z heroinu sem venku ... ale nuda pocit ničeho ..

Jsem rada, zes uz vse prekonala a nasla sama sebe...tenhle obrat nejak zavani nabozenstvim, ale myslim tim jen to, ze pokud si clovek v zivote "prozije sve" dojde k pochopeni kdo je kdo jsou jeho pratele, objasni se mu mnoho souvislosti a celkove vyspeje. Mozna je nutne to, co jsme prozili zleho nezavrhnout a nevymazat s pameti, je to dost dulezita doba naseho zivota a neli bychom i v ni najit neco dobreho, treba jen to, ze lepe chapeme druhe, kteri tim take prosli, nebo prave prochazeji.

Ahoj Jiřino,máš můj kompliment,dle toho,co píšeš usuzujji, že jsi velmi inteligentní člověk.A přesně o tom to je, ta samota, ta dokáže člověka zahnat do něčeho, čemu se říká závislost, útěk z reality.Není to o tom, že drogy berou jen mladí, slabí, nevyzrálí jedinci, jak se ukazuje v tv.Vystudovala jsem VŠ, vdala se, porodila, rozvedla, tím pádem ztráta mnoha přátel, kteří stejně asi nejspíš přátelé nebyli a pak to začalo.Většina lidí, skoro všichni si myslí, že jsem velmi silný člověk, samozřejmě o tomhle všem nevědí, ale vím, že mne to posílilo.To se z toho dostat a začít žít od začátku.Začala jsem na sobě pracovat a jsem nyní mentálně daleko dál než před tím celým začarovaným kruhem a těmi všemi problémy, které jsou už dávno pryč.

Souhlasím, že každý musí (pokud chce a má zájem pochopit souvislosti) ze svého problému se poučit, sám v sobě si ho srovnat a naučit se s ním žít, případně bojovat, aby se ho zbavil (pokud je to možné) a pokud má na to dost sil.Každý člověk je jeden neopakovatelný osud, jeden neopakovatelný příběh.

