Co dělám špatně?

moc hezká odpověď...Já jsem taky sama, po delších pozastaveních v mém životě, po kotrmelcích a po všech těch peripetiích ztácím naději na nějaký vztah a je mi z toho tak velmi smutno až úzko. Ale snažím se žít tak jak se dá, zabývat se prací a koníčky a tak....:-)))doufám, že to příjde a já se zblázním štěstím.

Jani, můj názor je, že chyba je přesně jak říkala Kačenka. Tlačíš na pilu. I když si myslíš, že ne, zřejmě je to znát. Ze svého okolí znám podobnou dívku. Je úspěšná, samostatná, chytrá, sportuje, má smysl pro humor. Ale my všichni okolo o ní víme, že šíleně moc chce vážný vztah, krachl jí vztah po 8 letech, asi 3 roky žije sama. I když má spoustu zájmů, prostě to z ní vyzařuje a dost kluků to hned od začátku odradilo. Chová se jinak než by se v dané situaci chovala holka na začátku vztahu. Tak to říkali i ostaní kluci když jsme se o tom bavili.

Ahoj, mam takový problém a potřebovala bych od někoho poradit. Našla jsem si přítele, jsme spolu půl roku a poslední dobou se ke mě chová dost odtažitě.Je pravda, že jsem se k němu nedavno nezachovala moc hezky, ale omluvila jsem se, jak jsem nejvíc mohla. Trochu mě naštval, protože byl opilý a dělal hlouposti v autě jako malé dítě. Skoro mi už ani nepíše a vidíme se hodně málo(i když to bylo už i ze začátku). A když už se někdy vidíme, tak zásadně večer ....mam pocit, že mě má jen do postele. Ale to mi neustále rozmlouvá že to není pravda. No, možná neví jak se chovat, protože jsem jeho první vážnější známost nebo nevím..nikdy s nikým dlouho nebyl. Ale moc tomu nerozumím. Mám v hlavě zmatek a mám strach že o něj přijdu. Navíc jsem mu už chtěla dát košem,protože se mi nelíbí jeho přístup.. ale nemohu bez něho být.Prosím o radu, protože nevím, jak to mám vyřešit...nevím, jestli s ním mam promluvit, ale někdy už jsem otravná, pořád se ho na něco ptám, tak nevím, jestli mám počkat co se bude dít

Jdi si za svým cílem a nedbej na neúspěchy. Viděl jsem to u svého kamaráda, věděl co chtěl, pět let žádné úspěchy, všichni ho považovali za člověka analfabeta ve vztazích s ženami, no a dneska, zatímco oni za tu dobu vystřídali několik bezvýznamných partnerů a pořád někde bloudí a tápají, on si našel jedinou, zato pravou, jsou už 2 roky šťastní a mají dítě.
Ber to tak, že jsi tak vzácná a výjimečná, že taktéž o dost vzácnější bude najít někoho pro opravdový vztah. Ti, u kterých to nevyšlo se prostě bojí a docela bych pochyboval o jejich vyspělosti

U me je to naopak.S pritelem jsem chodila na plesy,po restauracich,oslavovala jeho pratel narozeniny,obcas ho prekvapila a cekala na nej pred fabrikou,nakupovat,na vychazky,nikdy jsme se nedrzeli za ruce,nikdy jsem se nechtela dat predstavit jeho rodine ani se nechat pozvat na rodinny nedelni obed,videt me mohl,jen kdyz jsem uznala za vhodne...Byl mnou posedly a ja jsem necitila nic..Tak to jen z me zkusenosti...

U me je to naopak.S pritelem jsem chodila na plesy,po restauracich,oslavovala jeho pratel narozeniny,obcas ho prekvapila a cekala na nej pred fabrikou,nakupovat,na vychazky,nikdy jsme se nedrzeli za ruce,nikdy jsem se nechtela dat predstavit jeho rodine ani se nechat pozvat na rodinny nedelni obed,videt me mohl,jen kdyz jsem uznala za vhodne...Byl mnou posedly a ja jsem necitila nic..Tak to jen z me zkusenosti...

U me je to naopak.S pritelem jsem chodila na plesy,po restauracich,oslavovala jeho pratel narozeniny,obcas ho prekvapila a cekala na nej pred fabrikou,nakupovat,na vychazky,nikdy jsme se nedrzeli za ruce,nikdy jsem se nechtela dat predstavit jeho rodine ani se nechat pozvat na rodinny nedelni obed,videt me mohl,jen kdyz jsem uznala za vhodne...Byl mnou posedly a ja jsem necitila nic..Tak to jen z me zkusenosti...

