám i dnes známa...Duchovní dědictví čarodějek a učitelek života říká že:Osud se dá změnit- pokud sami chceme- neustálou prací na sobě ( na těle i na duchu)Jejich heslem vždy bývalo: Svoboná vůle je největší dar,překážky jsou od toho abychom je překonávali,nemoc je chyby v myšlení, fatalismus je výmluva, sex je svoboda, nahota je pravda,stud je klam, naše pohlaví je bránou do duše. Tohle je pro mne magie. Takže ne žádná duchařina a odevzdání se karmě, ale aktivní práce na sobě, která by se asi dala charakterizovat opravením známé věty: " ve zdravém těle zdravý duch" na " Když je zdravý duch je zdravé tělo"... tak takhle to vidím já... snažil jsem se co nejstručněji...:-))) Libor.

Stáňa (So, 27. 12. 2003 - 11:12)

Jiří,chci věřit, že lidem není geneticky agresivita dána. Co mne ale v popisutak strašné podívané také zaujalo? Že přední místa, finačně pro průměr.občana nedostupná, obsadili lidé velice zámožní, někteří z nichi znalí pravidel, která jsou sama osobě tak krutá, že při jejich dodržení nedávají moc šancí ani matadorovi.Na těchto lidech záleželo,jak budou prezentovat názorna způsob boje a přítomnost těchto "znalců" doháněla člověka v aréně k vystavení se největšímu riziku.Buď jsou to skutečně lidé psychicky ujetí,nebo jim dělalo dobře vychutnat pocit peněz,postavenía zbavení se agresivity jim dané formou prožitku, který byl přirovnánk sexuelnímu, s tím rozdílem, že mubyl nadřezen.U nás se díky bohu něco takového nekoná.Mám ale dojem, že v každém z nás trochu agresivity dřímá. Ono podle mne i zdravé soutěžení mezi jedinci může vyprovokovat v případě ohrožení vítězství spuštění agresivity zaobalené v různých formách.Pokud sezdravě soutěžící člověk vydá cestou poznání, radosti z úspěchu svého i ostatních, myslím že ho to naplní.Je mu ale vždy vraceno stejným způsobem? Nechci být cynická, ale mám dojem,že pokud se soutěživost u někoho spojí s nezdravou ctižádostí, jdouveškeré skurpule stranou.Obávám se, že právě tito jedinci stoupají ve společnosti způsobem jim daným nejrychleji.Kromě inteligence je těmto lidem dán do vínku pocit nadřazenosti a z obavy jeho ztráty nejsou schopni ani ochotni budovat vztahy podnětné pro obě strany, ale autoritativní.I s tímto je člověk konfrontován. Nemusí tvrdit, že se muzhroutil svět, může být schopen znovuse postavit, ale jaksi dělat si iluzenemůže.Vlastním příkladem můžeme ovlivnit blízké okolí, dojít spolu sespřízněnými k určité harmonii, ale pravidla určují dravci a ti jsou takéhybnou částí společnosti.A jistě i jimnelze upřít pozitivní pohled na svět,ten jejich. Stáňa

Libor (Pá, 26. 12. 2003 - 20:12)

