samomluva

ale chcel by som sa od toho odnaucit radsej riesit problem v hlave v myslienkach a nie nahlas ale nechcem tak ze ist dakde ku psychologovi taku nejaku domacu liecbu by som chcel ci by niekto nevedel poradit co by pomohlo nie tak ze ist dakde psychologovi

To vsetko co tu bilo spomenute prezivam presne aj ja pohovorim si sam zo sebou a citim sa potom fajn ze som to zo zeba dostal ak je nejaky problem ktori nechcem snikym rozoberat tak si ho sam poviem a je potom fajn ze som to zo seba dostal niekedy aj najdem riesenie ak mam problem ktori potrebuje riesenie tak ked si ten problem sam vydiskutujem tak niekedy sa mi aj podari najist riesenie na ten problem ale potom sa citim tak trochu ako debil ze to rozpravam sam pre seba bojim sa ze ked budem starsi v urcitom veku tak to nebudem vediet kontrolovat aj ked je pravda ze kto si tu spomenul ze samomluva a ty ktori (nou trpia)tak ju vedia kontrolovat pretoze hovoria sami zo sebou len KED SU SAMI nahle ako su medzi ludmi tak su ticho neviem ci je to v poriatku kecat sam zo sebou

Když si nemám s kým povídat, povídám si sama se sebou. Nemám vedle sebe téměř nikoho. Jenom rodiče. Ale na ulici se snažím mlčet. Ikdyž se někdy neudržím.

Tak na veřejnosti nahlas - to už asi moc v pořádku není. Já třeba jdu po ulici a vedu si dialog v duchu, tak to snad normální je. Nebo když si doma trénuješ něco před zrcadlem, to je doufám, taky ok:-)

Trpím samomluvou od svých asi 12 let -... niky jsem to nepovažovala za nenormální, protože děti si občas pod fousy cokoli brblají. Ale postupem času jsem si toho začala všímat víc a víc ...
teď mi je 19 a samomluvou oplývám stále .. na jeden čas, asi tak před rokem se to zlepšilo, ne-li téměř vytratilo.
Teď, když jsem se o to začala víc zajímat zjišťuji, že nikde není nic, jako samomluva taková popsámo .. ani jsem nenašla žádné poradny ..
Bohužel už to došlo tak daleko, že mám tendenci si povídat i třeba když jdu po ulici ...
A když si třeba nevšimnu, že je někdo zamnou, nebo mne míjí, je docela zvláštní, koukat se na njejich obličeje, že jsem asi blázen, nebo co...

Tak bych chtěla apelovat na toho, kdo třeba má nějaké informace o tomto, nebo nějakého prychologa, psychiatra, nebo kohokoliv, s kým bych si o tomto problému mohla někak odborněji popovídat ....
Neznáte někoho takového? Klidně člověka, u kterého víte, že se s tím někde léčí ..
Mě samomluva jako taková nevadí, neobtěžuje, spíše napoak ... V lecčem mi pomáhá, řešit problémy, těžké situace, když se nemohu rozhodnout a tak ... Mám jakéhosi imaginírního přítele, kterému všechno říkám .. (vymyslela jsem si ho kvůli bráškovi, který mne také párkrát přistihl, že si povídám sama pro sebe ... )
Tek fakt nevím. Spíš bych chtěla zjistit, jestli je to nějaké vážnější postižení, a jakého rázu .. :)
Předem dík za pomoc :-) Luca.

Já samomluvou trpím od dětství, no nedá se říci trpím ...používám ji a nepovažuji to za nic špatného...v prací když se něco hodně soustředím povídám si sama se sebou a řeším daný problém, když mám osobní problém také jej řeším někde v koutku nahlas a dívám se na něj jakoby s odstupem, když si něco potřebuji zapamatovat většinou vpracovní záležitost zase si to potichu zopakuji a nemusím si nic psát.... dle mého na tom nic není a v mém okolí mě tak již znají a berou....P.S. pracuji jako řídící a rozhodující pracovník ........

tak pozor panáčku,rád si se sebou pokecám a magor nejsem...nebo jsem...a tři je 5.

tak ti to potom dobre preskakuje ked sa rozpravas sam zo sebou. daj sa liecit

Ahoj, Honza už tady asi nebude (je to skoro rok, že), ale kdyby náhodou - myslím, že v tvém případě by se mohlo jednat o něco jako toto: http://industry.biomed.cas.cz/ales/tourette/zakl_info.htm
Vím přesně, o čem Honzo píšeš. Já jsem tada u psychologa s tím nebyla, navíc mám těch příznaků víc, ale toto je opravdu jeden z nich.

