Deprese a vztahy

Ahoj Beata a Darka, moc vam...ahoj neznámá, četla jsem si tvůj příběh a myslím si,že by jsi to měla svému přítely vysvětlit tak jak jsi to napsala sem.Upřímnost je nedůležitější.Taky se musíš naučit rozhodovat srdcem a rozumem.Protože srdce říka přesný opak než rozum...Sedni si s snim a narovinu se ho zeptej jestli tě vážně miluje, že máš pochyby a klidně dej najevo že o svatbu a žádné jiné závazky netsojíš pokud ti nedočiní a nedokáže to pro co by sis ho měla vzít.Pokud neuvdíš snahu,tak odejdi jinak se utráoíš.Ted je to jen na tobě...jestli dáš na srdce nebo na rozum.Držim palečky at to dopadne jakkoliv,hlavně at jsi TY ta štastná

Z Tvých úst vyjde nebo nevyjde slovo ANO. Nejsi-li s ním šťastná už teď, nikdy nebudeš. Jsi dospělá a žiješ a budeš žít svůj život.

Ahoj Beata a Darka, moc vam dakujem obidvom za odpovede. Viem, ze presla urcita doba odkedy som sem pisala a ze som vam neodpisala (co moze byt povazovane za nezdvorilost) ale tazko sa mi o tomto pise a este tazsie rozmysla. Darka, mam 31 rokov, to len pre upresnenie. Zijem v zahranici za oceanom, prisla som sem este ako malolete dieta (hoci uz mi bolo viacej ako desat rokov) a moj priatel sem prisiel tiez pred niekolkymi rokmi, ale narozdiel odo mna on prisiel sam. Situacia sa za posledny mesiac vyvinula, teraz sa na popud mojej mamy mame brat, je to pre jeho prospech a v podstate akoby nutnost (detaily nebudem rozpisovat ale nie je to kvoli tehotenstvu, ani nicomu podobnemu), ale zistila som ze vobec nie som stastna, vobec sa na tento nastavajuci zvazok netesim, mam skor obavy. Zo spravania mojho priatela sa mi zda, ze mu na mne vobec nezalezi, ze ma berie ako istotu, a co je horsie, sprava sa ku mne s notnou davkou superiority a rozkazovacnej blahosklonnosti, ako keby som bola este male dieta ktore potrebuje upozornovanie od rodicov... neviem to inak opisat. Napriklad mi s zovialnym usmevom na tvari povie "preco to robis tak a tak", atd., az si vazne pripadam ako nejaky neschopny a neskuseny clovek ktory potrebuje jeho vychovne rady na to aby dokazal nieco urobit. Okrem toho ma ja casto kritizuje za veci ktore ja povazujem za uplne nezmysly, ako napr. ze som si zamazala ruku od cokolady, ked sme spolu vylizovali okraje od cokoladovej torty...doslova mi povedal, ze to jem ako male decko, ze jeho maly synovcek by to vedel lepsie, popritom on mi to cokoladu daval do ruky a ta sa rychlo topila. Mozno su to moje subjektivne skreslene dojmy, ale mam pocit, ze tento vztah ma uz nerobi stastnou, pretoze on ma malokedy za nieco pochvali ale zato castejsie kritizuje, alebo povie nieco co je pre mna zranujuce ale neskor doda, ze to bol vtip a ja nemam zmysel pre humor...napr. som mala od neho pozicanu knihu ktoru mal on pozicanu od niekoho ineho, mala som ju priniest na vianocnu party ale par dni predtym som bola velmi chora, mala som dokonca aj 38 stupnove teploty v noci a dost silny kasel. Tak som mu povedala do telefonu, ze neviem ci tam budem naisto moct prist a ze ak nie, tak sa dotycnej osobe ospravedlnim (pozna nas obidvoch) a on povedal "ja te zabiju..." Neskor povedal ze to vraj mal byt vtip a ze ostatni, napr. jeho kolegovia v praci by to chapali, a ja ze nemam zmysel pre humor (co hovori castejsie ale mna to dost zranilo, ja by som nieco take nepovedala ani ako vtip). Mozno je to tym, ze nasa komunikacia za posledne mesiace dost uviazla, alebo ja neviem dost dobre vysvetlit svoje pocity alebo dat najavo svoje potreby a tak casto hovorim obvinovacim tonom, ale v poslednej dobe aj ak sa mu snazim vysvetlit alebo sa s nim porozpravat o tom, co mi vadi, tak vzdy len prevrati oci a povie "a jeje, uz zase", z coho mam dojem, ze ho vlastne otravujem, ze ho moje obavy nezaujmaju... tak sa citim dost nestastna a v skutocnosti z tej nastavajucej svadby nemam ani moc radost (este sme neurcili ani datum ani som nedostala ziadny zasnubny prsten, hoci ten sobas ma byt hlavne pre jeho prospech). Lenze moja mama ho ma velmi v oblube, nevidi ziadne jeho chybi a mysli si, ze on je pre mna ten spravny chlap, a ja neviem co mam robit, okrem mojej mamy tu v zahranici uz ziadnych inych pribuznych nemam, je pre mna velmi tazke byvat sama, samotu proste nezvladam. Tak sa citim dost zufalo. Myslite ze prehanam a som moc precitlivela, alebo su moje obavy opodstatnene...dakujem za vase nazory....

