CHCI být nevěrná!!!

Michaela-nic si nepřeji víc, než si s ním promluvit,dnes večer se s ním nejspíš uvidím,na veřejnosti, takže by v tom neměl nikdo vidět nic špatného. Tak uvidíme,ale nerada bych naletěla.

Jingjangu - oni snad muži nemají milenky ? jistěže ano - v mém okolí většina - nebo někdy měli. Jistěže muži mají stejná práva, ať si milenky mají, když chtějí, když doma nedostávají to, po čem touží, co chtějí a potřebují - nevěra byla, je a bude, dokud bude samo lidstvo na této planetě a nikdo s tím nic nenadělá. Tak jako jsou muži dost často nevěrní, tak prostě i ženy podlehnou často jinému muži.

Potencionální nevěrnice - mohla bych užívat stejné jméno jako ty - ano, něco tam u mně klíčí, nejde mi to vypudit z mysli.
Možná by sis s tím mužem měla promluvit. Ale na drby se vybodni.

Rozhodne by si vas partner zaslouzil byt o tom informovan. Nevidim duvod proc by ste si meli uzivat jenom vy :)! A tudiz by mel mit partner moznost milenky, stejne jako vy milence.

Michaela- Z tvého příspěvku začínám cítit zamilovanost,je to tak? I já si o sobě myslím, že jsem typ, kter přitahuje maléry, a teď to prově vypadá, že se na mne jeden řítí. Já bych si to taky zvládla uhlídat tak, aby vše proběhlo bez maléru, jenže lidi jsou zlý a já žiju na vesnici, kde se lidi až přiliš zajímají o to co dělají ostatní, takže mi jedna dobrá duše donesla, že onen muž se má rozvádět, údajně prý má mít nějakou jinou ženskou, což rozhodně nejsem já,to ale jeho věc, mne se to netýká,ale přesto mne to zasáhlo víc,než jsem si ochotna přiznat. Jenže jak jsem psala,jsem z malé vesnice, takže to tady lidi řeší,kdo ho kde a kdy a s kým viděl,no, a to je kámen úrazu, tady už se vyskytlo i moje jméno. Takže se nakonec dostanu do maléru vlastně úplně nevině,jen kvůli tomu,že jsem s ním zašla párkrát na kafe? Mám z toho docela strach,potřebovala bych to s ním probrat,zjistit, co se u něj vlastně děje, jenže s ním nechci být z pochopitelných důvodů znovu viděna, psát se mi taky nechce, mám na něj vztek,ale hlavně na sebe, že jsem do toho takhle blbě spadla. A přes to všechno mne tak silně přitahuje,nerozumím sama sobě, kdyby mi to někdo vyprávěl, vím přesně,co bych poradila.

Manželství je jen instituce a tak to zůstane .-), a láska bude přicházet a odcházet a nikdo s tim nic neudělá. Nebo je tu snad někdo kdo si řekne ,že se zejtra zamiluje, a stane se tak ?...asi těžko,člověk není stroj.
Michaela to napsala velmi pěkně,těžko bych hledal lepší slova,když přeskočí jiskra,tak se tak prostě stane äť chcete nebo ne, záleží jen na vás jestli tomu dáte další průchod, anebo to potlačíte....ale zas věřim, že sou lidi, kterejm žádná jiskra neskáče celej život, no nevim :-)
Myslim, že čim víc budete poznávat život, a to chce odvahu,tak tim mít budete kritizovat druhé,což sem se tady taky dočet.
Podle mě je manželství po X letech trochu nuda a pokud někdo miluje sex,těžko odolá.Jde o to jestli je lepší lhát manželovi/ce anebo sobě.To první rozdejcháte, to druhý nikdy..pokud je v člověku pokušení a otázky,vždycky bude chtít vědět odpověd,proto je taky tady....

