anonymní alkoholici

Jsi blbá Jane, nechápu proč nám nadáváš. A Karinka není náš talisman ale úplně obyčejná alkoholička a ještě k tomu docela hloupá.

To je jako "matka" -dělá si z vás prdel a vy na to reagujete jako kdyby to myslela vážně.
A Luděk? to je taky pěkný hovado.

Celá ta parta na blabla je banda debilů; i s tím jejich talismanem Karinkou. Ivanááááx, nedělej nábor, jste fakt kreténi!

Matko, máš se alespon trochu ráda? Co se takhle zamyslet nad sebou a neplivat na vlastní rodinu! Mimochodem, taky mám s tím ještě problém, ale svěřila jsem se manželovi a snažím se s tím něco udělat hlavně sama. Začni u sebe, to je první krok.

Jestli jsi zaregistrovaná, tak mi pošli na blabla zprávu. Potřebuji znát tvou přezdívku, abych Ti mohla povolit přístup.

ahoj .mám taky takový problem nevím jak se dostat do diskuse na blabla jesm zaregistrovaná nevim jak se dostanu na administratora )Ivanax mužeš mi poradit moc dík.

Ahoj chlapi, já mám taky problémy s alkoholem - zkuste se přihlásit k nám do diskuse na blabla.cz, tam je nás takových víc.

ahoj zdenku,cetl jsem tvoje clanky a mam pocit jako bych je napsal ja sam,taky me ten chlast nici zivot,dochazim k psychiatrovi,ale bez vetsich uspechu,cim dele abstinuju,tim vetsi a delsi draky mam.myslis,ze jsme uplne ztraceni,ja doufam,ze ne,protoze takove zivot stoji uplne za h....ahoj t.

Ahoj, Je mi 37L. a léta mám problémy s alkoholem. Absoloval jsem 3. měsíce léčení v Beřkovicích a po propuštění jsem si myslel, že budu mít klid a přestanu. Bohužel se tak nestalo a navíc jsem se rozvedl díky alkoholu. Piji nárazově ale pak třeba 3-4 dny v kuse. Je to moc sylné a neovladatelné. I když vím, že mnoha lidem působím bolest, především matce u které po rozvodu bydlím a sám sobě. I když jsi sem toho všeho vědom, tak alkohol je mnohem silnější a nedokážu to abych se nenapil. Já se tím moc trápím a mám velké víčitky svědomí a deprese. Jsou to hrozné stavy a těžko popsatelné. Přeji, aby tvá maminka vydržela a ty ses nemusela trápit. Ahoj. Zd.

Ahoj, je mi 37L. a s alkoholem mám problémy už mnoho let. Vyrůstal jsem bez otce, který mi vždy moc chyběl a záviděl jsem ostatním spolužákům.Byl jsem na léčení v Beřkovicích 2* a přesto piju i když už ne tolik. Spíš nárazově. Mám takové úlety které přetrvavají i několik dní a velmi těžké přestat. Je mi pak vše jedno a všichni jsou naštvaný a to mě trápí i když to vím, ale alkohol je silnější. Jsem rozvedený díky chlastu. Mám deprese a víčitky svědomí. Přesto piju. Obávám se, že už to asi jiné nebude a problémy budu mít s pitím do konce života. Moc bych si přál žít, jako ostatní normální život. Bohužel toto je veliká překážka, kterou nedokážu překonat. Bojím se i dalšího vstahu. Nevím co dělat? Docházím k lékařce a tam se nedokážu ani přiznat o porušení abstinence. Zdeněk.Česká lípa.

Mám mamku alkoholičku a vím, jaké to je mít někoho takového doma. Mamka je hrdinka a léčbu zvládla, doufám, že teď vydrží. Vám všem přeju pevnou vůli, a ať se nedostanete do chvíle, kdy se budete muset znova napít. Takhle se věci nemůžou řešit. Drásá mi to srdce, prosím, nepijte.