Ahoj, mám takový nezvyklý problém, měla jsem už nesčetně schůzek, bohužel po rande už většinou o mě muž ztratí zájem, většinou už mi nedá šance sejít se znova, na jednom rande jsem byla přehnaně emotivní a na jiném zase příliš tichá, alespoň se domnívám. V současné době jsem měla opět rande a po něm již se ten dotyčný vykrucuje, že nemá příliš čas, velmi mě to trápí. Přitom jsem normální žena, která chce jen lásku. Nechápu chlapy, asi chtějí neustále dobývat, asi jsem příliš jednoznačný cíl. Díky za názor.

Jani, zkus mi napsat, z diskuse jsem se o Tobě něco málo dověděl, myslím, že by mi takový typ vyhovoval, dík. Pak si sdělíme další.

Ahoj Nejedina,to me fakt zamrzelo, kdyz jsi napsala, ze u Tebe nedoslo k nejake pozitivni zmene. Teda spis, ze ses nejak neodhodlala toho sveho vykopnout na ulici.U me celkem nic noveho, ale dospela jsem k zaveru, ze pokud se clovek chova jako rohozka, do ktere si kdokoli muze utrit nohy, tak se nemuze divit, ze si o nej ty nohy otira... Prirovnala bych lasku k nekomu, kdo o ni nestoji, k nevyzadane poste. Nelze se divit, ze ji ostatni mazou a blokuji antispamem. Je to o tom, mit se rada, vedet, ze si ZASLOUZIM neco lepsiho, i kdyby jen proto, ze zivot je kratkej a casu malo. Ohledne mych zpackanych vztahu jsem se dostala do stadia, kdy jsem sebe a ty neboztiky prestala resit. Vlastne je mi samotne docela dobre. Jasne, idealni to neni, ale aspon se netrapim. Tak jen doufam, ze nekde ten pravy chodi po svete, a pokud ne, tak ze proziju spokojeny a jakz takz plnohodnotny zivot i bez partnera.Klidne napis, zridila jsem si mejla k tomuto ucelu. Pa, R.

Ahoj Rheo, tak jsem zpátky. Naivně jsem si myslela, že ty tři týdny pomohou. Omyl. První jsem probrečela, pak to šlo. Vrátila jsem se, a jsem tam kde jsem byla. Bez síly, beze změn, citově stále závislá na člověku, který přes všechny mé snahy neudělá nic. Zatím se nebudu rozepisovat, až se ozveš, ráda tě poinformuji. Zatím páček. A co ty? Už je líp?

Máš pravdu, , pár opravdu ubožáků se na diskuzích, jak jsem si stačila všimnout vyskytuje a člověk nikdy neví. Necháme to zatím takhle. Ju. Určitě se ti, Reyo, ozvu, v tomhle tématu. Zatím čauky. M.Pokud by jsi měla nějaké novinky děj vědět.

ahoj nejedina, no, ja bych ti rada dala mejl, ale mam strach, aby potom na nej nepsal nejakej uchylak, kterych se tu hemzi hodne. nicmene, ja budu diskuzu (a nejenom tuto) sledovat. myslim, ze vekovy rozdil zase az takovou roli nehraje. ono spis zalezi, co si clovek prozil - v necem jsme kazdej mozna moc vyspelej a v necem zase totalne zaostalej. ja jen doufam, ze se na nas v tom zivote jeste usmeje stesticko a zasviti slunicko. je to pochod na dlouhou trat a kdyz si predstavim, ze by mel vypadat jako minulej (a predminulej) rok, tak se uplne desim. prijemnou dovolenou, nacerpej silu a pak se urcite ozvi.

