Chorobná lhavost

Dobrý den,

ani nevíte,...Aničko, já jsem tak trochu ten hodný muž. Vím to o sobě, občas se to snažím změnit, ale je to ve mně, nedá se to vůlí změnit.
Nejsem extrém, který popisuješ, ale raději lidem ustupuji. Třeba na pracovišti, manipulátorské matce, atd.

Taky znám pár takových...Nevím, co tu stále řešíte. Kdo chodí pracovat do firmy a nebo má jako živnostník zákazníky, tak se setkává denodenně se lží v pracovní sféře. Lháři mají výborný předpoklad stát se úspěšným manažerem, ředitelem, politikem, od místní úrovně až po úplné špičky jako Strakova akademie či Hrad. Se lhaním se daleko lépe propluje i ve škole, nejen v práci, kde se to od lidí mnohdy vyžaduje nebo to aspoň je daleko výhodnější a nutné pro postup.

Lháři mají i lepší úspěch v partnerských vztazích, tak to prostě je. Lhát se musí umět, chce to tu starou ruskou zásadu nikdy nic nepřiznat, případně přiznat to, co už se stejně víc, nebo když je člověk přistižen při činu. Pak se tvářit, že se nic nestalo.

Na lež je nastavená celá společnost, od rodinu, sousedských a pracovní vztahů po mezinárodní politiku. Lež se netýká jen Asie a Ruska, lžou nám i německé obchodní řetězce či západní politici.

Kvůli chorobné lhavosti...Dobrý den,

ani nevíte, jak Vám rozumím. S podobným pánem žiji 43 let. Důvod, proč reaguji je stále stejný. Hledám opět chybu u sebe. Jako tátu, dědečka ho všichni milují. Nic nedělá, nikomu neškodí, na všechny se usmívá, je hodný. Taky nikdy moc nevydělával, neřídí auto, neumí si sehnat práci (nyní je už v důchodu),nic nezařídí, nic nevyřídí,v žádném sporu se mě nezastal, děti se s problémy vždy obraceli ma matku.
Já jsem musela být vždy akční a on v očích veřejnosti je ten hodný, co žije s tou satorií.
Nejhorší je, že si dcera časem našla podobného partnera má s ním 2 děti. Zabila se v autě a já MUSÍM jít životem dál s takovými životními oporami. Jsem velmi unavená a když někdy řeším problémy hlasitěji, jsem histera.
Stejně si myslím, že je vše moje vina, protože jsem si tehdy před 43 lety vybrala partera, který byl HODNÝ.
Pozor na hodné muže, kteří neumějí říct NE. Opravdu nikomu.

Pohnutky k tomu ani dnes prostě nechápu.

Podle mně to schíza není. Těžký schizofrenik musí být hospitalizován, je nebezpečný sobě i okolí, žije v bludech, je rozdvojená osobnost...žije v nereálném světě, často v domnění že je pronásledován, trpí a má sebevražedné sklony i sklony k sebepoškozování. Jde o těžkou duševní nemoc s různými stupni postižení. Lhář není duševně nemocný podle mně. Jen prostě nechce nebo už ani neumí rozlišit pravdu a lež, neváží si často svého partnera a začíná tvrzením o užitečných lžích a tím si pomáhá omluvit své podrazy, nepravdy. Nechápe že pravda je pravda a lež je lež a nic mezi tím. Že ubližuje tomu druhému. Že nakonec poškodí sám sebe, až si ho blízký nebo blízcí přestanou vážit a začnou ho brát jako někoho, jehož slova jsou jen a jen výmysly a přestanou ho nakonec tedy brát vážně. Pak už mu neuvěří ani pozdrav, i kdyby mluvil pravdu, už se mu nevěří. Nerozumím tomu a je to v konečném důsledku o těžkém despektu k takovým lidem v mých očích.

