histerektomie

Operace samotná byla též u mně docela v pohodě.Jsem po ní víc než rok, brala jsem potom asi 2-3 měsíce estrogeny, poněvadž jsem měla podobné potíže, lékař řekl, že se to samo upraví, ale nějaký čas to trvá, anebo pomohou jedině estrogeny.Je pravda, že je po nich větší chuť k jídlu. Také jsem přibírala a nakonec jsem tuto léčbu odmítla.Bez estrogenů jsem se potila a byla mi navíc hrozná zima.Psychika skoro na bodě mrazu. Estrogeny totiž na ni také působí. Při jejich nedostatku může být deprese, lze ji léčit buď užíváním hormonů nebo antidepresiv. To vyřeší i bolesti hlavy, ovšem i při této léčbě se vyskytují pro i proti.
Operace prý může způsobit změny v zásobování těla ženskými hormony,dočetla jsem se na jedné web. adrese,neboť s funkcí vaječníků je to jako údajně s funkcí srdce po prodělaném infarktu.Sice pracuje, ale ne na původní výkon.Můj lékař tuto teorii vyvrací, prý to není pravda. Ale podle mně na tom něco je.Cítím to. Kamarádka však tvrdí, že ona nic takového neprožívá. Je ovšem mladší.Zajímavé je, že ženy hysterektomované kolem a po 45. roku údajně mohou po odstranění dělohy přijít i dříve do přechodu, cca o dva až tři roky, než by tomu bylo za normálního stavu.Uvádí se to v zahraniční studii.Můj osobní názor je, že se naši lékaři k hysterektomiím vyjadřují dle jakési šablony a podle toho také postupují, vidí to až příliš plošně a většinou z mužské a čistě lékařské stránky ve smyslu zachránit lidský život, a nemohou se vžít do pocitů ženy a tudíž to taky moc neřeší.Jsme zbaveny dělohy, abychom se zbavily onemocnění nebo možných rizik, avšak s tím může dojít ke snížení kvality života v určitých směrech, o kterém se žena předem mnoho nedozví, je to totiž dost individuální,kvalitní studie v tomto ohledu chybějí.Nemohu se smířit s tím, že i když je údajně větší procento žen, které bez dělohy nemajíproblémy,dokonce si to pochvalují, jsou problémy těch zbývajících v ordinacích zlehčovány nebo dávány do souvislosti s psychickými problémy ženy v jejím předchozím životě.
Prostě, s tím co to s sebou přináší nebo nepřináší se každá setká až po zákroku a řešení případných problémů závisí na mnoha faktorech jak lékaře, tak pacienta a jejich vzájemné komunikace a možnostech zdrav. systému.

Píši proto, abych trochu uklidnila ty z vás, které tato operace čeká. Absolvovala jsem ji před 2,5 roky, ve svých 46 letech. Operace se prý povedla dobře. Užívání hormonů jsem odmítla, zdálo se mi, že přibírám, i když doktor tvrdil, že práškama to není ... Mívám návaly, bolesti hlavy, psychika taky občas pěkně dává zabrat, ale snažím se na to všechno nemyslet. Není to někdy jednoduché, ale jde to :-) A operace samotná? V pohodě, žádné bolesti, sestřičky neustále nabízely injekce a pak prášky proti bolesti, ale ani jsem jich tolik nepotřebovala. 4.-5. den po operaci už jsem se cítila v podstatě jako před operací...

Jsem po operaci rok, daří se mě celkem fajn, Jen se strašně potím až je mi to trapné,dle gynekologa, ještě v přechodu nejsem. Prosím poraďte co s tím?

děvčata,vy mě děsíte,mě to teprve čeká.