JIŘÍ... ze velkým zájmem jsem si přečetl co jsi napsal. :-))) možná teď budu odpovídat zmateně, protože tam toho opravdu bylo hodně. Uf... takže zmateně reaguji. Myslím, že se docela shodujeme. K těm negacím bych chtěl říct, že prostě ani nelze vyťěsňovat to co je nám nepříjemné. Naopak je nutné to přijmout jak říkáš Ty, prostě proto, že je to naší součástí. Je jen otázka co s tím uděláme. Když máme depresi můžeme si vzít Nervol nebo Deprex a nechat se obloudit tou náladou kterou to vyvolává, nebo se to snažit přijmout a ptát se co to pro nás znamená...Myslím, že když se v tomhle stavu člověk octne měl by polevit a přemýšlet. Takže určitě se negacím nevyhýbat o to mi vůbec nejde. To co chci vyjádřit v tomhle tématu je úhel pohledu. Snad mi rozumíš mé neobratné vyjadřování.... K té agresivitě. Tomuhle myslím docela rozumím. Klasickým příkladem jsou akční filmy. Divák se ocitáv kůži akčního hrdiny a řeší ve filmu problém který není schopen vyřešit v životě. Myslím, že osobně je toto lepší cesta než jít a někoho zmlátit nebo ještě něco horšího třeba ho zabít. Takže chápu, že když jsi přítomen zápasu kdy ti borci vydávají ze sebe vše... já bych se asi necítil jinak...Takže i tohle vidím pozitivně. Ovšem horší by bylo kdybych se v tom ringu ocitnul já osobně:-)))... Jak jsi psal o tom Hatal Huyuk(myslím že se to jmenovalo Tachtal Huyuk, což je jen detail a na tom nezáleží)a mne napadlo ještě Mohendžo daro nebo Harrapa, tak tam skutečně archeologové nic takového neoběvili. Víš co je zvláštní? Že se tam prý nenašla ani stopa po nějakých chrámech. Ani snaha vynikat v něčem tak nesmyslném jako je největší věž na světě nebo něco takového. Naopak se tam hojně nacházela soška jakési bohyně, což pravděpodobně nasvědčuje tomu, že šlo o společenství založené na uctívání ženského principu(čímž tady nemíním nic dokazovat). Zajímavě o tom píše Andre van Lysbeth v knížce Tantra- kult ženy aneb jný pohled na život a sex... nemusíme tu úvahu přijmout, ale určitě to za zamyšlení stojí... Krásný den

Jiri (Pá, 26. 12. 2003 - 19:12)