dado prosim te zkus mi vse vysvetlit o depúresich clanek mne zaujalcos psala stejne co vidavam u pritele,rozesla sem se snim,nedavala sem to psychicky zkus mi napsat na imeil andas35 mam i profil zkus me zasvetit dekuji

mam take zkusenost s depresi u meho pritele,ja byvala velmi silna osobnost,porad plna elanu a chuti řadit a miluji svou praci,zamilovala sem se do krasneho vysokeho chlapa a verila ze je silna osobnost co mi bude oporou a zivot si trochu vylepsim .jenze prask ho,deprese ho zmenila jak si to ani ve snu neumim predstavit,tahal me nevedomky do ni,ja se stala vybusnou osobou,jinak to nezvladam nez vybouchnout jak se mi neco nelibi a uz sme se neshodli,po roce rozchod a ted jsem to ukoncila ja ,boze muj chlap jak hora a neumi si poradit se svym zivotem ,bydli u mamky,je mu45let,chtel zit semnou ale neco me varovalo,s domem nic nedelal,porad ze mamka nechce odejit,mel2zeny aasi vim oproc je sam,v praci nevydrzi a ja znej mela depky take,to se neda popsat pa

Nat,byla jsem v roli tvého přítele,kdy jsem neustále řešila s partnerem své deprese....atd.věřím ti,že tě tohle ubíjí .ted už se dokážu vžít do tvé situace.když moje deprese nabraly konečnou fázi,rozešla jsem se s přítelem.taky jsem chtěla spáchat sebevraždu.kdyby nebylo mjí maminky,která mě jediná v tomhle podržela,už bych tady nebyla.deprese v jakékoliv formě je hrozná a už bych to nikdy nechtěla tak moc zažít.hodně lidí mě za to odsodilo a byla jsem pro ně blázen a hypochondr,skončila jsem tehdy i na psychině.chci tě podpořit a obdivuju tě,je to těžké

ahojky lidičky,mám také problémy s depresemi,nemumím to vše tady popsat.taky mám problémy ze vztahy,uplně stejně,jak tady popisujete.proto raději zustávám sama a vyhýbám se chlapum,když už se zaláskuju,zjistím,že mu nevěřím bo šíleně žárlím a zžírám se až mám hrozné deprese,pochybuju sama o sobě atd....chodím k psychiatričce ,beru léky,ale tohle ve mě léky nevyřeší,mám o sobě hodně nízké sebevědomí a dost těžko snáším kritiku a to se odráží i ke vztahum,je to vše běh na dlouhou trat a občas už nemám sílu...

ahoj Nat,je dost dolezite, aby si ty vedelao aky druh depresie ide..potom ci spustacom je urcita udalost z jeho zivota, alebo je to vrodene.. je dobre dostat ho k psychoterapeutovi-tam by postupnne pride k jadru svojho problemu..a ty, skus to vydrzat, a mat odvahu stat pri nom..

Ahojky, já potřebuju poradit při trošku opačnym problému.:)
Jsem přes rok s přítelem (19), který trpí vážnými depresemi a úzkostmi (bere léky, psychiatričku taky navštěvuje-bhž. ale jednou za x let)
Po celou dobu se mu snažím a chci být oporou, ale poslední dobou to přestávám zvládat. Vyvrcholilo to jednou na pivku, kdy on se předtím

Též jsem zničeho nic přišla o rodinnou idylku :(( Žili jsme s naší pětiletou dcerkou krásný život, když manžel jednoho dne přišel, že má milenku a opouští nás. Můj život se rozpadl jako domeček z karet. Kvůli Klárce jsem se musela ihned vzchopit, proto jsem vyhledala odbornou pomoc na http://www.znamylekar.cz/hodnoceni-lekaru/psycholog . Nyní už jsem pyšná svobodná matka. Vyzkoušejte to též :) Petra

