Fizický odpor k partneru/ce

Místo "Pište k tomu své názory, možná, že mi pomohou" jsem spíš měla napsat: "Píšte i vy ze svých zkušeností a své názory co si o tom myslíte, možná, že nám všem pomohou do života". To Martin: manžel...proč by se měnil? to máš pravdu... Některé návyky u některých lidí se dají měnit, ale povahu asi nikdy.

Rita - Ale o fyzické přitažlivosti nepíšeš vůbec nic. Spíš ti prostě neimponuje jako celek? Jenže manžel je prostě...stejnej jako dřív, proč by se měnil.

Nemuzu Ti kazdopadne radit, co mas delat. Ja sama jsem vdana jen kratce. Ale muzu Ti urcite napsat muj nazor. Z toho co jsi napsala si myslim, ze jsi povedome vedela, ze si sveho manzela nemas brat. Uz tenkrat jsi to citila. Zrejme tady mame kazdy nejaky ukol, ktery mame splnit a nekde v hloubce nas muzeme slyset ten hlasek, ktery nas vede a presne rika co mame delat a co ne. Jenze pres dnesni uspechany svet, pres logicke mysleni zapominame, ze ten hlas je v nas a ingnorujeme ho. Jenze cas od casu, kdyz uz je nejvyssi cas se ozve silneji a rika, ze je cas neco zmenit. Napr.: Ze ten, ktery je nas vyvoleny (nebo jine poslani), uz je pro nas pripraven a uz nema cenu setrvavat na jednom miste (v jednom vztahu), protoze to je proste mrtvy bod. Tobe to zrejme prichazi tim, ze citis odpor, pokud to prekonas, mozna se Ti ten hlas za cas ozve jeste vice intenzivne (coz by mohlo byt vice bolestive). Citis jasne signaly, ze je to treba zmenit, vyresit. Myslim, ze ve vasi rodine je malo komunikace (neznam vas, jen cerpam z Tveho clanku, takze se mozna pletu) a myslim, ze kdyz si promluvis s Tvoji dcerou, urcite pochopi situaci a nebude se citil ublizena, naopak ji potesi Tvoje duvera v ni. To same vidim u Tveho manzela - komunikace. Moje rada je zkusit se zrelaxovat, uvolnit, prestat myslet logicky a poslouchat samu sebe. Pravdepodobne se tim rozchodem objevi nove obzory pro Tebe i pro Tveho manzela. Preju Ti hodne stesti v Tvem rozhodovani a urcite napis, jak pokracujes.

Dobrá, i když se mi to zdá moc zdlouhavé story (nejsem moc dobrá písařka, spíš umím povídat :-), rozepiši to trochu podrobněji. Takže,došlo k tomu docela spontanně, časem, manžel je totiž takový ten tichý dobrák, ale ja jsem celkem upovídaná a veselé povahy (i když teď se o mne tak docela nedá říct:tohle manželství mne hodně poznamenalo).Byla jsem mladá nezkušená a právě kvůli tomu,že je takový dobrák vdala jsem se za něho. Jenže časem mi to začalo lezt na nervy. Vadilo mi, že neumí se pořádně pohádat,bránit sám sebe, byl na můj vkus příliš "slušný" až hloupý. Bylo těžké ho dostat z tepla domu jen tak někam ven, třeba do kina,do restaurace apod.:(prece byli jsme velmi mladí). Takže když jsem měla volný čas (studovala jsem v té době vysokou,tady je nutné podotknout,že mne v té době živil manžel, za což jsem mu ale vděčná),chodila občas ven s malou dcerkou nebo kamarádky. A proto, že jsme měli malou dcerku, nikdy jsem nepřemyšlela o rozvodu,bylo by to podle mne příliš složité. Takže brala jsem svůj osud takovým, jaký je, ale v posledních letech se do mně pomalu vkrádal pocit odporu k němu, zkoušela jsem na to nemyslet, ale ten pocit je silnější. Ted mame asi velmi podivne manželství: každý v jine mistnosti,ale protože doba je těžká,podporujeme se navzájem a tak žíjem dál v jednom bytě (nikdo z nás nenutí toho druhého opustit byt, a když přece jen někdo půjde, asi budu to já, protože jak já ho vidím, on se nechystá najít si jinou ženskou, a to ne proto že mne má rád, ale asi se bojí navázat novou známost nebo nechtěl by mi ublížit anebo prostě má rád to své domácí pohodlí, nevím přesně, to jsou jen mé odhady). Ale je mu jedno co já dělám (vlastně ted mně to i vyhovuje,bylo by mi protivné, kdyby se mne ptal kam jdu, kdy prijdu apod.)Co se tyče financí, vše je napůl. Ale kdybych šla někam, myslím, že bych to nezvládla sama finančně. Stejné je to i s ním (myslím tím pronájem, podnájem apod). Navíc, řekl, že neodejde z našeho bytu. Dcera má nas oba rada, a já bych nechtěla jí ublížit tím, že vyhodím jeji tatu násílím na ulici a přivedu domu jiného chlapa,to by mi nikdy neodpustila. Já vlastně mu nemohu ublížit jen kvůli dceři.

No nenapsala jsi proč k tomu došlo, jak jinak funguje rodina, jestli má manžel milenku, jestli máš šanci si najít milence, jestli budeš schopna ekonomicky přežít pokud se rozvedeš. Ahoj.

Žiji s manželem už 17 let, ale cítím k němu fizicky odpor už 7 posledních let. Jelikož mam dospívající dceru a také nemam kam jít, stále žiji ve stejné domacnosti s manželem, ale nespíme spolu. Cítím se osamělá a zbytečná, dcera už má své zájmy a kamardy, mně už moc nepotřebuje. Pište k tomu své názory, možná, že mi pomohou.