DÍVEJTE SE NA SVĚT KONEČNĚ POZITIVNĚ... LIDI

myslím Petře, že se zde ocitáš na tenkém ledě... možná by bylo lepší o těchto věcech pomlčet... neboť... prostě profánní jedinci to nepochopí... lež a pravda, dobro a zlo? co to je? já se nažím žít v jednotě ne v dualitě... takhle svět neřeším.

Ahoj Robe. Klidně zkus léčit sankalpou tu genetickou vadu, kterou máš. Doufám, že se toho nebojíš. Nemáš čeho. Jak už jsem psal - v nejhorším případě to jenom nepomůže. Myslím, že to za pokus stojí. Já osobně jsem tímto způsobem žádnou genetickou vadu neléčil. Popsaná metoda je vyzkoušena snad řadu století. Stáváme se prostě tím, za koho se považujeme... Vše otázkou času. Někdy to trvá kratší dobu, jindy dýl. I několik let. Jestli tomu věříš nebo ne, je Tvoje věc. Rozhodni se sám, jestli to užiješ. Já už jsem k tomu napsal dost. Kdo chce, má šanci. Sám tuto metodu používám. Lze jí vyléčit i vyřešit v podstatě cokoliv. Má to samozřejmě i své meze. Asi tak: amputovaná noha Ti po tom znovu nenaroste, ale třetí zub může narůst. Tady jde taky o to, že nikdy nevíš, co tím zvládneš a co ne. Prostě to musíš vyzkoušet. Dá se tím řešit i cokoli jiného, nejen zdravotní problémy. A to např. problémy se zaměstnáním, finanční problémy, mezilidské vztahy... Prostě se tu nabízejí mimořádně široké možnosti využití. Víc nevím, co bych Ti k tomu napsal. Měj se a pokud to zkusíš, přeji Ti úspěch. Petr.

A můžeš mi Petře napsat ve kterých případech si mohu od genetické vady pomoci? A případně doložit nějaký příklad?

A lež je Liborku v satanismu asi dobro že?

Ahoj libore. Před chvilkou jsem Ti odeslal vzkaz na rubrice o černé+bílé magii. Teď k sankalpě. Ano, máš pravdu. V některých případech se dají očekávat výsledky až za několik let. Jindy to trvá jen měsíce, v lepším případě i týdny... Záleží tu na tom, jak obtížný problém tím hodláš zvládnout. Čím víc chceš, tím déle to trvá. Zásadní životní změny lze pomocí sankalpy realizovat až po letech. Není vyjímkou, že to chce trpělivost 10 i více let... Měj se. Petr.

ještě bych dodal, že je důležité neočekávat výsledky v řádu týdnů nýbrž roků... chce to trpělivost.

Nazdar Robe, vidím, že si nerozumíme. Já s Tebou nemanipuluji a vyjadřuji se zcela jasně. Popsaným způsobem se nemusí léčit jenom rakovina, ale i genetická vada. Já jsem Tě jen informoval, jak by sis mohl pomoci (či to aspoň zkusit) pomocí metody, zvané sankalpa. Jestli jí užiješ či nikoliv, ponecháván na Tvém uvážení. Jinak - genetickou vadu si rozhodně NIKDO nemohl způsobit sám. Ale sám si od ní (aspoň v některých případech) může pomoci mnou popsaným způsobem. Asi tak. Měj se, Petr.

Ale já přece to co říkáš Robe netvrdím. tím že máš genetickou vadu, nejsi přece vyřazen ze společnosti... Když někdo přijde o ruku a bude používat jakékoli metody používající myšlenkové proudy tak mu to ruku nevrátí. Mimochodem jeden lékař konstatoval, že kdyby paní Růžičková neměla jiníé další nemoce určitě by se s té rakoviny dostala. Otázka je co to znamená pozitivně myslet. Já říkám, že to znamená vidět realitu jaká je. to se týká onoho dobra a zla... neexistuje nic co by se dalo označit jako absolutní dobro a naopak. Je to propojené a spojené.... To dělení dobra a zla považuji něco jako dědičný hřích jako vir v systému, s kterým se každý rodíme a který může být příčinou třeba tvé genetické vady... např.

