Existuje Bůh?

Nedávno byly uveřejněny...Jo. Tady to je přesně:
http://www.mindspring.com/~scottr/nde/jansen1.html
Dr. Karl L. R. Jansen,
The Ketamine Model of the Near Death Experience: A Central Role for the NMDA Receptor

Je to na netu i v české verzi:
http://fet.ezin.cz/files/entheogeny/ketamin.htm
Použití ketaminu k vyvolání zkušenosti blízkosti smrti:
Mechanismus působení a terapeutický potenciál
(Dr. Karl L. R. Jansen)

smdm, nemyslím, že se...Tak já nejsem křestan.Něco bude.Na otázku co?neznám odpověd.Pokud si mám vybrat mezi vírou v boha a vírou ve vědu,tak to řeknu asi tak.Věřím sobě.

Nedávno byly uveřejněny...Tak já si myslím,je rozdíl si něco představovat a na něco koukát jakoby v kině.

smdm, nemyslím, že se bavíme o nadpřirozenu, spíš o stavu mezi životem a smrtí. Nejvíc tahle diskuze souvisí s otázkou, jestli je něco jako duše

Nedávno byly uveřejněny...jsi nám to teda vysvětlila ty odchylko.

Vždy si musím vzpomenout na příběh mého známého. byl to naprosto obyčejný venkovský nevěřící šlověk, otec mé kamarádky z dětství. Už si nepamatuji jestli to byl infarkt, dostal se do nemocnice. Tam zkolaboval do bezvědomí, ze kterého se probral. Vyprávěl, že měl pocit, že létá nad svým tělem a pozoruje sebe, lékaře atd. Použil přímo výraz: jako z vrtulníku. Pak se probral a stačil to svým blízkým vyprávět. Do několika dní pak stejně zemřel

Tak já třeba v nemocnicí...Nedávno byly uveřejněny odborné studie vědců, teď jsem zapomněla jejich národnost, kteří přišli na to, proč tomu tak je. Je to určitá odchylka v mozku, (nemyslím úchylka), která způsobuje ty pocity o kterých tady píšete. (Minulé životy nebo pocit, že jste někde už někdy museli být, že to znáte atd).

Moc hezky jsi to popsal...Tak já třeba v nemocnicí nebyl.Stalo se mi to na horách.Jsem abstinent tedy žáden alkohol a žádne drogy.Bylo mi dvacet tři a psal se rok 1970.

Jo, přesně tak. Necítíš...Tak ja měl úraz, bylo to v zimě.Předemnou se odehraval děj v kterém jsem byl i já.Celé se to odehraválo v prostředi které jsem neznal.Pohrávám si z myšlenkou,že jsem se dival na část mého minulého života.Nebudu to moc rozvádět,ale ve velmí krátkém čase jsem si připomenul celý svůj život a to do takových detejlů, až to děsí.

Také jsem byl na hraně...Jo, přesně tak. Necítíš svý tělo, je najednou cizí, jakoby nikdy tvoje nebylo. Jakoby bylo vedle.
A taky máš najednou pocit že VÍŠ. Ne, jako něco konkrétního, ale takový všeobecný pocit porozumění.
Jo a světlo. Jako kdyby tě sebral vír a táhl tě furt těsnějším a těsnějším trychtýřem a najednou se tam octneš. To světlo je všude, jako odnikud, neoslňuje, je tvořený děsně jemnou, zářivou, strašně komplikovaně paprskatou strukturou.
Dokud letíš tím trychtýřem, máš mysl plnou divoce letících myšlenek. V tom jasu už nic, jen pocit vyrovnanostě, klidu, takovýho celkovýho splynutí. Nejde to slovama popsat.
Pak tě to táhne zpátky, přestože v tobě to všechno je proti. Protože zůstat tam je prostě krásný. Ale nedokážeš vzdorovat. Pak zas vnímáš svoje tělo, ale tosi dělá co chce, neposlouchá. Takový pocit jako mimino, co svý tělo ještě neumí. Strašně bys něco chtěl ale nejde to, hrozně toužíš odejít pryč ale někdo tě drží, nesmírně nepříjemný zvuk, někdo tě volá, ona je to ženská, jseš na posteli a chlap tě tam přidržuje abys nevstal, ta ženská má bílej plášť a tichým vlídným hlasem na tě hovoří, je to jasný, jseš zpátky, jseš šťastnej a hluboce zklamanej dohromady, a to je všechno.
Líp to popsat neumím.
Jo, a zapoměl jsem dodat, že všechna bolest zmizí, nejspíš už předtím než tě začne vtahovat ten trychtýř.

