Arachnofobie

já miluju všechny zvířata ale pavouky ne. Je to hrozné, takové ty malé to je v poho. Ale už i Johany - dlouhé nohy mi vadí. V práci jich máme dost a to podotýkám jsem v kanceláři. Ráno přijdu první a vždycky v rohu se přes noc nějaký nastěhuje v horším případě ho potkám lezoucího během pracovního procesu a to pak ječím a řvu že tam nebudu a nikdo už se nestresuje všichni vědí oč jde. Asi to nechápou a myslí si, že jsem hysterka. V nejhorším případě když vím, že uteče tak chytnu knížku a praštím ji na něj, to jedině jsem klidná. Když je v pokoji a nechytí ho skoro nespím. Minulý týden se mi v práci stalo, že mi lezl v rozkroku - fuj, to je asi poprvé v životě. byl malý černý - hajzlík jeden. Řešila jsem to s léčitelkou a ona říkala, ať jsem v klidu, že je taky nemá ráda a že jsou to nástroje ďáblovi, ale proč je někdo třeba chová?
taky je hrozně zvláštní že je dokážu cítit, občas mám divný pocit a říkám si, někde tady je a rozhlížím se až ho uvidím a teď mi z toho naskakuje husina takže se holky nebudem ještě děsit, ale snažme si říkat, pavoučci lozte venku a naše bejváky nechce napokoji.

pavúci sú milé stvorenia, ktoré sa človeka boja a ak ich chce človek chytiť, tak prchajú kade ?ahšie. Občas sa s nimu zabávam, aby som ukázal deťom, že ich strach je iracionálny...Obe moje deti majú arachofóbiu... Ich iracionalita je väčšia, ako racionány poh?ad na vec. ?udia s arachnofóbiou musia zažiť niečo ťažké, aby im pavúk pripadal ako milé a zlaté zvieratko...

Tak já nevím. Mám to trochu jinak. Pavouci mi vadí, štítím se jich,ale nejančím z nich až zak moc,když je někde vidim. Zato v noci se často budím a tvrdím, že lezou po zdi a tak. Přesvědčuji svého přítele,že tam opravdu jsou,dokud nevstane a nerozsvítí světlo,abych se přesvědčila,že je to v klidu. Připadám si jako pako, protože většinou si ráno nic nepamatuju. Někdy mám období,že takhle blbnu každý den. Ani nevím jestli tohle vůbec je arachnofobie. Co?????? Má to taky někdo?????

Milé holky, já jsem na tom podobně, arachnofibii mám přímo hroznou, děsím se velkých pavouků a takovou tarantuli nemůžu vidět ani na obrázku nebo v televizi, to prchám. Na gymplu jsem hrůzou praštila se skleněnou vitrínkou, co mi dala při vyvolání do ruky učitelka biologie a byl v ní sklípkan, ze stejného důvodu bych třeba v životě nejela na výlet do pálavské stepi, kde se u nás sklípkani vyskytují nebo jsem utekla z jednoho úřadu, kde měl pán v kancelářu akvárium se sklípkanem.
Ale nemusí to být jen tihle obrovští, stačí velký křižák. Nejhorší je to, že si někdy před usnutím představuju, že kolem nějaký je, a vleze mi na bosé chodidlo čouhající zpod pokrývky. Bydlím taky na venkově, v starém domě ze zahradou, jsou tu sklepy, kůlny atd, pavouků požehnaně, vždycky se rozhlížím kolem jak šílená, než někam vkročím, mám hrůzu, že mi spadne na hlavu. Asi nejsem normální. Jiná zvířata, myši, žáby, hadí mi nevadí, ale pavouci nevím proč ano. Jedna kinezioložka povídala, že všechny naše strachy mají příčinu vdětství, ale já si tu možnou příčinu nedovedu představit. Jsem cvok?

