chodim se ženáčem

Já ti rozumím, Abby. Vím, že to takhle dělá spousta žen, a skoro bych se odvážila tvrdit, že ženy jsou v tomhle férovější- hlavně díky tomu, že pro většinu udržovat dlouhodobý mimomanželský vztah znamená milovat jiného muže právě proto, že toho svého už nemiluji. Ale když se pak dočítám tady, že během vztahu si můj milý pořídí s manželkou miminko a postaví dům atd. atd., připadá mi to hrozně nefér, a to i vůči milence. Tyhle chlapy odsuzuju a jejich milenky považuju za zmítající se uzlíky citů, kterým se z hlavy vykouřil mozek.

Lucko-psala jsem,že to tak vždy není.Tohle cos napsala je síla,to chápu,že není k pochopení...a nevím zda k odpuštění.Já svůj vztah s přítelem neberu jako "nevěru".Já ho beru jako svého partnera,muže,kterým už můj zákonný manžel není.Asi je to podivný vysvětlení,ale já to tak cítím.Já beru sex jako součást vztahu a milovat se s tím,koho nemiluju, je pro mne nemožné.

Abby, můj bývalý milý byl ke mě tak upřímný a otevřený, že mi jednoho dne nahlásil, že na služební cestě se vyspal s jinou. S tím, že je naprosto spokojenej a je mu se mnou tak krásně, že ví, že takovýhle prkotiny přejdu s úsměvem a že jsem natolik moudrá, že si je jistý, že to pochopím jako mužskou přirozenost. Náš vztah byl opravdu bezvadnej, fakt jsme se měli rádi. Strašně moc mě chtěl za ženu, jenže- já jsem tohle jaksi nepochopila. Nevěřím tomu, že nevěra vzniká vždycky tak, že u toho druhého hledáš to, co ti chybí s tím prvním.

Na vztah musí být vždy dva...jak na flirt,na známost,tak na manželství.Bohužel tam to někdy končí tím,že jeden dostává méně,než by potřeboval.Nevím,co je záslužného vydržet žít roky v manželství,kde jeden je spokojený,protože dostává a druhý ne,protože mu to nestačí-nebo není to to pravé...Někdy se manželství po letech "vyčerpá" a dál už to nejde.Jsou určitě vyjímky,kdy si ten druhý nevěru nezaslouží.Ale možná by se měli všichni zadaní podívat,jestli se ten vedle na něj ještě usmívá a je potěšen z jeho přítomnosti.Někdy opakujete roky,že vám něco chybí a když to ten druhý neumí dát,tak co dál?Potkáte někoho,kdo to umí a jste ten nejhorší?Rozvraceč rodiny?Proč?Můj manžel po roce od té doby,co jsem mu řekla,že chci odejít,začíná chápat o čem je vztah a co jsem vlastně od něj celou dobu chtěla.Bohužel i tak to dát neumí.Člověk je jak nádoba,nedá víc,než se do něj v dětství vloží.Někdo potřebuje "víc" pro naplnění,někomu stačí méně.Neschvaluji plánovanou opakovanou nevěru.Schvaluju upřímnost a otevřenost.Bohužel člověk neví hned vše..až roky k tomu dojde.Každý vztah člověka něčím obohatí.Vztah se zadaným partnerem berte realisticky a pokuste se z něj pro sebe získat to krásné. Konec pohádky:-)

Dano,jako první problém vidím, jak píšete - "to co mělo být jen nezávazný flirt". Myslím si, že flirtovat by se nemělo. No a co teď, když jste zamilovaní? Jak on to cítí? Chce být s manželkou a dětmi nebo spolu mají špatný vztah delší dobu a chtějí se oba rozejít?

