Transsexualita

Takéjsem žena v mužském těle. Chtěla bych být ženou, mít sympatického muže, který by mě chránil, kterému bych patřila se vším všudy jako normální žena. Jak bych ctěl(a) prožít těhotenství, mít nalitá prsa mlékem a kojit své dítě. Užívat si mateřskou dovolenou, jezdit s kočárkem. Vím, že to není jednoduché, ale natolik se cítím ženou, že bych to zvládla. Včetně porodu a MS cyklu...Ve svých přestavách mám mezi nohama te božský otvor, jak dávám nohy od sebe a proniká do mne krásný mužský penis. Není to jednoduché, jak je výše uvedeno. Jak mám někdy chuť na kluka, to se dá těžko popsat. Ale nejhorší je že nemohu jako žena žít, projevovat se, závidím těhotným ženám nebo ženám, jak tlačí kočárek. Je to těžké, prostě chlap nejsem, neumím se tak chovat a ani sex se ženou mne neláká. Někdy se alespoň nalíčím, navléknu do kalhotek a podprsenky. Někdo se zase ozvěte jak to prožíváte. Ahoj.

Jem trans z muže na ženu. Jsem na tom podobně jako Aja. Už s tím nic nenadělám. Myslím si že, tento gard je horší než z ženy na muže (FtM). Prostě se nedokái chovat jako muž, a tak mám problém s okolím. Čekají od mne že se budfu chovat jako muž, co že je nemožné.Jak toužím mít kundičku, do které prpniká penis.....

no, já jsem taky jeden čas chtěla být mužem...jenže jsem zjistila, že aspoň budu člověk (v mém případě žena), který jasně patří do škatulky žena. I kdybych se nechala "změnit", muž bych nikdy nebyla. Věk a pohlaví jsou prostě věci, které nezměníme (podle mého názoru) a na své tělo už jsem si zvykla. Kdybych se nechala přeměnit na muže, cítila bych se ještě hůř, protože bych vlastně nebyla ani muž ani žena, jenom něco "mezi". Stejně bych neměla chromozomy XY a každá moje buňka by vypovídala o tom, že jsem žena, byla bych neplodná, neměla bych varlata => spermie, potom by mi chyběly chámovody, prostata, šourek, nadvarle no prostě všechny mužské pohlavní orgány. Nechám se pokřtít, modlím se a věřím v druhý život, ve kterém opravdu budu mužem se vším všudy - se spermiema, nočníma polucema atd. Mohli byste to zkusit, transsexuálové prý dostanou druhou šanci a jejich další život bude krásný a v roli vysněného pohlaví (muže). Zkrátka dle mého názoru druhý život existuje a je lepší. Jen nesmíte tenhle současný život ukončit sebevraždou, duše sebevrahů nepokračuje dál, ale trpí a bloudí a trpí tím i blízcí a rodina, prostě ji obětujete Zlu. A já se nenechám přeměnit, ani se nezabiju a to kvůli mým blízkým a rodině, protože by je to ranilo. Takže musíte být pokřtěni a věřit a narodíte se znova a to tak, jak si budete přát a ten další život bude nesrovnatelně lepší. Bára

Aja: tak jste to měla řešit (snad vám nevadí, že používám ženský rod). Ta moje spolužačka byla poslední 2 roky před svoji smrtí docela na nervy, vystresovaná, dá se říct, že kdyby žila, už by se z toho zbláznila. Člověk před tímto "problémem" prostě neuteče, před tím se nikdy neschováte. Moje spolužačka si to také myslela, snažila se o to a jak chudák dopadla.

Jsem MtF, souhlasím s Petrou. Mám "ženskou duši a myšlení", jako chlap se prostě nedokážu chovat. A vzhledem k věku s tím už nic nenadělám. Jak mi překáží penis a chybí prsa, jak bych chtěla být 30 - 35 letou ženou. A jak se mi líbí pškní kluci.....Ach joooooo.