No ja bych nikdy neodsuzovala lidi, kteri selhali v situacich, ktere jsem neprozila. Je totiz mozne, ze bych v nich selhala take a je mozne, ze ne. Rozhodne uvahy o mladych, kteri se vrhaji na drogy a alkohol, jsou drobet mimo misu, protoze znam dost lidi po 40, kteri zacnou s alkoholem... dokonce bych ani netvrdila, ze jsou slabsi nez druzi. Spis jak se rika: slabost neni upadnout, ale zustat lezet. Dal neni pravda, ze by se temer nikdo z navyku na drogy nebo alkohol nedostal. Muze s z neho dostat, ale potrebuje oporu druhych. Chapu, ze pro mnoho lidi a to i rodicu tech selhavajicich je snazsi je odsoudit jako slabochy, nez se je snazit pochopit a pomoci...Snad jeste: nemam rada generalizujici odsuzovani...Pokud se tyka fyzicke nemoci, rozhodne neni to nejhorsi, co nas muze potkat, naopak muze nam hodne veci dat. Co je skutecne zle je psychicke utrpeni a kde se bere,deprese nebo fobie, nevi ani zkuseni psychiatri. Ma nemoc(lymfom a problemy s tim spojene) na mne pusobi spis tak, ze mi v mnoha vecech dala vetsi svobodu, a vetsi pochopeni druhych i sebe...soucit, empatii, zbavila me strachu pred mnoha vecmi i lidmi (rikam si, ze ted uz se mi toho moc stat nemuze) naucila jsem se snaset fyzickou bolest a nepremyslet nad tim, co vse mne chybi. Vsechny problemy nebo potize, ktere jsou spojeny s mnou nemoci, bud premaham, nebo zvladam pomoci analgetik nebo je beru jako omezeni, ktere se musim prizpusobit. A znovu mosim zduraznit, ze fyzicke postizeni neni zdaleka tak zle jako to psychicke a tak ted dekuji osudu, ze jsem psychicky vyrovnana a smirena. Neni to ma zasluha, nikdo nevi odkud prichazeji deprese a malokdo vi, jak zle mohou byt. Mohu vsechny ujistit, ze mne nemoc v zadne pripade nedohnala k piti, ale ze to byla samota a to, ze mne odepsali ti kterym jsem verila nejvic, mi pratele. Byla bych za ne schopna dat ruku do ohne, a az prilis pozde jsem si uvedomila, jak malo jsem je znala. Ale neni jejich vina, ze jsem zacala pit, tohle dela clovek vzdy z vlastni vule, ale je jiste, ze kdybych nebyla zoufala a opustena tak by k tomu nebyl duvod. Na druhe strnae toho nelituji, protoze jen vlastni zkusenosti muze clovek pochopit to ,co prozivaji druzi i to jak jim pomoct. Take tim, ze jsem se smirila a nakonec se i dostala ze sve zavislosti jsem ziskala vic sebevedomi, vim ted kdo jsem a jake mam klady i zapory. Kamaradum nezbyva, nez mne brat takovou jaka jsem, nebo nechat byt... Tak jako za mlada bych za ne dala ruku do ohne, ale na rozdil od sveho mladi, bych tam tu ruku nenechala uhoret, ale vytahla bych ji pofoukala puchyre, orecela je a zacala znovu,. Mou viru v pratelstvi by to nezmenilo, pouze bych navzdy ztratila duveru k cloveku, ktery by me podrazil.Celkove nelituji niceho, ani necelych tri let, kdy jsem pila, nemela bych ted zkusenost, ktera me priblizuje jinym a umoznuje mi vedet, co citi a jak jim pomoci...Nejak si vzpominam na Erziku z Kocici hry: "Kdybych mohla, zila bych stejne, jako jsem zila... peknej zivot to byl..." (doufam, ze to moc nekomolim). Takze takhle nejak nemoc mi dala vyrovnani a smireni s lidmi, se sebou se svetem. Ukazala mi, co je dulezite a co ne...Proc jsem zacala pit? Ne proto ,ze jsem onemocnela, ale proto ze se vse zmenilo a mi pratele zacali podnikat a skutecne sli jinou cestou nez ja...A nemeli dost sili na to, aby si udelali cas na nekoho, kdo zrovna bojoval o zivot...navic svetem sly zvesti o negativnich vibracich, karme, čakrach a podobnych pitomostech a nekteri lide, hruzou z těhle hloupostí tak zesobecteli, ze zapomneli na pratelstvi. Pochopila jsem, ze moji pratele byli vetsinou lidi mnohem slabsi nez ja, a ze u mne hledali utechu a podpou. Vydesilo je, ze jsem najednou oporu potrebovala ja od nich a nezvladli to. Nezabyvam se tim, jestli jim odpustim nebo ne...Na dost dlouhou dobu zvratili mou viru v pratelstvi a to se spatne odpousti...Pokouším se to brat tak, ze vse zle je k necemu dobre, ale ne vzdy se to dari, jsem taky jen clovek. Jinak mne udivil jeste jeden projev nemoci, v posledni dobe jsem ztratila schopnost se bat... nelibi se mi to, protoze by mne to mohlo vzdalit lidem, kterym se snazim pomahat, jenze, i kdyz treba pet deset minut pred vysetrenim nebo zakrokem, o kterem vim, ze bude bolet se bojim, v okamziku, kdy ho zvladnu na bolest zapomenu, neni podstatna. Nejhorsi jsou psychicke problemy a trapeni, ne fyzicke bolesti a potize. Nikdy bych je nepodcenovala a nikdy bych nikoho, kdo dusevne trpi neodsoudila, nici situace neni tak jednoducha, aby sla na podklade nekolika faktu zatratit. A hodne veci zalezi i na nas ostatnich, na spolecnosti, ktera muze cloveka na dne odsoudit a srazit pokazde, kdyz se zkousi vstat, nebo se mu pokousit pomoct...Brat to tak jako z cich ziji dani, nebo jestli si sve trapeni neprivodili sami, je prilis tvrde a nikdo, kdo skutecne nepristal na dne, nema pravo odsuzovat... A jeste neco, muj dedecek, mi kdysi rikal, ze nejvic mu dal jeden citat od Eduarda Basse( ktery se v Cirkuse Humberto trochu zabyva budhismem): "Pokud prijmes utrpeni jako poznani, jsi jiny clovek, jsi o stupen vys."A dedecek mi vzdy vysvetloval, ze ne vys nez ostatni, ale vys nez byl pred tim at byl kdekoliv. Myslim, ze poznanim je mysleno pochopeni situaci jinych. Empatie se neda nacist, je nutne se k ni protrpet.