Ne, čtu to po sobě a je to celý takový chabý, nevýrazný, fakt nemám slova, kterýma bych to aspoň trochu vystihl. Sorry.

Jo. Tak nějak.
Svět za...Také jsem byl na hraně možná kousek za.Ty pocity nejde popsat to je fakt.Pozdějí jsem si uvědomil,že to bylo proto ,že jsem necítil tělo.Žadná boles,žádné potřeby.Ale všechno co se mi tam stalo, si pamatují dodnes.

No já jen, že jsem koukla...Píšeš: Zvědavče, nějak mi to nejde s tím Tvým posledním příspěvkem dohromady. Ale budiž, nemusím vše chápat. Jsem jen člověk...
To není tvoje chyba. Asi se jen blbě vyjadřuju.
Zkusím vykutat link, asi rok zpátky v téhle diskusi, tam to rozebíral kolega spoludiskutér Foxy svým nenapodobitelným stylem - on si těch pocitů za hranou vědomí a prožitků blízkosti smrti otestoval víc než dost. Ten link někde mám, ale chvíli ho budu muset hledat.
Jinak taky svý názory nevnucuju. Jen předkládám k úvaze svůj pohled na věc - no a taky, jsa zvědavec, rád do věcí šťourám.

Myslím, že ten život...Jo. Tak nějak.
Svět za hranou vědomí není tvořen pojmy, ale pocity. Proto je tak obtížné ho slovy popsat.

Ale když už tu jsem na...Myslím, že ten život věčný není myšleno doslovně jako život pozemský. Asi tam nebudeme pracovat na zahrádce, chodit se bavit do společnosti, studovat, prostě žít:)

Může, ale dá se jistě...Mám tu výhodu, že jsem se dostal až na samou hranu smrtě a měl jsem to štěstí (smůlu?), že jsem se zase vrátil zpátky na tenhle svět. Takže takové ty srandičky, co se na nich točí Moody se svým životem po životě, tak ty mám otestované na vlastní duši. Jako insajder.
NDE i OBE je zatraceně silný prožitek a kdo si tím projde, ten už se na svět kouká úplně jinak než předtím.
Takže si dovolím říct, že tak, jako nepoznáš okamžik svýho vzniku, protože tvé vědomí ještě nebylo, stejně nepoznáš okamžik své smrtě, protože se ztrátou svého vědomí ztrácíš i vědomí této ztráty. Proto z tvýho subjektivního pohledu (a jedině ten je pro tebe platný) tvůj život nemá začátek a nedohrabeš se ani konce - takže paradoxně to co prožíváš je pro tebe, a pouze pro tebe, život věčný. Máš jen tenhle život, tak si ho hleď užít co nejlépe dokážeš.
Prosté - to je vše.

Ale když už tu jsem na...jen taková malá poznámka- i na jednoduchou otázku může být složitá odpověď.

As salaam Aleykum!O...vole

Hezké.. děkuji.:-)))

Hele zvědavče, bacha s tím...Nojo, to víš, že to máš taky moc hezký, už tam nemáš jen dva obrázky, vím... jenomže mě se ty bodláky asociovaly s tím Foxyho povídáním, a byl jsem zvědavý, jestli to najdu.
Až si třeba jednou udělám profil, dám si tam fotky islandských sopek, ledovců... taky paráda.
Ať máš fajn den!

Máš v galerii krásné...Hele zvědavče, bacha s tím chválením, my holky jsme dost žárlivý...Pochválíš jednu, zapomneš na druhou a máš zaděláno na průšvih