Víte, ona to asi nebude žádná sranda. Představte si, že se narodíte jako něco, co nejste a někdo vás pořád žene do něčeho, co dělat nechcete a co vám nepasuje. Pak v těch 18ti, kdy může dojít ke změně pohlaví, začínáte od nuly. Představte si, že v 18 letech se vám škrtne celá vaše minulost a začínáte jako někdo jiný, ke všemu na to máte málo času, rychle jdete studovat na jinou školu nebo měníte zaměstnání, musíte si nechat změnit všechny doklady a písemnosti, odstěhovat se (většinou se TS lidé odstěhujou, protože ten tlak okolí v původním městě by asi nezvládli).
Jedna moje spolužačka to měla. Jenže to bylo naopak, byla holka a chtěla být klukem. Měl typicky mužské chování, styl života, mužské ego atd. Jenže se nikdy neodvážila k tomu, aby šla k odborníkovi. Už to bude rok, co zemřela. Měla autonehodu. Někdy si říkam, že bourala naschvál, protože už to prostě nevydržela. Pokud to někdo nezažije, tak to nemůže posoudit. Já TS nejsem, ale co můžu na 100% říct je to, že pokud to neřešíte, tak ten život je dlouhý a krutý, jak tu někdo s tímto problémem psal. Vím, co to s tim člověkem dělá, já vím, co ta moje spolužačka měla za trápení. Ani rodině se to neodvážila říct.
Takže je mi těch lidí líto a my, co tuhle "nemoc" nemáme, tak to nemůžeme nijak hodnotit a nedokážem si představit, co to všechno obnáší a na psychiku to musí být velice náročné.

Jo, vyčetl jsem někde, že si jméno vyberu. Karla snad nebudu.

máš smůlu, je to tak -...Já myslím, že si budeě moci zvolit jiné jméno, ale důleežtější než jméno je přeci aby jsi měla vaginu, ženskou postavu, co dát do podprsenky a aby se na tebe klukovi postavil a ztvrdnul penis, měl ho kam strčit do tvého otvoru a pusa by to nebyla.......Jo a nebudeě nikdy těhotná, bohužel, rodit nebudeš. To asi víš. Hodně štěstí.

máš smůlu, je to tak - budeš se muset jmenovat Karla. Buď Karla, nebo nic!

Souhlasím s výše...Oslovujete mi Karlo, ale to se potom budu muset jmenovat Karla? nebo budu moci mít jiné ženské jméno? Karla bych se nechtěl jmenovat :-(

Ano,je to hrozné žít...Souhlasím s výše uvedeným. Je to tak. Musíš s tím něco dělat. Mužské ego prostě nemáš, jen ženské. A ženy jsou jiné, mají právo být slabší, nečeká se od nich dobyvatelství apod, Konec konců proto mají penis s kterým se dobývají do našich vagín. Neumím si představit, že bych se probudila v mužském těle a měla se chovat jako chlap. Vím že bych to nedokázala. Te'd mě chlapi obletují a snaží se o mě. Také si neumím představit mít plochý hrudník, bez podprsenky, místo kalhotek trenýrky. Karlo, hodně štestí. Zvládneš to, my ženy jsme statečné, když to je třebna.

Ano,je to hrozné žít jako něco, co nejsem. Ale postoj vašich rodičů nebyl správný. Já se taky bojim, jak to jednou moje rodina přijme. Ale ve městě, kde žiju, asi nebudu moci žít, protože bych se z těch lidí asi zbláznil. Oni jsou drbny, každého jen pomlouvají a já bych byl jejich hlavní téma. Každopádně to ještě půl roku vydržím, v červnu končim základku. Pak to už budu muset začít řešit. Zatím se to dá vydržet, ale postupem času se to zhoršuje. Třeba před rokem jsem tohle skoro vůbec neřešil, jen občas jsem si zkusil mámy oblečení. Tady na základce nechci mít větší peklo než mam teď. Po prázdninach jdu na střední a tam bude hodně holek, to se budu cítit docela dobře. Ale lépe se budu cítit jako holka opravdová, pak budu úplně šťastná. Ale na to si ještě počkam...:-(

Souhlasím s tím, že je potřeba to co nejdříve řešit.já jsem to štěstí neměl a za mého mládí se toto přímo tajilo a běda mě, pokud bych na veřejnosti sebe méně dal na jevo, že uvnitř jsem něco jiného.Rodiče mě za každý sebemenší náznak řezali jako koně a nejvíce vynikala moje matka. Opovaž se nám udělat nějakou ostudu, to bych tě raději zaškrtila! A tak jsem vše v sobě dusil. Ale uvnitř jsem jsem jen křehonká dušička, a tak těch proplakaných nocí a polštářů bylo nepočítaně. Dnes jsem již v důchodu a teď již na nějakou změnu je pozdě.Mohu ale s klidem říct, že ten život v jiném těle je opravdu dlouhý a dost často jsem uvažoval o jeho zkrácení. Po rodičích mě zbyla jen hořká vzpomínka a bolest v srdci. Mnozí cizí lidé mě v životě pomohli více jak vlastní rodiče. A stačí aby někdo hezky mluvil o svých rodičích a v tu ránu ve mě vše vře!Vzpomínky jsou příliš živé a léty jsem si myslel, že to poleví ale opak tomu je!

