Alergie na hluk

Heleno, to já mám na patře naproti kadeřnictví a mají tam mříže, který věčně bouchají, no a ty kecy a hluk z kadeřnictví. Ty se máš, že sekačky už nesekají. U nás sekají celý rok, kromě toho kdy je sníh, jenž ten pak zase hlučně odhrabují. Zrovna včera zase začali sekat v 7.30 hned pod okny ložnice a v 8.00 šli na svačinku a pak začali až kolem oběda. Já jsem totálně na nervy.

Děkuji všem, kteří mi odpověděli a přidali se tím k této diskusi. Začínám mít pocit, že založím novou politickou stranu "Proti hluku". Myslíte, že bych měla úspěch? Já nevím, proč jsou lidé tak hluční a bezohlední ke svému okolí. Přitom je už vědecky ověřeno, že se snižuje hladina sluchu u mladých lidí. Když to tak půjde dál, budou za chvíli všichni hluší. Já se už těším, že ve stáří budu špatně slyšet /ha,ha,ha/. Alespoň nebudu tak trpět.K těm sousedům, já už nemluvím se svým okolím delší dobu. Sousedovi vlevo jsem vyčetla hlasité rádio, sousedům v pravo dlouhodobé vybavování se na společné chodbě. U horních sousedů mi vadila hlučná pračka, která ždímá i o půlnoci a sousedi pod námi mají kočku a psa. To si dovedete představit. Jediné, co ještě dokáži tolerovat je plačící malé dítě. Konečně, že už je podzim, řvoucí dětičky jsou zalezlé doma u televizorů, sekačky už po sídlišti nejezdí. Okna jsou zavřena a hluk z domácností tak neventiluje do okolí. Tak si snad trošku odpočinu. Ale jen do jara. A co pak?

Já si myslím, že ta přecitlivělost na hluk je dána tím, že nějaké zvuky jsou kolem nás neustále - na ulicích plno aut, v restauracích a obchodech stále agresivní hudba, ostatně i počítač vydává neustále hluk. No a pak nám vadí i zvuky přirozené jako je křik dětí, štěkot psů... Holt alergie na hluk bude asi další civilizační nemocí.Dřív jsem ráda poslouchala hudbu, ale od té doby, co pracuji v restauraci, kde musí podle majitele neustále hrát nahlas rádio, nemohu hudbu (ani tu dobrou) již slyšet.

Dáda, já nevím, jestli mám to co ty, ale já mám abnormálně vyvinutý sluch a taky slyším to co ostatní ne. Ale stejně tak dobře rozumím, když na mě někdo mluví, nemám s tím problémy. Mě třeba vadí v noci, když manžel vedle mě jen trochu hlasitě dýchá, natož když začne chrápat. Spím většinou v obyváku.

Ano, hluk, to je taky to, co mě trápí. Je mi 29 let a naštěstí nebydlím v paneláku, nýbrž ve zděné bytovce o čtyřech bytech. Ovšem mezi byty jsou jen příčky a stropy taky tenké, takže slyším, jak soused v noci chrápe, jak čůrá, splachuje, no prostě úplně všechno. Pocházím z rodinného domu, takže jsem z toho byla zpočátku dost mimo. Velmi dobře chápu, na co si zde stěžujete, taky jsem kolikrát měla pocit, že z toho zešílím, bylo mi fakt i fyzicky zle, nejraději bych byla utekla - jenže hlavně v zimě, kdy jsou sousedé povětšinou doma (vesměs důchodci - nepouštějí moderní hudbu, ale věřte, ty dechovky, to je taky síla. Navíc většinou špatně slyší, takže přidávají na hlasitosti...). Samozřejmě, že mě ten problém provází neustále, taky mám za sebou špunty do uší, ale byly houby platné, když jsem vibrace vnímala jakoby povrchem těla z polštáře (soused nad námi chrápe opravdu příšerně). Na rozdíl od ostatních musím konstatovat, že v posledních letech jsem na tom trochu lépe: mám dvě malé děti, které samozřejmě nadělají spoustu hluku, takže tak nějak překryjí to, co jde zvenčí, a navíc jsem se tu více zabydlela a podařilo se mi zjistit, co je příčinou kterého zvuku a hluku. Prostě poznám, co nahoře nebo vedle dělají, a když to vím, nervuje mě to o něco méně. Nejprotivnější jsou zvuky, u kterých nevím, jak vznikají.A ještě něco: mám pravděpodobně nemoc zvanou otoskleróza. Projevuje se to bohužel tak, že slyším výborně všechno, co mě nezajímá (jak běží voda v trubkách topení atd.), ale když na mě někdo mluví, skoro nerozumím, zvláště, když se s tím spojí právě nějaké další zvuky. Je to dost nepříjemné, to vám teda povím. Nemáte někdo taky podobnou zkušenost? Taky by to mohla být příčina toho, proč vám ten hluk tak vadí, jako u mě.