Ahojte, pisem sem lebo by som...Neznámá,
podle toho, co jsi popsala, bych Ti řekla, že jsi se setkala s typickým rozmazleným českým mužem. My si tady své muže matláme a děláme jim veškerý komfort, zatímco náš český muž není ochotný ani kultivovaného chování. Je dobře, že si všímáš maličkostí a zamýšlíš se nad nimi, protože časem tyto drobnosti přerostou v zásadní věci. Žiji v dlouholetém vztahu a vím, že v životě se musí sladit více věcí: povahy, materiálno, prostředí, kde lidé vyrůstali, atd. Ty jsi se svým přítelem na začátku vztahu a už Ti nesedí mnohé a z Tvého psaní hádám, že ani citově to nebude ono. K oněm mnoha se totiž řadí i intuice-a tu nepodceňuj.

Neznámá, z tvého psaní cítím, že nemáš příliš vysoké sebevědomí a možná se ani nemáš dostatečně ráda. Určitě jsi hodná holka, ale víš, oni to muži moc neoceňují. Zkus svému příteli někdy říct, že na něj nemáš čas, a tvař se záhadně, prostě mu trochu zamotej hlavu.
Jindy přijď v nových šatech nebo v novém účesu. Tedy - pokud ti to poměry dovolují, neumím si představit, kde vlastně žiješ. Taky nevím, kolik ti je let, ale myslím že méně než třicet, takže na svatbu a děti ještě myslet nemusíš a klidně se můžeš porozhlížet dál.
A ještě jsem chtěla napsat, že mě dost udivilo, že od bývalého přítele ses nechala takto "otročit", to přece do civilizovaného světa nepatří.
Měj se ráda a mysli víc na sebe, ne a ty druhé.
Moc ti přeju, aby všechno dopadlo podle tvých představ, ale kdyby ne, netrap se tím, neznamená to konec světa.

Ahojte, pisem sem lebo by som chcela poprosit o radu, citim sa velmi mizerne a tak po dlhom vahani som sa rozhodla sem napisat, snad mi niekto nieco konstruktivne poradi.... Na uvod nieco o mne, byvam v dalekom zahranici uz od destva (vacsina mojej rodiny je ale na Slovensku), mam 31 rokov. Nikdy som nechodila so Slovakom alebo Cechom, vzdy s cudzincami, pretoze som tuna v dalekom zahranici nikoho z domova nepoznala, az teraz nedavno som sa stastnou zhodou okolnosti zoznamila s dost velkym okruhom ludi z Ciech a Slovenska. Nasla som si tak priatela, je tiez z Ciech. Na zaciatku bolo vsetko idealne, citila som ze ma ma rad a po predoslych nestastnych vztahoch (iba par mesiacov pred tym som skoncila "vztah" ktory bol zly, ten chlap ma sice nebil ani ma nejak fyzicky nenapadal, ale hrubo a sproste mi nadaval a nutil ma - aj proti mojej voli - do sexu...nakoniec to skoncilo tym, ze on sam sa so mnou niekolkokrat rozisiel, inac by som v tom "vztahu" mozno pokracovala aj do dnes :(( ). Takze som bola velmi rada, ked som stretla mojho terajsieho priatela, ktory je nadovsetko este aj z tej istej krajiny, ako ja. Bol ku mne velmi mily, dobry, atd. Postupom casu, ani neviem ako, sa ale nas vztah zacal akosi menit. Hoci na zaciatku som citila z nasho vztahu radost, posilnenie a energiu, v poslednom casu mam skor depresie, mam pocit, ze mi moj priatel nerozumie ani sa nesnazi rozumiet, posledny cas sa vzdy pohadame... dost ma to trapi, pretoze som si na zaciatku naozaj myslela, ze toto uz bude moj trvaly vztah, ktory povedie aj k spolocnemu spoluzitiu, rodine a detom (o tom sme sa uz aj bavili). Moj priatel mi skoro nikdy nepovie "miluji te" alebo "mam te rad", "zalezi mi na tobe", ale to nevravel ani na zaciatku a predsa som z jeho chovania a pohladu vycitila, ze ma ma rad. Tiez si ani nezmenil status na Facebooku (hoci ja som si ho zmenila; on tam ohladne vztahu nema nic), ale uznam ze FB niektori ludia a mozno hlavne chlapi povazuju za blbost, tak mu o tom nic nevravim, raz som mu spomenula (vtedy ked som si zmenila status ja), ale inac to nespominam. Teraz ale stale castejsie, prakticky stale, mam z nasho vztahu skor negativny pocit, casto mam depresie, mam pocit, ze mojmu priatelovi na mne nezalezi, ze ma ani nechce pred okolim uznat ako jeho priatelku (hoci ja by som to urobila vzdy a s radostou), casto mi hovori, aky je zaneprazdneny (je pravda, ze pracuje sest dni do tyzdna), ale popritom trebars u kamarata stravi tri alebo styri hodiny, atd. V poslednom case mam pocit, ze ma uz skor len kritizuje, napr. mi raz (udajne to mal byt humor) povedal, ze mu priatelka jedneho jeho kolegu zabalila sendvic, lebo ja mu nikdy nic do prace nenachystam… lenze my spolu nebyvame zatial co ten kolega s priatelkou ano, ja proste nie som zvyknuta varit alebo nieco pripravovat ked nie som vo svojej kuchyni a hlavne ani neviem, co ten druhy ma vlastne v chladnicke. Viackrat som mu ale navrhla, ze by sme si spolu mohli uvarit nieco co ma rad (trebars nejake thajske jedlo), ale na to on odpovedal, ze to je moc komplikovane, ze na to treba ist nakupit specializovane potraviny, atd. Tak som mu povedala, ze moze prist ku mne, ze ja mu to uvarim, mna varenie aj bavi (nie vzdy, obcas, ale spravila by som mu to s radostou). Minuly tyzden som upiekla kolac, skusala som ten recept prvy krat v zivote a tak mi vysiel na mensi plech, ako som ocakavala, ale predsa som mu druhy den kusok doniesla ochutnat, tento vikend ked ma prisiel pozriet, tak som mu upiekla ten isty kolac, ku koncu mi trochu pomahal ale vacsinu som spravila ja…. Povedala som, ze mu upeciem kolac, ktory mu robievala jeho mamka ked bol maly ak mi donesie recept, a na to on odpovedal, ze to (pecenie a priprava) dlho trva, ze je to neefektivne vyuzitie casu (aj ked by som ten kolac robila len ja sama), atd. A ked som mu na to spomenula ten sendvic, ktory mu robila priatelka jeho kolegu, tak mi na to odpovedal, ze ale sendvic trva urobit desat minut a kolac vraj so vsetkym styri hodiny… Mam s toho vsetkeho dost zle nalady, v poslednom case akoby mi nas vztah ani neprinasal ziadnu radost, ziadny pocit nejakej vzajomnej podpory a pochopenia, o com as ma vztah byt…. Stale mam pocit, ze nas vztah je na rozpadnutie, a pritom viem ze by mi to bolo asi dost luto, uz aj len preto, ze moj priatel je Cech. Ak mi niekto napise jeho radu alebo nazor budem rada, nechcem byt smutna a budem vdacna za nezaujaty pohlad z tretej strany. Dakujem

