Chci umřít a nedaří se mi to

Také jsem se účastnila pohřbu dívenky kterou zabila deprese. Nedožila se 15 let.Nikdy na to nezapomenu jak jsem měla ubrečené dcery schoulené v náručí.O bolesti matky ani nemluvě.Přesto jsem tu maličkou chápala. Duševní bolest je mnohdy větší než tělesná. Kdo nezažil nepochopí. Když vás popadne těžká deprese. Napíšete dopis na rozloučenou. Poprosíte lidi které milujete za odpuštění a jdete. Ti lidé jsou si vědomi že ublíží ale deprese je neuvěřitelné utrpení. Proto si myslím, že by to zopakovali. Mě zachránili ale jsem pevně rozhodnutá že půjdu až to bude k nevydržení.

Nedavno jsem byla na pohrbu jedne mlade divce, ktera uz to nevydrzela a spachala sebevrazdu. Za mesic by ji bylo 18. Jeji pohreb byl neco neskutecneho, protoze kostel zaplnili z dvou tretin jeji spoluzaci, kamaradi nebo lidi co ji znali. No a pohled na jeji zdrcenou matku hned tak nezapomenu.
Nikdo presne nevi proc to udelala, ale snad nechala dopis na rozloucenou. Vim, ze ji muselo byt hrozne a nejspis ztratila silu dal zit. Jen me napadlo, jestli by to udelala znova, kdyby videla, kolika lidi se jeji smrt dotkla a kolika lidem ji bylo lito, hlavne mozna kdyby videla svou znicenou rodinu.
Nikoho neodsuzuji, jen si myslim, ze sebevrazda se dotkne spousty lidi a neni reseni. Pokud je za tim nelecena deprese, da se s tim neco delat.

marie, halina:
Ano, těžké to rozhodnutí. Ovšem, každý se může svobodně rozhodnout a nikdo nemá právo vás tady držet proti vaší vůli...Upřímně, zdraví lidé nikdy nepochopí, jak je někomu s vážnými depresemi. Vím, že u těžkých depresí nebo jiných těžkých nemocí může být sebevražda východiskem. Navíc dnešní doba vůbec není nakloněná duševně nemocným.

Je to tak, člověka stojí hodně sil aby svůj život vůbec přežil.

jsem dlouhodobě v těžké...Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Říkají nám, buďte optimističtí, ale to se dobře říká tomu, kdo nemá na tomto světě žádné těžké starosti a ještě těžší bolesti a hlavně pak bolest v srdci.Marie, i já se bojím opustit děti a vnoučata, a sílu k životu hledám každý den, kdy otevřu oči do tohoto bídného světa.

Jsem dlohodobě ve středně...jsem dlouhodobě v těžké depresi. Ještě ke všemu mi po těžké nemoci zemřel milovaný partner.Bývalý manžel mi dělá peklo na zemi. Nemůžu dál. Bojím sej opustit své děti a vnoučata, ale nemám sílu na život.

Zkuste hudbu: ...Jane, na vysoký tlak by měla většinu doplácet zdravotní pojišťovna. Je mi len smutno že niekto utráca milióny na nezmyselné nákupy a niekto nemá ani len na zakládné veci. To je celé o ničom najlepšie ako som čítal niekde treba zmyznúť niekam ale kam človek vypadne keď všade pýtajú peniaze aj v zahraničí nič nie je zadarmo a nikde nie je nakoniec tak dobre, tak kam človek má ísť keby sa dalo najlepšie by bolo keby som sa odpratal na nejaký pustý ostrov v tichom oceáne, najlepšie na taký na ktorom ma nik nenájde...

Jsem dlohodobě ve středně...Zkuste hudbu: http://www.youtube.com/watch?v=FwkI4KAWnXA

Mám problém z tlakom,...Jane, na vysoký tlak by měla většinu doplácet zdravotní pojišťovna.
Ale je pravda, že beta-blokátory u nás jsou taky drahé, beru mnohem lepší léky a ty jsou zadarmo,jsou to ACE inhibitory já beru léky s účinnou látkou zvanou ramiprilum , ale je toho vícero druhů. Jsou bezpečnější ,nemaji takové vedlejší účinky, jen člověk sem tam trochu pokašlává.

Bohužel peníze jsou pořád "až" na prvním místě, že? Fakt je, že bída ovládá psychiku opravdu silně.

