chodite s nekym,kdo neni hezky?

mily tomi, snad mas pravdu, vzdyd ja netvrdim, ze bych musela byt hned modelka, me by bohate stacilo byt ta,ktera se vetsine muzu libi na ulici...a vlastne ani to bych nemusela, jen kdyby ten muj zaryte netvrdil, ze doma hezkou holku nepotrebuje, ze mu staci se podivat na ulici a hlavne ze jsem hodna a proto me ma rad a kdyz se tvarim fakt nestastne tak mi nakonec rekne, ze si vlastne uz vsiml,ze se mu taky libim. To jsem netusila, ze jsem na tom tak spatne, ze vlastni muz se musi rok divat nez si vsimne, jak vypydam a ze da fakt takovou praci najit na me aspon neco hezkyho. Nemela jsem naopak to sebevedomi prilis vysoke, kdyz jsem si myslela, ze to nebude problem,kdyz jsem verila, ze kdyz uz nikomu, tak aspon vlastnimu musi se libim?

Co me na zenach hlavne pritahuje, tak je jejich vnitrni puvab. Jejich smysl pro humor, to jak se stavi k zivotu, jejich neznost, jak dovedou myslet na druheho, jak se dokazou hezky usmat no a tak. Clovek muze milovat partnera i kdyz neni jeho idolem. Me osobne se libi tak kazda 4-5 holka (20-30 let), kterou nekde potkam, treba ve meste.Ale vybrat si z nich tu nejhezci, no snad ani neni mozne. Kazda ma neco tajemne a pritazlive. nejvic cenim na holkach nejakou tu vyjimecny a jedinecny rys, klidne i nejakou tu drobnou kosmetickou vadu. Proc ne. Modelky me absolutne nepritahuji, mam pocit ze jsou vyrobeny v tovarne, ze jsou to hracky z porcelanu, ktery se kdykoliv rozbije. Kazdy muz potvrdi ze i na pornostrankach ho vzdy zaujmou 100krat vice obycejne holky nez modelky. Tomi

ahoj kapko,tak tady by se asi hodilo takove to prislovi jednou jsi dole jednou nahore, ne? ja mam obcas podobne pocity. ale urcite to je zas jenom prechodove obdobi. ja myslim, ze pokud se nedame dohromady vnitrne uplne - to jsem to blbe napsala, myslim takovou tu vnitrni vyrovnanost ale dlouhodobou, tak budem resit tyhle veci porad dokola. libim, nelibim, proc, a co kdyby??... vis, tady asi nic nevyresime, mozna by to chtelo nejaky kurz posileni sebevedomi. a neni to jen o tom, jestli kdyz priberu 5, 10 kilo jsem nebo nejsem pekna a v pohode. fakt to bude vic o psychice. vis, oni to mozna ani tak chlapi nemysli jak to rikaji, to si to jen zenske vylozi jak zrovna chteji. takze kdyz jsou v pohode, berou cokoli jako poklonu, kdyz jsou v krizi tak i ta sebelepsi lichotka bude brana jako narazka, a to jen proto ze nejsi spokojena sama se sebou. musime se naucit mit rady samy sebe a pak uz to pujde vsechno samo.no to jsem se teda vypsala, radsi to po sobe ani nebudu cist, to vubec nezni jako ode me:-)))takze hlavu vzhuru, zajdem na kafe a proberem to, myslim ze neni tak zle aby nemohlo byt hur:-)

ahoj makco, pisu po dlouhe dobe, nevim, co bych ti poradila, mam vsechny sily a optimismus zase pryc,zase jsem tam, kde jsem byla, to sebevedomi a tak....to byl blabol, pul roku jsem se obelhavala, ze snad jsem uz v poradku, takova pitomost byt pri tele, citis se z toho spatne ,pribrat deset kilo a citit se lip, nevim,co mam delat,pripadam si nejhnusnejsi na svete,..ani na to neodpovidej, nema to cenu, ja se jen potrebuju vykecat, snad se mas lip, k.

