dotaz všem kdo jsou rodiče

V hlavě jedné nemocné schizofrenicky.

díky moc za radu

Mám též tři děti, zatím malé a říkám si...může nás to potkat. Moc by mne to mrzelo, jistě bycho to obrečela, ale ten človíček za to přeci nemůže!!! Nepřestanu milovat své dítě kvůli tomu, že má pihu, křivé nohy, velkej nos...nebo že se narodilo s jinou sex.orientací!

Zdravím Václavku a Lenku hlavně její maminku.

Na stredni skole jsem se vyspala s jednou spoluzackou a nasledne s jejim pritelem.
Potkali me pak ve meste a oba se srdecne usmivali.
Mama povida"Proc se na tebe tak zubili?"a tak jsem ji to rekla.Rekla

Ahoj, jsem máma tří dětí a nejmladší je gay. Přišla jsem na to náhodou, při úklidu jsem svému 19 letému synovi našla za postelí zapadnutý erotický gay časopis. Musela jsem si na tu postel sednout, jak mne to napřed málem položilo. Pak když přišel domů jsem ho požádala, že si chci s ním promluvit. Teď byl v šoku on, protože nic takového nečekal. Chtěla jsem, ať mluví otevřeně a narovinu, a tak jsem se dozvěděla, že jeho spolužáci s gymplu to ví, mají úžasnou partu, nám rodičům to chtěl říct, ale bál se, protože všude kolem sebe slyšel jak rodiče většinou zle reagují a nechtěl o nás přijít. Proplakala jsem den, stejně tak můj muž, jeho otec. Pak jsme mu řekli, že je náš a náš zůstane. Máme stále sice trošku obavy z okolí, naši vrstevníci stále nejsou tolerantní, ale my se za syna nestydíme. Jen taková rada: všichni, kteří se chystáte rodičům sdělit tuto novinu, snažte se být prvních pár týdnů být silnější než oni.Není to jednoduché pro vás, ale ani pro rodiče. A čas hojí. Mnoho štěstí.

Oficiální stanovisko církve:Homosexualita Vědomosti o homosexualitě jsou u nás nevalné a povrchní. Týká se to jak širší veřejnosti, tak pastoračního působení.

Téma se zdá být mrtvé, přesto přihodím svůj pohled. U obou dětí jsem tvrdnul, jak to dopadne. Naštěstí je to u holky i u kluka, tak jak má být. Píšu naštěstí, ne proto, že by mi to vadilo, ale proto, že bydlíme na vesnici. Kdo nepoznal, neporozumí. Tolik netolerance a nenávisti kolik se tady v lidech najde je až neuvěřitelné. Stačí, že mně ti hlupáci nenávidí za to, že jsem z města a mám vzdělání...

Marie, napsala jsi to moc pěkně a mohu Tvá slova jenom potvrdit. Napsal bych to asi podobně. Já jsem sice "normální", takže tento problém u nás nebyl, ale o tom, k čemu jsou ochotni se snížit někteří věřící, aby dosáhli "svého" bych mohl napsat hóódně dlouhý příspěvek.Ale k věci: hlavní krok a rozhodnutí závisí na přítelkyni od Míši. Bohužel ji čeká asi smutný úděl, soudě podle popisu její rodiny. Ale já se ptám: co jsou to za lidé, kteří pro svůj vlastní pocit dokonalosti (nebo já nevím čeho) jsou ochotni vydírat a citově týrat druhou osobu, navíc vlastní dítě? Moje trpká zkušenost praví, že stejně nic nepochopí a ani nebudou chtít uznat. ale život na této zemi žijeme jenom jednou. Mám dospělou dceru a odpovědně říkám, že bych s tím neměl problém. Jsem taky trochu pokrytecký, protože u syna by mi to možná vadilo více, ale pouze "vnitřně", rozhodně bych nedal nic najevo.

Milá Míšo, taky jsem z věřící rodiny. U nás se o ničem taky nemluvilo jako u Tvé přítelkyně. Mám 2 bratry a jsme k sobě jako cizí.Moje matka pořád říká, že u druhých rodin jsou lepší vztahy, ale když si vzpomenu jaké to u nás bylo v dětství, ani se nedivím. Pro matku byl důležitý kostel každou neděli, ale jako rodinu nás nikdy neudržela, otec se upil. Někdy si říkám, a to nejsem proti víře, že někteří ti věřící jsou daleko horší než nevěřící. Ale chápu obavy Tvé přítelkyně, taky by to bylo u nás o modlení. Vím, že moje matka mi na problém řekne - pomodli se. Ale znáš ten vtip: Jak utopený přijde do nebe a stěžuje si: Bože, kde jsi byl, když jsem se modlil, ať mě zachráníš. On mu říká: Vždyť jsem Ti poslal loď, která plula kolem. Snad jsi pochopila, že člověk musí vnímat i okolí, jen modlidba nepomůže. Přeji Vám ať to vyřešíte. A Tvoje přítelkyně ať je k matce otevřená. Vždycky říkám matce jak by k tomu přišli Ti, co jsou nevěřící a celý život pomáhají lidem, nedělají nikomu nic zlého a byli Bohem odsouzeni, když vím, že věřící jsou někteří i zlý. A navíc jestli je opravdu věřící, nechtěl to tak Bůh, že jí seslal takovou dceru, myslím, že by ji neměla odsoudit! Mám 2 dcery, je mi o 10 let víc než Tobě a miluji jich moc. Snažím se neodsuzovat, ale vcítit se do toho druhého jak on se třeba cítí, ikdyž to nedává najevo, třeba se trápí. Promiň nějak jsem se rozepsala, ale tohle všechno by měla přítelkyně s matkou probrat, nešetřit ji.