Moje,dnes již bývalá manželka, trpěla chorobnou lhavostí. Tedy trpí. Je to strašné. jakoukoliv potenciálně konfliktní nebo složitou situaci prostě řešila lží. A to vůči mně, své sestře, své matce, mojí matce, svému otci, v práci ...Došlo to tak daleko, až jsem si nebyl jistý, zda je den nebo noc, zeď je černá nebo bílá, má mě ráda nebo ne. Prostě už jsem se intuitivně bránil a nevěřil jsem jí ani pozdravení "Dobrý den". Okamžitě jsem to začal řešit : Je ten den dobrý? Nebo je ve skutečnosti špatný? A je to opravdu den? Nebo snad určitě noc? No a tak prostě pomohl jedině rozvod a dohoda o střídavé péči o syna...

Taky znám pár takových lidí,jen s tím rozdílem,že skoro všechno jsou to ženy.S chorobným lhářem je asi velmi těžké žít.Moje sestra má kámošku a ta lže tak,že je to úplně něco šíleného.Lže ve velkých věcech i v maličkostech a hlavně k tomu nemá vůbec žádný důvod.Myslím,že v některý případech je lež i pochopitelná(kdo z nás nikdy ani trošku nezalhal,že?).Ale kámoška é sestry je úplný maniak.Vymýšlí si takové báchorky až jim sama věří a když jí někdo předloží jasný důkaz,že to tak není,začne se hádat a v té hádce si vymýšlí ještě další "pikantnosti".Dotáhla to tak daleko,že už přišla o všechny přátele a když pozná někoho nového,je ten dotyčný dokonalá oběť.Hustí do něj nesmysly dokud neuteče taky.Těžko říci,co k tomu ty lidi vede.Snad to jsou jakoby samotáři s velmi bujnou fantazií.Připadá mi,že tito lidé žijí jakýsi nereálný život ve své hlavě a vyprávějí o něm ostatním.Má tato úchylka nějaké odborné pojmenování?

Uff. Teda to síla, tohle čtení. Já myslím, že tendenci přehánět má dost lidí. Jsem nyní doma na rizikovém těhotenství a pozoruji to na sobě také. Nedávno se nějaký chlap pokoušel z plotu utrhnout ze stromu na zahradě jablko a já jsem večer řekla muži, že přelezl a utrhl jich několik a že ho málem pokousal náš pes. Pak jsem se bála, že se na to přijde, když se tam chlap šel díval se na ten plot a na stopy v trávě. Lhát se nemá.

To ale není problém jen chlapů -lhát umí i ženské. Odborně se tomu říká syndrom barona Prášila a není to žádná legrace. Svododa je jedna věc a platit by měla pro obě strany a neříkat všechno není totéž co lhaní. Peskovat umí i muži a to, oč jde v těchto případech se asi netýká peskování. Svobodný člověk se umí vyjádřit a svému protějšku sdělit, že věčné peskování a kontrolování je nad jeho síly a že je třeba situaci upravit a domluvit se na pravidlech. Partner žijící vedle osoby se syndromem barona Prášila je ale v úplně jiné situaci. Lži a na ně se vázající události k němu proudí aniž by si je zasloužil, natož vyhledával a velmi často poškozují samotného lháře, protože on je ten "nemocný". Je to spojeno i s vyhledáváním lékařského ošetření či v případě jiného typu tohoto syndromu s kverulantstvím o oblasti léčby nebo sebevražednými sklony. Postižení mohou manipulovat své blízké, děti proti druhému rodiči, prarodiče, přátele, a to opravdu bez ohledu na to, zda je to muž či žena. Diagnostika a léčba je velmi složitá, z čehož plyne, že zjednodušující závěry jsou irelevantní. Je to zátěž jak pro nemocného tak pro jeho okolí a řešení takových situací nejsou snadná. Pouze z této diskuse nemůžeme zjistit, zda je jedná skutečně o patologické lháře, kteří pomalu přivedou své okolí do Bohnic nebo jen o peskované chlapíky, kteří tu a tam neřeknou vše. Proto radím nevynášet žádné soudy - můžete žít vedle člověka se syndromem barona Prášila a nikdy na to nepřijdete. Případně na to přijdete a zůstanete vedle něho za všech okolností a úplně zničení, odejdete a budete si to vyčítat, je to opravdu složité.