ahoj Pražáku ( souhlasím s tvým názorem )a ahoj Potencionální nevěrnice ... přeji hezký večer a tobě holčičko sílu - jelikož píšeš o těžkém vnitřním boji, který svádíš - já nevím oč jde, ale chápu, takových bojů jsem pár prožila a vždy to nějak dopadlo. Často jsem si i řekla - proboha, kdybych to mohla vrátit zpět a tamtomu předejít, jak tohle ustojím ? A nakonec přejde čas a kdejaký malér pomalu ustupuje do pozadí a odchází z naší mysli do ... šera dávných věků, jak nazval pan Štorch jednu svou knihu mého dětství.
Takže se netrap p. nevěrnice - bude zas dobře. Podívej - já jsem taky měla situace, kdy bych nejraději zalezla sto sáhů pod zem a dlouho nevylezla - a čas to hojil a vyřešil za mně ... až do příštího maléru, který v mém životě osobně na sebe nikdy nějak zvláště dlouho nedal čekat - já jsem takový chodící průser ..
Já jsem na tom pořád stejně-manžel, děti, práce, dům, zahrada, kolotoč povinností, které se teď vystupňovaly v zaměstnání, takže padám večer, kdy se dovleču z práce na ústa - doufám, že bude líp. Byť děsně unavená, v noci mám sny hodné mladé puberťačky a toužím pořád. A někdo tu je pořád. Nezhřešila jsem ještě stále, ale myslíme na sebe - asi můžu mluvit i za něj. Píšeme si, proběhlo setkání u kávy, cítila jsem se jak mladá holka na rande. Tomuto jiskření věk prostě není na překážku, to jsem poznala i teď po čtyřicítce. Prostě, já za to nemůžu. Nemůžu za to, že mám manžela ráda a přece se mi honí hlavou podoba jiného muže, nemůžu za to, že když vidím na displeji mobilu manželovo jméno, necítím nic než přátelskou účast se vším, co od něj uslyším a když tam je jméno toho druhého, pak cítím rozechvění. Je to tak. A víte proč ? Protože je to prostě normální. Přiznejte si to. Jistě - jste tady takoví, kteří napíšete, že i po dvaceti letech manželství vás partner přitahuje, vzrušuje a rozechvívá - třeba anonym, který psal na tématu Byla jsem nevěrná a bylo to krásné - ale jste výjimky potvrzující pravidlo. Buďte rádi, pokud mluvíte pravdu a na nic si nehrajete, že to tak máte.
Můj názor je ten, že pokud já tady mohu s klidným svědomím říci - svého muže mám ráda i po dvaceti letech, pak je to hodně a vztah mi vyšel a manželství je dobré a pevné. Že mně tělesně přitahuje jiný muž na tom faktu nic nemění a je to o něčem jiném. Předem vím, že kdybych měla úlet, manželství mi to neohrozí. Nesmí se nic provalit. Což já bych si zařídila a uhlídala. A klidně mi nadávejte. Mně je to fakt úplně jedno.

No jak píšeš touha po někom...Manželství není cílem ve vztahu muž&žena.Vztah se nadále udržuje,ba ještě víc.Vášeň,touha se pečlivě udržuje,aby se nevytratila,nevznikla nuda..

No jak píšeš touha po někom...Manželství není cílem ve vztahu muž&žena.Vztah se nadále udržuje,ba ještě víc.Vášeň,touha se pečlivě udržuje,aby se nevytratila,nevznikla nuda..

tak se kurvy vole vymetený mozku

jdi do prdele ty moralisto,jakej rozpad manželství-to nesmíš mít v hlavě nasráno

budete to mít před očima celý život,rozbíjí to kvalitní vztahy,každý se s tím nesmíří,pak při milování svého milého se vám to znenadání,zjeví jako příšera nevydržíte to ,řekne to ve své slabé chvilce je po vztahu,u nás s nádherného manželství,postaveného na lásce,úctě,důvěře-nenávist rozvod.Radím nesmějte se važte si co máte,když to klape.