Vidím, že to nemá evidentně cenu. Považoval jsem Tě původně za rozumného diskutéra, i když v jiné hodnotové rovině než já, nicméně mi dokazuješ, že máš stejný styl jako zmiňovaný Libor. Já jsem zde nepsal o skepsi vůči určitému procentu jakoby zázračně uzdravených z rakoviny nebo z jiných těžkých nemocí. Ostaně příklad úspěšného boje optimisty s touto nemocí byl příklad paní Růžičkové. Já jsem psal o genetické chorobě, která se projevuje poškozeným genem a to od narození. Díky genetice se to dá dnes prokázat a taky díky genetice se dají úspěšně zachránit mraky lidí. Kdybych žil před padesáti lety, tak podobně ladění jedinci jako Ty by mi tvrdili, jak si za svou nemoc mohu sám a stejně bych umřel, protože výzkumy dnes jednoznačně ukazují na průběh nemoci. Tim, že žiji o pár let později, tak mi genetika zachránila život a mohu se jenom některým blábolům usmívat. Dokonce ortodoxní věřící by mi tvrdili, že to mám proto, že se nemodlím, jak to na jednom fóru pravidelně dělá jedna paní. Takže Tvoji odpověď považuji za normální manipulaci a styl "já koze a Ty o voze".

