Chci umřít a nedaří se mi to

Podívej, každý člověk má trápení, někdo víc,někdo mín.Přišli jsme na tuto planetu jako do školy,vím z vlastní zkušenosti že to není jednoduché! Prosím nahlédni na stránkách doktorky do rubriky duchovno a podívej se na něco, co tě zaujme.Smrtí život nekončí, snaž se pátrat po smyslu života, snaž se pochopit.K lékaři jsem Tě neposílal aby Tě napchali medikamenty,ale mám na mysli psychoterapii.Nechci aby jsi odešla z tohoto světa, snažim se co mohu Tě od smrti odvrátit, i když Tě vubec neznám, jsi členem naší lidské a lidé si mají pomáhat. Přemýšlej prosím pozitivně, dostaneš se z toho. Nesmíš to vzdát!!!!!

Lukrécie, moc děkuji, jsi moc hodná. Už je mi líp, protože jsem vyřešila jednu věc, která mi to způsobovala.
Navíc svítí sluníčko a cítim se docela dobře. Jsem ráda,že jsem si jisté životní zkoušce obstála s čistým štítem, i když to zřejmě není docela konec mého trápení, přesto cítím, že mám sílu to zvládnout a nepoddat se.
Skutečně jsem z této léta se neřešící věci začala "churavět".
V Bibli se píše, že dlouhým očekáváním onemocní srdce,rozhodla jsem proto již na nic nečekat a věc řešit
Jsem rozhodnutá, už toto v budoucnu nepřipustit, i když nevím jak moc se mi to bude dařit.
Ještě jednou ti děkuji

Anonyme, proč si myslíš,...Ahoj, "j."
Máš pravdu, sebevraždou pomůžeš jen sobě, a o to jde. Pomůžeš si necítit bolest.
Ale nejsem si jistá, jestli je to opravdu to co chceš-umřít.
však píšeš o tom, že se nechceš cítit omámená, že chceš mít čistou hlavu na řešení svých problémů. Tedy chceš je řešit, chceš vidět, cítit, žít.
To je dobré znamení.

Máš velmi zkreslené představy o fungování psychiatrických léků, nejde jen o "oblbováky", ale když to zvládneš bez nich, tím lépe pro Tebe.
Vyhledej tedy pomoc psychologickou. Vedení v krizi. Psycholog, kouč, krizové centrum.

S tím dopaminem, to je fakt trochu jinak, ale že Ti chybí odpočinek, to je možné. Slunce svítilo a bude ještě svítit, i když dovolenou nemáš, ne? Ještě pár dní babího léta bude, a když ne, existují spec. lampy, které se používají při léčbě depresí...pokud jsi na to citlivá (na světlo), mohla by Ti taková terapie pomoct.
mají to na odborných pracovištích, ale můžeš si to koupit i domů ve stolním provedení to stojí kolem 2-5 tisíc.
Mně tohle nepomáhalo, ale já nejsem Ty.
Vyzkoušej všechno, než to vzdáš.

Neumírej, nikomu tím...Anonyme, proč si myslíš, že tím nikomu nepomůže,možná někomu ve svém okolí o kom to ani nemusím vědět, že by se mu mou smrtí ulevilo, ale hlavně bych pomohla sama sobě. Už bych nemusela cítit tu obrovskou tíseň.
Tu mám zřejmě z toho, že jsem zklamaná z lidí kolem sebe, ale i ze sebe.
Věci prostě nejdou ani trochu, jak si představuju, všechno se komplikuje.
To že je na tom někdo hůř, mi vůbec nepomáhá, protože cítím s ním a potom mi je ještě hůř.
K doktorovi si pro léku rozhodně nepůjdu, nepotřebuju být omámená, potřebuju mít jasnou mysl a vyrovnat se s tím.
Najít způsob, zjistit proč se tak cítím a příště se toho vyvarovat.
Jedním z důvodů je že nesvítí slunce a nebyla jsem na dovolené, aby se mi vytvořili zásoby dopaminu.(má domněnka, nevím jistě jestli jde vytvořit si zásoby)
To nic to už asi nedoženu, jde zřejmě o podzimní deprese, kterou čas os času mívám.
Každopádně děkuji za váš zájem

Tady nás je. Co už nezvládáme bolest života.

chci strašně umřít, kdo...Já taky. Proč chceš umřít ty?

Neumírej, nikomu tím nepomužeš. Zkus si zhodnotit v jaké se nacházíš situaci, uvědom si že mnoho lidí je na tom určitě huř než Ty. Svěř se někomu ke komu máš duvěru nebo vyhledej lékaře než bude pozdě! Na stránkách doktorky duchovno najdeš inspiraci, premýšlej o smyslu života a věřím že se z toho pomalu, ale jistě dostaneš.

chci strašně umřít, kdo mi pomůže

Ano život mi někdy připadá jako běh vedle rychle jedoucí vlaku, držíš se a chceš naskočit a stále to jakoby nejde.
Někdy na chvilku naskočíš a vezeš se, ale za chvíli zase vypadneš a běžíš pokoušíš se naskočit.
Nejhorší je že když se držíš toho posledního vagonu, že tě ani ten vlak nemůže zajet.

