být jen milenka

Ja si myslim ze hodne zen si...že můžeš milovat na člověku, jaký je v posteli, neboli - laicky řečeno "jak ti to udělá" :-) ale taky snad dokáže každý člověk rozlišit, kdy je zamilovaný a kdy ne. S některým je ti opravdu fajn jen v té posteli, on tě úžasně uspokojí,respektive to "s tebou umí", jak jsi psal, ale přesto na něho nemyslíš a netoužíš s ním být pořád. Uspokojíš své potřeby a pouštíš ho z hlavy - zas do příští schůzky. Ale pak přijde někdo, s kým začneš po čase cítit i to tzv souznění duší,nebo jak to nejlépe nazvat, chceš s ním být pořád, záleží ti na něm i jako na člověku, když se neozývá, máš o něj strach, jestli je v pořádku, prostě to, čemu se říká zamilovanost a láska.

Ja si myslim ze hodne zen si neprizna ze na milenci nemiluje osobnost muze ale proste jen jeho sexualni pristup k nim.
Proste to vytesnuji jako by to bylo neco uboheho nebo ponizujiciho mit nekoho rad kvuli tomu jaky je v posteli pro ni prijemny.
Jsou schopny "milovat" zpevaky protoze maji nadherny hlas, herce protoze maji charizma ci kuchare diky jejich praci ale milence se kterym se vyspi tohle nechteji priznat a tvrdi ze tam je neco "vic" .
Duvodem je porad to ze sex neumime vnimat jako "umeni" jako kazde jine.
Bohuzel zatracena krestanska moralka dela v hlavach zen bordel nebot krestansvi a sex nejde dohromady jako ateismus a smrt.

Já to měla...protože je mi jasné, že když se s ním rozejdu teď, už do smrti ho budu mít zidealizovaného, a budu ho ovažovat za svou osudovou lásku, které nebylo přáno... ale taky toho nelituji, protože chvíle, které jsme prožili, byly nád-her-né :-) jen si člověk musí uěmt říct, že všechno má svůj konec, a všechno jednou končí, a taky si uvědomuji, že kouzlo mileneckého vztahu spočívá práv v tom, že je milenecký a tím pádem vzácný, a jakmile by se změnil manželský, dostává sice nové hodnoty, ale to kouzlo mileneckého vztahu se ztrácí. Vidíte, já to vcelku mám rozumem zmáknutý, ale to srdce ne a ne poslouchat a dál sin tropí své hlouposti :-)

máte pravdu, i Pavel i "jedna". A jediné a správné řešení asi není nikdy, nic v životě se nedá nalajnovat, protože stejně jako každý jsme jedinečný, tak i stejně každý vztah či nevěra jsou svým způsobem jedinečné. Takže ano, když už v tom člověk lítá, musí hledat řešení, které ublíží co nejméně těm, kteří se do toho celého dostali vlastně nevinně (děti, partneři). "Jedna" - užívat si lásky a výsluní, to jsem si říkala právě celý ten rok, co jsem začala bojovat se svou žárlivostí vůči jeho manželce. Ale došla jsem do bodu, kdy jsem měla pocit, že tak už to nejde dál. Teď mi navíc pomohla ta diskuze o rozchodech, o které jsem se zmínila v minulém příspěvku. Vím, že život je krátký, aby se člověk obětoval, a neužíval si,co mu život nabízí, ale na druhou stranu, nejsem na sebe za to hrdá, když jsem četla některé ty smutné příběhy podváděných manželek. A Pavle, myslím, že milence se ptát na budoucnost už asi ani nebudu mít příležitost, protože jak jsem se mu v minulých dnech snažila vysvětlit, proč už s ním dál nemůžu být, a on to nechtěl pochopit, a nechtěl mě nechat jít, a pořád si v sms vedl svou, jako když nechápe, byla jsem nakonec už fakt zlá, abych ho od sebe odehnala, a aby mi přestal psát a svádět mě a pokoušet. A tak to nakonec udělal a od včera se už neozval.

