Co s životem...?

Já ti to teda řeknu. On dobře ví jak to je.Jenom bych mu to znovu a znovu a znovu potvrzoval.Mam pravdu/
Život je jaky je s tim nic nenadělám.

To máte ještě dobré...To si teda fandíš s tím nárokem na odpočinek. Budeme muset pracovat a platit daně až do smrti.

Někdy se život proste nepovede.......

... asi nic, jen ho dožít, hlavně bez nemocí a bolestí.

To máte ještě dobré mládeži. Život vás ještě pěkně dobije a vysaje. Pořádně se připravte, život je neustálý boj a bojovat s tím se naučte, nikdo vás nebude litovat a to budete ještě 50 let pracovat do úmoru někde ve fabrice než možná budete mít nárok na odpočinek. Mládí vpřed.

Život už jiný nebude.Karty za nás rozdali jini, bránit jsme se nemohli.Jak dal.
.....Já cestovat ........náhoda. ......

Je mi tak najednou neskonale dobře. Jsem náhle se vším smířen. I se svým zpackaným životem, i se svým nedobrovolným pobytem. A to všechno jenom proto, že jsem přestal psát to, co mě stresovalo? Jak je možné, že taková zdánlivá hloupost může člověku tak zničit život? Vždycky jsem se ptal sám sebe nebo sebe sama, proč všichni tatínkovi uvěřili. Pravda, maminka v tom jistě sehrála významnou úlohu, ale další hlavní ne zrovna zanedbatelný podíl jsem na tom měl i já. Tím psaním. A tak jsem se ničil celý život, vypadal jsem jako blázen a choval se jako blázen. Teď už se nikomu nedivím a na nikoho se nezlobím. A ani nemohu.

Právě! Jenže co...Máš pravdu a dík za povzbuzen? je to milý :-)

Si připadám jak v "...Právě! Jenže co naděláš, lidi jsou takový jací jsou. Hádat se s nima nemá smysl. Proč někoho zraňovat? Ukaž že jsi lepší. Podle mne je dobře neztratit svou tvář, i když kolikrát máš pocit že jsi na dně. Můj hudební vzor John Lennon řekl: ,,Až Ti bude nejhůř, obrať se čelem k slunci a všechny stíny padnou za tebe.‘‘
Žádný strom neroste do nebe, ono jednou na takový dojde. A zradit k vůli tomu své dobré Já? Rozhodně nemá
smysl...

Si připadám jak v " jinym světě" lidi mě měli vždy všeobecně v oblibě ale problémy a klacky pod nohy mi dávali ti nejblíž...nemyslím nejbližší ale fyzicky nejblíž,a já v zájmu klidu ustupuju, už na to ale nemam sílu a zároveň nikoho nechci zraňovat jako to dělají oni...nebo mám???????

Tak tohle je jako kdybych to...Porucha trávicí soustavy (přísná dieta a po každým jídle přísný klid na lůžku nejmíň 1.hodinu), dezorientace v cizím prostředí, a ucpávání žil na noze (obtížná chůze).

Tak tohle moc dobře znám...Tak tohle je jako kdybych to psala já.Taky sem byla mezi samejma hajzlama ktery totálně mi podkopávali svědomí.Taky jsem školu nedokončila.A můžu se zeptat na co máš invalidní důchod?

Zdravím.
Nevím, jestli...Tak tohle moc dobře znám holka. U mne bylo něco podobnýho a táhlo se to se mnou už od ZDŠ. Zkrátka všude se našel ňáký hajzl nebo kráva, co mi házeli klacky pod nohy. O mých vrstevnících tehdy ani nemluvě, někdy jsem měl pocit, že rozdíl mezi vyučujícími a těmi okolo mne, žádný nebyl. Stejná pakáž. A došlo to tak daleko, že jsem neudělal žádnou školu. Taky tomu nerozumím, asi něčím vybočuju. Smůla na smůlu.
Dnes je mi to celkem jedno, protože jsem v inv. důchodu, ale nemělo by to být. Možná za to může i doba, že lidi jsou čím dál horší a horší. Možná i já, protože jsem jim nedokázal postavit. Ale já s každým pokud možno po dobrým, bez konfliktů.

V patnácti jsme si nebyli nikdo ničím jistí...)))

Zdravím.
Nevím, jestli jsem ve správném oddělení, ale psychický problém asi mám... Je mi 15 let a nevíc, co se sebou dál... Mám za sebou snad všechno, co bych zažito mít rozhodně neměla, jsem hodně napřed před vrstevníky a už cítím, že to není vždycky jen plus. Měla jsem o sobě vždy dost vysoké mínění, co se vzdělání a kariéry týče.. Ale skutek utek. Jsem na SŠ veřejnosprávní a nejde mi to. Dva týdny jsem si zkusila servírku ale to byla životní chyba, vrátila jsem se zpátky na sš. Od záží jsem měla být úplně na jiné škole v Praze, ale moje problémy vylezly na povrch a bohužel jsem zůstala tady. na škole kde jsem, mám odpornou třídu, nerozumím si tam s jediným člověkem. Nejde luvit o šikaně ale je pro mě utrpení s nimi každý den být. Flákám to, nechodím tam... Mám možnost studovat SŠ podobného zaměření v Praze, dálkově. Bojím se ale, že když už bude záležet vlastně jen na mně, jestli se učit budu nebo ne, tak že se na to prostě vykašlu. Ale zároveň jsem si jistá že tady čtyři roky nevydržím a nechci zbytečně přijít o rok.. Nic mě nebaví, z extrovertky je najednou introvert. V týdnu kdy je škola ani nespím, protože z toho stresu to prostě nejde. Dospávám vždy odpoledne a o víkendech, které jsem dřív trávila veelmi společensky... Prostě jsem v koncích, nechci zklamat rodiče, po už i tak dost velkém zklamání, ale bojím se že zklamu opět...