denní snění

Zdar. Jak někdo v tomto diskusním vlákně napsal před mnoha lety úplně na začátku, denní snění je někdy u těch lidí, co nemají takové úspěchy, které by si pro sebe přáli a tak utíkají k fantaziím. Já mám 28 let a mám to snad od dětství a místy docela dost. Pak přijdou zase deprese. Není to můj úplně zásadní problém, ale realita je holt nezútěšná pro mě. Každopádně kdyby byl někdo podobně ztrápený jako já a objevil to tu, tak na sebe přiložím svůj vedlejší e-mail. [email protected]

Neviem či tu ešte niekto chodí, ale objavil som túto diskusiu len nedávno. Chcel by som sa opýtať, resp. požiadať o radu. Zažívam denné snívanie, no vo väčšej intenzite ako väčšina z vás. Počas daydreamingu sa dokážem tak odreagovať, že vôbec nevnímam realitu. Neraz som sa pristihol dokonca ako si pri tom žmolím prsty. Najlepšie sa mi to robí počas počuvania pesničiek, no nikdy to nerobím keď som v spoločnosti. Nevadilo by mi to, ale zaberá mi to už fakt veľa času. Ak som sám tak kľudne aj 5-10 hodín denne. Jednoducho tomu neviem odolať a meditácia mi nejako extra nepomáha. Domeditujem a opäť snívam. A na druhu stranu som veľmi spoločenský, mám plno kamarátov, vôbec nepociťujem smutok ani nič, v reale mam celkom šťastný život tak neviem čím to je. Nejaké rady ako sa toho zbaviť, alebo aspoň obmedziť na minimum?

to co sezde popisuje se nazýva maladaptivní snění v češtině o tom nenajdete téměř žádný článek je potřeba hledat v angličtině(maladaptive daydreaming) a přeložit si to...

Sním o své lásce :-*

Zdravím, jestli někdo také...Já to mám stejné. Je to "porucha", tzv. obranná reakce na něco ve tvém nitru nebo úzkost.

Karolinko, taky by mě moc zajímalo jak dopadla Nicol u psychologa. Ale už je to přece jenom třičtvrtě roku a kdoví, zda sem ještě Nicol chodí...:-(

Ahoj,musím říct, že se...prosím, napiš jak jsi dopadla u psychologa. Já svoje denní snění miluju a sním když už je toho na mě moc asi proto abych se už úplně nezbláznila. Nicméně časem si uvědomím, že to co prožívám jsou jen sny! a mám depku zpátky a možná ještě větší. K psychologovi bych běžela okamžitě klidně teď hned, ale žiju v Anglii a tady psycholog ... mraky peněz a ani nevím jestli je na to moje anglina dostačující. Písni alespoň něco málo. Díky :)

se někdy nad něčím zamyslíme a třeba,pokud nás nezajímá,co ten druhý povídá,tak ho tolik nevnímáme.Netuším,jestli je to na psychologa,no,pokud několikrát za den,tak možná ano.Hlavně,že sis toho vědomá.

Ahoj,musím říct, že se mi také velice ulevilo, když jsem našla tuto diskuzi. Už jsem si začínala myslet, že jsem jediná, jelikož jsem nikdy nikoho neslyšela mluvit o tom, že by to dělal a když jsem se jednou svěřila kamarádovi, tak na mě koukal dost divně. Za měsíc jsem objednaná k psychologovi a chtěla bych mu o tom říct, tak jsem zvědavá, co mi k tomu poví. Dělám to dost často a občas mě to uvádí do trapných situací, třeba když na mě někdo mluví, tak já si uprostřed toho uvědomím, že jsem byla jinde a musím rychle pochytit o čem mluví, nebo třeba u filmu apodobně. Kvůli dennímu snění jsem promrhala celou školu, na nic se nesoustředila a nic nenaučila. Často musím sama sobě nařizovat, abych vnímala, co se kolem mě děje a většinou mi to vnímání skutečnosti moc dlouho nevydrží. Lidi kolem mě si už asi musí myslet, že jsem blázen a já si to myslím taky. No, uvidím, jak se vyjádří psycholog a docela se těším na diagnózu, ať už je to v pořádku, nebo ne.