Víš, ono to neni tak jednoduchý. Asi už by to nemělo ten adrenalin, kdyby se to dělo s požehnáním partnera. A adrenalin je jedna z věcí, která nás na nevěře láká. A možná je to i to, že po X letech manželství nám chybí takový to těšění se na sebe, čekání na telefonu,kdy zavolá,napíše..Je to pochopitelné,fáze zamilovanosti je dávno pryč,ale nám se po ní stýská. Žijeme stereotypně, do práce, domů, udělat s dětma úkoly,uvařit,uklidit,a ráno zase všechno znova od začátku. Já vím, že to není správné podvádět manžela,ale tak moc mi chybí to vzrušení při pouhém pohledu,a najednou je tady někdo, s kým to zase jde. Teda byl, ale to jiná kapitola,ta touha a vědomí,že jí jsem ještě schopná mne zasáhla a teď mne tíží jako kámen na krku. Bojuji s tím,nejsem zamilovaná, o tom to není, jen se líbí ten pocit ,ta touha po někom.

Zdravim Vás tady,jen tak náhodou sem zabloudil a celkem sem si počet.Myslim že chápu jak -věrnou, tak potenciální nevěrnici i Michalu-.Jedinej problém kterej tady je, že jste každá "trochu"jiná.Hlavně -věrná- tu naplňuje starání se a nechápe nic jinýho, svym způsobem spokojená žena, jestli je to teda pravda, ale sou takové...
Mě osobně je nejblíž to co napsala -potenciální nevěrnice,bojuje v ní rozum a srdce, sám to znám a je to neuvěřitelně tvrdý boj v kterým nikdo nezvítězí.Myslim si , že člověk není ve své podstatě polygamní, aspoň ne teda rozhodně každý a touha mít jiné zažitky je člověku vlastní a je přirozená, a to se týče samozřejmě i sexu.Dobrý sex se dotkne vašich niternjech hlubin a může vás hodit někam jinam, proto je tak lákavej, ale zároveň nebezpečnej, pokud se jedná o něco,co budem v budoucnu tajit před partnerem nebo manželem.Co s tim ??
Kdyby naše společnost nebyla tak upjatá a nebyla pohnojená církví a podobnou minulostí, která převládá v našem podvědomí až do dneška,bylo by možný se jentak uvolnit, pomilovat a namotivovat někde jinde a pak se zas v klidu vrátit k povinnostem.Jenže se to "jaksi nesmí",protože kdysi někdo řek, že je to neslušné :-)))Já bych řek,že je to zatim nezvyklé, ale rozhodně občas potřebné, aspoň pro někoho.A když by se to někomu nezdálo,jako třeba žárlivcům,náboženskejm fanatikům apod. tak si můžou udělat svou vlastní rezervaci "ctnostnejch"
Život musí mít náboj a ten existuje hlavně mezi mužem a ženou :-)......

Michaela-Zdravím spřízněnou duši s otázkou Jak seš na tom? Ještě pořád zodpovědná a uvědomnělá? Má zodpovědnost prošla velmi těžkou zkouškou,zvládla jsem to celkem dobře(jenže dobrý je za tři). A v zápětí jsem dostala od života takovou facku, že bych nejradši zalezla někam do sklepa a zůstala tam sama alespoň týden, abych to rozdýchala. Jo, někdy si s námi život zahraje škaredou hru. A já se teď pokouším nějak uhrát s kartama, které mi rozdal a nezbláznit se z toho.

zdraví Potencionální nevěrnici s konstatováním, že jsme na tom stejně - a jak se vše vyvine .... se uvidí ....

Michaela-myslím si,že dřív nebo později touha po úniku z každodenního kolotoče zvítězí nad zodpovědností,ale zatím mi to docela vyhovuje tak,jak to je. Nevadí mi pečovat o svou rodinu, vdala jsem se, pořídila jsem si děti a pečovat o teplo rodinného krbu mne neobtěžuje, někdy mne to opravdu dokonce baví. Ale jsou dny, kdy mám pocit, že všichni z mé rodiny jsou "energrtičtí upíři" a rozhodli se mne zničit. A když mi po takovém dni můj tzv "přítel na telefonu" pošlou milou sms,hledám na dně duše zodpovědnost a snažím se umlčet touhu a sny. A jestli by někdo postřehl, že jsem si "odskákla"? O tom přemýšlím ve chvíli,kdy jsem zodpovědná, když mám zatmnění, tak moc ne.

