Jsem rozvedená, mám dvě dvojčata věkem 10 let. Míšu a Davida. Před 2 roky jsem zjistila, že si David na spaní obléká potajnu igelitovou pláštěnku do deště. Byla jsem z toho zděšená a on se také styděl. Brečel a říkal, že mu to poradili kluci ve škole. Takže jsem mu ji začala schovávat. Jenže, když jsem zjistila, že je večer David nápadně hodný, věděla jsem, že ji našel a má ji oblečenou. Prý je mu v ní dobře a sliboval hory-doly, jen aby ji mohl mít na sobě. Svolila jsem, spí v ní každou noc. Jenže po roce přišla jeho sestra Míša s tím, že David pláštěnku na spaní mít může a ona že ne. Svolila jsem to také ji a byl vyřešený problém a doma klid. Do té doby jsem tak hodné děcka fakt neměla. Jenže ony si na to zvykly a po nějaké době začaly pláštěnku nosit doma i přes den. Musela jsem koupit každému ještě druhou pláštěnku, aby nelítaly doma v tom, v čem chodí spát. Při jejich "výdobytcích" jsem ale na druhou stranu poznala, co to je mít čisté prádlo. Nemusíme tolik prát. Děcka si vymohly co mají rády, jsou podstatně hodnější a já si říkám, že ta pláštěnka je takové menší zlo, oblečení - jak oblečení. Zvykla jsem si. Ale, v poslední době jsem potkala sousedku která mě oslovila s tím, že její kluk se asi zhlédl v mých dětech a pláštěnku do deště si doma také vynucuje. Řekla jsem ji, že našemu Davidovi to poradili kluci ve škole a že jsem měla ten samý problém co má teď ona. Já nevím, jak celou situaci kolem pláštěn řešit, má někdo podobný problém? Třeba mě s tím a také sousedce někdo ze čtenářů poradí. Mockrát děkuji, Šárka.
Jsem rozvedená, mám dvě dvojčata věkem 10 let. Míšu a Davida. Před 2 roky jsem zjistila, že si David na spaní obléká potajnu igelitovou pláštěnku do deště. Byla jsem z toho zděšená a on se také styděl. Brečel a říkal, že mu to poradili kluci ve škole. Takže jsem mu ji začala schovávat. Jenže, když jsem zjistila, že je večer David nápadně hodný, věděla jsem, že ji našel a má ji oblečenou. Prý je mu v ní dobře a sliboval hory-doly, jen aby ji mohl mít na sobě. Svolila jsem, spí v ní každou noc. Jenže po roce přišla jeho sestra Míša s tím, že David pláštěnku na spaní mít může a ona že ne. Svolila jsem to také ji a byl vyřešený problém a doma klid. Do té doby jsem tak hodné děcka fakt neměla. Jenže ony si na to zvykly a po nějaké době začaly pláštěnku nosit doma i přes den. Musela jsem koupit každému ještě druhou pláštěnku, aby nelítaly doma v tom, v čem chodí spát. Při jejich "výdobytcích" jsem ale na druhou stranu poznala, co to je mít čisté prádlo. Nemusíme tolik prát. Děcka si vymohly co mají rády, jsou podstatně hodnější a já si říkám, že ta pláštěnka je takové menší zlo, oblečení - jak oblečení. Zvykla jsem si. Ale, v poslední době jsem potkala sousedku která mě oslovila s tím, že její kluk se asi zhlédl v mých dětech a pláštěnku do deště si doma také vynucuje. Řekla jsem ji, že našemu Davidovi to poradili kluci ve škole a že jsem měla ten samý problém co má teď ona. Já nevím, jak celou situaci kolem pláštěn řešit, má někdo podobný problém? Třeba mě s tím a také sousedce někdo ze čtenářů poradí. Mockrát děkuji, Šárka.
- Odpovědět
Pošli odkaz