Na tohle si dejte pozor. Připojuji odkaz na článek.http://en.m.wikipedia.org/wiki/Maladaptive_daydreaming

No sem rád že v tom nejsem sám :D Toto denní snění prožívám odjakživa.Zajímavé je že mi k intenzivnímu snění pomáhá "pobíhání",což je běhání po místnosti.Jako malý sem nekontrolovatelně pobíhal po pokoji a snil jsem že jsem kovboj,rytíř...prostě hrdina z knížky nebo televize a prožívám nějaké dobrodružství, které sem si dokázal představit ve velkých detailech.Nyní prožívám třeba sexuální dobrodružství,mluvím s různými lidmi,jsem bohatý,úspěšný,slavný,balím holky,vyhrávám v loterii atd.Nejvíce v představách provozuji nějaký motoristický sport.To protože ho provozuji i ve skutečnosti,i když ve velmi skromné formě.No a sem tam se vrátím do dětských let a postřílím pár padouchů v nacistických uniformách například :D Nyní mám ale své představy pod kontrolou a nenechávám se jimi již ovládat.Zjistil jsem že se dá skvěle snít při běhu.Takže si du občas zaběhat a při tom prožiji nějaký dokonalý příběh...Neřekl bych že jsem nějak neúspěšný nebo nešťastný.Je mi 20,mám skvělou a krásnou přítelkyni,studuji úspěšně VŠ atd....Prostě jen tak sním :)

Nevíte, jak se jmenovala ta francouzská filmová veselohra, kde denní snění nádherně předvedl Bernard Blier? Zasnil se běžně mezi lidmi při poradě, usmíval se jak ho dotyčná žena hladila a říkala mu vždycky "brouku". Ostatní mlčky počkali a potom teprve debata pokračovala jako by nic... :-)

tak to jsem teda zklamana protoze jsem si myslela ze kdyz se naplni ty sny o kterych snime ze to pak nejak samo zmizi to sneni ale ty kany.d pises ze si dosahl sveho ze mas penize ze mas partnerku ze si proste naplnil to tve sneni ale pak pises ze snis dal a nevis jak se toho zbavit coz me teda docela zklamalo proste jsem si myslela ze to pak odezni a to je teda zvlastni o cem snis ted to mas zase neco noveho nebo jak a jo martine prozivam i stavy euforie casto se pristihnu jak se usmivam ale to je asi ten duvod proc snime ze tam je ta euforie nejake emoce jinak by to asi nemelo cenu ja proste nevim proc to delam ale delam to obcas me to stve jindy jsem tak zase rada ale casto si rikam ze bych chtela byt ,,normalni" ze bych chtela zit ten muj zivot a ne ho prozivat v mysli a nevnimat tu pravou podstatu reality proto budu rada kdyby nekdo napsal jak se toho zbavil a jak to bylo pak nebo celkove nejak poradil

když sníte, prožíváte u toho stavy euforie?

