Existuje Osud?

Je to dané,napsané...si osud představuješ jako předem nalajnovaný život, tak je mi tě líto. Proč máš potom mozek, když sám nemůžeš stejně udělat nic? Osud je, ale vypadá jinak. Máš dostatek prostoru věci měnit/ k lepšímu i horšímu/. Ale některým věcem se nevyhneš i kdyby ses stavěl na hlavu.

Nedelejte prosim, z cloveka robota. ktery zije podle predpisu. Cas a nahoda ovada svet, to napsal Salomoun. Proc jde ridic, ktery srazil dite pred soud? vzdyt takovy byl osud ditete, proc toho opileho chudaka ridice soudit. Na vine je ten, kdo osud ridi. Kdo to podle Vas je? Timto uceni rusite jak spravedlnost tak odpovednost. Zivot by se stal divadlem a mi loutkami k nicemu

Bible rika "vyber si...Bibli napsal člověk. Jen člověk.

Uceni o osudu rusi vsechnu...Ale spravedlnost na světě přece není a nikdy nebyla.

Renátko, dobrá definice,...Věřím v osud. Jistě je třeba projít životem slušně a čestně, snažit se konat dobro. Ale náš intelekt, to jestli se budeme mít dobře, dosáhneme cílů, je dané předem. Rení má pravdu. Někdo skutečně přežije nepřežitelné..(Třeba letuška z havarie letadla)..My tomu říkáme "štěstí", ale je to osud. Mé kamarádce se ve 2 letech otrávil táta botulinem přes to, že konzervu jedli všichni. Matka se znovu vdala,muž (elektr.)uhořel na sloupě. Jejich syn se oběsil. Kamarádka se vdala, muž se jí utopil. Našla si jiného, zabil se na motorce. Začla žít s 3.,zemřel na raka. Je - není to osud ? Já říkám že JE.

Uceni o osudu rusi vsechnu spavedlnost, nemuze byt pravdive

Bible rika "vyber si zivot", MAS TEDY NA VYBER... ne osud

trochu plácáš Ludku....každá myšlenka, uplně každá ovlivnuje tvůj osud, tvůj život a zhmotnuje se...takže ne myšlenky které jsou plné emocí ale všechny !

k tématu jsem našel (úplně "náhodou":) zajímavý citát : Nevěřím v osud, který člověka ovládne, ať udělá cokoliv. Věřím však v osud, který ho ovládne, když neudělá nic.

Děkuju Anni, ani jsem netušil, že se Vám to bude tak líbit :) mějte se pěkně

Ludku, díky za Váš příspěvek!...Milý Ludku, znova si pročítám vaše příspěvky. Je to pohlazení a já vám za ně děkuji.

Jestli jsi četla knížku The Secret (tajemství) od Rhondy Byrne,tak tam by se ta synchronicita dala napasovat na takzvaný zákon přitažlivosti, tzn. že na co celý den myslíme,v co věříme, to také přitahujeme.

A nebo mám taky jednu takovou "teorii" :), že například zrovna v těchto náhodách, kdy na někoho myslíme, a on se nám zjeví, zavolá, nebo ho někde uvidíme v telvizi - a tou teorií, o které mluvím je něco jako "kolektivní vědomí".

Něco jako vědomí celého lidstva, ze kterého čerpáme(a do kterého dáváme), a tím, že někdo věděl (ať už kdokoliv-režisér,dramaturg,nebo ten člověk sám)že zrovna dnes bude v televizi a POMYSLEL na to,byť jen na vteřinku, tak se ta myšlenka mohla přenést ať už do toho kolektivního vědomí, ze kterého jste ji mohla vy "přečíst", protože jste s tím člověkem nějak spojená (protože jste citlivá na tyto vibrace nebo cokoliv jiného), nebo přímo k vám,do vaší mysli.

Já totiž zastávám názor, že myšlenky jsou hmotné. Samozřejmě ne přímo hmotné,jako třeba rohlík nebo stůl,ale že dokážou tvořit, že jsou určitým druhem energie, určitým druhem vibrace,nebo jak bych to popsal, a možná díky tomu vznikají takové "dejavu". Přenese se myšlenka, vibrace, někdo ji zachytí(většinou nevědomě,nebo jen tak mimovolně), interpretuje, možná ho nebo ji právě nasměruje tím směrem, aby se s tou událostí setkal,no a pak si ten člověk řekne, že to je ale "náhoda", zrovna před chvilkou jsem na tebe myslel,nebo "my o vlku" :-D

Závěrem mě napadá přirovnání biblického "Víra hory přenáší", a co je to ta víra - no myšlenka, naplněná silnou emocí. A v tom to je - myšlenky naplněné emocemi (ať už dobrými či špatnými) dokážou tvořit realitu a taky ji tvoří, jen si to hodně lidí neuvědomuje, nebo na to často zapomínají.