Jinak, že si člověk doma občas povídá nesmysly nebo spíš brebtá, nebo k cizí vymyšlené osobě nějaký dialog je snad normální, ne? Teda aspoň do teď jsem si to myslela...

Řekla bych, že to co si říkáme sami, je leckdy to jediný, co se dá poslouchat...:))
Hlupáků a jejich keců je na světě vážně dost...

a to jeste musim dodat, ze jinak sem taky normalni, v klidu, mam pratele, normalne se s nima bavim, mam pritelkyni... proste pohoda :)

no ja mam ted taky podobnej problem, ale nepovidam historky, ale treba si ctu jedno slovo z nakyho textu z internetu porad dokola nahlas jak blazen a snazim se ho vyslovit co nejlip, nebo nekdy i cely vety a nekdy fakt hodne dlouho, je to podle me nejakej psychickej problem, protoze se to objevilo z niceho nic a taky se u toho snazim nejak co nejlip dychat, proste to nejde popsat, jsem proste blazen

už jsme si myslela že sem blázen! taky mluvím sama ze sebou! teda já mluvím k osobě která neexistuje-protože je jen v mé hlavě! všechno jí řeknu a představuju si co by mi asi řekla nebo jak by se zachovala! někdy mluvím i k nějaké postavě z nějého filmu! tohle asi už není normální nebo jo? nevím ale vážně mi to pomáhá! díky moc za to že jste mě uklidnili!

Jednou jsem šel okolo hřbitova a už z dálky jsem slyšel že někdo mluví,ale nebylo vidět kde.Až když jsem šel okolo hřbitovní zdi,viděl jsem člověka,jak tam rozmlouvá s nebožtíkem.Podle řeči asi s rodičem a podle hlasu mu něco vyčítal,občas i nadával.Bylo to legrační,musel jsem se smát,ten člověk tak mluvil hlasitě že to nešlo neposlouchat.Jak jsem se vzdaloval,smál jsem se při představě že i já jednou budu chodit našim na hrob nadávat a stěžovat,ještě jsem tak daleko nedostal,ale kdo ví.

Ahoj všem!Taky si dost často povídám sama pro sebe. Třeba jsem sama na bytě a začnu vyprávět nějaké hystorky co jsem zažila, jako kdybych to vykládala někomu jinému. Dost často se při tom i směju a v duchu si představuju, jak mi někdo odpovídá a já s ním vedu dialog...vydržím, tak opakovat ty samé situace do zblbnutí. Občas si říkám, jestli nejsem tak trochu labilní...jinak ale vpodstatě vedu normální život, studuju, pracuju, mám přítele...akorát si myslím, nemám moc přátel, jsou to spíš známý. Jsem svým způsobem dost podežřívavá a mám pocit, že spousta lidí se na mě dívá skrz prsty a říká si: ta je ale divná. Já mám pak problém s nimi navázat kloudný rozhovor, většinou je to dost křečovité...a oni mě pak skutečně berou jako podivína. Nedokážu s tím bojovat. Pak přiju domů a představuju si, jak s tím či oním mluvím a jsem strašně vtipná. Mám prostě nějaký komunikační blok. Ovšem najdou se i lidé v jejichž společnosti jsem naprosto přirozená a spontální...jenže stačily by mi na to asi prsty jedné ruky, abych je spočítala...asi jsem fakt divná! :o(

Kopriva to je v pohode hprisie uz to nebude ver mi

Můj otec trpěl samomluvou,já si hrál pod stolem,on o mě nevěděl a on si říkal co bude mluvit na schůzi jak to dá komoušům vyžřat,byl i rozčilený,ale na schůzi byl zticha,nepřihlásil se o slovo a tak se tím asi odreagoval a vybil,že mu to stačilo doma se vykecat.Já samomluvou netrpím,ale mluvím za naše zvířata,kočky i psa,ale to je jiná kapitola!

To je fajn to sa stava ssi kazdemu myslim ze to prejde v starsom veku

Ahoj jarka ja mam tiez ten isty problem ked ma nieco hneva prost nechcem to znikym rozopberat tak si to porozpravam sa pre seba a myslim ze v urcitych veciach to aj pomaha pretoze ked mam nejaky velky proble tak si ho preberiem sa zo sebou a najdem tak riesenie toho problemu ze keby som si to nevyrozpraval mozno ze by som na to ani neprisiel na to riesenie ale podla mna ajtak to je vada pretoze to moze mat zle dosletky v starsom veku napriklad ked budeme mat rodinu deti a tak no

Mate nekdi take depky ze si mluvite sami pro sebe jak kdiby bili ve vas dve osoby na jednou? Je to chyba prosim vas nebo ne co mam stim delat stava sa to aj vam nebo ne?