To, že Tvá přítelkyně miluje rodiče, neznamená, že bude obětovat svůj život. Možná by stálo za to poradit se s psychologem. Držím Vám palečky:)

S omezenosti rodicu ci navyklymi zvyky se bojuje tezko,ale kde je psano, ze se narodis a jsi nucena toto u rodicu respektovat? Nemeli by rodice take trochu respektovat svoje deti?

Miso, ja nevim, kolik je vam let,ale me v urcite chvili na prahu dospelosti prestalo zalezet,co si mysli rodice. Asi tak...Moje srdce a laska, ktera k nekomu napochodovala, a nebo spokojenost rodicu. Miska vah, ktera nemusi byt vzdy vyrovnana,bohuzel, nekdy musis jit proti zdi.Zivot jedince,jeho stesti je zavisle v dospelosti uz jen na nem. To si musi tva pritelkyne uvedomit. Uvedomit, co je pro ni dulezitejsi, a ver, ze ve vetsine pripadu jdou prave rodice stranou.Neni to nic, za co by clovek mel byt potrestan.Pokud totiz vyhovim rodicum na muj ukor, utrpim tim predevsim JA.A takhle asi nikdo zit nechce...S temi vnoucky, jako zena muzes otehotnet a donosit dite, houby zalezi na tom, s kym zijes.Kdyz budes jako svobodna matka,tak se to obejit da ruznymi zpusoby,ale jako muz homosexual nikoliv...

Tak uprimne,za kamarada homosexuala mam. Kdybych zijistila u dcery , ze je takova, urcite by me to neodrovnalo, ale nadsena bych nebyla. Urcite bych jí nijak neublizila,a naopak podporovala ve vsem, je to velmi ciltiva vec, ale zase si uvedom, ze jestli jsou jeji rodice pobozny???? tak to nejspis matka nevydejcha...Kdyz to zjistim u syna, tak by me predevsim zamrzelo do budoucna nejspis zadne vnouce...a pak, kdyz mi kamarad vypravi homosexualni story, a ze to sakra mezi sebou nemaji jednoduchy, tak to by asi bolelo.. jenze clovek je tady take proto, aby se s mnoha vecmi vyrovnal,ci smiril, nezbylo by nic jineho....Ci-li, u cizich je mi to absolutne jedno,ale u vlastnich to zamrzi...to je ale vsechno, co se s tim da delat.

O tom jsem taky přemýšlela,jak bych se zachovala,kdybych něco takového u dcery zjistila.Občas zavádím na různá témata řeč a jakoby ledabyle to proberem,aby věděla že se může se vším svěřit.Ale chápu rodiče,kteří své děti moc neřeší a počítají s tím,že v životě půjde všechno jak má,že je to šok a nemohou se s tím vyrovnat.Přitom by si měli uvědomit,že právě jejich dítě potřebuje od nich maximální podporu.Když se to provalí,většina okolí,kamarádi,příbuzní se na ně začnou koukat skrz prsty.O koho jiného se má dítě opřít,než o rodiče.Nedělá nic špatného.Jenom je JINÉ.Za sebe mohu říct,že bych své dítě podpořila a snažila se ho pochopit.Jinak bych o něj nejspíš přišla.A taky mi je jasné,že spousta rodičů,co mají děti s vážnou nemocí nebo závislé na drogách,by v tomto případě se mnou měnilo.

samozřejmě že pochopit, homosexualita je naprosto normální sexuální orientace. tudíž je každý homosexuál stejně plnohodnotný jako hetero či bisexuál... žijeme snad ve středověku?znám človíčka, kterého při zjištění jeho homosexuality v 15ti vyhodili z domu, skončil u drog a stal se bohužel HIV pozitivním. Přitom je to úžasný človíček se srdcem na dlani a otevřeným náručím pro každého. Posuzovat někoho podle jeho sexuální orientace mi přijde, srovnávat ho jako podle délky vlasů, je to podřadné... I společnost si zvyká - ta mladá žádné drahoty nedělá, problémy má ta stará... A otázka dětí se také vyřeší...

Pro Míšu: možná bys mohla napsat, z jaké pozice se ptáš. Tak nějak mám podezření, že Ty jsi to dospívající dítě a sonduješ názory nebo již máš doma problém. Pokud jsi matka takového dítěte, tak si myslím, že to máš asi v hlavě srovnané. Pokud nejsi ortodoxní.

Já bych to brala v pohodě,v rodině jednoho gaye máme a je to velice solidní člověk.Jeho máma z toho byla na mrtvici,ale už se srovnala.Byl dokonce pár let ženatý,ale neměli děti a v dobrém se rozvedli.

Proč zavrhovat? Může snad za to? Je mu to dané. Představ si na jeho místě sebe.

Proč bych měla zavrhovat dítě kvůli homosexualitě ?! Stejně bych ho mohla odsuzovat za to, že je blonďatý, blbý, hubený, tlustý... S orientací se člověk rodí, to snad víš. S tím se musí rodič vyrovnat, mně by to problém nedělalo, ale lidi jsou různí.