No mozna to bude vypadat lacine, ale ja jsem se panickeho strachu z osminozcu (nemam rada ani to jejich obvykle jmeno) temer zbavila diky zavaznym zivotnim situacim kdy slo i o zivot. Proti tomu je totiz nejaky pitomy hmyz uplna prkotina. Staci si uvedomit co se muze v zivote cloveku stat - onemocni rakovinou, zemre manzel, deti, pritel nebo rodice, ze sam nekoho zabije autem atp. Pak se mu proste postavim, protoze jsem silnejsi a kdyz jsem zvladla jine veci jeho taky zvladnu.

naprosto to chapu,mam totez.

Já na tom tedy nejsem až tak špatně, že bych pavouka nemohla vidět ani na obrázku, ale paniku z nich mám. Neštítím se jich, ale vyloženě bojím. A nevím čeho vlastně, protože vosa je třeba horší a tý se taky bojím, aby neštípla, ale nemám z ní takovou paniku. Kdyby na mě někdo tu zrůdu hodil (malej mi ani nevadí, ale takoví ti sklepní, fuj), jak popisuje šarik, tak by to se mnou asi taky seklo - vůbec si to neumim představit. To jsou fakt pěkně blbý vtipy!

Má spolužačka tím trpí taky. Sem si myslel, že si to moc bere, ale kdysi na ni hodili gumového pavouka s nalepeným kožíškem a na férovku to s ní seklo. Tak Ji odvezli do špitálu a z tama přeložili na psychinu a byla tam dost dlouho. Výsledek je ten, že je nadále mrtvá z pavouků + ještě přibyla fóbie, že ji znovu zavřou na psychinu. Tož asi tak...

Nemysli, že jsi v tom sama, mám stejný problém... Denně mi stačí jeden pavouk, nebo jen fotka a jsem hotová... Nemůžu myslet na nic jinýho, celá se klepu a často taky brečím...

Moc rad bych nekomu z vas pomohl. Nemam tedy konkretni zkusenosti, jen praxi s jinymi formami strachu a uzkosti (svych vlastnich)... Myslim, ze sance je vzdycky, zalezi jen na nas.

Bohužel mám tuto fobii taktéž. Je něco strašného se v noci budit a s baterkou prohlížet každý kout... Vím, že tuto fobii v životě nepřekonám. Sice jsem se opravdu snažila, ale výsledek byl pokaždé stejný(ne-li horší). Při setkání s pavoukem mám strach o svůj život a své zdraví. Většina lidí mě považuje jen za hysterku, ale oni to nezažili, neví jaké to je.... Stačí aby mi vítr foukl do vlasů a já propadám panice, že po mně leze to odporné stvoření.... Pokusy od "obrázku k doteku" nezabrali, nedokázala jsem se podívat ani na obrázek.... Nezbývá než dál prohlížet každé místo, na kterém se ocitnu a doufat, že tam nebude.

Ahojky,nevím jestli mám arachnofóbii, protože si ze mě kždy dělá legraci, že simuluju atd.Ale já to opravdu nehraju, když vcházím do mistnosti, co nejrychleji projdu a stoupnu si do prostřed místnosti a rozhlížím se po koutech pokoje, jestli někdě nějaká potvora není! Když nějakou potvoru vidím tak se okamžitě rozklepu a začnu brečet, nemužu ani napsat nazev těch potvor natož ho vyslovit, bojím se otom mluvit, ale mám i strach z posměchu, málo komu to řeknu. Protože když jsem to jednou řekla, tak toho hnusně zneužili a jednu tu potvoru na mě hodili, okamžitě sem dostal zachvaty breku. Bojím se otom mluvit a moc bych se toho chtěla zbavit, jestli znáte nějaky způsob napište mi prosím, budu vám všem moc vděčná. Zatím NaSchledanou

Vždycky sem se štítila pavouků,ale za poslední měsíc je to čim dál tim horší, s pavoukem nevydržim v místnosti, což mi dřív nevadilo,teda pokud byl dál jak 3 metry, teď mi běhá mráz po zádech jenom když vidim obrázek pavouka, zdají se mi noční můry, za posledních 14dní sem se pořádně nevyspala, je to šílenství.