Milý Robe, dík za Tvé připomínky, na které bych chtěl odpovědět asi toto: rozhodně netvrdím, ani si nemyslím, že bych dokázal poručit "větru dešti." (Mimochodem - komunista nejsem a do politiky nedělám, hihi...) Jen dokáži využívat zákonů, které matička příroda dala a nabádám k tomu i jiné. Je to cesta konstruktivní, jaká nikoho a nic nemůže poškodit. V nejhorším případě to nepomůže. Sankalpa - to je vysoce účiný prostředek ke zbavení se prakticky jakéhokoliv problému i k získání vytouženého. Samozřejmě - jako každý jiný prostředek má více či méně omezené možnosti. Zde je otázka: je právě tento konkrétní problém, který jí chci zvládnout, sankalpou řešitelný?? Nikdo to nemůže vědět, zjistit či vypočítat. Je třeba to prostě vyzkoušet. Víra v sebe - že to dokážu - i víra ve věc samotnou - že to jde, zde hraje klíčovou roli. Je to praktické využití možností podvědomí, imaginace, přírodních zákonů a bohatství... Opakuji: nic se tím nedá zkazit. V nejhorším případě to nepomůže. Nemáš-li k této praktice důvěru, můžeš to vyzkoušet s tím, že k věci budeš přistupovat jako k experimentu. Prostě do toho půjdeš s očekáváním, "co to udělá." Bez toho, že bys tomu tupě věřil či to odmítal. Ono se to odmítá převážně proto, že lidi neznají možnosti podvědomé činosti, nikdo jim o tom nikde nic neřekl. Jsou zvyklí léčit neduhy pouze polykáním prášků či operací - tedy vyloženě hmotnými, materialistickými prostředky. Využívání podvědomé činosti jim oproti tomu připadá jako kapitola z žánru sci-fi... K Tvé připomínce, že není možné vyléčit genetickou vadu autosugescí (sankalpou) můžu uvést dva případy z praxe. Žena středních let ležela na onkologickém oddělení nemocnice s rakovinou ve velmi pokročilém stadiu. Během vizity řekl primář personálu k jejímu případu: "moribundus." Což znamená "zasvěcenec smrti," naprosto beznadějný případ. Nasadil morfium na tlumení bolesti a více už tam nikdo z řad personálu nevěnoval oné ženě žádnou jinou péči. Čekalo se, že tato paní bude do 14 dnů mrtvá. Co na to psychika oné ženy? Řekla si: "no, když tu už se mnou prakticky vůbec nic nedělají, tak už mně nejspíš nic moc nebude a za chvilku budu propuštěná..." A tak si milá paní začla v duchu plánovat, co všechno po brzkém propuštění bude dělat, jak pořádně vygruntuje byt, co vyháže, nakoupí, jak si to všecko zorganizuje, jak co vyřídí... Doslova si to živě představovala, vizualizovala. Reakce podvědomí na sebe nenechala dlouho čekat. Uplynulo oněch 14 dní, které dal primář oné ženě k "přemístění na Onen svět" a ona navzdory tomu stále žila. Stav se stabilizoval. Začala se dostavovat chuť k jídlu i k životu, když se následně dostavovalo postupné zlepšování celkového zdravotního stavu... Personál nevycházel z údivu. To, co se s "moribundem" dělo, bylo považováno za zázrak. Bolesti zmizely, morfium bylo možno vysadit. Zlepšování stavu bylo podpořeno medikamentózní léčbou. Následovala řada a řada důkladných vyšetření, která zcela evidentně prokazovala podstatné zlepšování stavu... Lékař&;239; jen kroutili hlavami, dokonce zavolali techniky ke kontrole všech diagnostických přístrojů, zda nejsou vadné. Nebyly. Opakovaná vyšetření přinášely buď stejné, nebo dokonce ještě lepší výsledky!!! Nebudu napínat. Ta paní byla propuštěná do domácího doléčení, kde se taky doléčila a řadu dalších let prožila zdravá. Druhý případ: vzpomínám si, jak mi kdysi jedna stará lékařka, otcova známá, povídala o holce, která byla postižena obrnou. Skončila na invalidním vozíku s konstatováním lékařů, že už nikdy nebude chodit... Ta holka měla zřejmě to štěstí, že nebyla postižená duševně a že měla obrovskou chuť žít a ze všeho se vylízat. Bojovala se svým handicapem jak vyhladovělý, rozzuřený lev o kus masa... Představovala si, jak je zdravá. Koukala na televizi, kde běžel záznam z jakéhosi sportovního utkání. Když viděla holku, asi stejně starou jak ona, usmyslela si, že i ona bude sportovat... Stav oné dívky se pomaličku začínal zlepšovat. Jednoho dne už mohla vstát z vozíku. Šlo to těžko, moc těžko... Padala... S pomocí berlí se v potu tváře učila chodit. Co ta zkusila!! Až jí to šlo líp a líp... Byla moc šťastná, když mohla konečně odložit berle a začít dělat první krůčky bez nich... Zase dřina, pot, bolest a slzy... I to se časem podalo, až začala normálně chodit...Lékař doporučil rehabilitaci, které se nadšeně podrobovala. Do úplného vyléčení už moc nezbývalo... KONEČNĚ normálně chodila a pohybovala se, což jí umožňovalo se o sebe plně postarat. Začala rekreačně sportovat... A zvedala si laťku stále výš a výše... Tak dlouho, intenzívně, systematicky a s beraní trpělivostí, až se jí splnil její sen a stala se vrcholovou sportovkyní... V praxi došlo k celé řadě podobných vyléčení. Díky čemu? "Jen" díky sebedůvěře, optimismu a snaze postižených, zásadně se neztotožňujících se svým postižením, odmítajících konvenční přístup k věci a předsudky... Myslím, že to mluví samo za sebe. Nevěříš?? Nevěř! PŘESVĚDČ SE!!! Samozřejmě - je jasné, že díky nějakému meditování nikomu amputovaná noha nenaroste. Jestliže je ale aspoň nepatrná naděje, bylo by přímo hříchem jí nevyužít. Co Ty na to?? Zdraví Tě a plnohodnotný život přeje - Petr.

