Ako ovlivnila interupcia vas zivot

A to žádná z vás neuvažovala o tom anonymně porodit a předat dítě k adopci ?

Já jsem byla na interupci zhruba před rokem. Jsem s tím naprosto vyrovnaná, protože jsem na zákrok šla v době, kdy jsem na tom byla psychicky velmišpatně.Chovala jsem se velice nezodpovědně, "otcem" dítěte byl člověk, se kterým jsem měla sexuální poměr - jinak to nazvat nemůžu a já stále čekala, že se to nějak zlepší. Jelikož jsem měla velké gynekologicképotíže, vůbec jsem nepočítala s tím, že budu vůbec mít děti no a stačilo8 schůzek a bylo to. Navíc jsem to, že jsem těhotná, zjistila přesně naštědrý den. Byly to opravdu smutné vánoce. Nicméně na zákrok jsem šla co nejdříve, bylo to ve 40.dnu. Během toho roku se u mě objevil postinterupční syndrom, např. si říkáte dnes by se asi narodilo, dnesby mělo rok apod. Měla jsem štěstí, že jsem se mohla svěřit své sestře, která je jediná, kdo o tom ví. Navíc mi vše ulehčila moje gynekoložka, na nic se neptala ani zdravotnice, které byly u zákroku, naopak, byly velmi laskavé. Přesto jsem měla pocit, že jsem spáchala velký hřích a zabila dítě.Dnes jsem si odpustila a vím, že jsem se tehdy rozhodla správně. Začala jsem se léčit homeopatiky a moje psychika se velice zlepšila. Beru to jako velké poučení do budoucna, leč draze zaplacené. Naučila jsem se sama sebe vážit a nenechat se využívat od druhých.Chápu, že je to velmi těžné, ale důležité je dívat se na to z hlediska situace, ve které jste byly tehdy a ne, ve které jste teď. Teď bych na potrat nešla,i kdyby se mi stalo, že otěhotním a můj partner si nebudet dítě chtít nechat. Držím všempalce, aby se s tím dokázaly vyrovnat s čistým štítem, i když i já budu mítna srdci do smrti malou jizvičku, která se nikdy nezahojí.

uz je to ctyri roky a nerikam,ze na to myslim kazdej den.Ale nekolikrat do mesice urcite a boli to jednala bych dneska mene sobecky.

Mám 2 děti, když bylo tomu menšímu 6 měsíců, znovu jsem otěhotněla i přes zavedené nitroděložní tělísko. Manžel další dítě v žádném případě nechtěl a já jsem byla také názoru, že 1 dcera a 1 syn stačí.Navíc jsme bydleli všichni 4 v garsonce, tak mi udělali miniinterupci zároveň s vyndáním tělíska.Nejdřív jsem měla pocit velké ztráty ,ale pak jsem se s tím vyrovnala, stejně jako moje dvě kamarádky, které na to také už nemyslí. Je to samozřejmě těžké, ale například v některých východních náboženstvích se říká , že duše se stěhuje do těla až v 7 měsíci, tak se potraty nijak nezabývají. A uvědomte si, že skoro polovina těhotenství skončí v prvním měsíci samovolným potratem a žena se ani většinou nedoví, že byla těhotná.Myslím, že na potrat nejde nikdo rád a každému je po zákroku smutno, ale čas je nejlepší lékař.

Na interrupci jsem byla před více než šesti lety. Měla jsem v té době už dvě děti, mladší syn byl vážně nemocný, s manželem to neklapalo. Dlouho jsem se rozhodovala a rozhodla jsem se špatně. Manžel nakonec odešel, byla bych dnes sama se třemi dětmi, ale vím, že bych to zvládla. Ale ta bolest ze ztráty děťátka nikdy nepřešla a vím, že už ani nepřejde. Dnes by se chystalo do první třídy, pod stromečkem by našlo školní aktovku... Nikdy si to nepřestanu vyčítat. Holky nedělejte to!!!