Díky Smajlinko, docela jsem se obávala, aby mi někdo nenapsal, že když nemám zkušenosti s drogou, tak nemám v téhle diskuzi co dělat, ale já bych ráda, aby můj pohled na život třeba někomu otevřel oči nebo ho posílil a nebo mu pomohl jakkoli jinak. Možná to zní zvláštně, ale mám spousty kamarádek, které mi volají nebo mě navštěvují a mluví o svých problémech se mnou a stále se ke mě vrací. Mě to těší. (Jinak vystudovala jsem dvě školy a pořád mám před sebou nějaký cíl, proto mě baví žít). Zdraví Tě ka

skláním se před tebou. Napsalas to moc hezky. Jsi jistě velmi zajímavý člověk.

Když jsem přišla na svět, doktoři mě přidusili a jsem invalida. Sama nemůžu chodit venku, mám otoky po celém těle, ještě jsem měla úrazy, které mi zanechaly následky. Mám atopický exém, poničenou páteř, jedno oko mi ujíždí do strany a špatně vidím. Z nedostatku pohybu jsem tlustá, mám artrózu v koleni, vysoký tlak, svalové spasmy a hormonální rozvrat. Ne opravdu si nevymýšlím. Jen bych chtěla říct, že bych mohla mít dost důvodů hledat někde psychickou berličku a východisko z mého celkového neutěšeného životního stavu. Třeba právě v droze. Ale je to ve vnitřní síle a vyrovnanosti člověka. Nikdy bych na drogu nesáhla. Věřím, že když člověk s něčím takovým začne nemůže z toho ven a nebo jen velmi těžko. Co tím chci říct? Z mého pohledu má "normální" člověk nekonečné možnosti v úplně obyčejném životě. Jenže fakt je ten, že "normální" člověk bere to své "normálno" v životě za samozřejmost a proto chce víc. Člověk si i ve svízelných situacích musí vždycky umět najít nějaký odrazový můstek a nemít pocit, že život je o ničem.