Milý Tomáši, dík za reakci na můj včerejší příspěvek, týkající se praktického využívání podvědomé činosti. Když dovolíš, musím Ti oponovat. Předně jsem tu nepsal, že člověk funguje jako počítač, ale jeho podvědomí. Což je mnohokrát prakticky (a možná i vědecky) ověřeno. Omlouvám se, že jsem nedopatřením neuvedl jednu důležitou věc: a sice - že při meditaci mají být zavřené oči. Dále dodávám, že je nevhodné meditovat za každou cenu, uvádět se do meditačního stavu (tzv. "hladiny alfa") násilně. Je třeba do tohoto stavu pozvolna, plynule vplout. Není-li možné bez problémů zavřít oči, je lépe nechat je otevřené, ony se během meditování zavřou samy. A dost brzy. Jinak jsem toho názoru, že každý má právo prožít svůj život tak, jak si přeje, za předpokladu, že tím nikoho a nic nepoškozuje. Sankalpa, kterou zde vřele všem doporučuji, umožňuje získání vytouženého ryze konstruktivní cestou. Nevidím na sankalpování ani na uspokojování vlastních přání nic podivínského, tím méně nevhodného či dokonce nemorálního. Je fakt, že uspokojení toužebného přání ještě nemusí pomoci ke štěstí. Získání vytouženého může být i danajským darem, pokud skutečně nevíme, do čeho jdeme. Pokud je někdo vyloženě materialisticky založený a stádní typ, pak udělá lépe, když bude extrovertním prosťáčkem, jemuž stačí ukojit pouze přízemní potřeby. Sankalpu doporučuji provádět čistě z vlastní vůle a - opakuji - nelámat nic přes koleno. Křečovitost má zcela opačný účinek. Pokud ji někdo dělat nechce či nemá k duchovním praktikám vztah, ať je nedělá! Je-li pro někoho jediným životním cílem hospoda, ať si do ní klidně chodí, když má na to peníze a povahu. Komu vyhovuje být v kolektivu, ať v něm je. Je-li někdo samotář, ať dá přednost samotě a třeba i meditacím. Každého věc. Každý by měl vědět kým je a kam patří a tam se taky zařadit. Tvrzení, že toužit po něčem velkém, či mít se dobře a žít v blahobytu je nesprávné a nemorální, je blbý předsudek, jaký může přijmout jen prosťáček ducha mdlého. Dosahování svého prostřednictvím sankalpy je nanejvýš konstruktivní, nepoškozující jiné. Na rozdíl od dosahování svých cílů pomocí loupeží, krádeží, podrazů a jiných špinavých praktik, tak hojně v dnešním čecháčkově rozšířených... Dalším skutečně "duchaplným" předsudkem je mínění, že velké věci či velké peníze se dají získat jen nečestným způsobem. Realita je taková, že některé činosti jsou hodnoceny lépe, jiné hůře. A to jak finančně, tak společensky. Např. takový Jaromír Jágr vydělal mnohamiliónové jmění díky svým sportovním výsledkům. Prostě: má na to. Ty když budeš schopným řemeslníkem, nikdy se nevzmůžeš ani na desetinu toho, co má on. Asi tak. Jinak pro Tvou informaci: v žádného pánbíčka ani v reinkarnaci nevěřím. Jsou to bláboly k vymývání mozků, sloužící jako bič v prackách otrokářů, v lepším případě jako útěcha zoufalců. Takže si to nech projít vše hlavou a buď v obraze. Nenech se blbnout pseudomoralistickými báchorkami s jakýmsi "duchovním" podkladem. Jsou to všecko jen kecy, které Tě mají srazit na kolena a udělat z Tebe poslušného otroka!! Měj se. Petr.