Pred 3 rokmi som pracovala v Nemecku ako au pair.Nasla som si tam vela kamaratiek a neskor uzasneho kamarata do ktoreho som sa zalubila.Bol pre mna vsetkym a jedinecnym.Nemecko bolo pre mna velky svet a on bol pre mna velky ochranca...No lenze tento princ mal 45 rokov,ale to by tak nevadilo,i napriek tomu ze ja som mala 21.Ale co som sa dozvedela pomocou znamych ze je na mlade dievcata a ze ja nie som jedina ktoru ma v posteli,tak to mi uz vadilo.A preto najlepsie riesenie bolo odist od cloveka,ktory ma podvadzal cely ten cas,co sme boli spolu.Ked som sa vratila na Slovensko,zistila som ze som tehotna.Bolo to pre mna najtazsie obdobie,pretoze som nevedela ci si mam dieta nechat,alebo dat zobrat.Nemala som skoro ziadne peniaze.Bala som sa ze mam mozno AIDS,pretoze ochranu som nemala s nim ziadnu.Napriek s rodicovskym nesuhlasom som sa rozhodla na interupciu a dalsi polrok som chodila na testy na AIDS a ine.Nastastie dopadli dobre.Dnes budem mat skoro 24rokov ale na dusi mi zostala velka jazva.Citim velku vinu za to co som urobila a povazujem sa za zbabelca.Mozno by som to zvladla a mala by som pekneho mulatka synceka alebo dcerku.Moj zivot sa zmenil tym ze nosim v sebe smutok,ktory som nepocitovala nikdy pred tym.Uz nie som to ja.Bojim sa hlavne toho ze uz nikdy nebudem mat deti.Radim vsetkym dievcatam,hlavne tie ktore su v zahranici,aby nenaleteli takemu zaletnikovi a klamarovi ako som naletela ja.....s pozdravom Simona

byla jsem na UPT před několika lety a nikdy jsem se s tím nesrovnala.. situace nebyla příznivá, ale stejně si to vyčítám... věřím ale že to spraví další těhotenství... pokud mi to zdravotní komplikace po potratu vůbec dovolí.. každé ženě bych radila si to dvakrát rozmyslet, protože je to opravdu psychicky těžko snesitelná bolest

petka, aj vy ostatne, ktore tu kritizujete vycitky po potrate.. uz ste boli niekedy tehotne? a museli ste riesit otazku ci si nechat dieta alebo nie? ak nie, tak mlcte.. ja som si to prezila pred rokom.. otehotnela som nechtiac s clovekom, ktory ma svoju rodinu, ma zavazky a viem ze narodenie toho dietata by mu uplne znicilo zivot.. a v podstate aj mne, ved mlada studentka.. ale s postupom casu si uvedomujem, ze to mozno nebolo to najlepsie riesenie.. teraz to uz ako-tak zvladam, no ked citam vase nazory ako ovplyvnil potrat vas zivot, je mi zase uplne blbo.. nespocetne vela krat som si vycitala preco som to spravila, ved.. mohla som mat uz male krasne dietatko.. ale zase na druhej strane, najskor si dokoncim skolu.. no viem, ze prave toto dietatko, ktore som "zabila" mi bude strasne chybat..

Ja byla na interrupci pred 4 mesicema a zatim nake zmeny nepocituju.Vsechno pri starym.Jen si ted davam vetsi pozor:-) Ze si dite necham jsem neuvazovala ani minutu. Praskl nam kondom a uz to bylo. Zvlastni ze kdo dite moc chce tomu se nedari, a kdo ho vubec nechce tomu se zadari hnedle :-)

Lindo, přesně jak píše Veronika, stalo se to a už se to nedá změnit, ale můžeš se podělit o svůj příběh a pomoci se ostatním rozhodnout pro dítě. To, že může dítě něco zdědit, jsou důvody zcela irelevantní v situaci, kdy jde o život dítěte. Kolikrát je počato dítě v pohodové situaci a stejně se z něj vyklube hajzl. Bylo by třeba více podobných zpovědí jako je Lindina, aby se něco ve vnímání hodnoty nenarozeného dítěte změnilo.

