Co už je příliš?

Pryč od něj, dokud nemáte rodinu. To se nikdy nezlepší, jedině zhorší. Trpěla bys celý život. Najdi si někoho, kdo si tě bude vážit. A hlavně, určitě tohle nemáš zapotřebí.

NE! Pryč od něj! Bude to...To, co ty mně. Jen jsem se chtěla trochu ujistit, že nejednám ukvapeně. Slyšet i objektivní názor, ne pouze od přátel.
Teď ještě vymyslet, jak do toho.

Sama už skoro víš, že v takovém vztahu pokračovat nemá cenu. On ti to vpodstatě dává najevo

Sama už skoro víš, že v takovém vztahu pokračovat nemá cenu. On ti to vpodstatě dává najevo

S přítelem bydlíme něco...pivo bych neřešila.
Jestli ale dělá/říká/ věci, které se ti nelíbí nebo tě bolí, je třeba to řešit teď. Nečekej, že se něco zlepší- nezlepší, když to necháš jen tak.

S přítelem bydlíme něco...Půl litru piva? To je v poho:)

S přítelem bydlíme něco...NE! Pryč od něj! Bude to jen horší! Kdybys v tomhle měla poradit své kamarádce (tedy s nadhledem) a toho jejího znala jen z takového popisu, jaký jsi napsala co bys jí poradila?

S přítelem bydlíme něco přes rok, sestěhovali jsme se spolu do podnájmu zhruba po půlroční známosti. Oba studujeme výšku, plánujeme rodinu a prostě společný život. Jenže, můj přítel má tak trochu problém s alkoholem, kterého si je vědom, ale nemá nejmenší touhu ho řešit. Kdyby si občas dal sklenku piva, neřekla bych ani slovo. Ale když si dá téměř každý den třeba půl litr piva/levného krabicového vína a čas od času se domů vrací kolem 5.ráno,aniž by mi dal vědět, že ještě žije, to mi připadá už příliš.
A náš vztah je najednou v krizi. V opilosti mi říká věci, které mě strašně bolí. Srovnává mě se svými ex přítelkyně a já z toho vždy vyjdu jako ta nejhorší. Jen proto,že jeho problém nechci akceptovat, že mu chci pomoci ho řešit. Jenže, on prostě naštvaně odmítá.
Má smysl pokračovat v takovém vztahu?