Niky: přesně tak. Já jsem...Milá karlo, nezbývá Ti než to řešit. Pokud top v sobě budeš dusit,k ničemu to nepovede. Vzhledem k věku musíš začít s terapiií u dobrého sexulologa a pokud se se změnou začne hned v plnoletosti, máš šanci na dobrý výsledek. I lékařské umění je dnes jinde než 20 lety, tak bych se toho v tvém věku zase až tak nebála. Když vše dobře dopadne, tak si prožiješ i ženský orgasmus, bohužel ale zůstaneš bezdětná. Ale co okolí? Rodina. To je asi nejtěžší. Ale stojí to zato. Mít vaginu, prsa, ženskou postavu a vizáž...... Hodně štěstí.

Niky: přesně tak. Já jsem TS bohužel a je to hrozný. Je mi už skoro 16 let, ale na kluka si ve škole jenom hraju, chovám se jako holka, jednam jako holka a cítím se tak a ta touha stát se holkou je hrozně velká. Denně se ptám sám sebe a nebo si říkam o svých rodičích: proč nejsem holka? Já bych to zvládl, ty dívčí věci mi víc přitahujou než ty chlapecký, mezi klukama jsem dost pozadu, třeba když máme tělák, tak já mam nervy, protože všem klukům jde fotbal a mají ho rádi a já jenom stojim a oni ze mě mají srandu. Pořád jsem jim pro smích, berou mi jako holku, i plno lidí si toho všimlo, že třeba jsem radši s ženskýma a povídam si radši s nima a tak. JE TO DĚS! Ve škole se přetvařuju, ve skutečnosti žiju jako holka, občas si tajně zkusim mámy oblečení a to je prostě něco skvělýho. Kolikrát i v noci brečim, že nejsem holka a jak bych byl jako holka šťastný. Nejsem kluk! a kluk jsem NIKDY nebyl! kluk jsem byl jenom TĚLEM, nic víc! je to trápení, každý den se s tim peru už od té doby, co jsem začal chodit do školky a hrál jsem si s panenkama. Tohle je poprvé, co jsem to ze sebe vypustil a někomu to sdělil, přestože mi neznáte. Tak se mějte a já to snad zvládnu, držte mi palce!

Těžko se vysvětluje blbci, že opravdu tím blbcem je! On to nikdy nemůže pochopit.Takovým idiotům nemá cenu ani se snažit něco vysvětlit. Rozsah jejich chápání tak velmi omezen, že jediné čím jsou schopni argumentovat " Buzerant, úchylák". Na to jim ten omezenej mozeček stačí. Ale pochopit podstatu problému je pro ně nemožné.

nechápu jak někdo nemůže...Toto si nikdo , kohoi se to netýká, neumí představit. A´t si takový chlápek představí, že najednou nemá sílu, hrudník je dost objemný, že pořebuje podprsenku, mezi nohama dírka, krev a že si jde koupit vložky ! A naopka supr kočka má plochý hrudník, mezi nohama něci překáží a že nemůže se předvádět v krásné podprsence a krajkových kalhotkách, ale musí na sbe oblékat trenýrky, to jsou věci co? Nezlehčujte náš osud, postižení TS je vskutku hrozné. . .

nechápu jak někdo nemůže být spokojenej ve svým vlastním těle, a ještě vymýšlet takový úchlylárny jako uvažovat nebo se nechat přešít na něco co není. Jedním slovem ODPORNÝ!!!

Moje slova,musíme doufat,že...jestli se ti chce tak mi můžeš napsat na mail [email protected]

Mě je 23 a pořád tak...Moje slova,musíme doufat,že v příštím životě už budeme mít štěstí...je to skutečně na mašli...