Reyo dík moc. Určitě se ti ozvu. Nemáš mail? Samozřejmě na něm netrvám, tak občas jukni na tohle téma, dám o sobě vědět. Zatím asi není o čem novém psát, nebudu tady stále "brečet". Taky se sem budu dívat, ráda bych zůstala v kontaktu, jestli souhlasíš. Tak nějak jsi mě pohladila, i když by to mělo asi být naopak. Moc ti přeji pohodové dny, já nějak přežiji, pak mě čekají ty tři slunečné týdny a pak... To víš, že si určitě ještě pobulím. Jo taky jsem přemýšlela o těch " kladných vlastnostech"... dost těžká otázka, nějak hodně musím hledat. Ale jak už jsem ti napsala i přes náš věkový rozdíl, hodně hodně společná řeč. Proto ti moc fandím a vím, že budeš ok. Dobrý, jak se vzájemně povzbuzujeme ne? Ahojky "stařenka"

Ahoj Nejediná,když to tak čtu, jako bych viděla sama sebe. Ráda bych Ti napsala něco povzbudivého, něco filozofického a přitom nadějného, ale moc mě toho nenapadá.Myslím, že zamilovat se do někoho, kdo nemiluje Tebe, je vůbec jedna z nejhorších věcí, které se člověku mohou stát. Tvůj přítel bude (přes všechny svoje klady) poněkud příživník. Nelíbí se mi jeho přístup. Nedokážu říct, co se mu honí hlavou, to asi nedokáže říct nikdo, ale jeden můj kamarád mi nedávno řekl, že ani neslaná a nemastná odpověď není důvodem pro to, si něco ve vlastní hlavě "namýšlet", ať už tak nebo tak. Člověk asi musí být trochu sobec, ve chvíli, kdy se sám cítí špatně, tak prostě zmizet, spálit most, zdrhnout, někomu nakopat zadek, já nevím. Ale neztrácet čas a náladu zbytečným dumáním. Prostě udělat cokoli, ale hlavně nestát na místě. Už to, co Ti říkají Tvoje kamarádky, o něčem svědčí, protože ony jsou přeci jen o něco blíž situaci než já. Když někoho člověk miluje, tak rozum jde stranou. Je těžké být sám a každý potřebujeme někoho, kdo nás pohladí a obejme, když je nám těžko. Možná si myslíš, že by pro Tebe bylo lepší, kdyby se rozešel on s Tebou, protože za případné zhoršení situace bys nebyla zodpovědná. Myslím, že to není pravda. Ten vztah je už tak hodně v troskách a z mé zkušenosti vím, že lepší je odejít s hlavou vstyčenou a prsama vystrčenýma. Zachovat si hrdost. Hrdost a čest jsou prý hesla španělských toreadorů. Když člověk najde optimální poměr mezi hrdostí a čestností, tak myslím nemůže nic pokazit.Po zkušenostech z posledních měsíců, kdy jsem doufala, že se mi konečně podařila najít láska, Ti můžu jen doporučit, aby ten konec byl jednoznačný. Já teď zažila rozchod "mrtvý brouk", na který jsem dotyčného sama navedla (možná sis všimla v příspěvcích) - přestal se mi postupně úplně ozývat, dokonce se mi před pár dny stalo, že mě pravděpodobně zasklel, když jsme se potkali, takže moje hlava je jeden velký otazník. Můj kamarád mi řekl, že jsem na něj napřed tlačila a pak ho "vytlačila". A to se nedělá, pokud ho chci. Nicméně radil mi, abychom si aspoň promluvili. Hodně jsem uvažovala nad tím, co je horší, jestli otazník nadosmrti, anebo krutá pravda o věci, se kterou stejně nemohu nic dělat. Nakonec jsem ho požádala o setkání, ale nereaguje... Mrzí mě to a stále na něj nemůžu zapomenout, i když si myslím, že je to srab. Nejhorší na tom je, že si za to všechno můžu sama a vím to až příliš dobře :-(.Na druhou stranu vím, že všechno špatné přejde, že se dá zapomenout a začít znovu. To je pozitivní zpráva pro tebe. BUde to trvat dlouho, ale podaří se Ti to.Tak se drž a zase se ozvi.

Ahoj Reyo, tak jsem si našla čas a přečetla tvůj " příspěvek" v tématu Jak se vyrovnat s rozchodem. Taky docela síla. Potvrzuje se mi jedno, at ti je dvacet, třicet nebo padesát, ty pocity jsou totožné. Bolí to vždycky a otázky se honící hlavou se kopírují.Jen Vám snad závidím ten věk a možnost, že máte víc času na to, aby to "vyšlo". Zatím pa a klidně zase napiš, je to alespoň malinké odreagování s někým, kdo ví, o čem to je. Páček