jsem kráva :-) protože ten,...Ne, tebe jsem na mysli neměla. Jen jsi se zamilovala, to přece není trestné. Leccos z toho, co píšeš, mohu pochopit. Nemohu pochopit jednání ženy, která má ženatého milence a protože zná jeho ženu z bývalé práce-i když už pracují každá jinde-píše majly té manželce a zve ji ve jménu dávné kolegiality na kávu nebo se na kávu zve k ní-co si myslet o takové milence, která chce kafíčkovat s manželkou milence, o co jí jde? O takové si s dovolením myslím, že je kráva. Ať se mi vyhne a vše je v pořádku, je to bývalka, já to rozchodila a taky jsem užila si své oplátkou, nemám problém. Ale lézt mi do života nebude, i když co by viděla-celkem spokojenou manželku s dospělými dětmi, dobrou prací, zázemím, zájmy, penězi a celkem i hýčkanou. Jo, zahnul mi kdysi, já jemu pak taky a co? Fungujem dál všemu tomu marastu v morálce navzdory. Nějak nás to asi paradoxně sblížilo. Ta dotyčná je stále svobodná a stále hledá i prostřednictvím ženáčů. My jsme oba jistě selhali. Ale podstatné je si vzít ponaučení a dobrý vztah se nepozná podle toho, že jsou si dva padesát let věrni za hrob, ale podle toho, zda ustojí krize-které přináší právě i například zákonitě ta nevěra.
Jak řešit, když tam je na milence citová vazba nevím. Já bych si asi užila lásky a výsluní, ale asi bych se snažila zachovat rodinu, která je u mně prioritou, protože jde primárně o děti, i když už třeba velké.

Hele, asi celkem chápu co zhruba prožíváš. Hodně žen co má milence píše tady na diskuzi, že se rozvádět nechce. Jenže… Jste „v tom“ 4 + nějaké děti. Vaši partneři asi nic netuší. Pokud by to prasklo určitě někdo bude zvažovat rozvod. Co opravdu cítíš, co opravdu chceš je celkem jedno. Všechno mít nemůžeš a za druhého nerozhodneš. Milenec nebo manžel? Rozejdeš se s milencem, ale nebudeš mít jistotu, zda to oba zvládnete? Navíc se k sobě můžete později vrátit. Zůstaneš s manželem, no a on si třeba někoho najde, nebo jako ty, už někoho má – a bude se chtít třeba rozvést on. Promluv si s milencem o budoucnosti. Buď tě pošle někam, nebo ti bude lhát, nebo řekne, co opravdu cítí, co chce ale něco ti určitě řekne. Lidi, co se rozvedou, se mstí přes děti a často se nenávidí. Děti ve skutečnosti nehrají roli, pokud vznikne vážný problém a někdo se chce rozvést, tak se rozvede. Je to ale samo hnus. Důvod nemusí být vždy nevěra. Prostě tato rovnice má příliš proměnných, a co se stane v budoucnu, zase moc neovlivníš. Chceš udělat dobrou věc? Ale co to … Ať to rozsekneš jakkoliv bude to krvácet. Garantuju ti, že nevěru překousne málokdo. Bohužel život nám přináší situace, které čistě vyřešit prostě nelze. Většina lidí, co znám, a měli toto dilema ho vyřešit neuměli. Moralizovat nechci, každý se do této situace může dostat. Pokud bych byl v pozici podváděného partnera tak asi vím co bych cítil – nezvládnutelnou křivdu a zradu.

jsem kráva :-) protože ten,...Já to měla opačně...strašně zblblá, okouzlená...Nyní po x -letech šťastná při sexu, potom domů, na něj víceméně hned zapomenu a doma jsem šťastná manželka. Ale ten rok a půl mi to trvalo, než jsem dostala rozum. Ničeho nelituji.

Když jsem jako vdaná měla...jsem kráva :-) protože ten, komu se tu ubližuje, nejsem já, ale jeho žena. A do vztahu s ním jsem šla přesně s tím, jak to definuješ ty - tj. užít si, zpestřit si dlouholetou nudu manželství.. ale vymstilo se mi to, protože jsem se zamilovala. Teprve pak mi začala jeho žena vadit, do té doby mi byla ukradená. Je to tak těžké pochopit? Nebo si myslíš, že když si řeknu, jdu do toho, užiju si, ale nezamiluju se, bububu, čáry máry a je to? :-))ale taky proto bych nikdy nevnucovala druhému rozchod, protože vím, s čím jsme oba do toho vztahu šli. Ale nakonec, čtu si tu ještě paralelně jinou diskuzi o rozchodech, kde píší i podvedené manželky, a nad některými příspěvky se mi fakt stahuje hrdlo, a uvědomuju si, že můj "problém" je proti tomu jejich jen takové hloupé bolístko. A mám vlastně už jasno, co udělám. Ale díky moc všem, kdo mi věnovali své názory a čas.