Ahojky, Markét,
mám podobný dilema jako ty....V léčebně jsem sice ještě nebyla, ale manžel mi jí docela dost často vyhrožuje (přitom kdybych byla "závislá", tak těžko vydržím na chalupě týden bez pití, těžko budeme fungovat tak, aby bylo navařeno,uklizeno, dítě ani on nechodí ani špinaví, ani roztrhaní...jeho rodina je totiž "bezva", je jim už kolem 80 let, jsou to hnusní, zapšklí důchodci, kteří akorát stojí za záclonou,všechny v ulici pomlouvají (a taky se tu s nima nikdo nebaví - dokonce sousedi po naší svatbě uzavírali sázky, za jak dlouho odtud uteču - jenže moje vlastní rodina, to je taky o ničem, nemám se kam vrátit (dělala jsem vejšku, když jsem otěhotněla,a jelikož jsem nesplnila rodičů přání, aby se mohli chlubit, že mají dona inženýrku), proto to taky začalo - aspoň na chvíli, aby bylo člověku všechno jedno...).Na rozdíl od tebe ale pití schovávám, nechci, aby mě syn viděl, i když na svůj věk je chytrej, takže stejně asi nejspíš ví, o co jde a když náhodou ne, tak mu to jeho otec v následujících hádkách patřičně objasní...stejně ale tzv. "stojí" při mně, i když dobře ví, kde mám co schováno...tak mě "nepráskne"...navíc na té "prdeli", co bydlíme, tak těžko můžu jít do hospody i na jedno..Navíc jsem teď měla problémy i s prací - po 8 letech, kdy jsem tu zaučila kdehoho, mě nakonec vykopli a nechali si tu " s prominutím báby" 3 - 4 roky do důchodu, jsou tu sotva 2 roky, no ale znají se s jedním z výrobních ředitelů (a mně ten hňup navíc řekl, že jsem mladá a perspektivní, tak si práci najdu snáz než ony - chápeš to? Takže oni si nechali neschopný babky...a pak má ta firma prosperovat...jako dneska vidím jednoho z nich, když jsem se vloni vracela z dovolený a on mi ukazoval jejich přehled dovolených - potřeboval to po týdnech, aby se mu načetlo, kdy kolik ženských nebude v práci, aby podle toho udělal něco jako harmonogram výroby...a ony mu po týdnu přinesly x A4, kde ty ženský s dovolenou byly označený křížkem...tenkrát jsme se tomu zasmáli....a za pár týdnů jsem dostala "děkovný" dopis, že jsem nepotřebná..a to jsem od ledna chodila na školení na nový program, bylo tam spousta sobot a nedělí a když jsem je zaučila, tak mě odkopli jak prašivýho psa...a to na tom, Market, bylo to nejhorší...dokázala bych pochopit, že mají problémy se zakázkama, tak propouští, ale tohle teda ani náhodou...A tak to byl od konce února jeden nepřetržitej flám....Malej tím snad až tak netrpěl, spíš "velkej", když našel někde prázdnou krabici od vína...No ale v pondělí nastupuju - tentokrát ne Japonci, ale Němci, tak snad to zas bude dobrý.
Aspoň doufám, hlavně kvůli malýmu (neumím si představit, že bych šla někam na 3 měsíce...kdo by se o něj postaral? Zatím to totiž opravdu není tak, že by přišel ze školy a já byla "mimo"...Doteď jsme spolu udělali úkoly a co bylo třeba, pak šel třeba na televizi nebo na počítač a já holt měla "volno"...Ale až po tom co bylo všechno hotovo...
A jak ty, jak to vypadá v té léčebně? Co jsem pochopila z tvého emailu, tak asi nic moc, viď? Ráda bych se o tom dozvěděla víc (i proč jsi začala, jak to tam probíhalo...a prostě všechno okolo, protože lidi kolem strašně rychle odsoudí, ale chtěla bych je kolikrát vidět na našich místech, jak by vzdorovali, jak by "čelili nepřízni osudu", jak by se s ním "rvali"...fakt že jo...Pak bych před nimi smekla a řekla - jste fakt dobří...jenže každej jsme jinej a každej to řešíme jinak).
Tak se měj moc a moc hezky a doufám, že se mi brzy ozveš!!!!!
Kamila

ahoj sem 27 alkoholička,ted sem utekla z lečebny nedalo se to vydržet sem doma a v pohode dlouho mi tak nebylo dobře mám problémi s psychikou a to mi asi zustane,když sem v té lečebně slyšela ty přiběhy ženskych ktere si schovavaly flašky to já nikdy nedělala,jeětě navic sem vždy pila veřejně,ted chodim do AA a myslim že je to fajn,přemyšlím otom zda brat antabus,mela sem ho jen jednou když sem se chtěla napit a bohužel sem to zvladla antabusem,budu rada když mi někdo odpovi a řekne svuj nazor zda sem nebo nejsem alkoholička
naoiště na
makyra"centrum.cz
diky markéta

