BÁSNIČKY PRO VŠECHNY LIDIČKY

Emo, ma draha,
vsemu, co citis,
se podej...
Jak sama dis,
laska mocna
je carodejka
a tak zadnych
vycitek nemej,
prozivas-li
chvil stastnych.

At em nebo ve,
chci vas obe
v jedne,
krasne, spanile,
mnou obdivovane.

Srdci nasloucham,
Tvemu i svemu,
po hlase Tvem opet touzim...
Usta, Tve rty, ta krasna usta
v mych myslenkach se casto bouri
a tusim, ci spise doufam,
ze opet mi budou nabidnuta.

Skuner pluje
v zapad slunce krvavy
a ja citim,
ze sumeni palem,
citu nasich,
slysim stale hlasiteji.

Chci,abys mi usta sva,
jak more krvava
nabidla,
chci je tak videt
a i ruce Tve, nadherne,
ruce damy,
ruce Emy me.

Krása!!!

Dopřej mi drahý můj,
být Tvá mořská víla,
žít s Tebou zázrak z představ a snění.
Dovol mi pocítit co dokáže síla,
láska, ten jemný cit čarodějný.
Víc nechci,
než slyšet,
co srdce šeptá,
když jsem spolu sami.
A budu čekat až pirát se zeptá,
zda smí opět líbat ta překrásná ústa,
své Emy, své dámy..
Dobrou noc Námořníku:)

Emo, Eminko moje mila
nevim, co ted bych delal,
kdybys pro mne uz nebyla...

Jak kratce se zname
co listy, nekdy slzami psane,
piseme si.
Mesic to neni
a preci...
misto jiz navzdy
v mem srdci mas -
kdyz na Tebe pomyslim,
citim rozechveni.

Do oci hledim Ti,
Tva ruka mne hladi
a dobre je mi.
Ruka krasna,
upravena,
ruka damy.

Emo,Námořníku,
jste prostě skvělí-od pondělí do pondělí,
pište,prosím,dále,
ať v tom dobrém slova smyslu,
můžem slzet stále!

Vsimni si tie podobne reakcie:

9. 3. 2007 19:20:55, Námořníku a Emo jste 2 lidi,nebo to píše jen jeden človíček?Každopádně-je to nádhera!
Opravdu nádhera a krása. Tak napište jestli ste dva nebo jeden, ale hlavně ještě pište. Krásné a krásné..
******************************************
29.05.2002 13:44 Autor: Plamienok Spojenia
"...ste dve individuaility
alebo ste jedna mysel?
A tiel fyzickych kolko?..."

:)

Draha Ema,
uz sa mi ani verit nechce, ze odpovedat v rymoch bola kedysi pre mna hracka:)
Snad to bolo mojim basnickym protajskom (?), ze rymy plynuli same, bez usilia rymovat... IBA TAK ...
Minuli sa rymy, minuli sa slova...

Ale vsetko ma svoj cas, svoje miesto.
Teraz ste tu vy dvaja a ja v tej pokojnej hladine mora vidim odraz nielen Vas dvoch, ale aj seba samej a este niekoho...
:)

d. divoška z ostrova,
bude moudrá osoba!
Chyťte mi tu domorodkyni!
Udělám z ní svoji rádkyni:)

Nač by byla krása,
kdyby nebylo očí?
A na co láska,
kdyby chyběla bolavá srdce
a nebylo pocitu,
že hlava se točí?
Pověz mi drahý Námořníku,
k čemu by bylo radosti na světě,
kdyby místečko v hrudníku nešimralo,
a šimrání nebylo i ve slově a ve větě?
Kdyby vše krásné co spolu máme,
zůstalo uvnitř nevyádřené,
neodkryté a neznámé?
Tam kde je Námořník,
Ema není,
jsme spolu sami však,
hladím Tě jak máš rád
a cítím tvé políbení..

Ale, ale, Namornik...
Nikto nie je ostrovom samym pre seba...

A vedz, ze nie pre pobavenie,
lez pre tu atmosferu,
pre ten cas, ked i ja a este niekto,
presne tak ako teraz Namornik a Ema,
boli tu, v tomto globalnom okne Sveta
pre seba i pre vsetkych...

Vari chces brat inym radost z vasej radosti?

:)

Hej Emo, Eminko!
sva slova pooprav,
alespon malinko.

Jsme zde sobe navzajem,
jeden druhemu,
zde slova si rikame,
ze kterych jinde snad
meli bychom tremu...

Nas ostrov,
to cirkus neni,
aby jinym jen slouzil
pro pobaveni.