Nemá smysl, abych předstíral, že znám odpověď.:o) Na koridě jsem ani sám nikdy nebyl, tak nevím, jaké pocity by se mne zmocňovaly. Lidé, kteří koridu navštívili, mají různé pocity. Někteří to i dále považují za zvrácenou sadistickou kratochvíli, jiní tvrdí, že jde o cenný, ba ušlechtilý dotyk s mnoha základními živočišnými emocemi, pudy atd. Těžko říct.Mohu ale sám za sebe možná přirovnat ty pocity k něčemu, co jsem zažil a co je, jak předpokládám, možná něco podobného. Jde o úpolové sporty, jejichž jednou z nejextrémnějších forem je tzv. ultimátní boj, nebo jiný název je Vale tudo (=vše dovoleno). Jsou to takové gladiátorské zápasy bez omezení mezi dvěma siláky. Nejde sice zcela o boj, kde by bylo dovoleno uplně vše, ale skoro vše (nesmí se kousat, škrabat, zakázány jsou likvidační údery např do páteře anebo obvykle i údery hlavou. Nicméně soupeři do sebe bijí a kopou, jak jen dovedou a je to velice kruté. Můj zájem o bojové sporty je spíše teoretický, ačkoli jsem kdysi chodil na karate, dnes za jednu z divácky nejatraktivnějších disciplin považuju K1 - je to dramtický boj, ale není nijak supernebezpečný a uplatňuje se v něm technika. Před vánoci jsem se byl jako divák podívat na "noci gladiátorů" vale tuda. Pocity? No, nebyl jsem z většiny zápasů zhnusen ale ani nijak nadšen. Přesto mne zvedl ze židle poslední zápas večera o jakýsi titul (těch asociací a titulů je tolik, že mne ani nezajímá, jaký...:o)Trocha agresivity v tom byla, ale hlavně člověka opravdu zaujalo, jak velmi dobře technicky vybavení oba borci byli a jak vyrovnaně si vedli - vítězství se přiklánělo tu k jednomu, tu víc k druhému. Byl to příběh, drama, v němž vystupovala vůle a schopnost nevzdát boj, i když to vypadá už dost bledě. Když se bojovníkovi, který ještě před chvílí už vypadal jasně na prohru, podařilo náhle obrátit dobrým úderem utkání, otřást soupeře a nakonec si vynutit technické K.O., vyletěl jsem ze židle a aplaudoval. Jasně, stopa agresivity tam bude. Bude tam animální touha identifikovat se s vítězem. Jako v každém sportu. A co se mnou dělalo, když v některém zápasu došlo ke zranění? Trochu jsem trnul a mohu-li soudit ze svého povrchního sebepozorování, nepřál jsem si, aby šlo o něco vážného, ale naopak. Vědomně jsem si říkal, že tihle borci vědí, do čeho jdou, ale přesto jsem měl i pocit mírné viny, že podporuju událost, kde může dojít i k ošklivému zranění (připomínám, že zas tak často se to neděje).Tohle jsem pociťoval já. Korida by na mne asi nepůsobila dobře, protože tam nejsou síly rovnocenné a bojuje se o život. O život býka, který je utýrán a nic si nevezme na tom, že mu pak ti šašci skládají poctu. Býk nemá volbu. Stejně tak nemají volbu ani psi v nelegálních zápasech bojových psů. První, čím se na nich člověk provinil, je už sám akt vyšlechtění rasy s takovými uměle podtrženými vlastnostmi jako je omezení strachu o život, omezení bolesti, zvýšená agresivita, mimořádné tělesné dispozice pro zabíjení, výbušnost a navázání zabijáckého "instinktu" na sebenepatrnější podnět. To je samo o sobě zvěrstvo, protože takový tvor je v podstatě odsouzen k tomu, aby byl v za normálních okolností nešťastný a aby jeho jediným životním smyslem bylo zabíjet nebo se nechat zabít. A druhé provinění je samotné pořádání zápasů, v nichž se ukájejí destruktivní sadistické vášně perverzních maniaků. Já osobně nevěřím, že jde o projev přirozených lidských pudů a že my ostatní, kteří máme z takových hnusáren nevolnosti, jen potlačujeme svou přirozenost.Lidské pudy jsou předmětem mnoha vědeckých sporů. Freud věřil, že existují základní pudy jako je pud sexuální, jsou vlivem kultury a morálky jaksi potlačovány. Tvrdil, že za svou vyvinutou civilizaci a kulturu vděčíme právě tomu, že dochází k potlačení velké části sexuálního pudu (jehož složkou je podle něj i agresivita) - tato zdrojová psychická energie se podle Freuda přetváří, transformuje či sublimuje do jiných energií - vědy, umění, sportu, podnikání atd. atd. Později byla tato představa často napadána a já např. souhlasím s Erichem Frommem, který ve své knize Anatomie lidské destruktivity studuje detailně různá etnika, dějinná údobí i živočišné druhy a dochází k přesvědčení, že v lidské přirozenosti není obsažen zhoubný destruktivismus, ale pouze obranná agresivita. Tato obranná agrsivita bývá zneužívána v případech, že někdo chce vyvolat válku... (před tím, než nás do ní naženou, vylíčí nám, jaká nebezpečná zrůda je ten protivník) atd. Mezi některými kmeny, jichž se dosud nedotkl soutěžně spotřební charakter naší společnosti, je násilné jednání mimořádnou výjimkou. Z vykopávek u Hatal Huyuk cca 5tisíc let starých vyšlo najevo, že tam existovalo veliké osídlení, které trvalo asi pětset či více let. Nebyly nalezeny žádné důkazy o tom, že by někdo zemřel násilnou smrtí. Pokud by byla pravda, že je člověk přirozeně agresivní - predátorský - pak by předchozí uvedené případy znamenaly, že šlo o jiný živočišný druh, než je člověk. To není pravděpodobné. Různé perverze ale samozřejmě vznikají, mají své příčiny a některá prostředí jsou pro vznik takových jevů živnou půdou, jiná nikoli. Např. spotřebně orientovaná průmyslová společnost napomáhá vzniku a růstu nekrofilních tendencí (vyznávání neživých hodnot, jako peníze, stroje...), ale i zhoubné nikoli obranné agresivity, sadismu (nesmyslná snaha po ovládání druhého člověka) atd.Plyne z toho jistá naděje, protože kdybychom měli agresivitu geneticky dánu v krvi, nedalo by se dělat zdaleka tolik, jako když nám není dána geneticky. Stačí přizpůsobit organizaci společnosti tak, abychom nebyli stále namiřováni k sadismu a nekrofilii, ale k lásce, růstu a uplatňování životních sil.Omlouvám se za zahlcení. Být vámi, tak bych už tu záplavu textu ode mne asi nečetl :o)))Ahoj