Nedá mi to a ještě před odchodem "domů" ti napíšu pár vět. Asi tě hodně překvapím, možná už jsi to z toho poznala, ale letos mi bylo už čtyřicet. Proto ten šestnáctiletý vztah. Když se nad tím zamyslím, vlastně mi zase až tak nechybělo, jen se z nás stali kamarádi ( zase chybělo pro mě to dost podstatné). Stýkáme se dodneška, ale prostě to tam není. Tohle bylo ze začátku prostě něco nového, úžasného a já fakt vzplála. Tušit, že to bylo jen pozlátko, bonbonek pro štěstí, asi bych si jen pohrála, zůstala, kde jsem byla a časem jen vzpomínala na to hezké. Jenže to bych nebyla já, tak na mě " zapůsobil" , že jsme se rozhodla začít znovu a s ním. Nechci, aby to vyznělo, že to byl první chlap, kterého jsem za tu dobu potkala, to opravdu nebyl, ale asi to byla ta správná chemie - bohužel. Taky nevím, zda jsem ti psala, je o deset let mladší. Vím, že kdykoliv mohla nastat situace, že potká někoho uměrně svému věku, asi bych mu nebránila, tohle bych pochopila, ale když je teď se mnou, chci ten čas žít s ním a ne vedle něj a máš pravdu roky strašně letí. Říkala jsem mu, že pokud už mu nic fyzicky neříkám, taky to pochopím. Jenže stále stejná písnička, možná hraje o čas, já fakt nevím. Nemyslím si, že vypadám, až tak hrozně ani věkový rozdíl není tak patrný, ale v tom to asi nebude nebo jo? To víš, že občas má na ten věk narážky, ale to jsou ty jeho ironie.. Jsem zvědavá na něj za deset let... Tímhle mě nerozhodí, i když to taky zkouší. Shodneme se, že o vzhedu to není. A to když jsme se seznámili, jsem měla o pár kil víc a to nemá moc rád naplácané baby. Teď jsem na tom líp a výsledek vidíš... Tak, kde je kurňa příčina... Lítá mi to hlavou neustále den co den... Já se svojí povahou, bych vedle člověka, kterého nemusím ani citově natož fyzicky žít nemohla, neměla bych na to žaludek. Nechápu, když je to tak marné, že to nezabalí. A jak se ke mě chová, kamarádkám to ani snad neříkám, ty mě vůbec nechápou. Každá ti řekne, proč ho tam máš, vyraž ho. A jsme zase tam, kde jsme byli. Tak až najdu tu sílu. Tvůj příběh si dle časových možností najdu a přečtu, přiznávám, též tam zabrousím, ale je těch nešťastníků tolik....Měj se zatím hezky a díky za korespondenci a spřízněnou duši.

Ahoj Nejediná,mluvíš mi z duše. Já taky nepotřebuju někoho mít pořád za zadkem. Ani bych to nechtěla, jsem asi typ ženy, co ji přitahují muži, kteří jsou trochu solitéři. Ale to je obecná pravda, že nejpřitažlivější jsou ti, kteří nikoho nepotřebují... Jen chci ale říct, že taky na druhou stranu potřebuju cítit, že jsem pro toho druhého důležitá a že mě má rád. Takže svoboda a tolerance ve vztahu rozhodně ano, ale nesmí jít proti smyslu celého vztahu (kdy jeden na druhého kašle, plánuje si věci i budoucnost bez ohledu na něj, atd.).Je mi 24. O svých vztazích jsem psala jak na této diskuzi, tak na dalších (Jak se odmilovat, CO DĚLAT, KDYŽ ZBABĚLE PŘESTAL KOMUNIKOVAT), proto se omlouvám, ale nechci znovu otravovat se svým příběhem... Ale jestli si najdeš čas si to přečíst, třeba trochu pochopíš, co jsem zač a jaký je můj život. A já se určitě zlobit nebudu :-).Nevím, kolik je Tobě. Jestli o dost víc než mě, pak bych moc času neztrácela. Já vím, že se mi to kecá, když je člověk starší, těch možností tolik není, atp. Nakonec proč se nerozhlížet už teď?Víkend si dovedu představit. I jeho chování. Já jsem toto zažila v 5-ti letým vztahu. On to chtěl ukončit, ale nevěděl jak. Prostě se asi bál, že na něm bude ležet ta vlna zodpovědnosti, výčitek a viny. Tak se ke mně choval dost odporně (ne třeba úplně pořád, ale řekněme, že časem toho bylo víc než toho pěkného), abych tu trpělivost ztratila já. Taky jsem si připadala jako psycho a on to tak samozřejmě taky prezentoval, trochu i okolí. Byla to asi i pravda, ale když si vzpomenu na ty situace, tak si prostě říkám, že to bylo fifty fifty. On mě hodně znal a moc dobře věděl, jaké mám špatné vlastnosti a jak je "vytáhnout" na povrch. A tak, jak se ke mně choval, to by podle mě netoleroval nikdo a dokonce mu to i naše společná kamarádka po rozchodu řekla. Prostě byl to srab. A já byla blbec, že jsem nepoznala (nebo si nechtěla přiznat), o co mu tím chováním jde. Možná je to jen naivní spekulace, ale kdybych byla schopná prásknout za sebou dveřmi dřív, možná bychom teď byli spolu, protože by si uvědomil, co ztratil...Tvoje situace je zkomplikovaná společným bydlením. Ale uvědom si, že nejsi nějaká charita. A pokud Ti ten člověk jen ubližuje a tím ti vlastně ukazuje, jak (moc/málo) Tě má rád (slova jsou jen slova), tak Ty musíš ukázat, že máš ráda sama sebe a nemáš důvod nechat si ubližovat. A řečičky typu: čas to zpraví..., těm bych vzhledem k té době, jaká uplynula, moc nevěřila. Když se něco takhle nechá osudu, tak to jde obvykle do pr.... POkud chce něco zmenit, tak musí sám, a to co nejdřív.