Jasně, taky to znám, i když cigareta je legální droga -je to droga. Bylo mi 17, kluka na vojně, a moje nejlepší kamarádka kouřila.Seděly jsme u ohně a povídaly o životě a já říkám: "Můžu si dát taky?". "Jasně, ale ne, že s tím začneš"." Ale stejně ti bude zle", řekla mi a zapálila. Šptně mi nebylo. To cigáro bylo první a samozřejmě nebylo poslední. Partner přišel z vojny a nesnášel kouření, a tak jsem si dala tak 2 denně v práci,později už i doma se svolením partnera. Kouřila jsem rozhodně ne z nervozity či z frajeřiny, spíš jenom pro tu chuť tabáku.Nejvíc mi chutnala ranní cigareta.Pak zase až 1 večer.Na stejném počtu cigaret jsem byla až do doby, když mi řekli, že jsem těhotná. V těhotenství a při kojení - už ani ťuk!!! Pak už jsem se k pravidelnému zapálení si nikdy nevrátila, přiznám se - hlavně kvůli dítěti. Jasně, dítě bylo ten impuls, proč si už pravidelně nezapálím. Nejsem zapřísáhlý nekuřák, nikomu kouření nezazlívám, pokud mi není zrovn zle, to mi kouření druhých lidí neleze na nervy. Zapálím si opravdu párkrát do měsíce, zase jen pro tu chuť, nebo když se sejde parta a propijem se až k ránu. Nikdy nekouřím před dítětem a do budoucna to ani neudělám. Já jsem se už v 17 naučila cigarety naštěstí "držet na uzdě" a kočírovat si je - ale dítě musí vědět, že normální je nekouřit.Prostě musí vědět, že "chutnat" můžou i jiný věci než cigáro /já rozhodně víc miluju čokoládovou zmrzlinu a všechno ovoce/ a že frajer člověk může být třeba ve sportu tím,že něco umí.Když to bude chtít mladej zkusit, zkusí to stejně - jako jeho máma- a bude záležet jen na jeho vůli a síle osobnosti, jestli to "rozjede" dál nebo ne.

Já už jsem dospělá a dítě mám. všechno začalo docela nevinně, prostě jsem to chtěla zkusit, zlákala mne má nejlepší kamarádka. Bylo to po rozvodu, byla jsem sama, měla jsem dost času a hlavně, začala jsem se dostávat do nějaké samoty a tohle všechno byl jakýsi únik realitě.Ze začátku jsem si myslela, že to všechno ukočíruju, že je to jen taková pitomá sranda a jinak vše v pohodě. Ale potom, kdykoliv jsem byla v blízkosti mé kamarádky, tak jsem měla strašnou touhu to mít znovu.Byla jsem prostě slaboch!!!A začala jsem v tom jet.Je fakt, že nikdo z mé rodiny to neví, raději jsem se začala všem vyhýbat a tím pádem být ještě víc sama.Když přišel ten den, kdy jsem řekla a dost, byl rozhodující.Opustila jsem s dcerou náš byt, to místo, kde jsme bydlely, opustila jsem ty lidi, kteří byli propojeni-já, oni a droga.Tři roky jsem je neviděla a vidět nechci.není hrdinství, co teď píšu, hrdinství je tomu všemu odolat a prostě hned na začátku říct ne, ale už vím, že nebudu nikdy odsuzovat lidi, kteří s tím mají něco společného.Na vlastní kůži jsem poznala jak snadno je člověk někde jinde a nemůže z kola ven.

Nevím, jestli je někde k dispozici průzkum toho, jací lidé začínají s drogou. Já ze svého okolí znám několik lidi, kteří berou a vím, že život neměli lehký. Buď tam byla velmi přísná výchova rodičů nebo naprostý nezájem. Mě to zatím vychází tak, že berou ti lidé, co mají nějaký psychický problém a neví si s ním rady, jsou prostě zřejmě slabší než ostatní většina, které se po nějaké katastrofě za pár dní, měsíců uleví. Jenže nejhorší je, že to těmhle lidem můžeme vysvětlovat, jak chceme, že není dobrý brát, ale oni prostě nerozumí. Oni potřebují okamžitou momentální úlevu, kdy nemyslí na následky. Proto možná tolik nešťastných lidí... A i když ditě sama ještě nemám, ráda bych ho vychovávala tak, aby jednou nemělo potřebu hledat jistotu a uklidnění někde jinde než mezi svými blízkými. Na druhou stranu - člověk opravdu nikdy neví - můžou sehrát svou roli geny, touha to zkusit nebo jánevímco. V tom případě je to rozhodnutí toho kterého člověka. Je to pro rodiče jistě katastrofa, ale neměli by si tím nechat zničit život. Nic v životě nemohu spoutat a uchopit - a u dítěte to platí dvojnásob.