Jen náhodně jsem sem zabloudila a těší mě, v dobrém slova smyslu, že má někdo problém jako já. Já jsem zralá na blázinec. Pracuji v noci a potřebuji se vyspat, tudíž to naháním přes den. Bydlím také v paneláku, hned u hlavní silnice, kde jezdí auto non-stop a samozřejmě autobusy a sanitky, protože bydlíme u nemocnice. Z autobusu slyším každou noc a každé brzké ráno "příští stanice....". V 7.00 ráno sekají trávu hned pod balkonem a to způsobem, že to sekají celý týden. Ovšem v 10.00 přestanou, jdou na oběd, pak začnou ve 12.00, tak na hodinku a pak jdou domů a ráno zase v 7.00. Ovšem oni sekají celý rok, i v zimě, pokud není sníh. Když je sníh, tak mě vzbudí odklízení sněhu. Takže v mezipauze (asi týden) co nesekají v 7.00 ráno začne u sousedů výt pes, který je na balkoně hned nade mnou, někdy vyje celé dopoledne. Když nevyje pes, tak začnou sousedi něco vrtat, samozřejmě od rána. Mám pocit, že za ty roky mají provrtaný celý byt. Bydlím ve zvýšeném přízemí a sousedka se rozhodla, že zkrášlí okolí a pod mým balkónem si udělala záhonek, který pečlivě okopává a většinou ne sama, takže když si povídá, tak mám pocit, že je mám v balkoně. Nebo si stoupne pod můj balkon jeji rodinka a pokřikují na sebe. Taky to netrvá 5 minut. Jsem s nervama úplně na dně, uvažuji o výměně byt, protože se to nedá vydržet. Jsem vzteklá, zlá a protivná na svého manžela i moji malou dceru. Oni samozřejmě spí jak zařezaní. Jsem na tom tak špatně, že jsem uvažovala o koupi brokovnice a chtěla jsem ty sekače co sekají trávu odstřelovat. Tak jsem si taky vylila srdíčko a doufám, že kvůli tomu hluku neskončím jednou ve vězení. Nejhorší je ta bezmoc.

Mám podobný problém. Bydlím v paneláku 15 let, mám také domek na vesnici, kde trávím víkendy a každoročně jezdím na zimní a letní dovolenou do ciziny. Avšak stále víc je výběr mého pobytu kamkoliv problémovější, neboť nesnáším hluk takřka v jakékoliv podobě - nesnáším zvuk rádia od sousedů nebo když sedím v restauraci, nesnáším štěkot psa (ani mého), opakované volání a křik dětí, zvuk jakýchkoliv přístrojů a zařízení atd. Hrozím se i dalšího problému, který začínám pociťovat - často mi vadí světlo. Nikdo mi nevěří (ani nejbližší rodina), že je hluk - pro ostatní normální běžné zvuky - pro mne tak strašný, až k nevydržení.... Zajímalo by mne, zda je to z medicinského hlediska řekněme "žádný/nový úkaz" nebo zda má již tento problém svoji diagnózu - zda se jedná o "nemoc" a zda existuje pomoc? Pro nás, které (snad jenom ženy???) tím trpíme to může do budoucna znamenat neporozumnění, izolaci, rozchod s nejbližšími atd., kteří nás budou mít za nenormální.

Milá Heleno, mám stejný problém jako Vy, taky mi často vadí ten neustálý sídlištní hluk, který utichá maximálně od půlnoci do 4 hodin do rána, někdy ani to ne. Bohužel, stejně jako ostatní ženy Vám nedokážu poradit, sama bych potřebovala radu, jak se toho zbavit. Manželovi a dětem to taky nevadí, takže už mi občas manžel vyčítá, že je to můj problém a mám se nad to povznést, ale to je právě ten kámen úrazu, nevím jak na to a navíc už obviňuji sama sebe, jak jsem nemožná. Momentálně na základě přečtení jedné knihy se pokouším změnit své negativní myšlenky na pozitivní. Tzn. například, když zaslechnu nějaký hluk od sousedů, třeba bouchání kladivem, neříkám si, jak jsou nemožní a neohleduplní, ale vytrvale mnohokrát za den si opakuji např. naši sousedé jsou milí a hodní lidé, je pěkné, že si dokáží sami něco opravit, apod. Taky se mi to zpočátku příčilo a připadalo mi to absurdní, ale mám pocit, že se to skutečně lepší, i když hodně pomalu. Pokud mi nevěříte, ještě jeden argument: jistě jste si sama všimla, že případný hluk Vám mnohem méně vadí od sousedů, se kterými dobře vycházíte, než od těch, které třeba moc neznáte a nemáte je ráda právě pro ten hluk, který způsobují. Ostatní se kvůli nám nezmění, takže musíme začít u sebe (to jsem si taky někde přečetla a je to fakt), pokud nemáme možnost koupit si domeček na samotě. Přeji Vám, aby se to zlepšilo. Eva