ja.jsem.za milovana.do.ženateho.muže.mam.jšte.pořad.rada.když.mi.ted.trochu.ubližyl.

Ahojte,
No ja mam tez podobny problem, proste se bojim, ze jen bych prinesl partnerkam bolest, ale na druhou stranu tez chci vztah. A s tim zavolanim,ja treba strasne moc nedokazu pozadat o pomoc, musi nekdo sam me oslovit, je to pak takovy hrejivy pocit, ze se vlastne nekdo o me zajima, ze nejsem uplne ukradeny.

Ahoj Adélko a B. děkuju a jsem moc ráda že se mi tady ozval někdo kdo tomu rozumí a dokáže aspoň trochu pochopit moji situaci. Mám toho člověka opravdu ráda proto dělam to co je nejlepší nechávam ho být nevyvíjím na něj žádny natlak akorát mě mrzí že jsem to vždycky jen já kdo mu sem tam 1 za pár týdnu zavolá jestli zajdem na kafe povykládat jak se daří¨.On vždycky rád jde ale že by se ozval sám nebo alespon napsal ja se má to se nestává.Asi je to taky důsledek deprese a prášku že je mu ted spoustu veci jedno a nezajima se ani o lidi kolem sebe. Mám jen strach jestli i to ze se mu sem tam ozvu a zajima me jak se ma..jestli i to neni spatne.Ale prece jako kamaradka je normalni ze ho chci videt, sam si to tak pral aby jsme zustali v kontaktu,ze jsem jeden z jeho nejblizsich lidi a nechce me ztratit uplne. Deprese je hrozna svine a nejhorsi je ze potkava vetsinou lidi kteri si to nezaslouzi.

