Fobie

Michalo, nestěžuj si, jak omdléváš při pouhém pohledu na plyšovou figurku pavouka. Jestli jsi schopna být v provozu od 5 ráno do 10 večer, svátek nesvátek, tak na tom s tou fobii nejsi zle. Kdyby ano, tak by sis čas na KBT udělala.
Sem píšou fobici, kterým jejich fobie brání v běžném životě. Třeba by si móóóc rádi vzali montérky a šli něco dělat. Ale nejde to a oni potřebují odbornou pomoc.
Jestli ti pavouci tak strašně vadí, tak s tím něco DĚLEJ! Tady jsi dostala radu, že pomáhá kognitivně behaviorální terapie. Ty údajně nemáš čas...hmmm.... Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. Tak si trhni nohou!

Vidim,ze zde jsou pouze zeny,ktere maji doma 20 hdin denne cas jen na sebe.Ja tedy lituji vas.Velmi a uprimne.Jsou lepsi zpusoby,jak si uzivat zivot,nez si 3x denne prelakovat nehty a 20x denne se jit ucasat,odlicit a nalicit.Ca takhle na sebe vzit monterky a jit neco udelat?To asi ne,co?Tak to je ubohe

Tak to nemáš ani čas chodit k zubaři, na gyndu, k praktickému lékaři, prostě nikam. Tak to tě lituji. Malý problémek s pavouky by mi v takovém případě připadal nicotný.
Fobie brání postiženým v normálním fungování - doma, v práci, kdekoli. Ty evidentně jedeš na 1000%. Tak na co si vlastně stěžuješ?

Nemohu,protoze nejsem zena v domacnosti!Rano v pet vztanu a domu se dostanu az v deset vecer.Soboty,nedele,svatky.Proste nonstop.

Na terapie z časových důvodů nemůžeš jezdit? Tak pak to s Tebou nebude tak vážné...není to jen výmluva? Zpytuj svědomí. Psychika se změnám brání a je schopná vymyslet cokoliv.

Když nemůžeš chodit na terapie KBT ( cca 10-20 sezení), tak ti nepomůže nikdo. Rozhodně ne tady v diskusi.

Dobrý den.Mám snad nejhorší stupeň arachnofobie.Stačí mi vidět jen takovou plyšovou postavičku pavouka,které prodávají v hračkářství a začnu se potit,stuhne mi cele tělo,občas se i rozbrečím,začnu křičet a někdy i omdlím.Nevím,co s tím a na terapie z časového omezení chodit nemohu.

Dobrý den.Mám snad nejhorší stupeň arachnofobie.Stačí mi vidět jen takovou plyšovou postavičku pavouka,které prodávají v hračkářství a začnu se potit,stuhne mi cele tělo,občas se i rozbrečím,začnu křičet a někdy i omdlím.Nevím,co s tím a na terapie z časového omezení chodit nemohu.

Ahoj,

tímto reaguji na příspěvek Lídy a všech ostatních, které trápí panický strach ze zvracení. Mě trápí už tak od 4 let (asi jsem tenkrát chytla u babičky nějakého bacila, táta mě vyzvedl a jelo se domů, nevěřil, že mi je zle > "nehoda" v autobuse, pár dní ultra střevní chřipky, a od té doby to jede; taky si dokážete představit, jak to narušilo i vztahy s babičkou například...), ale až do 18ti let jsem to držela dobře pod pokličkou, byla jsem jen trošku citlivější. Pak jednoho krásného horkého letního dne jsem dostala panický záchvat - a zrovna na hudebním festivalu, naštěstí pro mě cca 100km přijel strýc a dovezl mě domů. Od té doby (nyní mi je 22 let) mě tento strašák, emetofobie, a jeho kamarádi senebenávist, neexistující sebevědomí, stres, strach z neúspěchu, deprese, záchvaty plačtivosti, panika, dušnost atd. provází každým dnem.