Ahojky! Já bych šla taky od toho. Dokud ještě není pozdě. Už asi je. Já tu zkušenost nemám. Ale když mi řekne muž, že je ženatý, tak je pro mě něco jako vzduch. Mému švagrovi se stalo, že jeho otec odešel od mamky. Ona to nesla hrozně. Dá se říct, že se zesypala. Krizy v manželství má občas každý, ale milenka - nový partner není vždy ( většinou ) řešení. Já bych nedokázala někomu tak ublýžit. A nechtěla bych aby to někdy potkalo mě - aby mě můj muž opustil kvůli jiné. Nedaj Bože ještě mít děti. Tím jsou poznamenány i děti a to tě ( jako matku ) bolí možná i víc.Navíc ty jako milenka nemáš jistotu, že se vdá kvůli tobě dosavadního života a dětí. Protože je svýn způsobem ztratí. A když jo, tak ty nemáš strach, že takový člověk toto udělá ještě jednou? Příště to můžeš být ty. Ta co zůstane s děckama sama.Takovému člověku bych nevěřila. Takový může bez problémů podrazit i tebe. Proč by ne.Neplánovala bych si s ním budoucnost žádnou. Bude tě to moc trápit. Dyť je dost dobrých chlapů, co jsou svobodní.Ale neodsuzuji tě. Kdo ví, co život přichystá mě. Já bych to asi brala, jako životní zkoušku, kterou musím zvládnout - zkončit to.Má sestřenka chodila 5 let s ženáčem a po dlouhém trápení se s ním rozešla. Protože pochopila, že vždy bude jen milenkou né životní partnerkou.Držím ti pěsti, abys to dokázala zkončit.

Ale mela jsem taky drive jen milence a brala to s nadhledem, protoze ty city byly jine, nez jsem zazila se svym soucasnym partnerem. Proste se to stalo, nasli se dva lidi, kteri jsou presne k sobe a bylo to. Nepremyslel nikdo o tom, co provede tem ostatnim, ale muzu rict, ze s vedomi, ze jsem nekomu ublizila se zit da, me taky v zivote ublizilo dost lidi a ziji taky spokojene. Takovy je zivot.

viem ze nevidim obe stranky, ano mama dokaze byt obcas dost protivna a ano otec doma skor nebol ako bol ale ako to zacalo si uz nepamatam ale ked ma 8 rokov a bohvie kolko to spolu tahali este pred tym nez otehotnela. on sa sice vyhovara na to ze casto chodil sluzobne prec a ze clovek sa tam citi sam ale to by potom vsetky vstahy na dialku nefungovali, nie kazdy sa zachova tak ze ked som na vikedn od partnera tak si najdem niekoho ako nahradu na ten cas. a tiez potom zmiernovanie si vycitiek tym ze koli mame nemohol ani telku pozerat lebo vacsinu filmov co ona pozerala boli rodinne filmy, zapletka nevera a podobnee a on sa potom citil zle, ale sak preco aj?

Nejhorší je, že se staví na pocitu zamilovanosti- kterej díky těm kradeným chvilkám může vydržet třeba 20 let. Ta druhá žena doma prostě nemá šanci- ona je realita, milenka je sen. A žhavá láska prostě zastíní úplně všecko. Mám to štěstí, že opravdu miluju svýho muže. Měla jsem párkrát milence, ale tuhle vášeň u mě žádný nevyvolal, brala jsem to jako povyražení. A radím to i ostatním, co jdou do ženatých a vdaných- dělejte to jen, když to umíte brát s nadhledem- opravdu jako "Hezké chvíle". Jinak předem ruce pryč a nedopustit sebemenší fyzický kontakt- jinak je to v háji.

Můj otec také opustil mou matku a začal žít s jinou ženou, počkal až jsem já odešla z domu a měla vlastní rodinu. Ale když jsem se nad tím nezaujatě zamyslela, musela jsem konstatovat, že mu to vůbec nemám za zlé. Matka měla celý život jen práci a kariéru, na společné dovolené jsme byli za celých mých 20 let asi 2krát. Sama řekla, že otce brala jako součást interiéru a tak se mu nedivím, že podzim života chtěl prožít s někým, kdo ho vnímá a s kým má společné zájmy. Dnes žije s novou partnerkou myslím moc hezky, chodí spolu na zahrádku a do přírody, kam by mou matku nikdy nedostal. Co jsem tím chtěla říct: nikdy nesuďme, pokud neznáme pozadí, z tvého pohledu mohlo být manželství ideální, otec to mohl vidět jinak. A házet vinu na třetí osobu je nefér, kdyby otec nechtěl mít "bočák", tak ona se může i postavit ma hlavu.

tato tema mi prisla vhod, v piatok som sa dozvedela aj s bratom ze otec od nas odisiel, ale nie len to, ma 8 rocneho syna s nakou mladou, ako mozete zit s tym ze niekoho vlastne ranujete? mama o tom nehovori, stale dufa ze sa vrati, v spalni ma jehdo pyzamo oblozene jedho fotkami, toto je naozaj to co chcete ked si zacnete vstah so zenatym? viem ze aj moj otec je vinny ale keby nenasiel nejaku ktora by s tym celym suhlasila tak by sa to asi nestalo, vdaka vam vsetkym bezchrbtovym osobam