kapko,no ty ses dneska teda rozepsala, konecne jsem to vsechno prelouskala:-)souhlasim s tvymi vypovedmi. je fakt ze nemuzem chlapy nejak zobecnovat. zalezi nejen na kazdem z nich co si mysli, ale asi taky na zpusobu jakym nam sve nazory podavaji.vis, me si muj chlap meril uz v dobe, kdy jsme spolu zacinali chodit. kdyz jsme pak meli debaty o tom, proc vlastne se mnou je, tak mi rikal ze si myslel, ze kvuli nemu zhubnu. i kdyz se tak o 8 kil stalo, porad to neni dost. no a on si teda myslel ze ja se kvuli nemu zmenim a ja jsem si myslela ze se casem nauci mit me rad takovou jaka jsem. bohuzel asi jsme se pletli oba. uz jsme na jakekoli zmeny moc stari. ja ve svych 27 nehodlam neco radikalne zmenit a on ve 30 jakbysmet:-)a asi se budes ptat proc teda spolu jsme? to je tezke, po trech letech vztahu... asi se mame nakonec radi takovi jaci jsme, jen mame vuci sobe nejake tabu o kterych se nema doma mluvit. viz moje vaha,vzhled atd. takze on o tom zacne kdyz asi ma chut vyprovokovat nejakou hadku a to stejne ja....ono mne pripada ze manzelstvi a vztah je porad nejaky boj o budovani pozic. teda aspon u nas to tak porad je...

makco, vidim, ze brouzdame stejne diskuse jakobychom byly jedna....jojo, dockala jsem se ,ale vis po tom vsem ani nevim, jetstli mam radost nebo je mi to jedno nebo je mi lito,za jakou cenu clovek musi dojit k jednoduchym vecem, a kdyby mi to nekdo stokrat tvrdil predem, neverila bych mu.to te vazne tak meri? A jak mocv ses o tom presvedcena? Uplne hodne? Nebo z toho mas jen strach jestli nahodou to nedela? A nebo se meris spis ty a jemu je to jedno? nebo dokonce nekde uvnitr veris, ze ses pro nej ta prava a jen pochybujes ze zvyku?pokud je hodne tezke na to vubec prijit, mozna partnera osocujeme z neceho, co nam vlastne neudelal on, jen se necim pripominanevim

jo jeste pro karolinu, zeptej se ho sikovne, jestli ho pritahujes,...pokud jsou si nasi dva polobohove aspon trosku podobni, tak by ses mohla dozvedet, to co ja nahodou.po vsech tech nasich temer rocnich tahanicich o mou vzhledovou unosnost a neunosnot jsem na vsecko rezignovala a zacala stavet na tom, ze dsi meho vzhedu nevsima a vidi jen, jak jsem hodna, byla jsem (musim priznat, ze smutne) smirena, ze jako zena pro nej neexistuju jako celek ,jen jako duse, zacinala jsem v tom dokonce videt vyhody, delala jsem si, co jsem chtela, zhubla, pribrala, dala na sebe cokoli podle nalady. Uz nevim,jak to vzniklo, proste mi rekl, ze jsem ho vzdycky strasne pritahovala.samozrejme, ze jsem semu po tom vsem vysmala a rekla, ze je hodny,ale ze to nemusi rikat,ze ja uz jsem pochopila,ze ho me telo znezajima, jen duse a vlastnosti a myslenky.a hned jsem vedla rozhjovor nekam jinam, bala jsem se, abzcxhom dso toho zas nezabredli a navic jsem si vazne myslela, ze se jen snazi vyhovet mym pranim,ikdyz mi vrtalo hlavou ze to rika jaksi zvlastne, jako by to skoro myslelel vazne. nechtela jsem se upinat na recicky, mela jsem to vyresene, at vypadam jak chci , jem jeho hodna holka, to mu staci, ups ouha on se na me nechapave dival a strasne vazne rikal, ze ho fakt pritahuju a nechape, proc se certim, to uz jsem vybuchla zlosti, jak si dovoluje me tak dlouho trapit ( ano, charlie, chapu, byla to moje vec, nemusela jsem se vztekat, on s tim nema nic spolecneho...ale to nevadi,stejne jsem se rozcilila a ja vim,ze na sebe,no nebylo tam zrcadlo,tak to schytal on,,prezil to)a nechat me vymachat v tom,ze se mu nelibim a ze nejsem vychrtla atd atd (ano, nemam rada vyxitka, ale jsouc dokonala,nebyla bzch zde nybrz chodila po nebi), a najednou si prijit s recma o pritazlivosti. Co to znamena po tom vsem?to, co tehdy zaznelo nasi kuchyni jsem nechapala a nemohla si to hned nejak srovnat vhlave, ale mozna je to navod k reseni: ale milacku, pritazlivost a krasa prece spolu nijak nesouvisi.tak me napada, ze by ses toho smvyho nemusela ani ptat,zjistis to urcite sama, a urcite ses taky schopna zenskym smyslem vycitit, jestli te ma vazne rad. Vsechno ostatni jsou reci a ty prosim nebud tak hloupa jako ja a nedavej jim zbytecne vahu, kterou nemaji.ps, ten jeho vyrok ve vane...omlouvam se tisickrat, s pritelem ho ted modifikujeme na sto zpusobu, rikame jeden druhemu,k dyz se na tebe tak divam,tak rozhodne vim,proc s tebou jsem...a proooc?....proto jak jsi hodny...fakt promin, ja vim,ze tobe to asi ted vtipny neprijde, ale muzes za to pouzit treba nasi scenku v kuchyni, kdy jase ho ptam ,jak se mu libi me nove kalhoty za tisicovku nebo drazsi,uznevim,a on na to, jsou fajn,moje teplacky na doma taky nejsou nic moc...teda pani, nezabila byste ho? to si dokazes predstavit, jak mi to bylo lito, teplacky na doma...