Jani, moc děkuju za pochvalu, možná právě díky tobě na tom začnu dělat,až budu mít trošku času, a určitě ti tady dám vědět :)(a nebo ti pošlu první výtisk mé knihy:) K těm synchronicitám - moc jsem o tom nečetl,ale vím o co vpodstatě asi jde. Zajímavé věci se ti stávají :),to musím uznat.
Mně se to taky občas stává - například nedávno jsem si četl sám od sebe na internetu (záměrně) o bankách, jaké dávají které banky výhody atd... No a doprohlížím, za chvilku (možná max. do hodiny) sejdu dole do kuchyně, kde jdou zrovna zprávy a najednou zpráva o bankách, a zrovna o těch účtech - no není to nádhera :-D.

A v poslední době takovýchto "náhod" bylo u mě taky víc - teď už si je nevybavuju,ale byly.Prostě že jsem na něco myslel, nebo něco řešil, a ono v zápětí přišlo něco, co to hned potvrdilo.. Já bych to připsal na vrub afirmacím (formulím), které jsem si říkal (zrovna v tom období) a snažil ovlivnit své podvědomí (nebudu rozepisovat co,ale převážně afirmace na úspěch,sebevědomí,schopnost rozpoznat příležitosti,peníze atd.-a můžu říct,že to začínalo fungovat,jen bych v tom musel vydržet dýl). Tím ti možná trošku dávám odpověď,co si myslím o takovýchto synchronicitách - a to je to, že na co myslíme, to se nám (může) zhmotní v reálu. Ale taky je tu další skeptická možnost, která mě napadá, a to ta, že člověk myslí za den na spoustu věcí, a pak když na něco narazí a řekne - aha, vždyt na to jsem právě myslel před chvílí, tak si to dá do souvislosti.(ale pokud se to děje často nebo častěji, tak už to tento případ rozhodně není).

Ludku, fakt píšeš moc pěkně a měl bys to sepsat.
když už jsme tady u těchto věčných otázek, co si myslíš o "Synchronicitách" popsal je první Jung.
Já tyhle "náhody" mám pořád a několikrát za den.Například: Včera jsem si vzpomněla na jednoho člověka, kterého jsem neviděla 17 let , který je na vozíku...byla to myšlenka, mžik.. Najednou večer mám, jako kulisu puštěno čt24, kde by pořad o vozíčkářích a kdo ta nebyl!! Ten, na koho jsem myslela.Nebo mě napadl jeden film, který bych ráda viděla, bum otevřu noviny a o tom filmu dvě stránky.... Mohla bych toho vyjmenovat spousty. Čím se to stává? Proč to někdo tak vnímá a někdo neví o čem mluvím??

Zpátky k Anně :) (jsem nějaký psychoanalytik nebo co :) Nevím, jestli si Anni stěžujete, nebo pouze konstatujete,ale z toho,jak píšete usuzuju,že pouze rekapitulujete svůj život.To že vás manžel týral mě mrzí a není to vůbec pěkné, jenže stalo se a mělo se s tím dělat něco v té době,kdy se to dělo - ale dokážu si představit, že to bylo těžké. To,že jste spokojena se svými dětmi mě těší a přeju vám to. To, že i ve svém (jak sama píšete) seniorském věku děláte s počítačem,internetem atp. obdivuju,protože většina starších lidí má problém i napsat sms.

Taky v poslední době "koketuju" s myšlenkou, že všechny svoje "moudra" nějak sepíšu a setřídím, a vytvořím stránky (nebo blog - ten je míň pracný) a budu to tam publikovat. Často přemýšlím, zajímají mě,čtu a dávám si do souvislostí takové věci, které jsou s tímto spojené - jako např. smysl života, jak "vznikl" člověk, jsme ve vesmíru "sami", jak to všechno je, co posmrtný život, existuje převtělování(jako reinkarnace), jak vznikl vesmír,jak spolu věci souvisí, jak je velký vesmír, existuje něco "většího" (Bůh, vyšší vědomí, kolektivní podvědomí), realita, lidstká psychologie - že myšlenky tvoří, že si tvoříme svoji realitu a hromady další "teorií", které mám občas chuť sepsat a třeba i vydat knižně :-D.. možná jednou..

Anna .. není zač,rádo se stalo :) sice moc často nepřispívám do těchto diskusí (jen je čtu)ale někdy mi to nedá a chci se vymluvit (a možná i pro sebe si utřídit,co vlastně "vyznávám"). Jak si kdo ustele,tak si lehne - tak to většinou bývá (pokud se do toho nezaplete "náhoda", ve kterou nevěřím - v náhodu jako takovou..)

To,že má člověk nějaké vzdělání (ať už základní,maturitu nebo vysokou) neurčuje kvalitu toho člověka. Ikdyž se na to docela přihlíží (možná dříve),myslím,že v dnešní době je i víc důležité to,co člověk umí,ne to, co má (za titul) - tím nechci shazovat učené lidi,ale zase je nechci nějak vyzdvihovat. Prostě když člověk něco umí,a umí se prosadit,tak nemusí mít ani titul,a má větší peníze,než člověk,který titul má,ale umí prd (nebo míň než ten,co tit.nemá).

