Co se stane po smrti?

A pamatuješ si něco před...že si to nikdo nepamatuje, kdybychom si to pamatovali, nemuseli bychom o tom diskutovat. Uz sem o tom jak to vidím psal na jiných fórech a dá se říct že představa Shoguna zde je mi blízká.

že je konec, i když by se...Odpovědnost je něco, čím se neustále ohání křesťani. Vypadá to, že ke slušnému chování je vede akorát strach z pekla a nedovedou si představit, že člověk se může chovat morálně prostě JEN TAK, protože on sám chce.

Takže nějaký souzení za dosavadní život, to je to poslední, co bych na "onom světě" čekal.

"Např. na to, že...Máš v zásadě tři možnosti a žádná z nich není bezproblémová: Buď (1) nebudeš věřit na žádný jiný vědomí, než je to tvoje, nebo (2) na ně věřit budeš jako na něco čistě metafyzickýho a nepřístupnýho a tím pádem nezjistitelnýho, nebo (3) budeš vědomí chápat jako něco, co se dá sdílet.

Na tu první možnost skoro nikdo věřit nechce (a dělají dobře, protože moje vlastní zkušenost to vyvrací, ač to nemůžu(?) dokázat). Druhá možnost ve skutečnosti nedává smysl. Co nelze poznat, to nemá smysl si ani myslet. Zbývá třetí možnost, že vědomí jsou vzájemně prostupná, takže tvoří jednolitou strukturovanou síť. A to naopak dává smysl dost hlubokej. Například si vem buňky jako části lidskýho těla. S každou buňkou sdílíš nějakou částečku vědomí. Podobný analogie lze nalézt všude: člověk a organismus města, živý tvor a komunita, komunita a ekosystém, strom a les, atd. A není to sdílení jen podle množinový inkluze (jako části a podmnožiny), ale i všemožný průniky - např. mezi jednotlivýma stromama, který spolu sdílí kořeny. Věřím, že i vztah mezi milenci či příbuznýma vykazuje určitej druh duševního sdílení. Obrazně je to tak nazýváno odjakživa. Jen není snadný si to připustit, pokud sveřepě trváme na spoustě svazujících představ, jako např. že jen člověk má vědomí, a žádná jeho podmnožina ani nadmonžina, a že vědomí je dáno jen zřetelně ohraničeným tělem.

Takže není to tak, že bych tu říkal něco, co bych vůbec neměl promyšlený a jen si pouštěl na špacír fantazii. V týhle extrémně složitý oblasti se prostě moc nedá operovat s exaktními důkazy. Kdyby to šlo, už to máme dávno vyřešený.

člověk jako druh, to...A pamatuješ si něco před svým narozením? Já teda ne. K čemu by pak to "věčné vědomí" bylo?

že je konec, i když by se...člověk jako druh, to nehraje roli, ale to vědomí.
* věčné

že je konec, i když by se mi to asi i líbilo (žádná zodpovědnost, věčný klid apod.) ale takhle to určitě nefunguje. Člověk tu není nekonečně dlouhou dobu, pak se na 70let vynoří, aby zasel utonul ve věcné neexistenci. Prostě z principu už je to nesmysl.
Bré poledne sestro ;)

zivot po zivote jsem cetla,...Jinak rous můžu se zeptat kolik ti je? Čistě pro zajímavost.

zivot po zivote jsem cetla,...Ty lidi ale popsali věci které viděli a slyšeli a přitom se nacházeli na úplně jiném místě. Než zacneš mudrovat, přečti si to celé, ne jenom pár úryvků. Kdo nezažije, neuvěří, to je normální. Ty lidi ale nevěří, oni prostě ví. Moody nikomu nic nenutí, pouze shromáždil data, toť vše.

Co to je percepce?Percepce je přijímání a zpracovávání smyslových podnětů, šířeji prostě vnímání.

zivot po zivote jsem cetla,...Bacha, toto je nebezpečný názor, za který se tu pranýřuje.

Jinak je zvláštní ta tvá kombinace skeptické střízlivosti na jedné straně a fanatického zaujetí Biblí na straně druhé.

zivot po zivote jsem cetla, vyjevy mozku v nenormalnim stavu. To stejne clovek zazije pod praskama a neni to dukaz niceho. Blizko smrti se cloveku rozlevaji po mozku neurohormony a uvidi I taticka Masaryka

: Někdo si může myslet,...Co to je percepce?