karolinko, makco, sama mam uplne stejne strachxy jako vy,myslim, ze jsem se znich alespon docasne vymanila, ale uplne toho zbavena nejsem, jen az ted vidim, jak tezke je poradit nekomu, koho trapi presne tohle (makco, myslim, ze mas pravdu, ja o sobe predtim taky nepochybovala, prostwe jsem vedela, jak vypadam a co umim a prislo mi to normalni, pak...jak rikas)karolinka mi dost pripomina sebe samu, tvuj vyrok k certu s vnitrni krasou...sama jsem ho sem nekolikrat napsala, myslela jsem si, ze takova krasa neni videt. ptala jsem se tew, co tebe pritahuje na priteli a cekala, jestli das na prvni misto vzhled..a dala jsi..nevim, jestli je fakt nejdulezitejsi nebo protoze je videt. Kdyby vypadal stejne ale mel jine vlastnosti, kdyby mel stejne vlastnosti ,ale vypadal jinak...ktereho bys mela rada? Hloupe otazky, jen tak placam, tohle neni mozne,...pak by to uz nebyl on. mozna bychom si vic mely vsimat, co nam napsali zdepritomni muzi, martin s charliem, vezmeme v uvahu fakt, ze ne kazdy musi hned kazdemu ¨padnout do oka, to postupne zamilovavani ¨musi byt kouzelne, je to vlastne neco, nadoba, ktera se pomalu naplnuje a mozna nikdy neprestane. Rekl ti to uprimne, jak rikas, rika veci narovinu, mozna ani moc nepremyslel, co rika, tady panove si mysli,ze to mohla byt dokonce poklona, ja si to myslim taky.ovsem, kdyz jsem se na to ptala pritele, popsala mu scenu ve vane a onen vyrok, myslel jednoznacne ze to nevypada dobre. Nevim,, jak jsem mu to podala a jak to pochopil, jeho myslenkove skoky jsou az takove, ze mohl myslet, ze to nevypada dobre proto, ze uz ma ykusenost se mnou a vi, cozenska kvuli jedne vete dokaze natropit.odpoved ma ale pouze tvuj pritel a ty ji musis nebo nemusis hledat. My zeny muzum tezko uplne porozumime a oni nam. Kdysi jsem si myslela, ze kdyz si prectu par kvazivedeckych pojednani o rozdilech nasich dusi, ze konecne muze zacnu chapat, tak se nestalo ,spis jsem si jeste zkomplikovala zivot, na muzske videni sveta jsem nazirala zenskym okem a nikdy toho jinak nebudu schopna, takuze ikdyz jsem si myslela, ze narovinu rikam, co chci a necekam,ze zapracuje jeho jasnozrivost,stejne to bylo "spatne", takze jsem pochopila, ze to proste nelze, lze jen tolerovat a mit na vedomi, ze ten druhy je jiny, ze mu mozna v nekterych vecech nikdy neporpzumim presne, ale ze mozna to je na lasce tak prtazlive, nekonecny pribeh vzajemneho priblizovani.mimochodem,nemyslim si, ze stavet svuj zivot a radost z nej na pritomnosti jinych osob je nejak liche, clovek je tvor spolecensky a sve misto mezi lidmi si zakonite hleda, a nikdo nikomu se nemuze divit, ze se necha vyvest z miry kdyz ma pocit,ze jeho interakce s okolim je ohrozena (byt by se mylne ci spravne domnival ,ze kvuli jeho telesnemu vzhledu)ps, ja vim,ze na me skocite, ze to sem nepatri a ze temito lidmi se nezabyvame ba dokonce jimi pohrdame nebo jich nam je lito nebo nebo, ale nic naplat, ja znam kluky, co se s holkama rozesli, protoze pro ne nevypadaly dostatecne reprezentativne, ...nene, nebylo jim 16 a nasli si hezci, nevim, jestli to tem holkam pak bylo min lito.jo, martine, vek zatim asi neresime, predpokladam ,ze ja jsem ze slecen nejstarsi a to jeste nemam tricet, ikdyz uz mi tahne, a pokud jsem schopna neco rict o svem vzheldu,tak snad jen ze se mi zda ze v 26 vypadam lip nez jsem vypadala v 16,mysli si ,co chces,.. jo, jsem zvedava, jak budu vypadat v padesati, ale rikam si, ze pokud ten muj chlap uz dnes tvrdi, ze jsem unosna, tak myslim, ze unosna snad budu i potom.

