Co to může být? Porucha osobnosti? případně jaká zhruba?

spadl jsi z měsíce přímo na hlavu? jsi na všech vláknech pomocníku.

Ahojky. Zajímá mě jen co...Punky, zajímavě přesně jsi popsal příznaky poruchy, která není poruchou, ale klasickým strachem... nazývám ho strachem z nepřijetí / tímto světem a lidmi v něm /... za tímto problémem vždy stojí potíže s nedostatkem vnímání lásky ze strany rodičů a okolí v prenatálním stavu vývoje dítěte... nebudeš tomu věřit, ale často stačí u dítěte ženského pohlaví taková maličkost, že táta si přál kluka dívku tak jaksi nemusí... dá se to řešit poměrně snadno, pokud máš ty nebo ona žena stále zájem, stačí se se mnou spojit...

Ahoj, hledám dobrovolníky s jakoukoli diagnostikovanou specifickou poruchou osobnosti, kteří by byli ochotni odpovědět mi na pár otázek nebo napsat pár vět o svém životě s poruchou. Případně se mohou ozvat i vyléčení lidé. Jedná se o výzkum, který potřebuji ke zpracování seminární práce. Vše by samozřejmě proběhlo v anonymitě. Pokud má někdo zájem podílet se na výzkumu, kontaktujte mne prosím na [email protected]
Děkuji

Dříve se používal termín psychopat (u nás deprivant), dnes se používá porucha osobnosti. Je jich celá řada (schizoidní, hraniční, histrónská, narcistická, obsedantně kompulzivní, hysterická, paranoidní, asociální atd.) Některé jsou méňe nebezpečné, některé více, např. paranoidní a disociální (těžcí zločinci, sérioví vrazi).

punky 91:
Z Vašeho popisu se nabízí více možností. Jistě bude daná osoba introvertní, velmi pravděpodobně má narušené sebepojetí a sebeúctu. Jistě má paranoidní projevy, což může značit paranoidní poruchu osobnosti (ale taky nemusí), nebo paranoidní rysy osobnosti. Patrně může jít také o sociální fobii, případně o anxiozní poruchu osobnosti. Myslím, že dost projevů vychází právě z narušeného sebepojetí a sebeúcty. To, zda jde o možnou poruchu osobnosti, nebo o duševní poruchu, může posoudit jedině odborník (psychiatr, psycholog). Takže k přesnému závěru je nutné odborné vyšetření.

A to že nevěří ostatním lidem opět nebude bezdůvodné..Kdo si zažije opakované zklamání (případně šikanu či týrání )samozřejmě pak už
těžko k někomu získá důvěru..

Taky je k tomu třeba dodat že každý nemůže být extrovert..Na druhou stranu žádné dítě se prý nenarodí už nejisté..to příjde až s traumatizujícím prostředím a chováním jeho příbuzných..

Ahojky. Zajímá mě jen co...sociální fobie například..Ale tu má v dnešní době každý druhý člověk skoro..To že se cítí dobře doma a ve společnosti ne je její věc..Pokud nevíš čím si v životě prošla (trauma) nemáš právo soudit..Povaha se utváří do 7 let věku a pokud se v té době přihodí nějaké trauma (např.domácí násilí ) člověk to navždy poznamená..Jinak mám pocit že tady popisuješ sebe ale stydíš se to napsat přímo..Nízké sebevědomí opět souvisí např.s tím,že rodiče nechválí,znejisťují dítě atd..Ano stud omezuje v životě ale na druhou stranu naopak žádný nemít taky..Zapadat do kolektivu není potřeba už nežijeme v komunismu..každý je individuální a má na to právo..Stejně jako má právo být převážně doma..co v zakouřených hospodách ? A normální zapojení do společnosti je co ?

Ahojky. Zajímá mě jen co to zhruba může být. Zkusím tu osobu popsat. Od mala se vyhýbá komunikaci s lidmi. Prý jí to nikdy nechybělo, je ráda jen doma a baví se jen s rodiči a pár blízkými kamarády. Mezi lidmi je jí špatně, třese se, ze strachu neví co říci. Myslí si, že jí lidi nenávidí, pomlouvají. Špatně snáší jakoukoliv urážku a kritiku. Skoro nikomu nevěří. Bojí se, že jí někdo osloví, vysměje se ji nebo seřve. Stále všem vyčítá, co jí kdo řekl. Baví jí spíš fantazie než realita. Je stále doma, občas se jde projít, nakoupit s mámou nebo ke kamarádce. Dobře se cítí pouze sama. Nevydrží to v kolektivu a nemá kuráž vydržet to s lidmi. Bojí se odmítnutí, pomluv a toho, že neví co od lidí očekávat. K partnerovi je chladná, žárlivá, stále ho podezírá. Chová se k němu chladně, nikdy mu neřekne nic hezkého, nemá skoro zájem o sex a prý je s ním ze zvyku a prý nikoho nemiluje, že má blok se zamilovat. Bojí se, aby jejího partnera nepomlouvali a nehodnotili. Stále si myslí, že jí každý nenávidí. Zdá se být chladná, ale pokud jí někdo urazí, snadno se rozpláče. Zdá se, že nemá ani žádné zájmy. Je samotářská. Svěřuje se jen pár blízkým lidem a to jen někdy. Nic jí nedokáže donutit se změnit a normálně se zapojit do společnosti. Ráda si pořád něco představuje. Prý ráda pomáhá doma rodičům než aby byla v kolektivu, ve stresu, kde by byla z toho strachu mimo. Nezapadá do kolektivu. Říkají o ní, že je divná. Cítí se doma v bezpečí, ale mezi lidmi ne. Občas přátelům píše i SMSky, typu: "co proti mě máte?" Připadá nám chladná, ale rychle jí vše vytočí pokud na ní někdo řve hned se urazí a pořád si to pamatuje. Od lidí si drží odstup, protože je jí prý hrozně i jen když jede v autobuse. Ráda spíš mlčí a poslouchá. Dost jí to omezuje v životě.