Ahojte všichni,
chtěla bych poradit s jednou svoji spoubydlící.
Mám pocit, že jsem člověk docela dost otevřený, který se snaží ostatní lidi, i když třeba dost odlišné přijmout. v září jsem začala bydlet s kamarádovou přítelkyní, s ním a mou kamarádku.
Kamarádova přítelkyně trpí depresemi. Já jsem se ní nejprve snažila vycházet,ale potom jsm to vzdala. připadá mi, že je prostě vůči mně naprosto uzavřená. Prostě si o mě vytvořila nějaké mínění a nehola z něj sejít. Hrozně mě to ubíjí. Chtěla jsem s zeptat, jak na takového člověka. Je to její povahou? Nebo za to může i její nemoc a mám být pořád dál otevřená? je to velmi těžké... Někdy mi připadá, že je skutečně schopná jenom brát, ale lásku dávat... Poraďte prosím, někdo kdo depresemi trpíte... Jak se k ní chovat?

Ahojte všichni,
chtěla bych poradit s jednou svoji spoubydlící.
Mám pocit, že jsem člověk docela dost otevřený, který se snaží ostatní lidi, i když třeba dost odlišné přijmout. v září jsem začala bydlet s kamarádovou přítelkyní, s ním a mou kamarádku.
Kamarádova přítelkyně trpí depresemi. Já jsem se ní nejprve snažila vycházet,ale potom jsm to vzdala. připadá mi, že je prostě vůči mně naprosto uzavřená. Prostě si o mě vytvořila nějaké mínění a nehola z něj sejít. Hrozně mě to ubíjí. Chtěla jsem s zeptat, jak na takového člověka. Je to její povahou? Nebo za to může i její nemoc a mám být pořád dál otevřená? je to velmi těžké... Někdy mi připadá, že je skutečně schopná jenom brát, ale lásku dávat... Poraďte prosím, někdo kdo depresemi trpíte... Jak se k ní chovat?

Ahoj Klárko, já si myslím, že obě varianty jsou možné a nebo to může být i něco úplně jiného. Deprese nejsou jen o poruše nálady, neschopnosti oplácet lásku, apod., ale i o vnitřním zmatku.

Varinta 1 - má výčitky, není schopen si vztah s tebou užít, chce s tebou být, neví co má dělat, bludný kruh. I varianta s přáním vrátit se k manželce může být...a s tím spojené výčitky vůči tobě....?

Varianta 2 - vím, co jsou deprese ve vztahu a jaký je pocit, že partnerovi ničím život, představuji si, že by bylo lepší, kdybych se trápila sama a můj milovaný partner by mohl vést šťatsný život a nemusel se pro mě obětovat. Je opravdu možné, že se bojí, že ti ublíží. Stejně jako měl možná pocit, že ubližoval své bývalé ženě.

Varianty další - zákoutí lidské psychiky jsou plná zákrut a slepých uliček, může prožívat něco, čemu nerozumí, co mu brání a snaží se ti to sdělit (třeba i lží) nějak srozumitelně.

Myslím, že asi jediným řešením, pokud ho nechceš ztratit jako člověka (ne jako partnera) je zkusit s ním absolvovat sezení, promluvit si s jeho psychiatrem, on by ti asi měl poradit nejlépe, co dělat nebo nedělat, jak už tu někdo zmínil. A zkusit ho pochopit. Nevím, jestli v současné situaci můžeš udělat něco víc. Pozor na jakýkoliv nátlak na něj, mohla bys ho ztratit i jako člověka. Nesvazuj ho svým přáním, aby byl tvým partnerem, pokud ho máš opravdu ráda, nech mu prostor - jinak to je cesta do pekel partnerského vztahu.

Kláro, já to vidím ze strany tvého přítele.. všechno mezi námi bylo nádherné...pak jsme oznámili svatbu, bylo to obrovské štěstí pro mně..ale najednou přišly divné stavy..hodně divné. Deprese. Vůbec jsem nechápala proč a nechápu dodnes.. jak píšeš o tom, že se chová odtažitě, ma pocit ze nedokaze milovat ani byt milovan natoz lasku oplácet.. to je přesně i můj problém. Takže všichni co tu píšou, že tě už nechce a jako záminku má depresi, tak si myslím, že nemají pravdu. Cítím uplně to samé.. vím, že můj přítel je to nejlepší, co mě v životě potkalo..ale poslední tři měsíce mu nedokážu oplácet jeho lásku a co je asi nejhorší-připadá mi, že by mu možná bylo líp s někým jiným, normálním..zní to asi divně, ale chci, aby byl šťastný, tolik ho mám ráda, ale nějak nedokážu oplácet. deprese je hrozná mrcha a mě prášky zatím moc nezabraly. Bojím se ho opustit, protože jsem si na 100% jistá, že bych ho chtěla zpátky a možná by to už nešlo. Strašně se bojím.