... jenže kdyby člověk nebyl příliš (ve smyslu nadbytku) fixován na svůj vzhled, žádná taková poznámka ohledně vzhledu (ne/líbení se) by se ho pravděpodobně tolik nedotkla, resp. by neměla zdaleka tak fatální následky. Mimo to souhlasím s názorem Martina. Sice netuším, v jaké situaci a jakým způsobem to Karolíně její přítel řekl, ale dokážu si představit, že to vůbec nemusel myslet zle, nebo to dokonce mohlo být míněno jako kompliment (byť v jistém smyslu trochu netaktní). Mimochodem, zažil jsem něco podobného. Chodil jsem s holkou, která mne při prvním setkání (vzhledem) nijak zvlášť nezaujala. Přesto jsem se do ní později zamiloval, a čím déle jsem s ní byl, tím víc se mi líbila. Tuším, že jsem jí to nikdy neřekl, ale kdybych to udělal, rozhodně bych z toho neměl pocit, že jí nějak srážím sebevědomí, nota bene když i já sám jsem z toho, jak jí beru, měl spíš radost.

nerekla bych ze jde o fixaci na svuj vzhled.tady tahle diskuse vypukla podle me z jinych duvodu. je samozrejme veci kazdeho cloveka jak se sam se sebou vyrovna, a co je pro neho dulezite.jak uz jsem rekla, ja jsem se sama sobe docela libila, ale o tom jestli jsem nebo nejsem hezka jsem zacla uvazovat az po tom, co mi pritel rekl neco co jsem asi nechtela slyset. totez pravdepodobne kapce...to znamena, ze urcitym zpusobem srazil sebevedomi, a to pak clovek zacne premyslet jestli neco neni v neporadku...o nic jineho tu nejde.

