Existuje vzájemná duševní blízkost?

Myslím, že to nalézt jde, já to nalezla-lásku, intimitu, blízkost, důvěru... ale až po mnohaletém hledání sama sebe. Až když jsem pochopila, že to, co hledám, s mužem nalézt nemůžu...ale pouze se ženou..Někomu ten smysl života dají děti..Asi je to ale v dnešní době vzácné a hrozně moc těžké...Ale naděje určitě je!

Clovek to chce zazit,ale je stesti najit nekoho s kym to jde..Nebo nejde? Fakt nevim..V dnesni dobe je vsechno nejak cim dal tezsi..

myslím, že s partnerem asi žijete poněkud stereotypně, určitě Vás nepotkalo zatím žádné stresové období, situace, kdy najednou pocítíte duševní blízkost partnera, protože jste se dostala do situace, kterou sama nezvládáte. Počáteční zamilovanost se z každého vztahu vytratí, záleží jen na Vás, jak vztah opečováváte, kolik vzrušení a jiskření do vztahu dáváte, myslím, že od mužů toto očekávat nemůžete, oni jsou příliš líní

Dobrý den,nejsem si zcela jistá, jestli dobře formuluji svou otázku, protože nemohu nalézt slova, která by přesně vystihly ty pocity... Tedy je ""normální"" být ve vztahu, mít životního partnera a přitom velmi často trpět pocitem samoty, prázdnoty... Partner je hodný a obětavý člověk, přesto zažívám po mnoho let pocit prázdnoty, že mi něco chybí (nemyslím tím materiální záležitost) a pocity beznaděje, že nic tady na světě vlastně nedává smysl... Je možné že problém bude ve mně, v mé sobeckosti, v mých chtíčech... ale copak se dá poručit srdci a předstírat, že cítím tu intimitu, to duševní splynutí, když tomu tak není?...Existuje vůbec ta duševní intimita, blízkost, láska anebo jak to mám pojmenovat a ke mně to zatím ""nedorazilo""? Anebo my všichni lidé jsme na tom stejně a jen o tom nehovoříme a nechceme si to přiznat?Děkuji za Váš čas a za odpověď