Můj názor....já opravdu vůbec nerozumím tomu, proč zejména mladí, co začnou "brát" to vůbec musí dělat - ničí život sobě i těm, kteří je milují, všichni rodiče přece nejsou stejní,mnozí jsou i laskaví a chápaví, jen musí člověk také chápat jejich důvody pro mnohá jednání, i oni byli přece mladí. Nikdo přece nemá život bez problémů, každý někdy někoho či něco ztratil,přišel o majetek, lásku, přesto drogy neberou jen lidé, kterým se stala nějaká životní tragédie."Berou" přece i lidi, kteří mají život úplně v "poho", super rodiče, partnera, hafo věcí - a možná proto už neví, "co by". Souhlasím s tím, že práce a zejména fyzická, která je něčím užitečná je lékem na každou bolest,a navíc, na světě je přece tolik věcí, ze kterých člověk může mít fajn pocit a nemusí si navozovat jen "iluzi hezkého pocitu".Chce to jen mít "svoji hlavu" a nenechat si drogu vnutit, být tvrdohlavej a prostě si to nedat, mít natolik rád sám sebe, abych věděl, že si nechci ubližovat.Sílu na tohle ale musí mít každý sám.Mladým se vštěpuje smrtelný vliv drog na lidské zdraví, včetně alkoholu, cigaret a přesto to nemá žádnou cenu - nerozumím tomu, ale přesto s tím stejně mnozí začnou. Jsem-li máma a moje dítě je pro mne můj svět,jen pro něho žiju, největší ranou by pro mně bylo to, kdybch své dítě viděla už jen jako nemocnou trosku, byl by to pro mne ten nejkrutější trest. A tak přeji všem těm, kteří teprve hledají smysl, proč jsou vlastně tady na zemi, aby dříve, než "vezmou" ten důvod nalezli, protože stejně jsme tu všichni jen na návštěvě a nidky nevím, kdy ta návštěva skončí..........

...a začneš mít pocit, že jsi silnější, protože ty jsi to zvládl, ne nikdo za Tebe, nikam jsi neutekl, byl jsi tady a prošel sis vším a na to všechno zpátky..na to už nebudeš tak myslet, protože si stejně spoustu věcí nepamatuješ, jen Tě to bude odstrašovat, protože Ti utekl život a teď začínáš žít!!!

:-), teď musím zase já napsat, že Jiřina to má stejné:-)Začneš mít radost z věcí, které jsou a byly samozřejmé,normální a nikdo se nad nimi nepozastavuje.Vnímáš je jako součást Tebe,je to opravdu jídlo, spánek,věci kolem Tebe doma, počasí, každou maličkost začneš vnímat intenzivněji a vše Tě začne tak hezky, mile těšit.Věř nám, obě máme, mám pocit, tu stejnou cestu za sebou a obyčejné vjemy Ti pozvolna začnou vyplňovat Tvůj život a bude Ti daleko líp než před tím:-)

Presne to jsem chtela rict(no spis napsat). Jen nejsem tak jemna a hodna jako minula pisatelka. Proste vydrzet, nebude to hned, mne to trvalo rok, ale pak se neco zleho zlomi a clovek se dostane do faze, kdy se vyrovna sam se sebou i bez drog. A navic, vidis to i na sobe, jsi vyrovnanejsi, vyzralejsi, vydrzis i bez lidi a pritom nemas pocit, ze jsi sama, dokazes prozivat pekne dny a pritom nemusis za cely den s nikym promluvit...Muzes zit pro druhe, muzes se starat o zvirata, muzes zit v prirode,muzes zit ve meste...muzes stovky veci a NEJSI NA NICEM ZAVISLY. Nic krom jidla piti a spanku nepotrebujes, nic nehledas, jen zijes. Proste stoji to za to, se dostat z drog a zit bez nich. Takze to nevzdavej.