Naprosto souhlasím s Lenkou. Dítě s hajzlem, který znásilňuje ženy bych nechtěla ani náhodou. Jak to, že geny nejsou důležité? Dítě má geny po obou rodičích a klidně může zdědit po něm násilnickou povahu, sexuálně deviantní sklony apod. A kdybych si představila tu situaci, při které bylo dítě počato... Přesně jak píše Lenka, je ti teprve 18, dítě jistě ještě přijde a z lásky.

fyzické geny násilníka nejsou tak důležité jako dušička a ta s násilníkem nemusí mít nic společnéhoLindo, když už se to stalo, aspoň takhle můžete pomoci ostatním Vy, svým příběhem.A určitě zase najdete radost ze života.

a přesto, že za ni nevystuduje, je láska tou nejdůležitější potrvou pro děti

J8 jsem byla na interupci před 20 lety,měla jsem už jedno dítě.Partner se nechtěl ženit a já si uvědomila,že to není ono.Ztracené dítě jsem oplakávala 3 roky.Život se mi tak zašmodrchal,že jsem teď ráda,že tu není,nemohla bych mu dát to,co bych chtěla,kromě své lásky,ale tou se nenají a nevystuduje za ni.

Lindo, máš pravdu v tom, že to malé za nic nemohlo, ale ty bys mohla a chtěla mít dítě s násilníkem, s člověkem, který tě znásilnil?? To děťátko by mělo i jeho geny! Myslím, že jsi udělala dobře, obzvlášť když je ti teprva 18. Děti ještě mít budeš, s člověkem, kterého budeš milovat a se kterým je budeš chtít mít.

Pred tromi tyzdnami som bola na UPT. Znasilnili ma a ked som zistila,ze som tehotna,nemohla som si to babetko nechat. Teraz velmi lutujem ze som urobila to, co som urobila.To male za nic nemohlo a bolo moje.Mam 18 rokov a moj zivot sa uplne zmenil.Uz nie som to usmievave vzdy vesele dievca.Stratila som chut do zivota a vsetko co ma predtym bavilo a co som milovala uz pre mna nie je dolezite.Stale myslim iba na to moje male diatatko,ktore som zabila.teraz viem,ze som na to nemala pravo,ale vtedy mi to pripadalo ako jedine mozne riesenie.Chcem poradit vsetkym,ktori to planuju. Nerobte to.Ten pocit nestoji za to.Neznicte najvecsi a najkrajsi zazrak zivota.Vzdy sa to da zvladnut.O par mesiacov by som mala dietatko a nejako by sme to zvladli,takto som ostala sama s pokrivenym svedomim a nehovorim o zdravotnych problemoch.Neoplati sa to.teraz to uz viem.Skoda ze mi to nemal kto vysvetlit predtym.

Majka, chce to čas, asi se to nemělo stát ale spraví se to třeba dalším těhotenstvím. Možná sis teď uvědomila, co je pro tebe důležité. Já jsem neměla interupci nikdy, ale 2x se mi podařil samovolný potrat a bylo to pro mě taky hnusné, přežila jsem to hlavně tím, že se mi změnila životní situace - nová práce a taky jsem už v té době měla pro koho žít.Držím palce a když už se to přihodilo, tak si to aspoň nevyčítej, musíš žít dále, spraví se to.

dobry den.pred mesiacom som bola na interupcii.ja som si to dieta chcela nechat ale moj priatel sktorym zijem to dieta nechcel a pritom ma strasne rad deti.od tej doby strasne trpim.kazdy vecer placem.ked vidim vonku male deti je mi do placu a som strasne smutna.nenavidim cely zivot aj samu seba.chcem zomriet.kazdy den nato myslim.nedokazem zabudnut na ten prekliaty den.bol to najhorsi den v mojom zivote.strasne ma to boli.prosim vas, poradte mi co mam robit?

Ako ovplyvnila interupcia váš Ďalší život?