Znam to, ja byla vdana, on zenaty, laska jak tram,neco co jsem do te doby nezazila ani ja, ani on... bylo to to prave, vse co bylo pred tim bylo nedulezite. Oba jsme se rozvedli a zacali zit spolu, ale!!!Ja dve deti, on jedno...neuveritelne problemy. Ma starsi skoro dospela dcera zustala s otcem, srdce mi to mohlo utrhnout, te mladsi taky.Partner mel taky problemy s dcerou, kaslala na skolu a musela opakovat rocnik...kazda jeji navsteva u nas byla horor a stress pro vsechny.Cele to obdobi bylo udesne, jako trest bozi za nasi troufalost, odnesli jsme to vsichni, deti, on, ja, byvaly partneri....a ted po letech....po tech vsech trapenich a komplikacich nemuzu rict, ze to stalo za to.Zazila jsem mnoho hezkeho neopakovatelneho, uzasneho, ale taky jsem si zazila moc bolesti a hrabla si az na dno.Takze chodit s zenacem nebo byt sama vdana..ci oboji je cesta do pekel.S dnesnimi zkusenostmi si troufam radit, ukoncit razne ten vztah i kdyz to boli a vzit rozum do hrsti.

Ahoj Dano, je mi te lito. Opravdu. Sama jsem vztah se zenatym muzem zazila, 6 let lasky, ale predevsim zoufalstvi, samoty a slz. Protoze jestli ho opravdu milujes, o to vic te bude bolet, ze zije s jinou. Budes trpet a on se nerozvede, Dano,takovych pripadu je moc malo. Muze te sice milovat, ale kvuli tomu se rozvadet nebude, muzi v tomhle maji jinou mentalitu nez zeny. Takze bych ti poradila to co nejdriv ukoncit. Asi to neudelas, ja vim, ze to je tezky, me se to povedlo az po sesti letech. Hned pote jsem potkala noveho pritele. Bylo to uzasne, nekdo, s kym jsem se mohla konecne po letech ukazat na verejnosti, mohla planovat spolecnou budoucnost, nekdo,kdo me nenechaval po nocich samotnou a neodchazel k jine zene. Ver mi Dano, vztah s zenatym muzem nestoji za to vsechno trapeni, ktere na tebe ceka.

Zažil jsem to. Rozhodl jsem se "odpovědně". Nenávidím se za to. Miluju někoho jiného, ale jsem s ženou a dětmi a nešťastný. Žijeme vedle sebe, je to jen kvůli dětem. Až vyrostou, zbude jen pocit prázdnoty a zbytečně stracených let, protože pak od ní stejně odejdu, nic nác kromě nich nespojuje, nespíme spolu, nemůžu. Nemůžu se dotýkat jedné ženy a milovat druhou. Nejsme ani s jednou ani s druhou.

Takovych, kteri chodi nebo chodili se zenatym nebo vdanym partnerem je spousta. Vitam te do klubu.

A taky asi brzy zjistis , jak se pocituje obrovska nenavist , a to jak ze strany te ženy , tak dětí . Možná že ten tvůj milý prostřednictvím schůzek s tebou pouze uniká od zodpovědnosti , kterou přináší manželství a pokud je todle schopnej dělat při dvou dětech , tak toho bude tím tuplem schopnej i u Tebe , až se tě nabaží , dá ti sbohem . Já nevím, asi bych to skrečovala , ne asi ale určitě , protože v případě rozvodu , který ho poznamená nejen psychicky , ale i finančne , by ses tak jako tak musela stýkat i s jeho bývalou ženou , protože on by musel taky čas od času hlídat děti , žeano , a musela by ses jí taky podívat do očí ...

Poodruhe v živote jsem se opravdicky zamilovala.Problem je že je ženatý.Nase city jsou vzajemne. ¨To co melo byt nezavazny flirt prerostlo v neco daleko hlubšiho. Ted ani jeden nevime co delat jsou tu jeste jeho dve deti. Nejhorsi je,že jsem vždy odsuzovala lidi co toto delaji. Moje slova byla to bych nikdy neudelala, to se me nemuže stat.A neni to tak nedavno. Take jsem mela nazor,ze laska neexistuje.Takže v mem pripade plati odrikaneho chleba nejvetsi krajic.Rozum řika skonči to, ale srdce si porucit neda.Chceme byt spolu, ale zaroven nechci jine žene rozbit rodinu a detem odvest tatu. Ale ted vim jak se citi opravdova laska.