Lidský věk se stále prodlužuje! my doufáme, že se bude prodlužovat i nadále! Věda jde rychle kupředu! Ovšem ne tak správně, jak bychom si my všichni představovali! Co se stane po smrti, je pro nás velkým tajemstvím. Ale někteří lidé, kteří prožili klinickou smrt, měli zážitky "ze záhrobí". Pojednává o tom kniha od Raymonda Moodyho "Život po životě"!

"Např. na to, že...Když tak nad tím přemýšlím, vychází mi z toho všeho, že jediný jev, který stojí opravdu vně mé mysli, je cizí qualie. I k vzdálené galaxii bych se mohl teoreticky dostat, odděluje mě "jen" prostorová vzdálenost (takže obsahy mé mysli mohu dělit na aktuální a potenciální), ale k obsahu mentálního světa člověka stojícího třeba jen metr ode mě prostě ne (pokud teda nepřipustím možnost nějaké hypotetické schopnosti telepatie atp., ale tím to teď nebudu komplikovat).
Solipsista nejsem, takže pro mě existuje vnitřní svět mého vědomí/mysli a mimo to ostatní vědomí (těm jediným jsem ochoten přiznat objektivní existenci); vše zbylé je aktuálním/potenciálním obsahem mé mysli (prostě řečeno: "můžu se k tomu aspoň teoreticky nějak dostat a vnímat to", ale cizí vnímání jako takové vnímat či prožívat nelze, jen zprostředkovaně, jak už jsi Shogune, napsal výše - proto jsme si museli vynalézt jazyk, pouhé smysly a receptory nestačí).

To jsi ale hrubě nepochopil,..."Např. na to, že všechno je jedno vědomí, usuzuju přibližně z toho, že vesmír je součástí mého vědomí, a součástí vesmíru jsou jevící se živé bytosti, z nichž usuzuju na další instance vědomí, a ty jsou tudíž zprostředkovaně mou součástí."

Právě, "jen" zprostředkovaně, a to mně osobně připadá jako slabý argument pro trvzení, že je jedno vědomí, ale neberu ti vůbec tvé hypotézy, jenom si s tím prostě tak "hraju"...z těch všech qualií bychom přece měli hlavu jak pátrací balon, součástí mého vědomí jsou jenom ty vnější projevy, jinak bych si s tebou ani nemusel dopisovat a rovnou se na tebe nějak "napojil" :-), to už bych spíš bral koncept posmrtného jednotného vědomí, s tím jsem tu už sám v minulosti lavíroval...nemluvě o tom, že k obsahu mozkovny jistých existencí bych opravdu raději neměl přístup :-)

: Někdo si může myslet,...To jsi ale hrubě nepochopil, milý příteli. Jediný, co jsem tu zpochybňoval, je materiální základ vědomí, a přesněji, víru v objektivní substanci (hmotu) v protikladu k substanci vědomí, které má být z hmoty údajně odvozeno. Oproti tomu uznávám vnější procesy jako inteligence a život, který z "hmoty" odvozený jsou, ačkoli ne přímo v tom smyslu, jak si to maluješ ty. (O tom, jestli je z hmoty odvozeno cítění, myšlení apod., se bavit nebudu, protože se ty pojmy daj chápat všlijak a nemá cenu to tady komplikovat.)

"Na druhou stranu tu však naprosto bez důkazu vyměšuješ zcela lunatické fantasmagorie."

Vážně? A kdo nám tady tvrdil kontradiktorické perly typu "vědomí vlastně neexistuje, ale každým odplivnutím nám umírá"? Myslíš, že když popíráš svou vlastní existenci, je to víc v pořádku, než když já tvrdím něco, co vulgární materialista neumí skousnout?

Opakuji, že ti svůj názor na model světa nevnucuju, ani ho nevydávám za jedinou možnou pravdu. Vůbec jsem ho tu původně nechtěl uvádět, ale když už se Gregor ptal... A pokud chceš napadat moje názory, tak napadej něco, za čím si pevně stojím, a ne to, co výslovně nabízím jako pouhou hypotézu (která mi přijde jako nejpravděpodobnější ze všech možností). A když to budeš kritizovat, tak zkus trochu silnější argumenty, než že je to "lunatické".

