Hlava by si dala říct, ale uvnitř je prázdno.

já bych řekla, že máte krizi a to může trvat i rok, než se to spraví a k tomu druhému začneš něco znovu cítit... Netlač na něho, podnikejte věci spolu nebo samostatně prostě se musíte nějak sžít

no to je slozity..zalezi na tom jestli ho chces i presto ze on te nemiluje..chces?tak se muzes snazit ziskat si jeho prizen zpet..ale laska..je kurva laska..:)

No, stalo se mi neco podobneho, ale z druhe strany. Proste jsem po nejake dobe prestal mit rad svou pritelkyni, ne ze by me stvala, rozumime si, mame si o cem povidat. Proste posledni rok vztahu jsem si zacal uvedomovat ze ji nemiluji, citim k ni vrely pratelsky cit. Problem je to za ta holka me ma furt rada. Nenito jeji vina, je to moje blbost.

Dokoncejsem se vnitrne v 28 letech dostal do situace starejch dedku, nejlip mi je samotnymu, sednu na mmotorku a vyrazim na nekolik dni. Premyslim co s tim vsim delat, neni to sranda.

Xas od casu se pohadame, ona byva nekdy dost kousava, ale ve skutecnosti me to spis "obtezuje" nez boli.

Vim ze je hrozne rict nekomu z fleku, nejak uz te nemam rad, i kdyz by to bylo nejferovejsi. Cekam na "zaminku", mozna kdybych byl na miste tveho pritele a takova chvilka prisla choval bych se stejne jako on, v mem pripade by vsak uz nebyla cesta zpet:( doufam on neni ve stejnem rozpolozzeni.

PS:nesudte me ... soudim se sam... a ne mirne:(

Ahoja, potřebovala bych poradit, můžete mi prosím někdo vysvětlit, co přesně znamená hlava by si dala říci, ale uvnitř jsem citově prázdný? Abych Vám to blíže vysvětlila, asi před 14 dny se po hádce se mnou rozešel přítel, s kterým jsem chodila 7 let. Bohužel po tomto sdělení následovala obrovská hádka a bohužel jsem řekla i to, co jsem ve skutečnosti říct ani nechtěla, ale v ten okamžik mi to bylo doopravdy jedno, můj hlůvní cíl byl ublížit jemu jako to udělal on mě. Ale postupem času jsem zjistila, že ho chci hroz?ě moc zpět, ze začátku mi říkal, že kdybych ho milovala, tak nikdy nejsem schopná říxi mu to, co jsem řekla...a teď? Nechodíme sice spolu, ale stále ""naštěstí"" spolu bydlíme, ze začátku mi říkal, že se mi nebude zpovídat v kolik bude chodit domů, ale i teď mi vysvětluje nějaké zdržení...jezdí pro mě na vlak, tráví se mnou i trochu času, kolikrát s emi zdá, že má šťastné hvězdičky v očích....ale bohužel dneska mi řekl, že hlava by si dala říci, ale že uvnitř je prázdný...zeptala jsem se na to, zda si náhodou nemyslí, že je to tím, že jesm mu ublížila a zklamala ho, om mi na to odpověděl že neví. Tak jsem mu řekla to, že když neví zda s tím něco může udělat, tak třeba že to můžu udělat já, a on na to, že kdyby to tak bylo tak se to i stalo, ale zatím nic....ale opravdu to nechápu, včera jsme byly v kině, a zjistila jsem, že si ode mě drží určitý odstup, když jsem si totiž položila hlavu na jeho rameno, tak si svojí hlavu chtěl opřít o mě, ale pak jakoby mu to došlo a hlavu narovnal...můžete mi někdo říct, co si mám o tom myslet, nebo jak mu zase zaplnit tu prázdnotu´? Protože opravdu když pro mě přijel na ten vlak, tak se mi zdálo, že má radost, že jsem u něj...jo a abych nezapoměla, už jsme se takto i milovali a nemyslel u toho jenom na sebe, ale opravdumyslel i na mě. Tak můžu to nějak napravit? Poraďte prosím