Je to tak, i já jsem byla při porodu přidušená a strach z pavouků je takového rázu, že se bojím i hračky pavouka. V televizi bych se na něj dívat nemohhla, to rychle bleskově přepínám, nebo si zakryju oči atd. Ten, kdo dává rady, jak ho chytit do krabičky...neví o co jde. Už jen tato představa mi vyvolává husí kůži po celém těle. Já bych se ho nemohla dotknout, ani ho zabít i dvoumetrovou tyčí, protože jde do mne okamžitě elektrický proud a nikomu, kdo to nezažil nevysvětlím, protože takové útěchy, jako že mi nic neudělá nejsou k věci. Nebojím se toho, že mi něco udělá, ale v tom okamžiku se mi něco stane, že se celá roztřesu, srdce v krku,mráz po zádech a elektrický proud v těle. Kdyby na mne někdo s ním šel, snad bych byla schopná vyskočit z 1O patra, když už by nebyla jiná cesta úniku. Dříve jsem o nich mívala děsivé sny,jako že např. ležím na posteli , která má ze všech stran pelestě a na nich je pavučina. Je hustá, špinavá a asi 10 cm nade mnou a je nad celou plochou postele jako víko. Po ní lezou sem a tam nad mým obličejem i tělem obrovští pavouci a já nemohu utéci, jedině, že bych stčila hlavu do té pavučiny a tak jsem je s hrůzou pozorovala, než jsem se zděšená vzbudila.Ale byly i jiné sny a podobně děsné. Zdávalo se mi o nich zejména když jsem měla nějaký problém.Dnes už jsem ve věku nad 50 a také už se s nimi tak nesetkávám. Byt vystříkávám pravidelně Reidem, který nesnášejí a také už si člověk za ta léta najde nějaké řešení svých krizí.Podvědomí přece jen trochu poslouchá mozek, nebo psychiku a tak mi trochu pomáhá. Když mám problém, tak dnes už se ten sen tak nerozjede. Jako by mě nějaká pojistka šetřila. Vidím třeba nějaká špinavá zákoutí, nebo pavučiny, tuším, že tam třeba je, ale ve snu už se mi neukazuje a nebo jen nějaký polochromý ubožáček, který mě tak nevyděsí a já se stačím vzbudit. Pro nic za nic nevidí alkoholici v deliriu m.j. pavouky.Tak to je tedy můj problém. Léčba spočívá v tom, že se na počítačové animaci ukazují malincí a roztomilí, a ti se postupně zvětšují dokud to člověk snese a tak se postupně pokračuje. Na to já už dnes nemám čas a ani zájem. Jsem ráda, že mám od toho trochu pokoj.Když se s nimi nesetkám, o ničem nevím.Čistým bytem bíle vymalovaným, s přístupnými rohy, a vystříkáním Reidem už teď na svůj problém skoro nemyslím- pokud by nedošlo k přímé konfrontaci. Pokud bych se s ním však měla setkávat 6 x denně, jak je uvedeno v jednom příspěvku ze začátku, nebo pokud by si můj přítel (manžel) pořídit tarantuli, tak bych skončila u psychiatra--- a nebo bych si třeba zvykla- i když pochybuju, protože jsem se zažala bát právě v době, kdy jich bylo okolo mne moc a bydleli jsme v domě, kde jsem se s nimi také často setkávala. Ony jsou fóbie a fóbie. Moje matka se např. bojí hadů a byla by ochotná se také málem zbláznit, když by se s nějakým měla setkat v pokoji, tak, jak už je to třeba s pavoukem, ale v televizi se na ně dívá docela s potěšením s tím, že jí nemohou nic udělat. Na obrázku podobně. Podle toho usuzuji, že moje hrůza z pavouků je je mnohem horší, protože už mi stačí i to slovo, aby mi přeběhl mráz po zádech a také je jich mnohem více a mohou se k nám dostat mnohem blíže nám.Petra

Tak to Tě obdivuju! Bydlet bych ale s Váma v paneláku nechtěla. Kdyby Ti nějaká s Těch potvor měla třeba větrací šachtou utéct....