Asi se mnou nebudou zde přítomné ženy souhlasit, ale pokud řekl, že se mu ze začátku nelíbila, může to být poklona... Ber to tak, že teprve časem přišel na to že jsi TA PRAVÁ. A za sebe můžu říct, že se mi stalo, původně nazajímavá holka se mi nakonec zalíbila tak že, ... no prostě moc.A nefixujte se tolik na svůj vzhled -nikomu z nás nebude večně 20 nebo třicet.. Snad nechcete, aby vás opustil, protože postrádáte to, co jste nabízely v mládí a na čem jste si zakládaly - krásu :o(

(Nejen) žena má jen takové "povinnosti", které přijme za své. V tom se "svítit" dá. :-)

Jsi chlap, Charlie, viď? Tím to bude..povinností ženy je býti krásnou, nedá se svítit:)..

Musím říct, že je mi upřímně líto všech, kteří zakládají své já pouze či převážně na tom, jak vypadají. Je fakt, že když čtu vaše stesky, znovu si uvědomím, že jsem nikdy nezažil (a asi ani nezažiju), jaké to je, když se člověk pěkně oblékne a najednou - jako mávnutím kouzelného proutku - mu svět leží u nohou. Taky jsem nikdy neokusil, jaké to je, když se kolem mě doslova rojí příslušnice opačného pohlaví s jediným cílem: dostat mě. Lhal bych, kdybych tvrdil, že mi to nikdy nebylo líto a že mi to mockrát nepřišlo být hrozně nespravedlivé. Na druhou stranu si - v konfrontaci s tím, co se zde řeší - víc než kdy jindy uvědomuji, jak jsem (právě proto!) svobodný a šťastný člověk. Nevyrůstal jsem v přesvědčení, že jednou potkám někoho, kdo teprve dá mému životu smysl, s jehož pozitivním hodnocením hodnota mého vlastního života stojí i padá. Nikdy jsem v sobě neživil potřebu někomu se povrchně (za)líbit, být tu jako okrasa někoho jiného. Díky tomu budu sotva kdy zažívat pocit, že už nevypadám jako dřív, ergo nemám na tomto světě už co dělat, protože tu pobíhají davy mladších a atraktivnějších.Mimochodem, kdo a proč by měl jásat nad nápadem poslat svou fotku, ať ji ostatní v diskusi rozcupují (jak píše Ivan "hodnotit a rozebírat rozumně")? Aby si dotyčný přečetl, že je takový a makový, že to či ono má příliš velké nebo naopak malé, křivé, rovné, dlouhé, krátké...? Pak se nedostáváme dále než na úroveň četných webů, kde si (nejen) teenageři prostřednictvím svých notně stylizovaných fotografií dodávají sebevědomí.

Ahoj, moc díky za povzbuzení, já jsem teď tak na hraně, sem tam v pohodě a někdy mě to trochu láme. Je to tak, ta cesta vede přes nějaký povznesení se. Jenže je mi trochu líto, povznášet se nad reakcemi člověka, který by mi měl být nejbližší, který by mě asi neměl zraňovat. Co mě na něm přitahuje, kapko? Ze začátku samozřejmě to, že je krásnej, jak jinak:)..teď i to, že si jinak skvěle rozumíme, že jsme ladění na stečjnou vlnu, že mě dokáže fakt podržet, být rozhodnej, být mi oporou, prostě všechno. Jen to vědomí, že se mu nelíbim a že všude kolem běhá a nabízí se spoustu jiných, který by se mu líbily..musím se s tím jenom srovnat, asi je to opravdu problém můj, ne jeho..