Mám v podstatě stejné problémy jako Helena. Je mi 35 let a v poslední době se to neustále zhoršuje. Začalo to před dvěma lety, kdy v suterénu vedlejšího domu zřídili noční klub. Přesto, že bydlíme ve vedlejším domě ve třetím patře, dunění té děsné hudby se prostě nese zdmi a v noci je nesnesitelné. |I když poslední dobou se dost omezily (stížnosti lidí z okolí), stejně je to pořád slyšet. Nejvíce pochopitelně o víkendu, takže já místo abych se na víkend těšila, v pátek večer se mi začíná svírat žaludek, protože vím, co mně čeká. MOC MI TO LEZE NA NERVY, JSEM Z TOHO ZOUFALÁ !!!!Ale nemůžu proti tomu nic dělat, skoro celou noc nespím, občas brečím, strkám si do uší vycpávky, ale z těch mně zase bolí hlava. Manželovi ani dceři to nevadí, spí jako zabití a nic prý neslyší. Asi z toho začínám normálně bláznit.Každé pondělí si s úlevou uvědomím, že dnes mají zavřeno... Nevím, jak dlouho takhle vydržím žít, než se z toho zhroutím.Také jsme často jezdili s manželem pod stan, ale poslední dobou je všude v kempech takový neuvěřitelný bordel a kravál, skoro až do rána, nedá se to vydržet a nedá se tam spát, je to hrozný.Snad něco za těch komunistů bylo lepší, diskotéky končily v jedenáct a po půlnoci bylo všude ticho.Teď se v klubech hraje do rána a ráno vyřvávají na ulicích opilci.V kempech se dříve dodržoval noční klid a dnes.....Jsem ráda, že jsem si mohla postěžovat někomu, kdo mně pochopí, alespoň vidíte, že v tom nejste sami. I když Heleně jsem tím asi moc neporadila, jen jsem se vykecala ze svých problémů.

Čím dál častěji si kladu podobnou otázku.Mě je 36, a poslední dobou těžce snáším jak štěkot psů,tak děti uřvané,třeba v restauraci,i rádio nebo magneťák na plovárně. Není to tak, že by mě rušily všechny zvuky, ale dráždí mě a obtěžuje,když se na volném a veřejném prostranství baví někdo ( a nemusí to být omladina )takovým způsobem. Dá se to řešit odchodem, ale když si soused na chatě pustí rádio ze zaparkovaného auta, otevře dveře a "osolí to",nebo před chatou na řece jezdí celý den vodní skútr dokola, vidím rudě.Bojuju sama se sebou, zda se mám ozvat a vypadat jako protivná nerudná ženská, nebo mlčet a být za blbce sama před sebou.Je mi líto všech, kteří si neuvědomují krásu a zvuky přírody a zároveň nechtějí nebo neumějí být tolerantní k okolí.Je to asi jiný problém než má Helena, ale mě to strhlo, musela jsem se taky ozvat.

Ahoj Helen!Neviem ci Ti svojim prispevkom nejako pomozem, ale fakt je, ze v panelaku zijem od narodenia - teraz mam 22 rokov, takze si to vies predstavit.Co sa tyka vsetkych moznych zvukov ktore spominas, myslim, ze je to len otazka zvyku. Viem ze Ti to lezie na nervy, to sa tyka najma tych sekaciek na travu. Na tie som si nezvykla ani za tych 20 rokov.Dalsia vec, ktoru som si vsimla. Byvala som asi 1/2 roka so sestrou v murovanej bytovke, a poviem Ti ze prve 2 tyzdne som neprisla nacas do prace, pretoze tam som spala ako babo. Ziaden vytah, kosacky, auta alebo susedove radio. V dnesnej dobe ludia ziju doslova v kralikarnach, a toto je dosledok. Ja osobne sa v mojej izbe u nasich v panelaku nikdy nevyspim dobre, kazdu chvilku sa strhnem na nejaky zvuk, neviem aky ale zobudi ma. Drzim Ti palce, drz sa!

Nevím, jestli můj problém patří do tohoto fóra. Zkusím jej popsat. Je mi 50 let, bydlíme na sídlišti. Je to asi rok, kdy jsem začala více vnímat neutuchající hluk v okolí. Nejdříve mi začaly vadit křičící děti pod okny. Potom jsem začala vnímat hluk sekaček na trávu, běžící ventilátory v protější prodejně potravin, noční hudební produkce k nedaleké kavárně. V současné době už slyším i rádio, puštěné u souseda,zavírání dveří ve vedlejším bytě, puštěnou vodu. Když se mám vrátit domů, do svého bytu, začínám trpět bolestí žaludku a hlavy. Mám dojem, že se u mě začíná projevovat nějaká psychóza z hluku. Možná už ze zvuků. Přitom si myslím, že jsem jinak vyrovnaná osoba. Cvičím 15 let jógu, ovládám meditaci i relaxaci. Ale v současné době nejsem vůbec schopná relaxovat, odpoutat se od toho hluku kolem. Kdo to nezažil, neví, co to je za stresující situace a nedokáže to pochopit. Zatím to řeším tím, že si dávám do uší ucpávky, jaké používají dělníci při hlučné práci. Ale mohu tak dál fungovat?Pokud má někdo stejný problém, poraďte,prosím, jak se s tím vyrovnat?Děkuji moc.