Holení a klystýr před porodem

Nechápu, co se tady řeší. Klystýr ani holení mi vůbec nevadí, to je myslím, co se týče porodu, to nejmenší. Pokud vám vadí, že vás před porodem bude holit sestra (a možná na sucho a tupou žiletkou), tak se vyholte doma před odchodem do porodnice sama nebo váš partner. A co se týče klystýru, asi by mě obtěžovalo, že mi při tlačení u porodu odchází i stolice (i když vím, že se to stává a není to nic špatného).

Rodila jsem už 3 x a nikdy mě nenapadlo, že by mi mohlo vadit, že mě před porodem oholí nebo dají klystýr. Klystýr jsem uvítala, protože v těhotenství bývá zácpa, takže tohle uvolnění před porodem určitě udělá dobře. Holení mi nevadilo, protože vím, že chloupky dorostou. Své první dítě jsem rodila přirozeným porodem, kdy mi provedli nástřih hráze. Bylo to po delší době tlačení, kdy už jsem opravdu nevěděla, jak mám tlačit - byla to strašná úleva, když po nástřihu dítě vyklouzlo ven. Další porody byly, bohužel, císařem.Víte, to holení, klystýr a nástřih je ta nejmenší věc, která mě při porodu mohla potkat. Beru to, jako součást porodu. To, že potom nemůžu chvíli sedět rovně mi připadá jako hračka, když držím své dítě v náručí.

Mila Alice,vzhledem k datu, kdy jsi psala svuj prispevek nedoufam, ze si tohle jeste prectes. Chtela bych ti dat za pravdu, co se tyka pristupu v nasich zdravotnickych zarizeni, konkretne porodnicich. Pro ne je rodici zena pouze nekdo, kvuli komu si nemuzou v klidu vypit kafe, a kdo si jeste troufa diskutovat o jejich rozhodnutich. Ja sama jsem rodila tady v cechach pred rokem a to konkretne v nemocnici na Bulovce. Poucena o tom, ze dneska si zena muze rozhodnout, jak a kde bude rodit a jake procedury si muze vybrat, i ja jsem se pokousela diskutovat o o tazce klystyru a holeni....Ale spletla jsem se! Rekli mi, ze vzhledem k tomu, ze jsem si prala aplikaci utisujiciho prostredku me MUSI vyholit a udelat klystyr a na moje namitky, ze jsem doma tesne pred porodem byla asi petkrat na velke, protoze jsem mela prujem nikdo nereagoval. Pripadala jsem si tam jako kdyz je obtezuju. Navic jsem pri stupnujicich se stazich prestavala citit konecky prstu a zatmivalo se mi pred ocima. Sestra, ktere jsem se to snazila pomerne dost vydesena rict me odbyla, ze pry spatne (moc zhluboka) dycham a odesla. Ja mela pocit, ze kdyz budu dychat jeste o trochu mene, tak se udusim, ale nic platne. Moje jedine stesti bylo, ze se mnou byl muj partner a ten me nastesti podrzel. Tresnicka na dortu bylo to, ze kdyz me doktorka prisla pichnout plodovou vodu a ja se zeptala, kdy ze mi pichne anestetika, pyni doktorka prohlasila, ze uz to nema cenu, protoze nez by zabrala, tak by bylo male na svete.......takze z toho plyne ponauceni: proste trvat tvrde na svem a nenechat se odbyt. A jeste neco: nebudu rodit na Bulovce.

Je mi 35 let a mam tři děti. Před nedávnem mi kamarádka , která se vrátila z porodnice vyprávěla své zážitky. A to důvod, proč bych chtěla otevřít tuto doskusi.V roce 1988 se mi narodilo první dítě. Bylo to v Německu, kde jsme s manželem rok před tím emigrovali. Nové prostředí, nejistota , jazykové problémy atd. a do toho těhotenství. Mohu ale říci, že to byly nejkrásnější chvíle mého života a to včetně porodu, který vzhledem k naší ekonomické situaci probíhal plně na náklady pojišťovny tj. žádný nadstandard. Ale o to přece vůbec nešlo. Milé přívětivé jednání, respektování intimity a soukromí , žádné holení ani klystýr a hlavně můj manžel přitom. V roce 1990 jsme se vrátili. V roce 1995 jsem znovu otěhotněla a rodila pro změnu v české porodnici. Myslela jsem , že to bude stejné jako v Německu, ale ouha , to jsem se spletla. Ne že by úroveň poskytované zdravotní péče byla horší, ale chyběl mi ten krásný pocit ženy matky , který jsem prožívala v Německu. V čem byl ten rozdíl? V určité svobodě. V tom, že manžela nechtěli pustit k porodu, respektive nechtěli, aby byl se mnou po celou dobu, v tom, že byl jakýchkoli řečí mě sestra vyholila a aniž by se mě kdokoli na cokoli ptal jsem dostala klystýr a to poměrně velký. Když jsem dostávala klystýr sestry a doktor chodili sem a tam a mezitím přivedli novou rodičku a já dostávala klystýr před ní. na záchodě nebyly dvěře, takže vyprázdnění po klystýru bylo věcí veřejnou. Vím, že jde asi o maličkosti, ale právě tyto mě mé pěkné chvíle úplně pokazily.Když jsem šla za dva roky do porodnice znovu, chtěla jsem , aby mě neholi a nedávali mi klystýr, argumentoval jsem s tím, že je to mé právo, ale všechny mé snahy marné a měla jsem spíše pocit , že to bylo ještě horší, protože jsem byla asi jediná, kdo se tomuto postavil. Jsem ráda, že mám tři zdravé děti, ale mrzí mě , že mi při porodu někdu ukradl ty krásné pocity a degradoval mě do role bezprávné pacientky.Holení a klystýr před porodem nemají z hlediska medicínského žádný význam. Je to dokonce stanoviski světové zdravotnické organizace. Ba naopak. Když jsem rodila v Německu a to bez klystýru, nedošlo k žádnému znečištění stolící, zatímco u nás po klystýru a to poměřně velkém ze mě vždy trocha řídké stolice vyšlo.Napadne již konečně někoho, aby řekl "Zrušme to a neponižujme ženy" Já jsem se vzepřela , ale marně. Byla nějaká žena také tak troufalá jako já a odmítla. Byla bych ráda, abyste řekli své názory . Snad je ty moje nejsou správné. Ráda ustoupím, pokud mě přesvědčíte a budu ráději, pokud mě je budete sdílet se mnou. Nejde o mě, ale o všechny budoucí maminky. Alice