Jano a na jaké léky nemáš...Mám problém z tlakom, vysoký tlak, namám na to... Na Slovensku sa štát nestará o chorých, manželka dostane peniaze cca 300 eur je šička momentálne je chorá ja nedostanem nič z úradu lebo ona je zamestnaná a to nám má vraj stačiť... To stačí tak na poplatenie základných vecí a nemôžem myslieť ešte na svoje zdravie radšej keby som zdochol nech mi Pán Boh dopraje. Snažím sa vzbaviť dotáciu z úradu práce na podnikanie ale musím čakať ešte mesiac a dovtedy čo? mám íst po žobraní alebo čo ? nanávidim tento štát ani seba ale bojujem zatial...

Jano a na jaké léky nemáš peníze? Vždyť většina účinných látek je i v bylinných produktech a ty jsou od bylinkářů kolem 100Kč.

Je zaujímavé sledovať ako...Je na tom kus pravdy, peníze bohužel ovlivňují příliš mnoho.

Je zaujímavé sledovať ako sa nám mení nálada, niekedy je to lepšie inokedy horšie. Mám švagra ktorý má peňazí až až, využije všetko čo môže jemu optimizmus nechýba môže si kúpť čo chce, čo potrebuje. Ja nemám ani na základné veci, na lieky a môžem si rovno uviazať slučku. Veľa depresií a samovrážd sa točí okolo financií, nevládzeme platiť účty, nemáme na chleba, neostáva nám na nič iné, v takej situácii je len krôčik k samovražde. Poznal som človeka ktorý si preto vzal život (skončil pod vlakom) a toto je aj môj prípad hoci zatiaľ ešte zápasím a dal som si mesiac dva že vyriešim svoju situáciu. Keby som mal dostatok fanancií aspoň na základné veci, na lieky asi by sa ma nič z depresie depresie nedotklo a to je prípad asi vačšiny z nás nehovorím že všetkých...

Toto téma jsem založila před rokem.
Je zajímavé číst, jak jsem ještě před rokem přemýšlela. V současné době není mou největší touhou umřít. Ne že bych se zrovna těšila na každý další den, ale přece jenom, už tu nejsou takové ty potřeby ublížit si. Resp. nemám v sobě dost sebenenávisti, abych si ubližovala.

Už nemám chuť a sílu se nechat vyhladovět, ani se podříznout. Nevím, jestli je to apatie, smíření s osudem, nebo se to blíží něčemu, co by se dalo nazvat vyléčením.

Momentálně neberu žádné léky, jen bylinky na snížení tlaku. Je to zvláštní, ale tím, jak jsem se zaměřila na malé cíle (přežít jen do zítřka a pak do dalšího zítřka...)a nemyslet na to, co bude až bude...stejně to nezměním, tak jsem tak nějak rezignovala. Prostě jsem tu, a snažím se to neřešit. protože to "řešení" mi způsobovalo utrpení.

Ani si nejsem jistá, jestli je toto stav, který je k žití. Ale už mě párkrát napadla i myšlenka, že život je tak vzácný...v souvislosti sice s životem jiného člověka, ne mě, ale přece. Možná dobře, že jsemto ještě nevzdala, možná budu ještě někomu potřebná.

Pořád se ještě nemám moc ráda, nesnáším třeba některé části svého těla, ale už nedokážu těm částem ubližovat. Prožíévám lítost samotné nad sebou, ale už to není nenávist. Možná, ...možná se mám ještě trochu ráda.

S tou vírou je to...Když jsem byla na dně, nezačala jsem věřit v boha, ale vypadla jsem z České republiky. Když je člověk v situaci,kdy nemá co ztratit, musí si všude jasně polepšit.

Kobylko, jsi pěkné ho**do tak akorát.

Jediné čo ma ešte drží...S tou vírou je to zvláštní,kdysi jsem slyšela že bůh má nejraději toho kdo nejvíc strádá.A vlastně lidi kterým je nejhůř začnou v boha věřit.Já taky,mě k tomu doma nikdy nikdo nevedl a v hlouby duše tohle ve mě je.

Jediné čo ma ešte drží pri živote je viera v Boha inak by som to už dávno skončil bez výčitiek svedomia. Som v strašnej situácii a bojím sa čo bude ďalej lebo keby som len ja trpel je to v pohode ale bojím sa kvôli žene pretože nechcem aby trpela aj ona keby som odišiel a ona tu zostala sama tak sa len modlím a verím že mi Boh pomôže. Dnes som sa rozhodol držať úplný pôst nič nejesť a nepiť za všetkých čo podobne trpíme a nenávidíme svoj život.

Václav HAVEL bol vyjebaný...kvitujem.ale s témou to nemá nič spoločné!