Vyzkoušela jsem již leccos, teď ve středu jdu poprvé k psychiatrovi. Ale sama už vím, že dokud nenajdu k sobě pozitivní přístup, nic se nezmění. Je to běh na dlouhou trať a samozřejmě se to muselo stát ve studentských letech, když se ze všdech sil snažím dodělat školu+užívat si. Studuji v zahraničí, přítel je cizinec a každá cesta letadlem/busem mě ničí (určitě se mi udělá zle! pozn.: nikdy mi zle v dopravním prostředku nebylo, ale CO BY KDYBY?), miluji cestování, ale až na ty cesty a "divné a nehygienicky připravené jídlo, ze kterého mi bude zle", jsem velmi umírněný konzument alkoholu (alkohol=zvracení) - ale víte, dá se to přežít.
Dá se to omezit. Dá se to zkrotit. Dá se opět vzít otěže do vlastních rukou. Teď jsem prožila úžasný měsíc a panikařila jsem cca 3x, což je skvělé. Teď je to trošku horší, ale stejně - ráda si prostě s někým popovídám , vyměním zkušenosti.
Vím, jak se člověk při záchvatu cítí, vím, jaké to je mít výčitky, vím, jak bezradný si člověk připadá, vím, jaké to je nejíst, když okolo řádí střevní chřipka, vím, jaké to je omezovat se v jídle, vím, jaké to je nespat a jen se dusit, vím, jaké to je nosit s sebou furt pytlík a hledat východ, i to, jak se člověk postupně vzdává zážitků, např. chození do kina nebo létání - nebo jídlo s majonézou. Vím, co mi pomáhá a vím, co je jen falešná náplast. Tuším, že pokud nás je více, určitě si navzájem pomůžeme a brzo své mozky přemůžeme. Kdysi jsem si psala s jednou agorafobičkou a moc jsme si navzájem pomohly.

Tak se určitě ozvěte: magdalena.kosova(AT!)gmail(DOT!)com

Mějte se krásně,
/M.

ahoj, ja mam velkej strach z hadu...v zivote me nejak nenapad nebp neco, ale strach mam velky...ale nebojim se jen zmiji, jsou to i uzovky a i slepysi..ikdyz o slepysi se rika, ze je to jkesterka....vzýdycky kdyz vidi hada zaseknu se, polije me pot a nehnu se dal....nedej boze kdyz ho potkam sama....to jsem se schopna na pul ceste obratit a jit domu protoze neprejdu silnici, kdyz mi vleze had do cesty....co mam s touhle fobii delat??

Lido, neni to agorafobie? Jako ze se bojis kamkoli chodit, jezdit, ze by se ti udelalo spatne? Clovek je treba uplne zdravotne v poradku, ale rika si, co kdyz se ted pozvracim..je ti to blizky? jestli jo, napis mi na mail a ja ti povim, jak s tim bojuju ja. leilawiseheart"seznam.cz

Dobrý den,velmi mě trápí má fobie na hmyz. Poslední dobou je to čím dál tím horší. Pokud má něco křídla a proletí jen vedle mě tak jsem schopna skočit i pod auto nebo z mostu jen ať jsem co nejdál. Bojím se i bedrunky. Prosím, poraďte mi jak se mohu tohoto strachu zbavit. Moc děkuji. cleontynka"seznam.cz

Dobrý den,narazila sem na Váš příspěvek tady na fóru a když sem ho četla tak sem se v nem úplne videla.vím že je to už hodne dávno co jste sem psala,ale kdyby náhodou jste si tohle přečetla byla bych moc ráda..chtěla bych se zeptat jestli jste našla nejakou pomoc na tento problém,nejakou léčbu strachu z nevolnosti a ze zvracení..byla bych vděčná za cokoliv..předem dekuju..

wau tak to slysim prvne.tak aspon budte rad(a) ze vam nemuzou behat po byte ;-)

ahoj, já mám mykofobii, skutečně to existuje... bojím se ale jen některých druhů, např. hříbku ne, ale mochomůrky tygrované jo. největší hrůzu mám z takových těch oslizlých hub s úzkou nohou... když je vidím v lese, musím utéct, někdy se mi o nich dokonce zdá...

