Abych se nadychla, musim zivat

Ahojky, tak já mám tento problém taky, někdy to je horší, jindy lepší a také si nadechnutí vynucuji zíváním. Panickou poruchu mám zcela určitě, pač mi vadí přelidněné místnosti, obchoďáky, autobusy..ze kterých když se mi udělá šoufl, tak mám chuť, co nejdřív utéct. Takže myslíte, že si budu muset zajít za dokrorkou, aby mi něco předepsala? Už mě to docela omezuje. Jenže pro mě jako panikářku, je toto děsně těžké někam jít a někomu to říct. Jsem ráda, že jsem našla tyto stránky. Ahojda, zas někdy!'

Ahojky,jako dítěti mi na to předepsali guayacuran,snad jsem to napsala dobře a pomohlo,(uklidňující),teď v dospělosti si myslím že to vychází od bederní páteře.'

Tenhle problém mám také, tedy už jen tak z poloviny. Čtyři týdny jsem se nemohla zhluboka nadýchnout, po probuzení to bylo v pořádku, během dne to začalo a pořád dokola. Byla jsem na vyšetření srdce i plic. Nic se nenašlo. Protože jsem dřív trpěla panickou poruchou, napadlo mě zajít za psychiatričkou. Je to psychosomatické, u mě dignostikováno jako úzkostná porucha. Nyní mám antidepresiva a léky na uklidnění těchto fyzických projevů a je to na ústupu. Bohužel bez léků bych se toho nezbavila, to jsem zkoušela celé ty čtyři týdny.'

Taky s tím mám někdy problém. Nejhorší bylo, když jsem před 2 lety pracovala v japonské firmě a šéf mi zívání zakazoval, prý to nepůsobí dobře navenek. Tak jsem zívala nenápadně, absolutně potichu a se zavřenou pusou. Když jsem o tom vyprávěla kamarádům, nevěřili a říkali, že takového šéfa by poslali do háje.'

To jsem rádá, že nejsem sama. Trpím těmito problémy dost často. Nemůžu se nadechnou dodechnout. Mám pocit, že mi nestačí plíce. Jako kdybych se mohla nadechout jenom kousek do plic a víc už to nejde. Taky mě nutí pořád zívat. Jako kdybych měla málo kyslíku v krvi, když si zívnu, je to lepčí. Ale pokud to nejde, ani si zívnout tak se uplně dávím. V zádech mě tady pobolívá. TAké mám sedavé zaměstnání. Už jsem to trochu vysledovala, dělá mi to, pokud jsem přepracovaná, unavevná ve stresu nebo po něm, když je nějaký špatný tlak ( že má pršet- třeba). To všechno je hezké, ale jak to má člověk zvládnout. Tablety na uklidnění nechci brát. Taky se bojím, že jsem nějak víc nemocná. myslím, že by se tím mohl někdo víc zajímat. S tou větou a proč potřebujete dýchat ( zhluboka ) jsem se u lékaře také setkala. Ubohá otázka od lékaře, který má pomáhat lidem....... Napiště prosím, co Vám nejvíc pomáhá.( Zatím začnu cvičit)'

Pokud někdo z Vás kouří, tak to taky může být chronická obstrukční nemoc plic. Ale tu maj opravdu téměř výhradně jen kuřáci.'

Tak s předchozím naprosto souhlasím. Mám to úplně stejně. Dokonce když v noci spím (napůl) tak si všímám, že se ve spánku krásně zhluboka nadechnu. A je pravda, že po ránu to jde dobře, dopolední stresy to zhorší a od pozdního odpoledne je to lepší. Je to páteř a psychika....'

Dobrý den,
mám úplně stejné potíže jako píšete vy. Už mě to trvá skoro měsíc a je to už opravdu unavující. Myslela jse, že když je mi 24, tak se nic podobného nestane a ejhle. Mám pocit jako by jsem dýchání nedotáhla do úplného konce, jako bych tam měla záklopku. Občas mě bolí v zádech, mám sedavé zaměstnání, takže to páteři asi moc nepřidá. U lékaře mi udělali EKG, krevní testy a poslech plic. Podle nich jsem zdravá a bylo mi řečeno, proč mám potřebu zhluboka dýchat!!!!! - hloupější otázku jsem snad od doktora neslyšela. Připadám si jak simulant, ale to dýchání mě opravdu trápí. Nejlepší je to po probuzení a večer. enette"seznam.cz'