Můj dnes již exmanžel je...Editko, šílený...muselo se ti neskutečně ulevit, když ses ho zbavila. To je nemoc, jinak to není možné. Jemu se v jádru taky musí žít šíleně. Z mého pohledu těžký magor. Užívej si fajn život bez něj...v mládí člověk je zaslepený, leccos nevidí, spousta věcí může gradovat. Snaž se na tu etapu života zapomenout a vybírat si ze života to hezké. Prošla sis jistě peklem. Doufám, že mně to až v tak vyhrocené podobě nečeká, i když píšu na rovinu, žít s prolhaným chlapem není ani hezké ani veselé. Člověk si klade otázku, proč mu za tu pravdu nestojí a oč mu vlastně jde. Zda je třeba slutečně nemocný. A to i když u mně to tak vyhrocenou podobu nemá. Přesto je těžká situace, kdy dojdete do stadia, kdy už nevěříte nic, jediné tvrzení., to u mně nastává. A bolí to a mrzí. On třeba někdy mluví i pravdu, ale po zkušenostech z minula už ji prostě nedokážete odlišit, přijímat, už je nějak zařazen, má svou nálepku a často se přistihnu, jak na něj hledím a v duchu si říkám-ty zas jistě kecáš, viď...? Můj dost velký životní debakl. Jsem typ, který si potřebuje partnera vážit. A jak, když lže? Je to neskutečně těžké v tom žít a nikomu to nepřeju.

Já jsem měla na základce...No to já měla na základce také zakovou spolužačku. nejlepší ale bylo, když všem kolem nadávala do lhářů, přitom ona byla lhářka č. 1. Teď s odstupem let se tomu směju a říkám si, co ji k tomu vedlo?

Můj dnes již exmanžel je...to je dost šílený! A jak se stalo, že to na něho prasklo? A jak se Vám zpětně podařilo dostat se ke všem informacím o jeho lžích?

Žiju s partnerem řadu let,...Můj dnes již exmanžel je králem všech lhářů.I teď skoro dva roky na něho vyplouvají neskutečné věci. Dvanáct let mě podváděl, celé roky lhal, jezdil údajně na služební cesty, se svým obchodním partnerem byl jednou skutečně za obchody v Polsku a poté, tam jakoby jezdil za obchody a přitom jel se svou milenku na dovolenou. po jedné takové obchodní cestě, na které měl vydělat asi 100 tisíc, vykonstruoval, že v noci, když jsme spali nás jako vykradli, aby tím zamaskoval, že žádné peníze nikde nevidělal a aby to bylo věrohodné, vybral mi asi 9 tisíc z peněženky, které jsem den předem vybrala na nějaké platby.vše nahlásil a nechal vyšetřovat policií, dokonce mě obvinil, že si vydržuji milence. to se mi podařilo vyvrátit, tak nechal policií vyšetřovat naše vlastní děti, tenkrát na základní škole, jetli neukradly peníze na drogy. jeho lži gradovaly, jezdil neustále pod vlivem alkoholu a pak mi doma tvrdil, že z něj cítím ústní vodu. jeho paranoia byla v takovém stadiu, že mě obvinil, že mám milence a že já jsem ta, od které musel odejít, dělal vše mě a všechny kolem obvinit, pošpinit, jen aby on z toho vyšel jako chudák, k politování, bez peněz. ta fingovaná krádež dopadla tak, že policie rozborem zámku dveří nezjistila poškození ani vniknutí, už tehdy nevěděl kudy kam, tak obvinil mou sestru, která nám nějaký čas před tím zalévala kytky když jsme byli na dovolené. vždy razil nejlepší obrana je útok. nikdy v životě se nepřiznal k jediné lži. po čase, když se odstěhoval, ho dcera potkala cestou domu ve městě, ve kterém údajně nebydlí, viděla ho z okna autobusu, její táta si jí všiml a utekl před ní za roh domu, pak jí do očí tvrdil, že si ho s někým spletla, a ještě na ní začal útočit proč ho obviňuje.svému tátovi , dnes důchodci lže do očí, že po našem rozvodu bydlí na ubytovně, nemá ani na jídlo a televizi, nemá na plyn, tak má v bytě zimu a 16 stupňů. jeho táta by svlékl co má na sobě a dal mu to. dnes jsme po dlouhém pátrání našli celkem luxusně vypadající dům, kde má jmenovku na zvonku. ještě v době našeho manželství pořídil své milence luxusní kabriolet, který stále platí leasing, můžete tu mávat dokladem před očima kde je jeho jméno a on s klidem a úšklebkem vám odpoví, to není moje jméno. je to neskutečné, tohle není bájná lhavost, to je těžký stupeň schizofrenie a já se i po rozvodu za něho stydím,je mi neskutečně při zjištění s kým jsem žila dvacet dva let. on v těch lžích žije, je toho součástí, on tomu sám věří. Je to moje největší osobní a životní prohra, že jsem na to nikdy nepřišla dříve. ale jelikož lže všem, svým dětem, rodičům, kolegům v práci, obchodnímu partnerovi, měl to vlastně skvěle ošetřené. Nikomu nepřeji nic podobného, a bohužel sem nedokáži vypsat vše, tohle je jen zlomeček.