Heleno,pak bys to měla asi řešit někde jinde.Ale pokud si vlastně sama nejsi na 99,9% jistá, čím chceš být, pak je to těžké. Snad by se to dalo nějak hormonálně ovlivnit, ale to je třeba konzultovat s řadou lékařů. Než abys měla být se svým tělem nespokojená, je asi lepší se pustit do řešení tvé situace. Alespoň ve směru k jednoznačným pocitům - buď mužským, anebo ženským. To ostatní pak navazuje. Není to tedy záležitost týkající se otázek pouhého provedení hysterektomie. Hysterektomie sama o sobě tvé problémy nevyřeší.Avšak pokud si myslíš, že ano, pak o tom mluv s lékaři - nebo už jsi to udělala ( asi ano)? A co ti navrhli? Lékař sám od sebe a na přání takový zásah neprovede a ani nemůže. Představ si, že se něco stane, a ty změníš svůj názor na opačný, budeš chtít být zase žena, a ono to už nepůjde. Mohla bys ho pak za to žalovat, a to si nikdo nemůže vzít na triko. Tady pomůže psycholog, psychoterapeut, sexuolog atd., lékaři, kteří se těmito záležitostmi zabývají, a kteří tě nasměrují, doufám.
Víš, z hlediska ženy v plném smyslu slova je ztráta možnosti mít děti bolestivá a nenávist k dětem nepředstavitelná.Neumím se vžít do tvých pocitů a představit si opak ,ale prosím tě, nemluv takto nehezky o dětech, neboť tím ubližuješ.Věřím, že to není cíl, ale jen výraz rozpolcenosti tvé bytosti.A tu respektuji.

Jestli jsem žena? Mám plně funkční ženské tělo, bohužel. Psychicky asi ne, protože bych prý teoreticky mohla dostat povolení k transgender operaci (o kterou zase nestojím). Metody antikoncepce kterou provozuji jsou: v životě jsem se s mužem ani nelíbala, mám nitroděložní tělísko + mám BMI kolem patnácti (takže jsem ztratila menstruaci), a stejně to nestačí, aby se mi moje tělo přestalo hnusit, tak se té věci chci zbavit.

Holky, nejdřív si o hysterektomii něco prostudujte, o tom, že je to velká operace, která nemusí být bez následků jak fyzických, tak psychických, než začnete požadovat takové řešení. To už je snad lepší nechat si podvázat vaječníky.
Chápu, že máte strach z otěhotnění, nevím, kolik vám je, ale pro takové velké řešení jsou naprosto oprávněně požadovány pádné zdravotní důvody. Uvědomte si, že ne každá z žen dopadne po zákroku dobře, a se sexem už to nikdy nemusí v budoucnu klapat! A pak, když chcete jít do tohoto rizika, že příjemné intimní soužití může být ztraceno ( můžete selhat vy samy nebo i partner, kterého milujete ), tak jste na tom stejně, jako kdybyste se sexu a tedy i možnosti oplodnění vzdaly předem a dobrovolně, tedy se nemilovaly.Vždyť kdyby byla hye jen takové "nic", asi by to dělali na počkání a jako potrat a za peníze.

Ingrid: já používám kondom i antikoncepci, ale i tak mám velký strach! ten strach mě dost omezuje, kdyby to zákony povolovaly, tak bych měla klid, zřejmě i Helena.

V dnešním světě žena není povinna mít děti, a pokud to chce žena (? :-o) chce řešit hysterektomií, tak se asi zbláznila. Jsou jiné způsoby, a daleko šetrnější. Ale za ty se platí!A vůbec nejlepší antikoncepce je nespat s mužem!V tomto případě vřele doporučuji.

Mám stejný problém jako Helena, také nenávidím děti, mám odpor k porodům apod., také bych si přála histerektomii, bohužel těžko mi jí někdo udělá (((

Heleno jsi vůbec žena?

K tomu nemám co dodat.

Protože naprosto strašlivě nenávidím děti a chci se té hnusné věci za každou cenu zbavit.

Nechápu, Heleno, proč chcete hysterktomii, když pro její provedení nejsou zdravotní indikace?