Věrná - věřím ti - i takové ženy dnes jsou, i když je jich jako šafránu - jsem dost dlouho na světě, abych měla dost zkušeností - věř, opravdu je vás takových málo. Myslím, že my dvě budeme tak ve stejném věku. Děkuji ti a jsem názoru, že dokud žijí lidé jako jsi ty, ženy jako jsi ty, není to se světem vůbec tak zlé. Vyznáváš jistě základní lidské hodnoty jako jsou morálka věrnost, čest, čisté svědomí a jsi zajisté hodně pracovitá a nesmírně obětavá.
Za sebe mohu napsat, že i já tvrdě pracuji a po práci nakupuji, vařím, peru, žehlím, uklízím, snáším pubertální výstřelky, rýmu druhých, jejich špatné nálady - ale rozdíl mezi námi dvěma je, že JÁ NEJSEM TAK DOBRÁ a kajícně tady přiznávám, že mi to občas leze vše silně, opravdu silně na nervy a že mně ten stereotyp a kolotoč unavuje a občas dokonce .... nudí. Jsem jen upřímná. Taky jsem dost akční typ. Navíc požitkářka a to se léty nemění. Mám ráda život, sex, zážitky. Prostě jsem hrozně nedokonalý tvor, nicméně své manželské, mateřské i ostatní povinnosti jsem vždy plnila do puntíku, považuji to za svou povinnost, když jsem si pořídila manžela a děti. Moje rodina dostává ode mně servis. Jenže mně to nenaplňuje tak, jak bych si přála. Proto je mi tak blízká POTENCIONÁLNÍ NEVĚRNICE, protože vím, o čem píše .... nevěrnice - jsem stále hodně zodpovědná a většinou končí moje touhy a sny jen u těch fantazií, i když ne vždy bezezbytku po celých těch dvacet let - svou třináctou komnatu, kam smím otevírat dveře jen já jsem si v manželství postavila, ovšem za nic se nestydím, všechno bylo takové skoro nevinné a hlavně to nikomu neublížilo ani v nejmenším. Poslední dobou mají moje sny konkrétní hmatatelnou podobu konkrétního muže a co bude dál si netroufám teď předjímat. Zvítězí zodpovědnost vůči druhým a snad i sobě samé nebo touha se na chvilku odpoutat od povinností a stereotypu ? Musím bohužel říct, že to, co dělám pro rodinu a co bere všechen můj volný čas a energii je dávno rodinou bráno jako samozřejmost - nic ve zlém, prostě se to tak lety naučili vnímat, to je logické, že se po dvaceti letech nikdo nezamýšlí, kde se berou denně čiské košile, mikiny, oblečení, jídlem napěchovaná lednice, převelečené postele, pořádek doma, který rodina druhý den ráno znovu rozkramaří, aby to někdo znovu uklidit, teplé jídlo na sporáku v kastrolech ? Co by řešili, že ten někdo tomu dá čas a síly po práci, kdy mnozí včetně mých miláčků už jsou za zábavou ... toto si poslední dobou silně uvědomuju, to, že tu práci nikdo nikdy neocení ... nepostřehne... jestlipak by někdo postřehl, že zajišťovatelka tepla rodinného krbu si na chvíli odskákla ? Jak to vidíš ty ? M.

Tak hodně štěstí při obětování svého života jiným. Pro své blízké jsem ochotna udělat téměř cokoli, ale ne za cenu toho,že přestanu žít vlastní život.

Zeptat se klidně můžeš, ale nemyslím si, že je to příliš důležité, mohla bych si vymyslet cokoli, stejně by jsi to nepoznal/a.
Nebojím se, že budu trpět "syndromem opuštěného hnízda", protože se poté budu starat o vnoučata a o stárnoucí rodiče nebo nemocnou kamarádku či jiné potřebné.

Tak to ti upřímně přeji,pokud tě to opravdu naplňuje,jsi spokokjený člověk. Ale co bude,až děti odrostou,odejdou z domu, nebude tě nikdo potřebovat? Nebude pro tebe najednou život jedna velká nuda? Jasně,můžeš si najít koníčky,ale po tolika letech pečování o všechny okolo tebe to nejspíš nebude lehké. Ale to nemyslím vůbec nijak zle. Je super, že žiješ tak, jak žít chceš. Mohu se jen zeptat,kolik ti je a jak máš velké děti?