hádky s partnerem/partnerkou

Přidat komentář

Jsme s přítelem asi 4,5 roku. S asi 2měsíční přestávkou kvůli krizi.
Trápí mě, že přítel často nebere ohled na mé potřeby, trápení a názory, říká, že kdyby měl dělat všechno proto, abych byla spokojená, tak je jen uvázaný doma, nikdy nikam s kamarádama nechodí apod. taky říká, že řeším neskutečné hovadiny a že na ně nemá náladu, jenže já si někdy nemůžu pomoc a musím mu říct své trápení, protože jinak se cítím osamělá a nepochopená. On absolutně neakceptuje moje trápení, protože má svou hlavu (myslí si, že řeším blbosti, možná má někdy pravdu, ale ne vždy) a tvrdí, že jiné ženské by to tak nikdy neměly. Při hádkách vždy vykřikuje, že si najde ženskou, která ho bude mít ráda takového jaký je a nebude mu nic vyčítat. Často se tak cítím, že mnou opovrhuje a nemá ke mně úctu, což mě velmi trápí. Já jsem si k němu nikdy nedovolila něco takového říct, protože jsem o nikom jiném nikdy ani nepřemýšlela. Přítel byl přede mnou hodně velký sukničkář a já jsem proto na něj velmi žárlivá, protože na začátku našeho vztahu se nechoval vždy tak, jak je ve vztahu vhodné se chovat.
Konkrétní problém: Velmi mě trápila skutečnost, že jsme byli společně v baru ještě s přáteli a kamarádi od přítele začali na přítele vykřikovat, at ukáže varlata (čtete dobře), neboť toto přítel v opilosti pro pobavení přátel dříve dělával. Na to začal přítel vyprávět o tomto historku, bohužel já jsem to vše slyšela a slyšela to i cizí barmanka, bylo mi velmi nepříjemné, že přítel toto zminuje v mé přítomnosti a také v přítomnosti cizí ženy. Na druhý den mne toto velmi trápilo, tak jsem se rozhodla ho požádat, aby varlata již nikdy neukazoval, aby o těchto historkách nemluvil už nikdy přede mnou a ani před cizími ženami. Bohužel jelikož je partner velmi tvrdohlavý, řekl, že varlata už nikdy ukazovat nebude, a že toto tedy nebude řešit přede mnou, ale že s kým a kdy a kde to bude řešit, at nechám na něm. Přeloženo, bude si dělat co chce v tom, s kým se o tomto bude bavit. To mě urazilo a řekla jsem, že vztah je o dvou lidech a ne jen o něm. A v té chvíli začal partner křičet, že toho pro mě dělá dost, že se kvůli mně změnil a že já si toho nevážím, zdůraznil, že dělá první poslední, že vydělává dost peněz, kvůli kterým si můžeme dovolit jezdit na dovolené a výlety, stará se o zařizování bytu, dává do toho nemalé peníze. Atd. toho já si ale všeho moc vážím, pouze jsem chtěla, aby vyslechl moje trápení a respektoval je, v té chvíli ale křičel, že to stejně dopadne, tak, že ho ode mě odláká nějaká jiná holka, a že mi spolu už nebudeme, protože bude s ní. Z toho jsem se rozbrečela. Vážím si i toho jaký je, v obyčejném a střízlivém životě. Pouze mě trápí jeho akce, kterých se nikdy neúčastní přítelkyně, na kterých je přítel velmi divoký a často dělá věci, které by za střízliva nedělal, předvádí se před ostatníma i před ženama, je středem pozornosti. Jenže on má svou hlavu a dělá si všechny tady tyhle věci po svém. Já mám také spoustu chyb, je pravda, že často řeším opravdu kraviny. Ale jindy to jsou věci, které mě opravdu trápí, a i kdybych měla deprese a trápily mě blbé drobky na koberci, tak je to přece jen moje trápení a přítel by mě mohl vyslechnout a respektovat. Bohužel si z jeho řečí připadám, že on je ten který živí, všechno platí atd. a tudíž po mě chce, abych držela pusu a poslouchala, nic nenamítala! Jenže já mám taky své trápení a pocity, bohužel ale o nich s přítelem nemůžu v 90ti % mluvit, neboť přítel neumí řešit problémy, nejraději by neřešil nic, myslí si, že vztah s hádkama je vztah úplně na nic, takže většina našich hádek končí totálním výbuchem mého přítele a drsnýma slovama.
Včera jsme se tedy kvůli tomuto velmi pohádali, kdy přítel hystericky křičel at vypadnu z domu. Já ze strachu, že to myslí vážně a ze šoku jsem se mu okamžitě začala omlouvat, za to že jsem ho rozčílila a že beru zpátky to co jsem říkala.
I přes jinak ohleduplná chování ke mě se tímto chováním často dostával do role despoty a necitlivého partnera. V hádce už je to totiž tak vyhrocené, že partner používá i dost silné výrazy, které se myslím, že by se ve vztahu neměly používat. Já toužím přitom po rovnocenném vztahu, kde i já můžu říkat své názory a být pochopena a vyslyšena. (mimochodem partner v 99% neřeší opravdu vůbec nic). Popsala jsem tady konkrétní případ, který se stal, může se zdát jako hloupost, ale bohužel konec je vždy stejný, který mě velmi trápí. Připadá mi, že partner potřebuje holku, která ho bude poslouchat a všechno mu odkýve, ale já taková nejsem. já zase potřebuju člověka, který mě vyslechne a bude mě respektovat a mít ke mně úctu. Přítele velmi miluju a nechci být s jiným, bojím se být i sama. Co si o tom myslíte vy??

hádky s partnerem/partnerkou

Přidat komentář