dítě na cestě

čekáme s partnerem miminko,...vašeho vztahu nikdo nevidí,ale asi by mi to také vadilo,nech tomu čas,pořád lepší,než se pak po pár letech rozvádět.

čekáme s partnerem miminko, máme radost. Dřív jsme se ale vždycky bavili o tom, že se vezmeme, než budeme mít děti. partner teď ale nechce, že prý možná někdy potom. Reagoval na to dost ošklivě, když jsem se zeptala, jak to vidí a že se na to vůbec nemám ptát, že o tom rozhoduje jen muž (kdyby třeba řekl, že mě miluje, ale ještě se na to necítí, pochopila bych to spíš).
Řekla jsem mu, že bych si to sice přála, ale že na tom teda netrvám, ale že bych ráda, aby se aspoň naše děti jmenovaly po mně (příjmením). To přítele naštvalo a prý je to vydírání.
Tak nevím, poraďte mi prosím, muži, ženy, jak to vidíte? Proč bych to měla být já, kdo má jiné příjmení, když jsem to já, kdo stojí o to, aby z nás byla rodina?
Vůbec mu nerozumím a začínám pochybovat, jestli mám vedle sebe toho pravého, když se ke mě teď dokáže chovat takhle.