Původně jsem již nechtěl do této diskuze přispívat, protože nic nového nemůže přinést, ale příspěvek Petra Pavelky mě k tomu vyprovokoval. Asi žiji na jiné planetě, jiné dimenzi nebo se na mě vztahují jiné zákony. Protože napsat větu: "je snad někde psáno, že právě JÁ MUSÍM být nemocný, nešťastný, geneticky zatížený" může napsat jenom člověk, který věří, že poručí větru, dešti. Jde mi hlavně o poslední část, genetiku. Petře, to snad nemyslíš vážně, opravdu věříš, že genetické postižení si člověk přivodí svým myšlením? V tom případě si s Liborem podejte ruce, protože ten taky hlásá, že se myšlením dá odstarnit genetická vada. Zdůrazňuji vada, protože Libor je schopen to demagogicky otočit a mluvit o genetické dispozici, což je něco jiného. Píši to proto, že sám mám genetickou vadu, tudíž mám o této problematice něco nastudováno a vždy přemýšlím, jestli ti různí apoštolové optimismu budou mít alespoň kouska empatie v těle a tyto bláboly si nechají pro sebe. Ale pokud máte konkrétně doložený případ, kdy se genetická vada vyléčila myšlením, napište a budu první, kdo Vás bude propagovat na Nobelovu cenu a s radostí vyrazím za mnichy do Asie za účelem dát jim kontakt na Vás. To není ironie, něco tak objevného by nemělo zapadnout.

Ahoj Petře, četl jsem tu knihu je velice zajímavá a řadu věcí vysvětluje, ale nestačí na objasnění všeho. To jak píšeš že člověk funguje jako počítač do kterého vložíš program ,s tím bych nesouhlasil. Pokud vycházím z předpokladu že člověk má nesmrtelnou duši ,která prochází v čase mnoha životy a smyslem všeho je učit se pořád něco nové, musí být pak pevná hranice mezi podvědomím /duší/ a vědomím /vlastní já/. Snažit se tuto hranici narušovat násilně hypnózou či jinak je nebezpečné. Také jsem se zabýval meditací a měl jsem dobré výsledky, člověk je spokojený je nad věcí a pozemské starosti ho nezajímají. Ovšem tím se začne vzdalovat ostatním uzavře se do svého světa a nakonec více ztrácí než získává. V očích ostatních se stane jen podivínem a bláznem. Ještě nejsme připraveni a dávat se na tuto cestu sám vede jen k izolaci ,opovržení nepochopení ostatních a samotě původní smysl poznání a rozvoje všech lidí přátelství a lásky ke všemu se tak míjí účinkem.

Ahoj Petře, četl jsem tu knihu je velice zajímavá a řadu věcí vysvětluje, ale nestačí na objasnění všeho. To jak píšeš že člověk funguje jako počítač do kterého vložíš program ,s tím bych nesouhlasil. Pokud vycházím z předpokladu že člověk má nesmrtelnou duši ,která prochází v čase mnoha životy a smyslem všeho je učit se pořád něco nové, musí být pak pevná hranice mezi podvědomím /duší/ a vědomím /vlastní já/. Snažit se tuto hranici narušovat násilně hypnózou či jinak je nebezpečné. Také jsem se zabýval meditací a měl jsem dobré výsledky, člověk je spokojený je nad věcí a pozemské starosti ho nezajímají. Ovšem tím se začne vzdalovat ostatním uzavře se do svého světa a nakonec více ztrácí než získává. V očích ostatních se stane jen podivínem a bláznem. Ještě nejsme připraveni a dávat se na tuto cestu sám vede jen k izolaci ,opovržení nepochopení ostatních a samotě původní smysl poznání a rozvoje všech lidí přátelství a lásky ke všemu se tak míjí účinkem.

Ještě jednou já. Vřele doporučuji prostudování knihy "Nové základy experimentální psychologie" od autora Břetislava Kafky. Tam je probrána podvědomá činost i její možnosti velmi podrobně. Vše doloženo pokusy, dlouholetou praxí i studiem autora, jenž byl jedním z předních českých psychotroniků. Byl léčitelem, hypnotizérem, diagnostikem. Geniálním vědcem.