Ahojky. Předně chci předeslat, že jsem alkoholik. Moje "kariéra" je velice pestrá. No posuďte sami... dvanáct detoxifikačních pobytů, asi pět dlouhodobých léčeb(cca 3 měsíce)a pobyt v křesťanské komunitě jeden a půl roku. Nechci se kasat (ani není čím), jde mi o to aby jste věděli... že vím. Pokud bych měl pojmout alkoholismus všeobecně, pak jde podle mého o nešťastný pokus o dosažení životní rovnováhy. Je jedno co si kdo řeší. Někdo má mindráky,někdo neví čím naplnit svůj život někdo tím řeší traumata z dětství (což si myslím je nejčastější důvod - tedy u mě ano). Samozřejmě toto řešení máfatální důsledky... Jinak AA je alternativa. Alternativa k běžným medicínským postupům. Standardní postupy používané ve většině psychiatrických zařízeních(i když i tady se to dost liší) mají bohužel takřka nulovou úspěšnost.Naproti tomu AA má úspěšnost docela dobrou. Jako zásadní vidím mnohem větší motivaci lidí kteří do AA přijdou. Můžu z vlastní zkušenosti říci, že i když sem nebyl nikdy na psychiatrii nedobrovolně, o dobrovolnosti se dá hovořit snad pouze z právního hlediska. Jinak je k tomu člověk donucený okolnostmi. Podle mého je AA velice důležitým prvkem po dokončení základní min. tříměsíční léčbě v léčebně.pokud si někdo budete chtít na toto téma semnou pokecat pak mailujte na zdenek.ma"centrum.cz
Všem bojujícím držím palec
Zdenek

Ahoj mam brachu alkoholika,bydli sice jinde nez mama a ja,ale dokud bydlel u nas, tak to bylo peklo, rozkradl co mohl,pil okenu...hruza,az jednoho dne mel epilepticky zachvat z deliria a tak se reklo do, dal se mu nuz na krk, ze to musi ukoncit a po dvou letech se nepovedlo.Ted hrozi ze se vrati domu, se svymi vypadky a tak, mama je tezce nemocna a preci by se pro nej rozdala,.Nejhorsi na tom je,ze tata byl to same a kdyz jsme od nej s mamou odesli tak do pul roku umrel,...reknete co se da delat?Jak neztratit bratra stejne jako otce a pritom si nenechat znicit mamu??

Ale na rohlíky neumřeš tak rychle....

podle mě je pojem "alkoholismus" jenom mýtus, který rozšiřují protialkoholové léčebny, aby měly, co do huby.Já si budu dopřávat tolik, kolik budu chtít a nikdo mě v tom nebude omezovat.A kdybych chtěl,tak si kdykoliv alkohol nedám,třeba zrovna dneska.Ale nemám to zapotřebí,když mi snad chutná. Copak vám někdo třeba vyčítá,že jíte moc rohíky? Zamyslete se trochu nad sebou!!

Taky jsem alkoholička,mám za sebou léčení,je mi 45.Na opilost se zvykne,ale dá se taky zvyknout na střízlivost.Myslím,že nejhorší je si to přiznat.Pak už stačí s tím chtít něco dělat.

ahoj,prosím iva a valerii zda by mi mohli napsat na moji e-mailovou adresu. ivanka.beranova"seznam.czzeptala bych se jen na několik otázek.byla bych vám moc vděčnás pozdravem Iva

ja som dal odpoved ba tvoju apoznamku ale neuviedol som omylom kompletnu adresu a to ma mrzi ale ked mas zaujem o tuto temu rad ti odpoviemIv.