Dysmorfofobie

dobrý den, mám dlouhodobě problém se vzhledem a obecně sebevědomím a vztahy s lidmi hodně se zaměřuju na hubnutí - hlavně oblast břicha kterou nesnáším a mám mohutnou kosterní stavbu takže vím že nikdy štíhlá nebudu a přesto se tím užírám... doma je vše ok nebo dělám že je chodím 4x týdně do posilovny ale přijde mi, že výsledky se nedostavují dokážu strávit polovinu prac. doby na forech o jídle a diskutovat na téma zdravý stravy a mých jídelníčků a pak se trápit nad každým negativním komentářem... někdy si připadám jako s ppp ale vím, že žádnou nemám a že se jim urputně bráním- na anorexii mám slabou vůli, bulimií jsem si už prošla a přijde mi zbytečný a i společensky trapný ve svým věku zvracet... a přejídání - no občas mě chytne ale spíš se snažím mu předcházet tím, že jím každý 3 hodiny (i když nemám hlad) a nezásobuju se potravinama co mají na mě špatnej vliv.... často se dívám do zrcadla ale sama nevím proč hledám jestli jsem zhubla už nebo ne a pořád se kritizuju ne že bych se dívala na sebe s láskou a často jdu po ulici sama a mám pocit, že se mi někdo třeba směje nebo že moc funím apod... neumím přijímat komplimenty... teprve nedávno jsem se dozvěděla o dysmorfofobii ale nejsem si jistá jestli je to můj problém ale chtěla bych se sebou něco dělat celkově- mám pocit, že jsem ničeho nedosáhla, že jsem neschopná, zbytečná a k tomu ošklivá a taky mám spoustu myšlenkových pochodů na úrovni pubertáka a říkám si, že by téměř 21letá ženská neměla mít existuje možnost léčby aniž bych platila soukromá sezení za stovky korun na hodinu???

Zajímaly by mě vaše vlastní nebo zprostředkované zkušenosti s dysmorfofobií. Pozoruji na sobě některé příznaky, ale nejsem si jistá, zda nejde o obsedantně kompulzivní poruchu spojenou se sociální fobií. Jak ji rozpoznat? Budu velmi ráda za ohlasy.

A co si slibuješ od toho, že to zveřejníš na internetu?

Ahoj. Jsme hrozně moc zaměřený na svůj vzhled. Někdy si říkám při pohledu do zrcadla, bože jak jsem krásný, a někdy mě předpadne panika, jak jsem hnusný. Každá část mého obličeje už někdy byla terčem nemilordné kritiky: noc, čelo, brada, uši... Teď jsem se dozvěděl, od fotografky, že mám hluboko posazené oči a že jsou malé. Přitom jse před měsícem uzavřel smlouvu s jednou modelingovou agenturou. Chodím k psychiatrovi, který mi říká, že mám narcisistní poruchu osobnosti. Vím, že boj proti vlastnímu tělu, které je často tím, co definuje naši identitu, vysilující.