Vážení, jak se tak toulám světem-netem, podařilo se mi objevit i tyto stránky s touto rubrikou, založenou Liborem Hejtmánkem. Již léta se zabývám psychotronikou, využíváním podvědomé činosti... Pročetl jsem tu řadu příspěvků a musím konstatovat, že Libor přesně vystihl podstatu věci a tudíž ví, o čem tu píše. Málokdo ví, že existuje podvědomá činost, což je oblast psychiky, schopná řídit tělo, psychiku i prakticky celý život člověka. A to zcela automaticky, podle předem zadaného programu, doslova jako počítač. Zadá-li se tedy do podvědomí předsudek, že "můj život je přetěžký, složitý, jsem nemocný-nemocná, nikdy nebudu šťastný(á), pak těmito životními postoji a názory programujeme naše podvědomí tak, aby nás do zmíněných těžkostí zavedlo. Přijmu-li díky svému pozitivnímu náhledu na svět i sebe sama zdravý názor, že jsem zrozen k šťastnému životu, že příp. problémy vždycky nějak zvládnu, že musím být zdravý a pokud přece onemocním, tak mám na to, abych se uzdravil a uzdravuji se, apod., pak tímto přístupem nastavím své podvědomí tak, aby mi vytvořilo zcela přirozeně a samočině cestu k šťastnému, zdravému a plnohodnotnému životu. Uznejte lidi: je snad někde psáno, že právě JÁ MUSÍM být nemocný, nešťastný, geneticky zatížený, neúspěšný, smolař??? Vždyť toto přece není žádným pravidlem!!!Jde tedy o postoj každého z nás, jak na sebe, svůj život a své osobní kvality či problémy nahlíží. A podle toho se utváří náš další život... Pokud budu hypochondr, zakomplexovaný, otloukánek, pak toho života asi moc neužiju. Moje sebevědomí bude kvůli tomu klesat, stejně jako můj optimismus. Začnu být nervózní, otrávím sebe i všechny kolem sebe... Ze závisti budu pomlouvat, házet klacky pod nohy úspěšným... Budu se tedy chovat tak, jak se chovají chudáci, nuly... A jelikož tak budu činit zcela dobrovolně, z vlastní vůle, vnitřně se tak ztotožním se svým neblahým životem... Přijmu tak identitu nuly. Čímž naprogramuji své podvědomí tak, aby ze mně nulu udělalo... A bude mi čím dál hůř. Podvědomí nás takto může buď vykopnout, nebo skopnout. To už skutečně záleží na každém z nás! Znáte sankalpu?Je to typ meditace, zaměřené na pozitivní programování a přeprogramovávání podvědomí. Prostě: lehnete si na záda, ruce vedle těla, uvolníte. A pak si v duchu začnete opakovat, monotóně, pořád dokola nějakou pozitivní autosugesci. Např. "jsem zdravý... žiji svůj život podle svých představ..." Po chvíli tohoto omílání je možné si takovou konkrétní situaci představit, vizualizovat ji. Platí zde tyto pravidla: Autosugesce je možné ukládat maximálně tři. Všechny musí být formulovány pozitivně a v přítomném čase!!! Tedy ne např.: nejsem nemocný, ale: jsem zdravý!" Nikoli: "budu se uzdravovat, ale: uzdravuji se. Můj stav je den odedne lepší a lepší..." Přitom si lze představovat jak mne např. propouštějí uzdraveného z nemocnice, jak dělám s plnou silou náročnou práci, po nemoci ani památky. A jak se mi daří... Toto se musí opakovat tak dlouho, dokud se nedosáhne cíle!! Někdy se mohou - v úpornějších případech - dostavit i deprese a přechodné zhoršení stavu či situace. Toto je reakce podvědomí na nový program, který se v naší psychice doslova "serve" s programem starým, škodlivým. Je třeba to neprožívat, povznést se nad to a snažit se toto období přechodné krize překlenout s nadhledem, že je to přirozená reakce na to, co děláme. Sankalpovat je možné kdykoliv a kdekoliv, kde je klid a možnost uvolnění. Nejlépe to účinkuje před spaním a krátce po probuzení. Časem vycítíme, kdy s meditací přestat. Pro začátek je vhodné meditovat tak asi 20 minut. Nestopovat čas, nepočítat kolikrát autosugesci opakujeme! Prostě do toho vplujme a prožijme si to, jako příjemné rozptýlení... Lze tím řešit v podstatě cokoliv. Nemoci, životní situace...Není to samozřejmě superuniverzální všelék, který musí vždy zabrat, ale za pokus to rozhodně stojí! Prakticky ověřeno celá staletí!! Lze tím vyléčit i rakovinu, i jiné těžké životní problémy!! Osobní zkušenost. Vřele doporučuji. Nelze tím nic zkazit. Přeji mnoho úspěchů, důstojný, šťastný a plnohodnotný život!!!