Jana71 - děkuju za pochvalu, potěšilo mě to, jen nevím, jestli se můžu titulovat přívlastkem informatik :) to já totiž asi nikdy nebudu,protože studuju blbého bc už 6 rokem a furt ne ukončit - ne z důvodu,že na to nemám,ale z důvodu,že mi to skoro nic neříká,nebaví mě to a nemám motivaci v tom dál pokračovat,snad jen tu,že už jsem tak daleko,že jsme do toho vrazili tolik peněz a zbývá mi pár (5) (ikdyž těžkých) předmětů plus bakalářka.

Ludku, na studenta informatiky jsi to popsal moc pěkně. Smekám :-)

(dokončení)
a ne filozofie...Ludku, díky za Váš příspěvek! Jsem už seniorka a když se dívám zpět na průběh svého života, musím říct:"Jak jsem si ustlala, tak jsem si lehla"!

Mám jen základní vzdělání - Osud? Ne! Nechtělo se mě učit. Velice mladá jsem se vdávala, jsem s manželem víc jak 40 let. Jiná žena by s ním dávno nebyla, protože mě psychicky týral. Jsem tlustá! Proč? No protože se přejídám. Mé dospělé děti jsou pracovití a celkem slušní lidé. Proč? No jak jsme je vychovali, takoví jsou. Proč sedím u počítače a většina mých vrstevnic ne? Jsem zvídavá a byl to můj sen, mít doma internet atd. atd. atd.

(dokončení)
a ne filozofie nebo psychologie,ale radši jsem jim měl být, protože mě informatika nějak moc neříká. :)
Každý člověk se na svět dívá jinak,každý tu samou věc vnímá jinak (subjektivně), je ovlivněn. Pokud někdo věří,že má nějaký osud, že je něco nevyhnutelné, tak budiž. A bude to – stane se to, protože se na to upíná,věří,že se to stane (třeba i nevědomky – podvědomě) a ono se to nějak stane. To samé je s věštkyněma – ona mu předpoví, že má takový osud,že se mu něco stane, a ono se to většinou stane – proč? Protože na to dotyčný člověk furt musí myslet, furt mu to hlodá v hlavě,až se to stane,až se ta myšlenka zhmnotní. No, myslím že jsem toho napsal dost, kdyby vás ještě zajímalo něco dál, klidně napište,rád odpovím, mám odpověď „skoro“ na všechno :D

Jana71.. Já si zase myslím,že neexistuje.. A teď kdo má pravdu :).. A vůbec - proč by někdo měl mít pravdu - každý má tu svou. Ale od toho je to diskuse,abychom tu diskutovali a říkali "svou pravdu".A já si myslím zase to, co jsi tu popsala,nemá nic společného s osudem.Máš sice pravdu (nebo spíš se s tvou částí pravdy ztotožňuju) ve všech bodech, že všechno konání má svůj smysl,jak říkáš,vše do sebe zapadá,vše co se stane,má svůj důvod,další malé bezvýznamné (subjektivně) události se propojují - jenže to nemá nic společného s osudem (ikdyž doslova všechno souvisí se vším). Zase je další (nebo spíš hlavní) věc,jak kdo chápe význam slova OSUD. Neříkám, že se nestávají nehody, že lidi neumírají po "nešťastné náhodě", že nejsou vrazi,ale to neznamená,že je to osud(sice to taky nemusí znamenat,že není). Lidi,podle mě,chápou osud jako něco, co se stane,ikdyž se tomu vyhýbají,jak chcou. Jenže co je ten osud?

To můžeme říct,až se to něco stane a my to OSUDEM nazveme - ještě jsem nikdy nikoho neslyšel říct - tak, zítra mě "dostihne" můj OSUD - přejede mě vlak,je to můj osud,nic už se nedá dělat.. Vždycky mluvíme o osudu,až už se něco stane.

Taky je tu ta možnost, že si na osud stěžují (a že to často dělají)lidi, kteří nechcou nic změnit, nemají chuť,odvahu. Pro ně je lepší se litovat, svést to na osud, vpodstatě se na něho vymluvit - já nic, to osud to tak chtěl - a úplně rezignovat.

Ano, máme život nějak nalajnovaný, kama přibližně povede, a dalo by se říct, že co se stane, ale není to nevyhnutelné - proč? protože můžeme - v tom je to - můžeme něco změnit, můžeme cokoliv změnit - můžeme se v průběhu chůze zastavit, a říct si, tohle já nechci, tam nechci jít, ale taky nemusíme, a většinou to neděláme - a pak tam dojdeme, a ejhle - něco se stane - potkáme se se svým životním partnerem - a je to osud? :D pokud to tak berete,tak samozřejmě. Je to osud. Nechci tu zabýhat do nějakých psychologicko-filozofických úvah, protože jsem pouhý student informatiky