Stáňa (Pá, 26. 12. 2003 - 17:12)

Jiří,přečetla jsem si tvůj poslední příspěvek se skutečným zaujetím.Pokudvím, od začátku diskuze se někteří přeme o to,že nelze nebrat na vědomí také negativa.Z předchozího se snad všichni shodneme na tom, že jejich vytlačení do nevědomí člověku nepomůže, naopak uškodí.Pokud velice zjednoduším to, jaký závěr jsem si z tvých slov učinila, tak je to velice zjednodušeně řečeno něco ve stylu:"Ve zdravém těle a /za pomoci poznání i sama sebe/ zdravý duch. Mohu položit otázku? Je to už dlouho, co jsem přečetla od E.H. Smrtodpoledne. Abych pravdu řekla,dvakrát se mi popis chovných býků s jejich x vlastnostmi nezamlouval a jestli musí být právě zAndalusie mi bylo fuk. Líbilo se mi ale to, jak se E.H. snažil dobrat toho, proč lidé chodí na takovou krvavou podívanou, jako je korida.Myslíš, že tam chodí/li/ titolidé za poznáním sebe sama? Co jim tato podívaná dá ? Co lidské pudy a jejich potlačení ? Co pozitivní jednání jednotlivce ve společnosti? Stáňa

Stáňa (Pá, 26. 12. 2003 - 16:12)

Libore,přečetka jsem si tvůj přís-pěvek a podotýkám, že můj byl napsán poddojmem, jakým ses ty vyjádřil o svékolegyni.Protože pokud někomu dělá dobře, že s ním prodává boty vysokoškolačka a z tvého vyjádření byl cítit pocit zadostiučení, vyznívátvé krédo, ke kterému se hlásíš poněkud falešně. Přestože myšlenka pozitivního přístupu k životu je krásná. Stáňa

Beruška (Pá, 26. 12. 2003 - 13:12)

Jiří,i já jsem ráda,co jsi teď napsal.Tahle diskuse se jednu chvíli otočila proti autorovi a to se mi nelíbí.Každý máme právo na svůj názor a možná časem zjistíme,že ani ten druhý není daleko od pravdy nebo poznáme,že pravda-ačkoli to je relativní pojem-byla na straně toho druhého.

nika (Pá, 26. 12. 2003 - 11:12)

Moje svědomí a můj cit mi velí omluvit se Jiřímu za slova napsaná v sekci Minulé životy. Usuzovala jsem jednostranně. Vím, že nic není jen černé nebo bílé, nicméně jsem to zcela pominula.Dík za tvůj příspěvek, protože obsahuje hledání a snahu po porozumění.Je nádherný.

Alena Lásková (Pá, 26. 12. 2003 - 03:12)

Milá Ivo, napsala jsi to hezky, je to tak. Závěr tvého dopisu jakoby patřil zrovna mně. Tak se stalo. Léčitel, kterému jsem otevřeně napsala vše a kterého jsem zoufale potřebovala, aby mi pomohl, když medicína mne odepsala, mi sice jednou poslal bylinky a kapičky, ale pak už nic a nakonec mi m.j. napsal: " Máte xicht jak rozšláplý vitelo, podívala jste se vůbec někdy do zrcadla ?" /Viděli jsme se na ezoterickém festivalu v PU, kam jsem za ním s ohromnými bolestmi jela/. Bylo to jak rána palicí.. Dnes je to dva měsíce a už se bojím hledat pomoc dál.

Jiri (Pá, 26. 12. 2003 - 00:12)