Taky jsem dřív mívala strach z pavouků. Všude všechno nejdřív prolezla..zas tak kritické, jak tady zmiňovaly některé pisatelky přede mnou, to třeba nebylo, ale strach a hrůza z těch chlupatých potvor, to jsem měla.Pak začal mít přítel zálibu v pavoucích. Teda začalo to tak, že jednoho dostal od kamaráda a pak si přikupoval další a další. Velice dobře si vzpomínám, jak jsme jeli autem od toho kámoše, přítel řídil, já na zadním sedadle, akvárko s obrovským pavoukem vedle mě. Nespustila jsem z něj celou cestu oči (pavouk se samozřejmě ani nehnul) a taky ruce, protože akvárko nemělo vršek a já tam musela držet knihu. Zážitek drsný, ale to byl víceméně jen začátek.Teď máme doma 12 pavouků, různých velikostí, barev, dokonce dvou pavouků jsem majitelka :)Sice je nějak nehladím ani nic, ale začala jsem je obdivovat. Třeba jak se svlékají, čistí nebo loví oběť. Vím, že jsem teď nahnala spoustě lidí husí kůži, ale můj postoj k pavoukům se zcela změnil. Tak nějak to přišlo samo.Tím samo nechci nikoho nutit, aby si kupoval pavouky a pozoroval je, jen píšu, jak to bylo u mě. Jak se z nenávisti stalo obdivování nebo tak nějak.Strachu zmar.

Už dlouho od mamky vím, že jsem při porodu byla přiškrcená pupeční šňůrou, ale nikdy by mě nenapadlo si to spojovat se strachem z pavouků...Jako malá jsem se jich nikdy nebála, ale nechytla bych na ně. Ani nevím kdy to vlastně začalo, ale je to opravdu panická hrůza - a kdo ji nemá, nemůže ji nikdy pochopit. Když můj manžel, tehdy ještě přítel, poprvé viděl mou reakci na pavouka(sekáče,nebo jak se jim nadává,těm co ještě třepou nohama když je zabijete), který mi lezl po noze...Manžel vypadal vyděšeněji než já, málem volal pohotovost, protože jsem prý postupně měnila barvu od zelené až po bílou...třepala se a nemohla se pořádně nadechnout......abych řekla pravdu tak při psaní mě pořád něco lechtá na noze a jak to odešlu hned jdu zkontrolovat kritická místa výskytu těch NOHATÝCH OBLUD!!!

No to jsou veci, ja jsem z dvojcat a bohuzel se tam segra pri porodu nacpala jako prvni a ja jsem se zasprajcla a ven sla uz modra...a ona je od malicka ta, ktera musi jit a pavouka zneskodnit, ja z nich silim.Ale az nekdo prijdete na figl jak je odpudit z bydleni tak sem s nim!

Píšu sem jako matka, která tento problém při porodu zažila. A mé dítě má panickou hrůzu z pavouků!!!!

Potíž je v tom, že lidi se většinou nejvíc bojí těch obrovských pavouků, kteří nejsou smrtelně jedovatí a ne těch malých zmrdů, kteří jsou opravdu nebezpeční. Podle Stanislava Grofa symbolizuje pavouk v podvědomí matku a problémy s porodem, kdy dítě nějak uvízlo v matce a ta je "nechtěla pustit" a hrozilo udušení...Napište sem kdo z vás měl podobné komplikace při porodu a jestli se bojíte pavouků ... já tedy ANO, už to slovo je příšerný...