Jinak je mi to celkem u prdele, hlásej si svoje materialistický kecy dál, mě to neuráží. Dokud k nim neuvádíš žádný speciální argumenty, tak mi to ani nestojí za odpověď. (Proto ignoruju např. místního Mamuta.)
(Uráží mě jen citování náboženských blábolů - asi jsem zaujatej.)

Gregor: "je opravdu...: Někdo si může myslet, že jsou to divoký hypotézy - ale ty jednoduchý materialistický hypotézy prostě nefungujou.

To je ovšem pro tebe typické. Chtěl bys absurdně problematizovat i takové banality, se kterými musí souhlasit každý normální člověk, jako že je vyšší nervová činnost člověka materiální proces, a i percepce, myšlení, cítění či snažení mají materiální základ, a nejsou možné bez fungování hmoty centrálního nervového systému.

Na druhou stranu tu však naprosto bez důkazu vyměšuješ zcela lunatické fantasmagorie.

Inu, přání je otcem myšlenky.

A mimochodem, jaké "jednoduché materialistické hypotézy" podle tebe vlastně nefungují?

Myšlenka zajímavá. Taky...Mima: 'U Kazatele je psáno" Pamatuj na svého Stvořitele, dřív než se přetrhne stříbrná šňůra a zlatá mísa než se rozbije'

Z toho, co je někde psáno, nevyplývá pro náš život VŮBEC NIC. Ovšem co se týče tý stříbrný šňůry, to je celkem zajímavý, protože se nějak traduje, že při astrální projekci, když se astrální tělo (duše) oddělí od těla fyzického, tak právě stříbrná šňůra je obě spojuje, a kdyby se přetrhla, tak už člověk nemůže zpátky do fyzického těla. Předpokládám, že ta pověra se odvozuje právě od tohoto primitivního spisku.

"nemyslím, že vesmír...Gregor: "je opravdu nepředstavitelné, co vlastně bude to jediné vědomí po "fyzické" smrti a bez smyslů vlastně vnímat. Anebo se v něm okamžitě po smrti vytvoří pocit vlastnictví nového hmotného těla? Ale to se pak vytrácí ona jednota všech vědomí."

Já si to představuju tak, že se "rekonfiguruje subjektivní matrix" a opravdu vznikne nový tělo a nejspíš i nový vesmír. (Nemám představu, jak dlouho by to mělo trvat, čas je relativní.) Nečekáš snad, že mám odpověď na všechno? Tady už se pohybuju na poli silných spekulací. Neříkám pak věci proto, že pro ně mám důkaz, ale prostě si vybírám, co mi dohromady dává větší smysl: Existuje něco po smrti ano/ne? Existujou ostatní vědomí ano/ne? Nechceš-li, neber, buď solipsistou. Např. na to, že všechno je jedno vědomí, usuzuju přibližně z toho, že vesmír je součástí mého vědomí, a součástí vesmíru jsou jevící se živé bytosti, z nichž usuzuju na další instance vědomí, a ty jsou tudíž zprostředkovaně mou součástí.

Někdo si může myslet, že jsou to divoký hypotézy - ale ty jednoduchý materialistický hypotézy prostě nefungujou.

pravdu mimo mimičko, sestro...Pozdravuji bratříčka a děkuji za milá slovíčka.
Jak jsi prožil víkend? Hledala jsem Tě :-)

Já jsem v sobotu měla silný zařítek. V mém případě rozhodovaly sekundy. Bylo to neuvěřitelné, nikdo kolem mě nic nevnímal, najednou jsem opustila auto, kde nás bylo více, kde jsme měli čekat.... začala jsem chodit od něčeho k ničemu, jak bych hledala signál :-) a najednou jsem se posunula, tam kde jsem vůbec neměla úmysl a pak jsem to uslyšela, najednou začala utíkat, ještě že mě v autě zahlédli a rozjeli se za mnou. Jen pár vteřin, kdybych se zpozdila, nastal by velký problém......
Když jsem si pak uvědomila následky, kdybych zůstala sedět v autě, můj žaludek začal pracovat, ale moje vnitřní já zpívalo Bohů díky.
Přeji Ti požehnány den !