Mám stejný problém, už to trvá tři týdny denně, i to bušení srdce. Zároveň se léčím s panickou poruchou a úzkostnou poruchou, tak vím co psychika dokáže. Pro vyloučení fyzických problémů jsem absolvovala vyšetření srdce (ECHO), plicní (spirometrie, RTG). Vše v perfektním pořádku. Vím že je to hrozně stresující a nepříjemné, je to jako balvan na hrudi a nejde se nadýchnout z plných plic. Ale jak to zatím vypadá, jsou to nervy nebo páteř. A to bylo původně podezření na astma, které se vyloučilo. A nebo nemáte nějakou alergii ? Také mě bolí záda a hrudní páteř, může být příčina i v tomhle. Ono totiž čím víc na to člověk myslí a snaží se nadýchnout, tím je to horší. Ale nebojte se poprosit lékaře pro klid duše o odeslání na vyšetření. Pokud bude vše v pořádku, nechte si napsat antidepresiva, nevím kolik vám je a jestli nejste třeba ve stresu. Sama vím, že tyto příznaky vypadají jako nemoc, když jsem šla třeba na pohotovost, dostala jsem foukátko na astma a šmitec. Pak už jsem se bála, kde mám jakou rakovinu, na tom plicním jsem se ze strachu odmítala podívat i na rentgen. A jaké krásné plíce nakonec mám.'

A nemáš anémii? Pokud jsou záda OK, nech si udělat krevní obraz - mě to spravilo železo.'

ja jsem to taky mela to je od stresu, skuste na to nemyslet,zamestnejte svuj mozek nad necim jinym,treba vam to pomuze.Ja uz to mam za sebou,ja to mam kdyz vstupuju do letadla,pak uz to je dobry.Ja casto letam letadlem tak je to pro me hrozny.

Taky mě to to trápí a dost omezuje když na to nemyslím tak to jde ale jinak mám pocit strachu,že se nenadechnu.Je to určitě psychického původu i když žádné nervy ani starosti nemám.'

s tim jsem mela take problemy.nemohla jsem se nadechnout,musela jsem jako by na 2-3x se nadechnout.a bylo to od zad.pomohli mi masaze od odbornika.tak mnoho stesti!!ahoj

I ja toto zazivam,navic k tomu mam pocit na rihnuti :( a buseni ve spancich,neprijemne a nevim co to je.....

petra,ja to tiez poznam a je dost mozne ze je to naozaj psychicky,lebo moja psychika je na tom zle,tak to asi preto:(

Taky mě to dlouho trápí,mám pocit že se nemůžu nadechnout,jen tak do půl zad.Byla sem u doktorky,vzala mi krev a výsledky byly v pořádku.Prej to mám od nervů,protože nad tím pořád přemýšlím!Komu je taky jako mě?'

je mi 41,tento problém jsem měla v 6 letech.Je to psychická záležitost.Několikrát se problém chtěl vrátit.Je potřeba vědět,že se můžeš nadechnout kdykoliv tak jak potřebuješ,zasloužíš si to,vzduchu je všude dost!Doporučuji Jonášovu metodu detoxikace,zahrnuje i psychickou očistu.'

holky, já to taky měla.Když jsem měla astmatický záchvat, tak to byla fakt kyslíková dieta. Pak mi záchvaty zmizely a co jsem se naučila endogenně dýchat (nádech a výdech do bříška - zprvu pomocí dýchacího trenažeru), tak mi pocit nedodýchnutí zmizel taky.Zývám, jen když se mi zdá, že se málo nadechuji a mám v plicích málo vzduchu nebo že jsem všechen vzduch špatně z plic vydechla, ale fakt je to už jen zřídka, bo si hlídám břišní dýchání, jo a k tomu jsem kvůli problémům s páteří a kyčlemi začala dělat orientální tance (ne naplno, některé prvky nezvládám), účinek je fakt skoro dokonalý, na psychiku zabral fajn kolektiv ....'

Ahoj, s tímto problémem už jsem se setkala jako dítě a občas mě potkává dodnes. Za ta léta jsem vypozorovala, že hlavně na podzim. U lékaře jsem s tím byla jen jednou v dětském věku - nic nezjistili. Myslím, že to je opravdu psychická záležitost, která se prohlubuje ještě tím, že na to člověk neustále myslí, protože má pocit, že vlastně nedýchá. Špatné držení těla nevylučuji, ale jako dítě jsem hodně sportovala a už jsem to měla v té době. Na neurotické dechové potíže existují i léky, ale zatím jsem je zkoušela. Vždy se snažím na to co nejméně myslet a zbytečně se nesnažit zívat a zhluboka nadechovat, aby se problém nestupňoval. Někdy to jde těžko, ale pomáhá to.'