ahoj,já jsem byla měkolik let na perníku, a to 2x týádně.Jednoho krásnýho dne jsem se ráno probudila a říkala jsem si, že je se mnou konec, buď toho nechám nebo se ženu do něčeho, z čeho už nejde ven.A toho dne jsem toho nechala. Poslední dnyx na perníku byli prázdné, nic mi to už nedávalo, jen mne to táhlo do nějaké hlubiny.Rozhodla jsem se přestat a nejsem z velkého města a nechtěla jsem nikam jet, tak jsem musela sama.Jsou to 3 roky a od toho dne jsem neměla už nikdy žádnou, ani jinou drogu.Ovšem první rok a půl byl úděsný.Zjistila jsem, kolik života mého i okolního mi uteklo, že sjem někde jinde než ostatní, že jsem úplně sama a nevímco dělat ze dne na den, z hodiny na hodinu. Pžišlo mi, že můj život je na nic.A pak najednou, pozvolna, pomalu se začalo něco měnit.Trvalo to dlouho a je to dlouhá cesta, ale prosím tě, snaž se to vydržet. Já měla pocit, že jsem prázdná, nula , bez ničeho, bez přátel, bez známých.A pak jsem si začal pomalu a nevědomky hledat to svoje.Nedá se to popsat a když se nevrátíš k drogám, tak to poznáš.Vydrž to!!!!!Vím to, prošla jsem si tou samotou mezi spousta lidmi a cítím, že jsem jiná, ale už ne sama, i když sama žiji a nechci vztah, naučila jsem se sama žít a mít opět to svoje, přátele a radost ze života.Hodně štěstí!!!!

Nesmysl, jako byvala alkoholicka( nepiju skoro 6 let)Te mohu ujistit, ze neni treba brat nic, a ze asi po urcite dobe (u mne to byl asi rok) si na realitu bez drog zvyknes, do te doby budes mit rozhaseny spanek, budes naladove litat, budes mit neustale na "neco" chut, ale prejde to. A skutecne zjistis, ze realita bez niceho stoji za to. Bude Ti zas fajn, sice jinym zpusobem nez s drogami, ale bude. Vzpominas si vubec na dobu, nez jsi zacal brat drogy a bylo Ti dobre bez nic? Budes mit vic casu, zacnou Te zase zajimat holky, pokud vim, tak drogy na pohlavni apetit, nejsou zrovna druha viagra.Vyhoret je sice pekne, ale uvaz, ze po Tobe nezbyde vubec nic. No to pravda skoro po kazdem (tezko chtit, aby po tramvajakovi zbyla pyramida, ze), ale v beznem, byt malem lidskem smyslu ano, pokud clovek zemre, vetsinou po nem zbyvaji lide, kteri ho meli radi (tohle trochu souvisi s tim jestli si to zaslouzil). Je sice pekne, ze ted mas pocit, ze se o to nikoho neprosis, ale pak si nestezuj, ze jsi sam. Takze vydrz, nic neber ani vikendove(rucim Ti za to, ze bys u vikendoveho ochutnavani nevydrzel dele jak ctrnact dni) a bude to O.K. Vse se postupne obnovi, najdes zase lidi, kteri se s Tebou budou radi bavit a budes mit co rict, a pokud se tyka byvalych kamaradu, mas pocit, ze Vase debaty byly neco jako vysoce intelektualni skvosty logiky?? No kdyz to vezmes drobet kriticky, tak si priznej, ze jste se bavili vecne veku jen o drogach, kdo co prodava...atd. Takze proste vem to tak, ze zacinas sice bez ruzovych bryli a s ponekud nevyresenou minulosti, ale to se podda. Skutecne recept je naprosto jednoduchy, neber nic a vydrz, jak bude uplyvat cas, bude to porad lepsi( nebo spis mene zle). Takze pokud jsi uz dosel tak daleko, uznej, ze by bylo skoda to zase vzdat a vratit se zase zpet.Solidni rada je jen jedna, necim se zamestnej a pokus se vydrzet, nez chut na "neco", po cem by Ti bylo lip, postupne zmizi a ona zmizi, dej na mne. Jen staci dostatecne dlouho dobu vydrzet. No chapu, ze je to nesporne blba rada, ale lepsi Ti nikdo neda. Pokud mas chut mi vynadat osobne, klidne se ozvi. Hlavne vydrz. Byla by to skoda.