ABE :o) ani netvrdím, že to je všechno. :o) Ovšem je to víc, než řeči o relativním ZLU, které jsou motivovány buď snahou nevědomých "intelektuálních" exhibicionistů mudrovat nad nesmrtelností brouka a vypadat u toho profesorsky, anebo snahou moci bobývat a obhajovat pozice moci násilnými prostředky. Tak či onak je sebepodivnější věta Ericha Fromma demonstrací prosté moudrosti a skutečné, nikoli pouze salónně předstírané odvahy myslet. Erich Fromm je příkladem člověka, jehož intelektuální snaha mířila skutečně k posunutí člověka a jeho života ke štěstí.

Erich Fromm je dobrá četba ale není to všechno Jiří:-)

Jezisek Libora urcite potresta.

Většinovost není kritériem dobrého. Většina může pokládat za DOBRÉ to, co je ve skutečnosti špatné. Například když všichni uvěří omylu, že mechanismus vzniku válek je přirozený, nezvratilený a daný samotnou lidskou podstatou, není to DOBRÉ, ale naopak. Protože to pomáhá sofistikovanou obhajobou udržet ZLO v setrvačnosti. :o)DOBRÉ může být to, co vyhovuje většině, ale jen za předpokladu, že je to dobré (sloužící k životu a jeho rozvoji). Tedy nikoli proto, že je to většinové. Jestli hledám příčinu zla ve faktu, že dělník je zaměstnán ve fabrice produkující smrtící zbraně, jsem mimo mísu, protože mé chápání světa je zkrátka omezené a ve svém atomizovaném pohledu z žabí perpektivy nejsem schopen si klást hodnotné otázky. Jestliže otázka nepostihuje základní problém, není možno na ni uspokojivým způsobem odpovědět. Problémem přece není dělníkovo zaměstnání v té fabrice, ale etika té fabriky a prinicipu, z kterého daný mechanismus vyrůstá. Projev zla zabitím nevinné oběti na konci kauzálního řetězce není možno klást za vinu dělníkově neochotě stát se nezaměstnaným, zlo je třeba hledat jinde a na to je třeba odvahu a fištróna, nikoli pseudomoudré disputace o relativitě zla!. Je samosebou nesmyslné hledat zlo v dělníkovi. Na jeho morálních postojích při našem společenském stroji prakticky nezáleží a tak je třeba ptát se po místě v tom systému, na kterém záleží, a po podobě systému samotného. Až ho najdu, mohu vidět, zda je to DOBRÉ, nebo ZLÉ, na čem ten princip fachčí (tzn. mohu si pak odpovědět, zda to slouží životu, anebo něčemu neživému - mimochodem, zisk, peníze, to jsou mrtvé věci!- konečným cílem je zisk, nikoli celkový projev života, takže to je v nepořádku!). V případě dělníka továrny na zbraně mám dvě možnosti - buď si položím otázku, zda je systém fungování společnosti nastaven optimálně k lidským životním potřebám, anebo se budu dále s planým filozofováním zmítat v pseudo-dilematu mezi zaměstnaností a náslím. Dodávala-li britská fabrika zbraně za druhé světové války bojovníkům za svobodný svět, pak nemám pochyby o DOBRU, protože