přátelé,ani nevíte jak jsem rád,že Vás tady vidím!Vždycky jsem si myslel,že jsem jenom já takový "uchyl"...Já jsem přímo chorobný denní snílek a způsobilo mi to v životě nemalé problémy.V práci se nesoustředím,krade mi to dokonce kus mého soukromého života a já s tím ne a ne přestat.Budete mi to věřit nebo ne,ale já jsem si to,co jsem si vysnil,docela splnil.Ne do puntíku,ale řekl bych že takovou normální přirouzenou cestou.Tak kupříkladu..."ve svých teenagerských letech jsem neustále snil o tom,že vyhraju balík peněz (jak poetický námět ke snění,že spolupacienti),nikomu nic neřeknu,odjedu někde daleko a pak se vrátím jako úplně jiný,zcela vyměněný člověk.Koupím si nejedno auto,najdu si okouzlující matku svých dětí a budu stastný."Tento sen (ačkoliv sněný denně po několik let v x verzích)jsem si splnil.Ne tak pohodlnou cestou,jakou jsem si vždycky představoval,ale stalo se...jel jsem na zkušnou do světa,změnil se,jsem zajištěn,mám nejedno auto,krásnou ženu a jsem "stastný".Nevím,jak si to mám všechno vysvětlovat,zdali bylo mé podvědomí mým hnacím motorem,aniž bych si to uvědomoval,anebo jsem měl nějakou cestu určenou zhůry,protože jsem se na té "cestě za snem" setkal se situacema (asi dejavu),kdy jsem měl pocit,že jsem je prožil.A nebylo to jen tak nějaké pousmání se nad náhodou...to,co jsem si prožil bylo něco otřesného!Pokaždé,kdy jsem se v životě setkal s dejavu,jsem měl pocit,že zažínám nový život a trvalo to hodiny,než jsem se z toho vzapamatoval a já si uvědomil,kdo jsem.Takové stavy úzkosti se ani nedají popsat!Nicméně zpátky k "day dreamingu"...já už nechci...chci snít v noci...a žít reálný život!Nevíte,zdali se to dá účinně léčit,nebo takhle budem snít do smrti...

taky bych se rada dovedela jak s tim prestat protoze snenim travim mnoho casu a je pravda ze tim neprozivam svuj zivot ale ziju si jen tak nekde mimo ale je to hrozne tezke prestat protoze me ma mysl aniz bych sama chtela tahne do toho sneni treba se i rozhodnu prestat ale po par dnech nemuzu a zase snim protoze mi muj zivot pripadne ze mu neco chybi a tak utikam nekam do sneni kde nachazim svet mnohem mirumilovnejsi mnohem plnejsi lasky to je totiz asi nejvetsi tema meho sneni laska ale je hloupe snit o lasce kdyz v opravdovem svete jsem se jeste nikdy poradne nezamilovala a tak bych moc rada se snenim prestala abych si zacala uzivat ten muj vlastni zivot a treba nekoho potkala a ten muj velky sen promenila ve skutecnost hozne bych chtela zit normalni zivot

Renato, četl jsem jak si prospala 10 let, ale zajímalo by mě jak jsi s tím praštila??? To jsi se jako rozhodla snít, 10 let jsi snila a potom jsi si našla jinej koníček a snění pověsila na hřebík? To je tak jednoduché? Myslím si, že omezit se to trochu dá, ale rozhodně ne úplně přestat, člověk se najednou nemůže změnit.

Já tomu nerozumím, o čem jako ve dne sníte? Jak to probíhá? Co si představujete?Já třeba celý den prosedím v kanceláři- účtařina- svět čísel. Někdy už to leze na mozek, tak jako kdyby vypnu a představuji si jak sedím na pláži a poslouchám šumění moře, potom asi po minutě se oklepu a vracím se zpátky ke kalkulačce.. Je to to, co se tady probírá? Já totiž hodně myslím, na příběh, který se mi vryl jako malé holce, bydlím na vesnici, a asi ob 4 baráky, tam žila sama jedna paní-stará panna, byla stejně stará jako můj otec a když ji bylo asi 48 let tak ji našly oběšenou.. když jsem se potom ptala otce proč to udělala, řekl mi větu na kterou jsem v životě už hodně často myslela: Ona žila ve svojim světě a nedokázala se smířit s realným životem..... Je to už 15 let ale já jsem na ni nezapoměla...

Na tom nic není.

Ano, myslím, že polovina z nich byly náhražkou něčeho a jejich naplněním, zmizely. Tudy cesta vede. I při nabitém programu zmizí,ale v momentě pauzy, třeba před usnutím, jízdě v MHD, se sny vrátí.Ale co s představami, které jsou nereálné, nesplnitelné nebo špatné, opravdu hrozné, a které se naplnit nesmí. A přesto něco mě nutí o tom snít a nedá se toho zbavit. Nejen, že jsem z toho trochu mimo realitu a cítím, že mi to žere hodně energie, ale bojím se, abych něco takového opravdu nepřivolala.