Rád bych se distancoval od urážek na Liborovu adresu, které zazněly od jedné z diskutérek. Jakkoli s Liborem v některých zásadních věcech nesouhlasím, respektuju jeho názor a upřímně řečeno si ani nemyslím, že mu schází inteligence. Einsteinův citát (už nevím, kdo z debatujících ho uvedl) o tajemnu je hezký. Vedou z něj dvě cesty - snaha zdolat tajemství a přijít mu na kloub a na druhé straně snaha tajemství uchovat, delegovat na něj magickou moc. To je možná rozcestí, které mne dělí od Libora.Ale je řada věcí, které sdílíme. Např. uznávám fakt, že negativistický přístup k realitě má nepříznivý vliv na lidské jednání a zdraví. Např. indickou "sankalpu" docela přijímám. Jde o mentální techniku formulace nějakého svého subjektivního přání, které se se značnou úspěšností realizuje (musí být samozřejmě reálné - docílitelné). Jednou ze zásad této sankalpy je formulace tohoto přání v podobě pozitivního přání. Nemá obsahovat negativní formulace se zápory. Formulace typu "nebudu se chovat agresivně" nevede k účinnosti, je třeba přání formulovat jak "jsem oblíbený, protože s lidmi jednám přátelsky a kooperativně". Takovou sankalpu ovšem každý člověk zachovává jen sám pro sebe, nesděluje ji nikomu dalšímu a tak uchová lépe její sílu ve své psychice. Správně by měla být poslední myšlenkou těsně před usnutím. Technika sankalpy kupříkladu je součástí (nikoli stěžejní, ale řekněme drobným doplňkem) komplexního programu v léčbě závislostí v pražských Bohnicích. Nejde o zázraky a šarlatánství, jakkoli to na první pohled tak na někoho může působit.Takže to jen uvádím jako příklad, abych taky řekl něco pozitivního. :o)Nevidím zkrátka nic tak černobíle. A pokud správně rozumím Liborovi, tak ani on. Trochu jsem o tom všem teď přemýšlel a znovu jsem sám sebe prověřoval a kladl si otázku, jestli skutečně mám ve všem pravdu. Jeslipak si nejsem příliš jist něčím, co třeba není tak úplně 100%. Napadlo mne, že ideální by bylo, kdyby to, v čem s Liborem souhlasím, bylo možno využít ve všech případech, aniž by vzniklo riziko zapouzdření negativních myšlenek v nevědomí. Totiž takhle: negativní myšlenky jsou stejně tak naše, jako ty pozitivní. Není úplně šťastné předstírat před sebou, že nejsou a jejich zamlčením je konzervovat mimo své vědomí. Lze je ale dostat pod kontrolu, případně ventilovat odkloněním - sublimací jiným než zhoubým způsobem. Vychází mi z toho, že rovnováhu bytosti - rovnováhu mezi tělem a duší lze udržovat tělesným cvičením a schopností sebereflexe. Vím, že se dopouštím určitého schematismu, poněvadž ve všech činnostech člověka vystupuje obojí. Ale berte to jako pouhý model pro názornou jednoduchost. Ponechám-li tělesné cvičení a vyváženost stravy na straně jedné, je na straně druhé potřeba vidět něco jako monitorování duše, sebepozorování, znalost svých emocí a zákonitostí svých reakcí. Tak je možno svůj život ovlivňovat, posilovat zdravé trendy vedoucí k rozvoji a posilování života a utlumovat nezdravé trendy, které život omezují, - transformovat je do užitečné formy projevů psychické energie. Bez získávání těchto znalostí o sobě samém to ale nemá podle mne smysl, protože to by šlo jen a jen o útěk od skutečnosti či o konzervaci a ne o růst, rozvoj pozitivním směrem. Cesta útěku od reality není pro mne správnou cestou, cesta by měla mířit k prozření, nikoli k zahalení. No a je možná i vhodné v procesu těchto duchovních technikách by bylo možno inspirovat se u učení, která již něco podobného praktikují dlouho. Vybírat z nich podstatu a odfukovat plevy, které nejsou nosné a které jsou často spíše matoucí. Podstatou síly křesťanské modlitby není její odlišnost od modlitby muslimské anebo od duchovních cvičení jogínů anebo meditace buddhistů či psychonalytické praxi. To, co je na těchto postupech cenné, vůbec není ve věroučných dogmatech a rituálních detailech, na nichž často profesionální klérus těchto učení bazíruje. Všimněte si, že to, co mají společného, je ve skutečnosti mnohem cennější, než to, co je od sebe odlišuje. Proto mne napadlo, že i mezi mým a Liborovým názorem je to možná také tak. Patrně půjde o dlouhou cestu, na níž se bude jen obtížně rozpoznávat zrno od plev a také bude i dále docházet k omylům a slepým uličkám. Budeme se i dále přít o to, co je zrno a co plevy. I o to, jakou váhu můžeme dát intuici. Jde také o míru, v jaké by taková syntéza skládala jednotlivé prvky k sobě.Ostatně intuice pracuje s praktickými zkušenostmi jedince uloženými v paměti - na jejich základě osoba může jednat "intuitivně", aniž v daném okamžiku činí volbu vědomě, tzn s využitím rozumového aktuálního obsahu vědomí (vyloví reakci tak říkajíc ze zásoby).A už jsem zas moc dlouho povidal, tak se loučím, přeju krásný zbytek svátků a do nového roku vše nejkrásnější.