v souladu je cíl dělníka i fabriky (život). Je-li dnes faktem, že jiná fabrika dodává s ryze komerčním motivem zbraně sloužící k usmrcování nevinných lidí a k potlačování jejich životních snah, je cíl dělníka a fabriky nutno rozlišit, protože se mohou rozcházet. Hledat toto obecné zlo v dělníkovi je v té situaci absurdní, protože příčinou je princip absolutizace ekonomického zisku fabriky, která přestala sledovat cíl zachování života. Dělník (na kterém, opakuji, vlastně moc nesejde, sleduji-li morální hodnotu celku) sám může mít při tom ke všemu živému buď ryze láskyplný vztah (je DOBRÝ), anebo může být také nositelem iracionálních nepřátelských postojů vůči některému projevu života (pak je sám ZLÝ). To, že součástí stroje jsou DOBRÉ díly, ještě nezaručuje, že celek je DOBRÝ, a naopak. To, že součástí DOBRÉHO stroje jsou i ZLÉ součásti, nemusí ještě nutně znamenat, že celý stroj je ZLÝ. V mém postoji je jistě i víra, že člověk je schopen postavit namísto ZLÉHO stroje stroj DOBRÝ. Ale tato víra není iracionální. Nevychází jen z toho, že přání je otcem myšlenky, nýbrž zakládá se na důkazním materiálu, který obsahuje vše, co lidstvo již vykonalo, tato víra je vyjádřena v pojmech židovsko-křesťanského náboženství a ve světském jazyce našla svůj nejsilnější výraz v humanistických politických a sociálních ideách posledních dvouset let. Nelze se nechat hloupě vlákat, jak jsem to právě se zálibou málem naplno udělal, do banálních neplodných úvah typu, zda je DOBRÁ voda, vzduch, keramická WC mísa atd. Takové etické soudy jsou opravdu k ničemu a svou naprostou neproduktivností připomínají potřeštěné inkvizitory diskutující o počtu andělů na špičce jehly. Rozbředlost takových pitomých debat o DOBRU a ZLU ovšem není důkazem, že DOBRO a ZLO není, ani že DOBRO a ZLO jsou relativní pojmy. Tvrzení o relativitě DOBRA ja asi tak užitečné, jakobychom tu snášeli argumenty o neexistenci hmoty - můžeme přinést dokonce vědecké argumenty (vytržené z kontextu) a tvrdit, že všechno je jen vibrující energie, a že vlastně všechno je tvořeno prázdnem (jak už taky Libor jednou překotně sděloval). Ačkoli všichni víme, že před sebou máme pevný monitor, že ťukáme do klávesnic sedíme při tom na svých zatraceně hmotných prdelích, které se naší kvantové teorii nějak ne a ne přizpůsobit! :o) Můžeme si povídat o tom, že to vlastně vůbec není. No, dobře, tak není - ale prožíváme navzdory těmto argumentům něco zcela jiného a reálného, ať se tomu intelektuálně vzpíráte sebevíc. Stejně tak i všichni víme, co je DOBRÉ a jako DOBRÉ to také vnímáme. Rozklad na prvočinitele DOBRA nám v ničem moc užitečný nebude, ale chcete-li si o tom povídat, pak čiňte, jak je Vám LIBOR. :o))) Já už mám dost :o)Ahóóój!