Pokud chces ukoncit milenecky...nejsem mužský, my ženy jsme mnohem - asi - víc srdcovější, a tak i když rozum říká: jdi a přestaň se trápit, srdce se brání. Nakonec, víc jak 3 roky s někým, koho miluješ, nezahodíš jedním mávnutím proutku.... a navíc, třeba podobně jako ty, i já si říkám... když to ukončím, zbude mi po něm v životě jen velké černé prázdno, určitě si umíš představit, jak takový vášnivý milenecký vztah dokáže zas rozproudit krev v žilách :-).... jen ty se obáváš toho prázdna pouze v oblasti sexu,zatímco já v každodenním životě den za dnem :-(

Když jsem jako vdaná měla před časem milence, byla mi jeho partnerka ukradená. Měli volnější vztah, mnohaletý, stejně jako já, i když tak volný jako oni ne, pouze mnohaletý. Nikdy jsem neviděla jako rozumné pálit mosty, když doma funguje vše, až na některé menší problémy s četností sexu a u toho názoru jsem zůstala. Do bokovky jsem šla na vztah pro radost a bez závazku s přísně vymezenými mantinely a totéž žádala po milenci. Ukončila jsem to pak, protože on ty mantinely začal překračovat a chtít víc a víc se mi montovat do života než jsem byla ochotna tolerovat. Když měl předtím milenku manžel, byla svobodná a já jsem jí musela vadit. To svobodným milenkám vadí být druhé a tahle strkala nos kam neměla, vyzvídala, vyptávala se ho na leccos z našeho soukromí, jak jsem se později dozvěděla, cpala se k nám na kafíčko, znali jsme se z dřívějších let z působení ve stejné firmě, prostě vtěrka do našeho soukromí. Kdyby si ho půjčila na šukání, tak to nějak skousnu, šlo o románek, odskok a nikdo není svatý, ani já. To, že se starala o naše věci a chtěla lézt až k nám s odkazem na naše dřívější působení ve stejné firmě mi přišlo na palici. Přesně na tohle dojela. To chlapi nemohou podle mně snést, ten můj to nesnesl taky, mně osobně být chlap, tak se taková ženská zprotiví i kdyby vypadala jako Marilyn Monroe, do té měla tahle navíc daleko. Nechápu, jak může manželka milence vadit vdané milence, snad ví, do čeho šla, manželka milence je prostě tabu, snad je milenec na užití si hezkých chvil a ne na to se užírat žárlivostí na jeho rodinu, jejich víkendy, na jeho ženu, na jejich volný čas, svátky...v tomto jsou mnohé ženy opravdu krávy. Chlapi manžele svých milenek vůbec neřeší, užijí si a jdou zas po svém, domů k rodině, časem je to omrzí a tak dále...jsou prostě jiní a asi mají v tomto víc rozumu než užárlené ženské.

na nejlepší cestě rozbít?...Pokud chces ukoncit milenecky vztak pak nad cim vahas? Milenectvi neni manzelstvi kdy "musis i kdyz nechces".
K me kamaradce. Je to jednoduche ... sedime si proste v te "bezrozumove oblasti".
Uprimne ja bych ji taky nejradej odkopl jenze predstava ze budu opet hledat to co pocituju s ni v posteli me vytvari malou paniku. Tohle pudove naladeni s jinou zenou sem zazil jen s doslova par zenami zbytek byl sice prijemny krasny ale nemelo to tenhle rozmer.
Nevim jestli me rozumis, proste je to zenska ktera neni vyjmecne krasna neni muj typ naprosto me nebere ani neobdivuje rozumove se jen dohadujem navic se nemilujeme ALe proste v te posteli to uzasne klape a vzajemne se doplnujem ci vychazime vstric i kdyz porad sex neni dokonaly ...

A co on? Chce se rozvést,...nikdy bych mu neřekla, rozveď se. A nedělám si iluze - nejspíš by od ženy a dětí stejně nedokázal odejít. A kdyby ano - mohla bych si ho pak vážit? A sebe samé?? Mohla bych mít radost z toho, že jeho děti tím přišly o tátu? A on o každodenní kontakt s nimi? A nakonec - jak jsem psala výše, aby toho nebylo málo, ani já sama nevím, jestli bych dokázala od té své rodiny odejít a ublížit manželovi. Zkátka jen teď řeším situaci, jestli v sobě potlačovat pocity, které s sebou teď přineslo to, že jsem se tak moc do milence zamilovala, že mi vadí jeho žena, a zůstávat s ním dál - a snažit se o tu tzv.
"nesobeckou lásku", o které se říká, že to je ta správná láska, kdy víme, že abychom druhého mohli milovat, nemusíme ho vlastnit, že stačí být s ním šťastní. A nebo jestli to mám zabalit, projít si bolestivým pocitem ztráty z rozchodu a snažit se zapomenout..

A co on? Chce se rozvést, nebo ne? Nebo jste se o tom vůbec nebavili?