Myslíte, že kdybych měla třeba pět interrupcí, tak by mi dovolili hysterektomii bez zdravotní indikace? Doktor říká, že ne, ale já si myslím, že kecá. Klidně to i zaplatím, jde mi jen o to, abych to platila v Čechách a nemusela si to nechat dělat za šílené peníze někde v Německu.

chtěla bych vzkázat všem ženám,nebojte se histerektomie,měla jsem endometriozu na střevech,vzali mi 10cm tlust.střeva a za rok histerekt.jsem úplně v pohodě,chuť na sex???větší než-li dřív,vše je psychika,lituji,že jsem nebyla operována ve 30letech,prostě žádné ženské problémy,výtoky,strach z nežád.tšhoten.atd.

Ivo, stejně to už nijak nezměníš, ať už budou výsledky jakékoliv. Ale taky si vzpomínám,jaké jsem měla představy, černé, šílené. Prvně jsem myslela že ani o tom nebudu moc mluvit, že to bude vědět jen manžel. Pak mi přišla k narozeninám popřát rodina a já se jim tam z ničeho nic rozbrečela a řekla, že musím jít na operaci dělohy. Tak jsme tam pěkně brečely všechny 3 sestry, mamka, tchýně. Poplakaly jsme si a bylo to dobrý. Když za mnou třeba přijely do nemocnice, tak jsem se chovala jak když mi nic není , a to nejen z důvodu, že 14 dní po mé operaci měla jít tchýně na to samé , ale z jiných důvodů. Nechtěla jsem jí plašit, že ty bolesti tam přece jenom jsou.
Zvláštní, že můj muž taky měl pocit, že to bude dobrý, že to nemůže být jinak. Ale byl to zase jeho strach a tak si pomáhal, že se sám dopoval a posléze i mně, optimistickými pohledy. A když přišly dobré výsledky, tak jen řekl: vidíš, já ti to říkal. Ale byl šťastnej jak blecha, snad víc než já!
Tak už jenom víkend a pondělí bude jasno.Slunečno!Ahoj.

omlouvam se,dělali jí kyretáž a posílali to na histologii.Byla z toho tak vylekaná,že slyšela hned histerektomii a poněvač máme v rodině hodně problémy s čípkem a dělohou,tak se chudák vylekala.Mi totiž dělali v21 letech r.2001 po porodu kyretáž a pak mi zjistili těžkou displazii čípku,musela jsem na konizaci a zjistili tam zhoubné bunky,ale naštěstí byli jen v té části konizátu.Tak proto máme takové obavy.

Romčo, díky za podporu, ani nevíš, jak moc mi to pomohlo. Doma se snažím dělat hrdinu, nechci nervovat děti, ale to víš, je ve mě malá dušička. Manžel je zvyklej, že mi celý ty roky nic nebylo, tak je přesvědčenej že mi nemůže být ani teď - kéž by měl pravdu. Výsledky budou v pondělí, ať to dopadne jakkoli, tak už alespoň budu vědět co dál. Teď jsem se rozhodla, že až přijdu domů, tak si otevřu vínko a sednu si na zahradu, třeba mě to hysterčení trochu přejde. Užij si s rodinou fajn víkend a drž mi v pondělí odpoledne palce.

Ivano, to čekání je prostě nepříjemné. Já taky čekala, měla jsem na čípku nějaké prekarciozní změny, které zasahovaly hloubějc do dělohy.Prvně jsem čekala na výsledky toho čípku, ty vyšly nedobré,takže zklamání, slzičky. Proto mi lékař navrhl tu operaci. Výsledky u té dělohy dopadly už dobře, změny skutečně byly jenom v oblasti čípku a do dělohy nezasáhly (ale časem zřejmě ano).
Obav se stejně nezbavíš, ten týden nebo jak to dlouho trvá, na to prostě myslíš a už vidíš všechno černě. Můžeš si říkat, že ta šance, že to bude v pořádku je dost velká. Já zažila jednou zklamání a podruhé radost, hodně velkou. Na to aby jsi byla , jak píšeš hysterická, máš právo. Bez ohledu na to, že kolem vidíš mnoho horších situací, ale strach tě prostě ovládne. Někoho více, někoho méně. Tak ty dny čekání se prostě musí zvládnout, rodina je určitě na prvním místě, kdo ti pomůže a pak takové "pokecání" jaké je tady na těch stránkách. A za obavy a strach se nestyď, je to přirozená reakce.