Ahojky, já mám panickou hrůzu z ptáků a peří, vadí mi, když třeba v mojí blízkosti vzlétnou nebo když se vůbec přiblíží. Také mi vadí peří, dotknu se toho a všechno ve mně se sevře, vidím to pak před sebou pořád a nemůžu se toho zbavit. Říkala jsem si, že když se tomu budu vystavovat, tak to časem překonám, ale opak se mi zdá pravdou. Lidé z okolí mi říkali: "To není možný, o tom slyším poprvé" a až do nedávna jsem si to říkala taky. Teď už si to sice nemyslím, vím že existuje ornitofobie a že jsou lidé, kteří trpí tím samým co já. Ale ráda bych se toho zbavila, poraďte mi prosím jak.

Nazdárek!!No já se zas bojím pavouků a zajímalo by mě jestli nemáte nějakou zkušenost s hypnózou v této oblasti. zajímalo by mě jak to probíhá, co se při tom děje a ikdyž to bude znít blbě tak jestli nevíte jak se pozná kvalitní hypnotizér, protože vím že nechat si hrabat od někoho v hlavě je dost nebezpečné....k psychologovi se mi moc jít nechce, protože sem kdysi dávno viděla dokument o léčení podobných fóbií a to spočívalo v tom, že člověka, který se bál výšek psycholog "vytáhl" na nějakou věž, a před jednu paní která se bála pavouků zas postavil pavouka....sice ve sklenice ale i tak mi to přišlo naprosto děsivé. bojím se, že by psycholog po mně také chtěl abych si na ty pavouky zvykla a třeba se ho i dotkla ale to si prostě nedokážu představit :-( já vím že s takovým přístupem se toho prostě nezbavím ale pořád doufám, že věda najde něco méňe drastického.
Bydlím v bytovce se zahradou a ještě k tomu v přízemí takže když už sem nějaký vleze tak to stojí za to. ještě k tomu bydlím sama takže mi s likvidací nikdo nepomáhá. v nebližších dnech budu kupovat sítě do oken ale takhle se jim nemůžu celý život vyhýbat......mám koupený i prý hodně učinný sprey proti pavoukům ale zas se ho bojím použít, protože je dost pravděpodobné, že když ho nastrikam za skrin (ikdyz zíju v nadeji ze tam OPRAVDU nic takoveho nezije)ze od tamtud vyleze, nebo vyleze a umre (bohuzel se bojim i mrtvých pavouku).
Budu vdecna za jakkoukoliv odpoved....hlavne tykajici se te hypnozi
diky

www.butlavavrba.dobrodruh.net

A co takhle na ty fobie zkusit kineziologii? Možná se vám to jeví jako šarlatánství (mě původně taky), ale může to docela zabrat. Ale chce to najít nějakého hodně dobrého kineziologa, ten první mě dost odradil. Ale pak jsem narazila na paní, která mi opravdu pomohla. Když bylo synkovi asi 6 neděl, prakticky noc co noc, když jsem kojila, vypochodoval odněkud pavouk - v mých očích zvící tarantule. Ač je manžel likvidoval, v jeho nepřítomnosti jsem je za hysterického třasu luxovala, jakmile jsem rozsvítila, hrnul se ke mě další. Po půl roce jsem byla na prášky a měla strach, že přijdu o mlíko. Protekčně jsem se k té paní kinezioložce vecpala ráno před "ordinačními" hodinami a po půlhodině docílila toho, že - neříkám že se pavouků nebojím, ale aspoň je nepřitahuju a od té doby (2 roky) se jich v domě objevilo velmi málo. Abych se opravdu přestala bát, chtělo by to ještě jedno sezeníčko.... Za pokus to stojí a hlavně žádný psychiatr v papírech, tonoucí se stébla chytá :-)

Hledám lékaře, který by mi předepsal a prodal některé léky, jedná se zejména o antidepresiva. Můj email je n.pet"centrum.cz