Jsi na nejlepsi ceste to...na nejlepší cestě rozbít? Své manželství nebo náš milenecký vztah? S mileneckým vztahem chci stejně skončit, už se dál nechci trápit. I proto jsem nejspíš tady.
Ale tak, jak to píšeš ty, to nechápu... to se jako sejdete, skočíte na sebe, zašukáte si a zase se rozejdete, když už je "hotovo"? Před ani po si nepovídáte? A mezi schůzkami nejste v kontaktu? Jinak si nedokážu vysvětlit, že můžeš napsat, že si spolu jinak než v posteli nerozumíte... je pravda, že k sexu jsem ne vždy potřebovala city, ale vždycky, podotýkám vždycky, to byl člověk, se kterým jsem si rozuměla, a se kterým jsme si měli i co říct mimo postel. Taky jsem za svůj život pochopila, že chlapi u milenek právě často nehledají jen ten sex, ale i to tzv. popovídání, společné uvolnění, klid, a že si s ní může povídat i o věcech, o kterých se svou ženou ne.

díky moc za odpověď. Jsem...Jsi na nejlepsi ceste to rozbit.
Stoji ti to za to?
Mam zadanou milenku a v posteli si uzasne rozumime ale jinak se primo nesnasime a lezeme si na nervy.
Taky ma chvilky ze si mysli ze je do me zamilovana a zarliva, ja ji neustale ochlazuju ze si plete emoce se sexu s opravdovimi city.
To ze umim lip v posteli s jeji hodne problematickou sexualitou neznamena ze me miluje. Miluje prave to jak to s ni umim nikoli ale me samotneho.

porveš se s tím ještě rok...blíženec :-) a musím se přiznat, že z jeho strany lásku opravdu cítím, dokonce myslím, že jsem dobře vnímala, kdy mě ještě nemiloval a toužil po mně jen fyzicky, a kdy to už i z jeho strany přerostlo v lásku. A chápu, co mi radíš, co jsi mi tím chtěl říct, jak jsem psala, ani já si nejsem jistá, že bych od své rodiny vůbec byla schopna odejít... jsem tu proto, že se trápím, a když se člověk trápí, hledá řešení, a někdy i jen třeba utvrzení se v tom, že to, co chce udělat, že to i jiný člověk vidí stejně... takže ještě jednou díky. :-)

díky moc za odpověď. Jsem...porveš se s tím ještě rok a potom tě zamilovanost přejde. Hlavně nepal mosty.
Když to uděláš, za dva roky budeš tady psát, že nenávidíš jeho děti, žárlíš na jeho exmanželku, protože s nimi bude samozřejmě stýkat. A možná, že dokonce budeš mít důvod. Navíc, když zahýbá s tebou...vždyť to znáš. Navíc, my chlapi, jsme opravdu lháři, když jde o postel. A jeslti je ve znamení Blíženců, 100% ti lže.

díky moc za odpověď. Jsem vdaná, a jsem ve vztahu s dalším ženatým mužem - už čtvrtým rokem. Našli jsme se - jak se říká - pro sex, ale přerostlo to v něco mnohem víc a mnohem hezčího. Jenže mně už teď vadí jeho žena, a přitom i já mám rodinu, a nejsem si jistá, že bych od ní odešla, ale nemůžu se přenést přes to, že on je s ní. Jenže on mě nechce nechat jít... prý o mně nechce přijít, když už měl to štěstí, a našel mě... Je to hrozný, vím, že to není správný, ale mé city jsou tak silné, že se s tím peru vlastně už skoro rok. Proto jsem se ptala, jestli je možné, že mě může doopravdy milovat i když má svou ženu a rodinu, a nebo jestli mi to říká jen proto, abych zůstala, a on měl to, na co si zvykl...

mužů, kteří mají osobní...Hele aktuálně jsem zamilovaný do dvou žen. Cítím to k nim úplně stejně, i když mají různé povahy a s každou je jiná komunikace a pocity. Kdo říká, že to není možné, ví o tom prd - taky jsem si to myslel. Prostě jsem se bouchl po krátké době od té první. První mě odmítla, když jsem se zamiloval do druhé, tak ty city k té první neodešly ani se nějak nezmírnily.
(Co chci říct, že vztahy a city vůbec nejsou jednoduché, neexistuje jakékoli univerzální pravidlo. Spíš se naskýtá otázka, zda někdo může mít sex s někým koho nemiluje. Každý to má jinak, někdo to nedokáže nebo nechce, jiný zase ano.)

mužů, kteří mají osobní zkušenost s nevěrou - může mít ženatý muž rád najednou svou manželku i milenku? Nebo jedné z nich vždy lže, a miluje jen jednu, a s tou druhou je - manželka - ze zvyku či soucitu, milenka - kvůli sexu?