Prosim Vás pustte z hlavy...Aho,
to se dobře říká, a hůř cítí.
Ale myslíš to dobře.
Vím, život je jedinečný.
Přesto někdy až příliš těžký.

Prosim Vás pustte z hlavy sebevraždu! Clověk si nemá právo život vzít! Já Vám rozumím,asi to nemáte lehké, ale smrt neni řesenim, z každé situace existuje východisko, chce to čas. Zkuste se na stránkách doktorka podívat na rubriku psychologie, možna tam najdete inspiraci. Ptejte se po smyslu života a porozumíte, nebude to hned, ale pokud budete uprímně hledat tak odpověd prijde. Vzít si život neni v žadnem prípadě řeseni ani pro Vás, ani pro Vaše okolí!!!!! Nic netrvá věčně, prejde to, snažte se pozítivně myslet, svuj zivot si vytváříme tím jak myslíme.

Tak nevím, snad ta...Pro mě byl tento víkend hodně zlý - psychicky. Jakoby vše začlo nanovo.

Podívej se na Letecké...Myslím, že budu spíše litovat, že jsem nebyla pasažérem. Musí to být docela rychlá smrt.

Tak nevím, snad ta...Podívej se na Letecké katastrofy IV, dnes ve 20:30 na ČT 2. Uvidíš, že aspoň na nějakou krátkou dobu budeš ráda, že jsi nebyla pasažérem. Ber to jako momentální zlepšení svého stavu, že jsi v bezpečí. Neber to tak, že Tě chci zadupávat!

Tak nevím, snad ta antidepresiva brzy zaberou, protože mám nutkání fakt provést něco nepředloženého, což si ve své situaci jaksi nemohu dovolit.
Víkendy jsou pro mě krizové, někdy se mi podaří na víkend získat brigádu, ale jinak je to zoufalé prázdno a příliš času na přemýšlení sama nad sebou. Klepu se tu jak ratlík, a uvažuji, jetli to je z té kávy, co jsem do sebe kopla, nebo nervíky...chjo, už ať jsem v práci, tam nemůžu ležet a myslet na sebe.

Nikolko, kvůli tomu, že máš natažený sval na noze - neumírej. Věř tomu, že ten sval se zahojí. Stejně příjde zima, bude sníh a to se na kole nejezdí :-) A uvidíš, že na jaře bude vše ok jako dřív. Je mi líto, že ti umřel děda, určitě jsi ho měla ráda. Mně umřel před 3 měsíci bráška. Zažila jsem smrt 2 dědečků a 1 babičky a samozřejmě mi strašně chybí, ale věř mi, že ani u smrti babičky, ani u smrti dědů to nebolelo tak, jako to bolí teď, když mi umřel mladší sourozenec.

A ještě do toho mi minulej rok umřel děda , takze jsem byla uplně na dně a porád jsem a nevím , proc zrovna mě to muselo potkat

Ahoj,
mám to podobně,...Jo jsem na tom stejně od prázdnin já vím , že to zní blbě , ale já jsem si natáhla sval na noze a táhne se to už 3 měsíce a já stále brečím a nevím , co mám dělat , nechci tenhle svět opustit , protože mám strašně ráda svou mamku a nedokážu to.
A já jsem byla závislák na jízdu na kole , a musela jsem se to začít odvykat je a bylo to těžký , nevím , co mám dělat , nejraději bych už usla navěky

Zahradníku,
co to má...To je k tématu! Určitá forma možná, povzbuzení, že existuje spousta lidí s velkými a někdy nepřekonatelnými problémy, z kterých se snaží vymanit, i když se to zdá marné a nekonečné.
Kdybych měl pocit, že nyní znám lék na Adéliino trápení, kliknul bych přímo na REAGOVAT u jejího příspěvku.
Opravdu ničivě srážet a vzbuzovat zraňující stud jsou ta klíčová slova a dobře, že si je vyřkla. Nikdo jiný a nic jiného totiž nedokáže tvoji mysl trápit, trýznit a zraňovat tak, jako to dokáže tvoje vlastní mysl.

Hrabal jsem dnes na zahradě...Zahradníku,
co to má společného s tématem?
Jestli reaguješ na Adélu, tak Bulimie je fakt hnusná nemoc, a už sama o sobě je plná výčitek, rozhodně nemocný nepotřebuje nakládat ještě více.
proč se tu pořád ukazují samé extrémy-somálské děti, děti na onkologii, hladomor...
Utrpení druhých nám nijak nepomůže. Nemocnému pomůže podpora a popřípadě vzor někoho, kdo byl na tom podobně a dostal se z toho.
A ne srážet a vzbuzovat stud, to neléčí, opravdu.
RTohle si nechtě pro rozmazlené káči, co neví roupami coby. ne pro lidi s psychickou poruchou.