Ahoj Reyo, taky zdravím po víkendu. Opravdu zase úžasný. Nakonec z toho vyjdu zase já skoro jako psychopatka, která fantaziruje a hledá problémy, tam kde nejsou. Asi je všecho vlastně úplně normální, ale divná jsem já. Prostě kokotiny, jak mi bylo sděleno. Máš pravdu, věčný boj,někdy mám pocit, že ho baví mě ponižovat a ubližovat mi. Snad i nevědomě, já nevím. Fakt mu nerozumím, zase došlo k tomu, že bude lepší, když si najde něco jiného ( už se začínám opakovat), ale jsou to debaty o ničem, pak je vzteklý a já z toho vyjdu jako naprostá ... jasně slaboch. Takže jsem se zařekla, žádné otázky, žádné diskuze, nechám tomu i sobě čas ( nejčasteji jím opakovaná věta - nech tomu čas, bude to dobrý) a pak... Jen to zatím opravdu nedokážu. Nevím, kolik je tobě, mě už dost, měla bych uvažovat racionálně, ale poruč tomu,co je uvnitř. Už bych chtěla mít klid a někoho, kdy by mě měl opravdu rád.Nepotřebuji slovíčka, stálé ujišťování a mít někoho stále "za zadkem", myslím, že mi rozumíš, byť měkká, jsem hodně tolerantní člověk. Ale tady ten cit a sex strašně chybí... moc. Rád mě možná svým způsobem má, ale ... Hodně smutné že, mít v té své závislosti vedle sebe někoho, jen proto, že ho vidíš, a že se tak strašně bojíš být sama... Čas ukáže, jak dál. Moc nerozumím té tvé situaci, vy jste spolu chodili a rozešli se, nebo se ti z ničeho nic přestal ozývat a ty nevíš proč? Máš možnost ho potkávat? Asi ti též není nejlépe, já vím. S tou "zamilovaností" jsem na tom stejně. Nestalo se mi to tolikrát za život, ale když se to stalo... přirovnala bych to asi takto: někdo jde do vody pomalu, pomalu a pak plave. Já rovnou skáču, aniž bych věděla, zda je tam vůbec dost vody, pak se nemůžu divit, že si narazím čuňu. Ale takový ten případ kamarádili spolu a a pak najednou spolu začli chodit já neznám. Možná podle toho dopadám. Tenhle člověk, je opravdu mojí velkou láskou, bohužel.Pokud to skončí, vím, že víc ji už pro nikoho nikdy nebude. Tak se drž, musíme bojovat, ty to nevzdávej, soudím, že ti je o hodně méně. Nebudu psát žádnu moudra, sama vidíš, jak na tom jsem. Pěkný den. M.

Kiki, ten problém je asi v tom, že každej je jinej... Já jsem taková, že se buď zamiluju hned, anebo vůbec. A možná, že se mi to taky stalo do někoho, kdo potřeboval víc času, kterej jsem mu díky svojí netrpelivosti nebyla schopna dat. Takze jsem se mozna k tem par mesicum, kdy by se karta treba zacala obracet, ani nepropracovala.Je to proste na svete nanic: vzdycky jeden miluje vic. Malokdy je to aspon vyrovnany a takovi lide muzou mluvit o stesti...