Denní Stacionář

Jedině Kroměříž odd. 18B - tam mají zkušenosti.

Ahoj lidi z mých vlastních...Aha, "závažnější" než sociální fobie. To jste mě rozesmála. Vy ji máte? Že takto hezky rozhodujete, co je méně a více závažné?

Nastupuji do denního stacionáře s úzkostnou poruchou, PPP, depresí, sebepoškozováním, nadužíváním léků...prostě všechno neurotické co může být. Hrozně se tam těším, že budu mít čas sama na sebe.

Ahoj lidi z mých vlastních zkušeností denní stacionář není žádný zázrak. Trpím silně obsedantně kompulzivní diagnozu a denní stacionář mi pomohl na získání nových lidí a na zvedání sebevědomí atd. a trošku s mou nemocí,ale bohužel musím říct že ten návrat ze stacionáře do normálního života byl dost krutý. Začlo silné sebepoškozování až chutě k sebevraždám. Možná pro sociální fobie apod. je to dobré, ale co se týče těch závažnějších asi bych si to dobře promyslela jestli tam jít nebo ne.

Minulý rok jsem byla ve stacíku v Esetu pomohlo mi to ale je to individuální a musím pořád na sobě pracovat doporučuji! :-)

No toho se nejvíc bojím, že já, člověk se sociální fóbií, který trpí úzkostí při mluvení před více lidmi, na takovém stacionáři upadnu ještě do větší deprese. Upovídaný extrovert ve skupině, to by mně asi opravdu nepomohlo.

V Esetu jsem byla. Myslím, že stacionář je úžasná věc pro někoho, kdo nad sebou nikdy moc nepřemýšlel, nebo si různé věci nedokázal dát do souvislostí. Mě osobně to moc nepomohlo,protože sebezpytováním jsem strávila několik let, takže žádný převratný objev o mé osobě jsem neučinila. Ikdyž..uvědomila jsem si tam, že moje problémy jsou ve srovnání s problémy některých lidí přímo malicherné a můžu být vlastně ráda. Takže přeci jenom...Musím ještě dodat to, že pokud jste uzavření lidé, je pro vás lepší soukromá konzultace s psychologem. Svoje pocity tam ventilovali především upovídaní extraverti, ti plaší se za celou dobu neodvážili pomalu promluvit. Toť má zkušenost.

Ano byl jsem na stacionáři v Esetu a myslím, že mě to trochu pomohlo. Myslím si, že stacionář člověku dá spíš hodně otázek na sebou samotným. Nestane se zázrak, ale stojí to za to a člověka to někam nasměruje. Ale to je u každýho člověka úplně jiný. Já to doporučuju...

Ahoj, máte někdo zkušenost s denním stacionářem v ESETu? Nebo i jakýmkoliv jiným - pomohlo vám to? Díky.

Pro Danielu, jesli to je ještě aktuální, Myslím si, že o tom klidně můžeš mluvit. Nebezpečí vztahů ve skupině vidím v tom, že jde o trochu "chráněné", nepřirozené prostředí, ve kterém se citlivě řeší různé problémy. No a člověk, který ukazuje na skupině vlídnou, empatickou tvář, takový nemusí být ve svém přirozeném prostředí /ve kterém na něj působí mnoho stresorů a vlivů/. Pod vlivem dobře fungující, bezpečné a empatické skupiny je možné podlehnout klamné představě o tom druhém. Ale nevylučuju možnost navázání kvalitního vztahu na skupině. Ovšem ztěžuje to pak skupinovou práci a je nejlepší o tom vztahu mluvit a netutlat ho. Stejně se to nějak většinou provalí. :)

šla jsi se léčit a ne svádět chlapy

Tak mi tak vrtá hlavou otázka, jakou hodnotu a jakou budoucnost může mít vztah navázany ve stacionáři....? Sice se ti lidé poznají i se všemi slabostmi a nedostatky, takže spolu hned od začátku sdílí to nejhorší, ale faktem je, že jsou to lidé labilní. Mohou spolu fungovat, být si oporou atd. Co myslíte?

To záleží na tobě, můžeš to použít při zpětné vazbě :o)) Asi bych také nevěděla, co dělat. Třeba se to nějak vyvrbí a pak napiš, jak to dopadlo :o)

Ahoj lidi, mam takový problém a potřebovala bych poradit..Chodím na denní stacionář, ale jaksi se mi podařilo se asi zamilovat do kolegy ze skupiny...a nevím co s tím. Mluvit nebo mlčet...?

Plně souhlasím s Karin, mám na tento stacionář úplně stejný názor, vřele doporučujimně tam moc pomohla. L.

Mariko, mám s denním stacionářem v Bohnicích ty nejlepší zkušenosti a moc mě tam pomohli. Čekala jsem půl roku, než jsem se tam dostala, je o něj velký zájem, ale to čekání stálo za to. Docházela jsem do pav.19 k doc. Praškovi. Naučila jsem se tam spoustu nových věcí, který mi pomohly - kognitivní terapie, asertivita, řízené dýchání, dramaterapie...Kromě toho jsem se tam seznámila se zajímavými lidmi a jejich problémy. Nedá se říct, že by stacionář u všech lidí úplně vyřešil jejich problémy, ale nastartoval u nás změnu a naučil nás jak máme sami dál postupovat, jsou to zkušenosti, které člověk musí zažít a nenahradí to čtení odborné literatury. Problémy ve skupině byly různorodé - úzkosti, sebepoškozování, deprese, agorafobie, sociální fobie, obsedantně kompulzivní neuróza, problémy ve vztazích.
Měla jsem radost, když jsem viděla jak lidi kolem mě dělají pokroky a zároveň mě to nesmírně motivovalo. Dva roky jsem se bránila jít na terapii, bála jsem se toho prostředí, nových lidí, co mě tam čeká.....a teď jsem strašně ráda, že jsem tam byla.

Dobry den, chtela jsem se optatazda mate zkusenosti se stacinoarem v Bohnicich. Jak probiha, zda Vam pomohl od ruznych psychickych potizich? a jak to je doopravdy s lekem Neurol? mam uzivatNEUROL 1-2 denne 0,25 mg a k tomu denne 1 tbl. AD ASENTRA.Mam Panickou poruchu a lecbu jsem odkladala 2 roky:-(( ale nemuz uz fungovat. Dekuju za odpovedi