vsechny vas zdravimtaky si nemyslim ze pokud je chlap tak idealne krasny, jak o tom mluvila kolegyne, ze tahle krasa bude naveky. ja uz jsem si taky vyslechla spoustu narazek od sveho pritele, takze muzu rict, ze to opravdu sebevedomi pekne srazi, ale zjistila jsem ze kdyz jsem se na to vykaslala, rekla jsem mu svuj nazor, ze pokud se mu nelibim, at si najde nekoho jineho, tak toho nechal. obcas mu neco ulitne, ale je to spis ze srandy, nebo ze me chce pozlobit.i kdyz uvnitr me to porad hloda, ale uz to proste s nim neresim.jo a zjistila jsem super recept. zacal se o me zajimat jiny chlap, fakt by stal za hrich a ono to docela pekne pozvedne sebevedomi.:-)no i kdyz muj pritel o nem nema ani tuseni, ja jsem nejak vic klidnejsi a uz o svem vzhledu tak nepochybuju. samozrejme, ze kvuli nejakemu dokazovani sve krasy nebudu pritelovi neverna, ale rikam to z toho duvodu, ze to kapku zvedne sebevedomi a i doma se chovam vic s prehledem a pritel to urcite zaregistroval, treba se mu rozsviti kontrolka a zacne se podle toho chovat:-)))

Souhlasím s posledním příspěvkem kapky...myslím, že každá žena by měla být na sebe hrdá. Ten dobrý pocit sama ze sebe pak vyzařuje do okolí a to právě druzí vycítí. Dříve jsem si sama myslela, že jsou to jen blbý žvásty, ale postupem času...ups, sakra, vždyť na tom něco je. Teď pokud nejsem psychicky OK, tak pokud možno nechodím ven nebo jdu za lidičkama, kteří mě mají rádi takovou, jaká jsem ve skrytu duše. pomůžou mi dostat se z depky a ještě chytím pár komplimentů, které mě povzbudí, i když o jejich pravosti sama pochybuji. imo to, kdybych já měla takového přítele jak zmiňuje Karolína, tak bych mu dala jasně najevo, že není jediný a že se najde pro mě jistě někdo lepší (i když kolikrát tomu sama nevěřím, zvlášť když jsem hodně vysoká a kluci se mi zhání DOST špatně). Naštěstí mám hodného přítele...opravdu svou spřízněnou dušičku. Přeji všem holkám, aby našli taky svého mužíčka svých snů...

s tou fotkou je to dobry napad, ale myslim,ze tady u nas slecen jde spis o pohled na sebe zevnitr nez zvenku. spis by byla legrace uverejnit fotky svych protejsku...karolino, a smim se zeptat, co pritahuje tebe na nem?

Karolino, tak to je asi opravdu nafrnenec, jak rikas :-) A na vnitrni krasu se diva mnoho lidi. Vetsina mladsich si mozna pripousti tu krasu vnejsi, ale dospelejsi a rozumejsi zajima krasa vnitrni. A navic jak se rika, krasa tela je pomijiva, kdezto duse je stala. Bud hrda na to jaka jsi. Bud hrda, ze mas krasnou dusi, ver, ze mas to nejdulezitejsi! A radila bych ti se obrnit vuci jeho narazkam. Asi bych to tise neprechazela. Rekla bych mu, ze si nemyslim, ze by to bylo jen o me dusi a ze jestli si nevsiml, chlapcu se okolo me toci mnoho. Tohle vsechno, ale nesmis rikat urazene nybrz pevne a s nadhledem, jinak to nema ten obrnovaci efekt :-) Opravdu to funguje!!!

Terezo, on je bohužel fyzicky dokonalý, opravdu, a to jsem k ostatním hodně kritická, tak jako k sobě. Lidi ho myslim si nemají až tak rádi, hodně z nich si myslí, že je nefrněnej, ale věř mi, že ženský nějak ztrácí soudnost, když ho vidí: těm je to úplně jedno, jaký je, sedaj si před ním na zadek, fakt. To je i další zkušenost, kterou si ze vztahu s ním odnáším: máme třeba kamaráda, kterej je pěknej, nesmírně příjemnej, milej, fajn. Můj přítel je taky fajn, ale jak říkám, někdy je svou otevřeností až hrubej, netaktní. Jdeme do cizí společnosti a hádejte, kdo je vítěz. Z koho ženský nespustí oči. Od koho rádi koupí i nějakou tu uštěpačnou poznámku, jen proto, aby měli pocit, že si s nimi povídal..správně, je to můj přítel. A proč? Protože je krásnej. Protože lidi jsou takový- k čertu s vnitřní krásou...