Žiju s partnerem řadu let,... Jo někoho takového znám. Konkrétně můj mladší bratr. To je lhář, lhář, lhář,. Nikdy nevím, jestli mluví pravdu nebo lže. A lže úplně ve všem. Problém je ten, že umí svoji lež podat tak, že by mu ji věřil i svatej Petr. Několika leté domlouvání a přemlouvání se minulo účinkem. Až jsem se rozhodl pro radikální řez. Pokaždé, když jsem měl pocit, že mi lže, tak dostal přes hubu. Bohužel ani tahle varianta se neukázala jako dobré řešení ( Byť začal tak trochu mluvit pravdu). dnes se spolu nebavíme a ani mě to moc nevadí. nemám bratra. Lhář zůstane lhářem. Bohužel...

Žiju s partnerem řadu let, máme děti, každodení radosti i starosti. Jak šla léta, zjišťovala jsem, že manžel lže. Co bylo zarážející, že ve všem, v naprostých prkotinách. Dokázal vyprávět do telefonu, jak nestíhá v práci, že ještě dvě hodiny musí kmitat a přitom byl v té době na hřišti za sportem, jak se ukázalo. Jednou ho naprásakaly děti, podruhé se prokecl sám nebo známý. Naprosto se cítil být obhájen slovy, že mně se říkat pravda nemůže, že jde o milosrdné a užitečné lži, že mu totiž jeho koníčk a zábavu závidím, tak lhát musí. Necítila jsem to tak a časem zjišťovala, jak negativní dopady tohle chování má. Vymýšlel si bajky, třeba, že ho zastavili policajti a vzali mu dva body za rychlost a tisícovku, protože překročil v obci o deset km v hodině. Zda si chtěl ty peníze ulít nebo já nevím...tvrdil, že to bylo v době, kdy mně měl na telefonu a chtěl ten hovor ukončit, tak si tohle vymyslel. Nedokázal říct-hele, proberem to jindy, nemám na to náladu, řídím -čau. Nejčastěji lhal, kde byl, třeba údajně na tréninku, přitom to bylo s kolegyní na kávě a známý mi to donesl, potkal je. Dost možná nešlo jen o tu kávu, ale to řešit nehodlám. Prostě jsem si začala po jeho boku připadat jak pitomec. Po čase jsem si uvědomila, že někdy prostě možná pravdu mluví, ale já už automaticky beru, že kecá. Pravdu a lež asi už nedokáže rozlišit, lhát ve všem je pro něj stejně přirozené jako dýchat, ale žít s někým takovým je dost smutné. Přestanete si takového člověka vážit. On má svou lež zdůvodněnu a tím to pro něj hasne, nic neřeší. Asi je mu jedno i to, co si o něm myslím. Asi řekněte, proč se nerozvedeš a máš vyřešeno, ale ničit kvůli tomu rodinu mám zábrany. Zdá se, že si mně neváží, celkem jsem mu fuk, ale ještě jsou tu děti a otec je dobrý. Takže dilema. Zatím jsem ve fázi, kdy jsem si poručila to ignorovat a nechat ho jeho bajkám a výmyslům. Svého času měl kamarádku a lhal jí taky. Takže dost možná je svým způsobem nemocný. Znáte někoho takového, setkali jste se s tím?