domácí teror

Ahoj NatálieTo jsi špatně pochopila. J hraju o čas a to jen do vánoc. To je moje přecevzetí. Potřebuji našetřit nějaké peníze a odejít. Mé rozhodnutí je pevné a příští vánoce chci být u sama. Ale nemůžu odejít jen tak bez ničeho. To už jsem si několikrát prožila a to už ne. I jeho sestra je semnou a já chci jen ten čas abych si našla byt a práci a vše mohla zaplatit. Jinak mé rozhodnutí je pevné. Už s ním nebudu. Je to zmetek! Ale jinak to nejde. Mám tři kočičky které jsou celej můj život a já mu je na pospas nenechám. Doplatily by na to. Je lepší hrát do konce roku o čas než odejít jen z taškou osobních věcí a kartáčkem na zuby. Promiň ale toto je jediná věc na kterou nemám už sílu. Já se nebudu rozepisovat proč to už je zamnou ale takhle odcházet to už ne. Přece musí taky potom trpět jako trpěla já. A jak jinak než si pomalu ale jistě připravit sladkou pomstu. A já vím že to po mim odchodu do roka zabalí. Bude na dně. Momentálně nemám kam jít ale na tom se už pracuje. Tak zatím ahoj a ráda si s tebou zas popovídám Gábina

Gábino já ti nevím, ale co tě uspokojí víc? Život v každodenním stresu a ponižování nebo život sice skromný, ale na místě, kde se ti někdo naopak snaží pomoci? Já vím, že to není jednoduché, ale měla by sis to co nejvíce zjednodušit. Nenech se přece zničit. Hlavně neříkej, že tě i přesto miluje. Pokud si takový člověk nenechá dobrovolně pomoci, nezaslouží si nikoho dalšího vedle sebe. Uteč od něj co nejdříve. Nic ti takový život nepřináší. Prosím všechny ženy, které se neustálé poddávají svému muži, aby to dobře zvážili a i při těch nejskeptičtějších představách o budoucnosti se snažili rychle zmizet z jeho blízkosti. Pokud máte práci, ten podnájem se snad vždycky najde. Nebo rodiče nebo známí? Alespoň dočasně. Mě přítel uhodil jen jednou a zapřísahala jsem se, že odejdu, pokud to nebylo naposledy. I když nemám také kam a nahrála bych tím spoustě lidí.

Pokud jsem ještě někdo chodíte tak se s Váma taky podělím o to že můj manřel bije. Bohužel zneužívá především toho že nemám kam jít. Už několikrát se stalo že jsem stála před dveřma i(nahá). Děti nemáme ale oto to situaci nezlehčuje. Kolikrát horší než to bití je jeho neustálé ponižování. Nejsem v ničem pro něj dost dobrá. Jako před chvílí. zrovna po mě chtěl ať mu napíšu čestné prohlášení pro finančák. Ale protože není podle jeho vzoru ale podle mého tak jsem neschopná a k ničemu. Nebudu tu psát čím mě dokáže pojmenovat. Ale já se rozhodla to ignorovat pokud chci přežít a mít zdraví rozum. Momentálně jsem bez práce a oto je to horší. Minulí týden jsem absolvovala konkurz do LEGA. Pokud se tam nedostanu tak to bude zase voda na jeho mlejn. TAk mi držte pěsti. Mají se ozvat tento týden.Bohužel je takovej že je jen on a on je nejchitřejší a bezněj se nic neobejde. Začsla jsem si hledat i byt. Ale to bude ještě trvat než ho seženu. Odejít do azilového domu je naníc. Člověku je ještě víc hůř. To nic neřeší. A pokud nechci stratit to co jsem budovala tak to nesmím tak lehce vzdát. A bojovat o čas a neustále se přetvařovat a lhát. Tak to je můj problém.gábina

Ahoj, Hanko.Lásku bys mohla najít právě doma. Snad ta možnost je. Kdybys ji hledala jinde, pak by to byl asi útěk. Vím, že ta situace, kterou jsi popisovala (v takové krátkosti) může být i patová, pokud si manžel nepřipustí, že ho něco trápí. Zkus mi, Hanko, prosím více přiblížit (třeba v mailu nebo tu na doktorce), co prožíváš ve vašem vztahu a co tušíš, že prožívá Tvůj syn. Ty jsi zatím zodpovědná za vás oba. S manželem nemáš děti z jakého důvodu? On je nemohl mít nebo se zatím necítí na to být otcem? Hodně dokáže otevřený dialog, jen bývá těžký mezi partnery.Milan

Právě že máš syna.Už kvůli němu bys tuto situaci měla vyřešit.

Ja bych na Tvem miste hledala klid pro sebe a hlavne pro syna. Jak se ma v takovemto prostredi ucit????

Díky, Milane. Je to názor chlapa. Asi se vážně moc trápí. Nemohu mu ale pomoct. Odejít nemohu, mám 12 letého syna z předchozího manželství. Takže se musím držet.Mam hledat lásku doma nebo jinde?

Díky, Milane. Je to názor chlapa. Asi se vážně moc trápí. Nemohu mu ale pomoct. Odejít nemohu, mám 12 letého syna z předchozího manželství. Takže se musím držet.

Ahoj, Hanko.Stejně jako Smajlinka bych si vybral domluvu. Mám tušení, že bys v sobě měla najít vlastní hodnotu, abys věděla, čeho si můžou druzí vážit na Tobě. Věřím tomu, že Tvůj mažel tímto způsobem nevědomě vyjadřuje svojí vlastní bolest. Brání Ti něco v tom, abys na nějaký čas mohla odejít z domu? (máš kam jít..?) Teď Tvůj manžel nemá šanci pochopit význam toho, že Tě vyhání z domu. Pochopí to ve chvíli, kdy ho tam necháš samotného. Hledej sobě blízkou variantu řešení domácího teroru, hledej zase lásku.

Souhlasím, že takhle se nechová člověk, který miluje. Nejspíš si jen dokayuje svoji převahu a ponižuje Tě. Uvědom si, že nikdo nemá právo ktomu, druhého ponižovat a týrat. Nenechala bych se. S takovým člověkem bych rozhodně nežila. Ale věřím, že to není tak jednoduché se rozhodnout. To, že nemáte děti, mu nedává právo s Tebou takhle zacházet. A navíc si myslím, že tyto stavy se nezlepšují. Mám i nějakou vlastní zkušenost. Hodně štěstí...

Spíš bych viděla problém, kdybyste dítě měli, to by bylo daleko složitější. Takhle zbývá buď domluva nebo - když to nezabere - odchod. Nic jiného. Takhle se milující manžel přece nechová...

Manžel mě buď velice miluje,nebo nenávidí.Problém je v tom, že nemáme dítě. Je mi 38. Naposledy mě rval za vlasy. Vyhání mě z bytu, nadává mi do darmožroutů,kurev,... Starám se o něj a do práce taky chodím.