Bojím se, že jednoho dne zabiju...

Neříkám, že by si to ti hajzlíci občas nezasloužili, ale tyhle myšlenky ubližujou především Tobě!Já bych zašla za nějakým psychologem

Muj byvaly mi znicil zdravi, vztahy s rodinou, zazemi, schopnost nekomu verit, schopnost pratelstvi. Už to trva tri roky a nezlepsuje se to. Znicil mi zivot a preju si, aby zemrel. Preju si, aby umiral dlouho a v bolestech. Nejradsi bych ho zabila. :o(

No teda...A tím si pomůžeš, když budeš v base?Heleď, zamiluješ se znova a budeš milována.Víš kolik lidí se rozchází a dycky je to tak, že se jeden cítí ublíženej. Po kolika letech jste se rozešli a proč teda nenapíšeš, co tak hrozného ti provedl?

Ahoj Renato,tohle je na psychologa. Proste si to neprekonala a furt se v tom motas vic a vic.Musis se toho zbavit,jinak nezacnes novy zivot a to by byla pro tebe skoda. Kdyby si ho zabila, tak ti to rozhodne nepomuze ani psychicky, ze nebude na povrchu zemskem. Musis mu proste odpustit, tohle se stava, ze te nekdo necha. Znam to taky. On ti neznici zivot,naopak to muze znamenat, ze navazes vztah s nekym mnohem pro tebe lepsim, neco z toho ukonceneho vztahu si odneses do zivota, ses vic poucena, proste hledat v tom pozitivni aspekty.Ty se uziras akorat sama a on ma uz jinej zivot. Kasli na nej a soustred se jen na sebe, jak se toho zbavit.

Obvykle to bývá jednoduché = je to uražená má ješitnost, že ON se vykašlal na mě. S tým ti nikdo nepomůže, musíš si to vybojovat uvnitř sama. To se stalo asi každému, tak se tak nelituj.

Je pro mě hrozně těžký o těhle věcech mluvit, vlastně to vůbec nedokážu a proto volím tuhle anonymní formu - Internet. Před skoro 3 lety me opustil přítel,zachoval se ke me v mnohým ohledu strasne, detaily nejsou až tak důležitý, shrnu to jednou větou: podařilo se mu zničit mi život, sebevědomí a zdeptat mě. Normální reakce by asi byla na všechno zapomenout, ale já nemůžu,ty následky mě totiž provázejí doteď a můj život už nikdy nebude jako předtím. Cítím strašnou nenávist, dlouho jsem s tím bojovala, ale nebylo to k ničemu, naopak byla čím dál tím intenzivnější. Dospělo to tak daleko, že mám pocit, že jediná forma úlevy by byla ho zabít. Nejdřív to byla jenom letmá myšlenka, ted?už ale dostala konkrétní podobu. Vymýšlím scénáře jak to provést a přitom to nechci udělat, nechci nikoho zabíjet..je to hrůza, mám ale pocit, že je to jediné řešení. Že jedině tak se mi uleví, až budu vědět, že už neexistuje, že není..Nejedná se mi už tak ani o pomstu, ta by to nevyřešila, ale prostě chci, aby zmizel jednou provždy z povrchu zemského a já tak měla klid. Co byste mi poradili? Přejdou mě tyto myšlenky nebo jsem blázen? Měli jste někdy podobné pocity nebo jsem v tomhle úplně sama? Co mám dělat?

Jak na štíra?Pistolí!

to ÁJA - a jakpak jsi ho upotala napíšeš?:)

Sice jsem ho upoutala, mám ho doma řadu let, ale je to o nervy :-)