Jana (Čt, 25. 12. 2003 - 11:12)

A do třetice:Člověk zjistí,že společně s tím,jak mění své myšlenky ohledně věcí a druhých lidí, mění se i vztah oněch věcí a lidí k němu...Jestliže člověk radikálně změní své myšlenky,překvapí ho,jak rychle se změní materiální podmínky jeho života.Lidé nepřitahují tím, co chtějí, ale tím, co jsou...Božství, které formuje naše cíle, je v nás. Je to naše vlastní já...Všechno, čeho člověk dosahuje, je přímým výsledkem jeho myšlenek...Člověk může stoupat, dobývat a dosahovat cíle jen tím, že pozvedne své myšlenky.Pokud je pozvednout odmítne, nezbývá mu,než zůstat slabý,skleslý a nešťastný.James Allen

Jana (Čt, 25. 12. 2003 - 11:12)

Nejkrásnější,co můžeme prožívat,je tajemno.To je základní pocit,který stojí u kolébky pravého umění a vědy.Komu to není známo,kdo se neumí divit,neumí žasnout,ten je tak říkajíc mrtev,a jeho oko je vyhaslé.(Albert Einstein)Stejně důležitá jako ryzost tvých slov a skutků je i čistota myšlení.Co sis pomyslel,je z hlediska karmy již vykonáno.Myšlenky jsou mocné,dokonce mocnější než vyslovené slovo.Negativní myšlení se k tobě vrací jako ničivý jed.Dobré myšlenky jsou jako nektar,jsou tvým nejlepším společníkem a pomocníkem.Řiď se zásadou:Má první myšlenka je vždy pozitivní.Mahéšvaránanda

Libor (St, 24. 12. 2003 - 11:12)

Stá?o ještě jen malou poznámku... k těm bílkovinám a tomu vesmíru... No já jich vlastně potřebuju obrovské množství tak zhrube 2g na na 1kg tělesné hmotnosti...Zkus si představit...Nejdůležitější vlastností "hmoty", ať už v jakémkoli skupenství je, že se všechny "hmotné" i "prostorové" částice navzájem odpuzují. Neexistuje žádná gravitace, žádná přitažlivost. to co se nám jeví jako přitažlivost, je pouze výslednicí rúzně nasměrovaných a různě silných odpudivých sil. nemá smysl se ptát na hranice vesmíru(takže po jeho konci nepátrám), stále se od nás řítí rychleji než si dovedeme představit...jinak s tou kanoí bych to docela bral... veslování dokonale rozšiřuje zádová svalstvo a hlavně latissimus dorsi a to je má velká slabina...

Libor (St, 24. 12. 2003 - 11:12)

Jiří a Aleno... já přece také říkám, že nejsem odborník. Myslím, že ambice typu, "aby všichni ostaní sdíleli můj názor" nemám. Pokud to tak vyznělo omlouvám se. Jen se problém snažím vidět jiným (pro většinu asi...) způsobem. Myslím, že jsem na nikoho neútočil a i vaše názory jsou pro mne přínosem. spíš mne mrzí, že se tahle debata stočila úplně jiným způsobem než jsem si původně představoval. I když vlastně... lidé kteří mne nazívají BLBCEM, DEBILEM a já nevím čím ještě... mohli dát průchod své dlouho zadržované agresivitě a konečně si jí vybít... což je myslím naprosto v pořádku...:-)))). Krásné Vánoce všem...

Reklama

Přidat komentář