Vanek teply opet zaval
a studeny priboj,
ten jeho chlad,
ten uz smazal.
Znovu slyset zacinam
sumeni palem...

Emo, Eminko...

Díky za Tvou radost milé dé,
pro takové jako Ty, jsme zde:)

Namornik a Ema,
dobre sa citate:)
Naviac, ja a este niekto - pred niekolkymi rokmi - tiez na internete - zhovarajuc sa iba v rymoch. Mam z toho doma hotovu knihu:)
Pripomenuli ste mi tu atmosferu, ako keby sa vratil cas:)
Vdaka:)

Akorát máš dnes ty očka malinký,
asi jako dvě rumové pralinky...!

Ani já nejsem bez viny,
půl dílu Tvé
a půl je Té mojí.
Navždy budeš můj Námořník,
cizinec blízky, milý a jediný,
se kterým pluji na jedné lodi.
Ledový příliv Ti ublížil
a mě to bolí,
tak vyměním své štěstí
za cokoliv,
abys Ty opět šťastný byl.
Abys oči své otevřel
a pohledem políbil.
Aby srdce s duší se smotala,
a splynutí očí zato stála,
i když se nikdy nekonala..

Opět-nádhera!!!

Emo, Eminko ma mila,
srdce zalost me pohltila.

Citim, ze na ostrove nasem
jsem nyni pouze sam.
Vycitky mam a citim,
jak priboj chladny
sumi mi k noham,
zatimco sumeni palem ustalo.

Proc se tak stalo?
Ja vim, ja vim, ma draha,
mila,
neni ale vse jen
moje vina.
Vsak vis to take
a ja chci opet s laskou hladit
Tve vlasy krasne, plave.

Spim stale s hlavou
v Tvem kline,
spim mnohem hloubeji,
nez myslel jsem,
ze mozne je.

Stale me vlasy prsty laskas?
Jiz asi ne...
Ja radeji bych o tom
ani nevedel
a myslel si nadale,
doufajici,
ze srdce Tveho
jsem udel.
Tezky mozna nekdy,
avsak vzdy
touzici, zmateny,
snad V.T.Emu
milujici?

Sud rumu promluvil,
mnoho namorniku se
mnou pelo
a co nemelo stat se,
se stalo.

Casne zrana po palube
se prochazim a premyslim.
Na Tebe stale, ma mila
na Tebe myslim.

Na rahna nejradeji bych opet
v zachvatech emoci veset dal,
ale vim, ze tentokrat nemohu,
neb sam jsem se rovnez
rumu oddal.

Emo, Eminko,
mne vse je
tak lito...

Odpust mi, prosim,
moje pani

Kdypak tu opět přibyde něco pěkného...........?

Díky,moc jste mě potěšil!!!Vždy sem ráda nakouknu a ejhle...

Jarní romance
Byl jednou jeden kouzelník,
ten v ledném bydlel hradu,
kol pás měl z jíní setkaný
a sněhobílou bradu.
Na hlavě věnec ze smrčin
a z vybledlého kvítí,
a na závoji mlhavém
se křišťály mu třpytí.
Tomu se jednou zastesklo
v podzemní ledné sluji,
i chtěl se jíti podívat,
kam denně mraky plují.
On dávno slyšel o zemi,
kde v keři ptáče zpívá,
kde v každé řeky rákosí
se luzná víla skrývá.
Kde slunko celý boží den
si nezahalí líce,
kde písní, vůně, hvězdiček
a květů na tisíce.
Vzal do ruky svůj hromný kyj,
v plášť zahalil se úže,
a těšil se, jak přivine
ku svadlým retům růže.
A těšil se, jak zobjímá
ty víly lehkonohé,
a tak ve sladké naději
juž kraje prošel mnohé.
Však běda! jaká proměna!
i slunce před ním schladlo,
a když vzal kvítí do rukou,
hned jeho dechem svadlo.
Na řekách led, na zemi sníh,
kam těkavý zrak hledne,
kol jenom poušť, kol jenom smrt
a nikde víly jedné!
Kam vkročil, zas ten starý led,
zas kroupy, sněhy, mrazy,
i rozpláče se kouzelník
a sám si hlavu srazí.
A teplý vánek po poli
zas pohrává si čile,
a z těla kmeta - jaký div!
sněženky vzrostly bílé.
Křepelka volá pod mezí
a v háji sedmihlásek,
a luh, jak by ho posázel,
jest plný sedmikrásek.
A vrkoče si v rákosí
zas proplétají víly -
již smutná zima zhynula,
ó vítej, máji milý!