ahoj, tak si to tak čtu..a když už chcete něco brát, tak jděte do houbiček či něj. jiných halucinogenů..pak zjistíte,jak je tenhle svět relativní, že jste jen vědomím, který si ho vytváří (vzájemně všichni lidi si ho udržujeme, směřováním pozornosti ven)..a závislý se na tom rozhodně nestanete..když budete mít "bad trip", tak to taky není blbý, lze to využít terapeuticky..je dobrý, když je tam s vámi někdo, kdo to s váma probere, pomůže vám..když se na to necítíte, rozhodně nebuďte sami!..tam to závisí jenom na vás, na vaši psychice..když jste vylekaný štěnata, tak se budete klepat v koutku, možná vyskočíte z okna(ale to by udělal jen blbec, koho by to napadlo i normálně)je dobrý si pustit něj. hudbu, meditaci, relaxaci..a jen ležet..rozhodně nejít mezi lidi, ani na párty..já jsem pro halucinogeny, ale využívat, ne zneužívat..myslím, že je škoda, že je zakázali..St.Grof s tím měl super zkušenosti a díky lsd vymyslel holotrop.dýcháníale pozor na něj. blbosti, kdyby něco je dobrý si kolem sebe jakoby vytvořit světlený obal..pokud jste citlivý, mohli byste vidět i astrál - fakt nedoporučuji!!proč to píšu??..protože je lepší brát tohle než něj. hnusný oblbováky..tady aspoň vidíte jaký to tady je..asi by ani neuškodilo, aby si to vzali něj. normál. lidi, asi by tím změnili žebříček hodnot:-))na haluc. je nádherné zesílení okamž. stavů, takže to prohloubí strach nebo radost, depku nebo štěstí..ale aspoň vás to donutí s tím něco dělat..anebo se nad vším zasmějete (já se smála asi dvě hodiny, až mě z toho bolelo břicho)zesilujeto všelijaký zvuky..takže bych vpyla ledničku..a to co pak uslyšíte jsou vaše vnitřní zvuky, když je ticho..normálně je nevnímáte, lae při tom se vám otvírá jiná frekvence vnímání..slyšíte drnčení, tak to jsou zvuky těla:-))ublížit to nemůže nikomu a vždy sui pamatujte, že to za něj. 6-12 hodin skončí..že v tom nezůstanete napořád

Vždy existuje cesta ven, vysokých paneláků je všude plno, koleje jsou taky všude, provaz je na hovno, když si chci vystřelit mozek tak vezmu brokovnici, ta to jistí, ti blbci doktoři jsou člověka schopni z toho dostat když si prostřelí hlavu pistolí. Žíly si řeže ten co nechce zemřít!!! Dost bylo láskyplných keců, zvracím z vás krev, katolíky přibijem na kříže, k pití se podává mozkomíšní mok, nic netrvá věčně.

KATOLIKU-co si o sobě sakra myslíš??????????tebe by měl někdo někam zavřít!!!aby jsi neměl čas psát takovýhle píčoviny!!!jsi ubohej, blbej a zdřejmě labilní a fanatickej!!!takže se zklidni a jdi cpát svý trapný a nesmyslný názory tam, kde o ně stojí!!!TADY ti je NIKDO nežere!!!!!!!!!!!!!!!!!

Arture, moc ti držim palce. Mysli na to, že časem se tvá depka zlepší, prostě bude líp. Chce to jen čas. Abstinuj každej den, hezky krůček po krůčku. Napiš, jak se ti vede.